Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 60

10.11.2009 (17:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 6545×

„Co to je?“ musela jsme se zeptat.

„Něco na teplotu, a aby se ti lepší spalo,“ usmál se a k prášku mi podal i sklenici vody, kterou držel v druhé ruce.

„Tak dík,“ zamručela jsem a vzala si to.

Znovu jsem si lehla, ale už jsem se neroztáhla. Edward pochopil a lehnul si ke mně. Jakmile se moje rozpálená kůže dotkla té jeho, automaticky jsem ucukla. „Studíš,“ poznamenala jsem.

„Za to ty jsi rozpálená jako ďáblík,“ vrátil mi to a lepší mě zabalil do deky.

„Díky za kompliment,“ zívla jsem a víc se k němu přitiskla.

„Spinkej,“ pošeptal a pohladil mě po vlasech.

„Tak dobrou noc.“

„Dobrou,“ zasmál se a začal mi broukat ukolébavku.

Ráno už jsem se cítila skoro dobře, tak jsem přemluvila Edwarda, abych si pro snídani mohla dojít sama. Sice se mu to moc nelíbilo, ale nechal mě.

V kuchyni jsem si připravila cereálie s mlékem a posadila se ke stolu. „Nazdar rodino,“ pozdravil Emmett hlučně a s Rosalii za zády vpadnul do kuchyně.

„No nazdar,“ pozdravil Edward znuděně.

„Ahoj,“ pozdravila jsem s úsměvem já.

„Bello, půjčíš nám Eda na víkend, anebo máte nějaké jiné plány?“ zeptal se Emmett a laškovně pozvedl obočí. Došlo mi, na co naráží a radši jsem sklopila hlavu, aby si nevšiml mé rozpálené tváře. Pozdě. „Ale copak? Snad by ses nám nestyděla?“ musel si ještě rýpnout a propukl v hlasitý smích.

„Emmette!“ okřikl ho Edward a mě si přitáhl víc k sobě.

„Takže máš volno, super. Jedeme na celý víkend do hor, na medvídky,“ byl celý nadšený, div po kuchyni neskákal.

„Nikam nejedu,“ uzemnil ho Edward a Emmett posmutněl.

„Proč?“

„Bella je nemocná a potřebuje péči,“ objasnil a tohle se mě dotklo.

„Jen si hezky jeď.  Mám jen rýmu, navíc jsem skoro zdravá a 2 dny tu přežiju,“ bránila jsem se a Emmettovi se zase rozsvítily oči.

„Vidíš to. Už i manželka tě vyhání,“ poškleboval se.

„Ale Bello,“ snažil se Edward.

„Žádné ale. Ty sis taky ve čtvrtek prosadil svou, tak já si jí prosadím dneska,“ nedala jsem se, ale uvnitř mě to bylo jinak

Nechtěla jsem Edwarda pustit, ale když nepojede teď, bude muset jindy. „Tak fajn,“ rezignoval. „Ale ty mi slib, že budeš odpočívat,“ podíval se na mě výchovně.

„Slibuju,“ odpřísáhla jsem to.

Během pěti minut byly všichni připravení na cestu, jen Edward to prodlužoval. Stále mě držel v objetí a hlavu měl zabořenou v mých vlasech. „Tak už jeď, nebo tě pak nepustím,“ snažila jsem se ho odstrčit, protože jsem cítila, že už moc dlouho nevydržím a se slzami v očích se na něj pověsím a budu žadonit, aby nikam neodjížděl.

„Miluju tě,“ usmál se a moje rty si přitáhl ke svým.

„Já tebe,“ zamumlala jsem a začala ho líbat.

„Ale no tak. Vždyť se neuvidíte jen 2 dny,“ prohlásil Emmett znuděně a Edward se se zavrčením odtáhl.

„Ozvi se, abych věděl, že jsi v pořádku a odpočívej,“ připomněl mi znovu a naskočil do auta. Ještě jsem mávla rukou na pozdrav, a když zmizeli úplně, vrátila jsem se zpátky domů.

Uklidila jsem po sobě nádobí od snídaně a nenapadlo mě nic jiného, než se vrátit zpátky do postele, protože jsem stejně neměla co dělat.

Z knihovny jsem vytáhla nějakou knížku a zavrtala se s ní do postele. Do děje jsem se tak zažrala, že jsem úplně ztratila pojem o čase, ale nevadilo mi to.

Do reality mě přivedlo zvonění mého telefonu. Rychle jsem odhodila knížku a vyhrabala se z postele, abych věděla, kdo po mě touží.

Projelo mnou zklamání, když jsem zjistila, že to byla jen SMSka, a pořádně mi zatrnulo, když jsem viděla jméno odesílatele. Byl to Josh.

Napadlo mě, že tu zprávu rovnou smažu, ale zvědavost zvítězila, tak jsem jí otevřela.

„Ahoj krásko. Moje trpělivost je u konce, takže doufám, že už ses rozhodla.“ Tak teď jsem vážně ztuhla.

Úplně jsem na jeho „návrh“ zapomněla, ale protože jsem od něj chtěla mít pokoj, tak jsem odpověděla.

„Kam mám přijít?“ Stálo mě to hodně přemáhání, ale nakonec jsem zmáčkla odeslat. Možná to bylo unáhlené, ale já si prostě nemohla pomoc. Pořád mě pronásledovala vidina šťastné budoucnosti jenom po boku Edwarda a jeho rodiny. Žádný Josh, Jenny, nebo kdokoliv jiný, kdo by nám to zkazil.

„Hotel Hanover Inn, Norwich, za hodinu,“ přišla mi obratem odpověď.

„Dobře,“ odpověděla jsem na souhlas, ale stejně ve mně hlodaly pochybnosti.

Asi bych se měla trochu upravit. Zhodnotila jsem, když jsem si prohrábla vlasy, tak jsem vlezla do koupelny. Zchodila jsem ze sebe pyžamo a vlezla do sprchy.

Z prádelníku jsem vytáhla méně odvážné prádlo. To znamenalo červený, krajkový komplet a na to jsem si vzala obyčejné triko a rifle.

Popadla jsem klíčky od auta a bez velkého přemýšlení jsem vyjela z garáže.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 60: