Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Řekni - chci tě! - 14. kapitola


Řekni - chci tě! - 14. kapitolaMinule se všichni vydali na procházku a Edward s Bellou si malinko popovídali. Taky si vyjasnili, co k sobě cítí. Teď tu máte tu slibovanou něhu...

„Bello, musím to udělat. V noci přijde bouřka, tak aby nám to neodnesla,“ vysvětlil mi a znovu políbil.

 

V pokoji jsem si vzala tílko, čisté kalhotky a zamířila do koupelny. Bylo mi jasné, že v noci bude v chatě vedro, tak jsem pyžamo zahrabala do tašky. Ve sprše jsem strávila ani ne pět minut. Ta postel mě k sobě vyloženě lákala. Vyčistila jsem si zuby a rozčesala vlasy. Pak jsem zamířila tam, kde moje tělo chtělo ležet už před hodinou. Lehla jsem si na břicho a obličej otočila ke dveřím, abych ho okamžitě viděla, když vejde do pokoje.

Vzbudily mě až chladné dlaně, které mi jemně masírovaly krk. Bylo to příjemné a uvolňující.

„Byl jsem pryč ani ne dvacet minut a ty mi tady usneš jako špalek,“ zašeptal mi do ucha a při tom se jemně smál. Jen jsem zamručela. Byla jsem rozespalá a do toho to, co dělaly jeho prsty s mými krčními obratli, tak jsem se na nic jiného nevzmohla.

„Klidně spi, jen jsem chtěl, abys věděla, že jsem tady.“ Lehl si vedle mě a jeho ruce opustily moje tělo. Opět jsem zamručela.

„Co je?“ zeptal se.

„Mohl bys pokračovat s tou masáží, bylo to příjemné,“ zašeptala jsem. Slyšela jsem jeho úsměv. A potom se pohnula matrace pod jeho váhou. Sedl si vedle mě a jeho prsty si opět našly můj krk. Zlehka mi kroužil kolem páteře a pomalu sjížděl z krku, přes žebra až k bedrům. Pokud jsem do teď byla unavená, tak jeho dotyky mě v tu chvíli probudily a nemohly mě nechat spát. Ani jsem to vlastně nechtěla. Slastným mručením jsem odpovídala na jeho tření, které měly na svědomí jeho ruce. Pak mi pomaloučku vyhrnoval tílko a každý centimetr mé odhalené kůže obdařil polibkem. Tílko mi s mojí pomocí vysvlékl a pak se jeho rty věnovaly mé šíji. Lehl si vedle mě a dlaní mě hladil po zádech. Ukazováčkem vepsal do mé pokožky otázku – Ještě chceš spát?

„Hm, hmm,“ broukla jsem a hlavu natočila tak, abych mu viděla do obličeje. Díval se na mě s takovou starostlivostí, něžností a srdečností, jakou jsem u něj ještě neviděla. Pomalu a opatrně jsem se k němu přibližovala. Čím blíž jsem mu byla, tím víc jsem vnímala, jak mě sám zve, abych ho políbila. A pak jsem zlehka přejela svými rty po těch jeho. Bála jsem se, abych nijak nezkazila tu atmosféru, co mezi námi panovala. Ve vzduchu už nebyla ta nezkrotná touha, kterou jsem pociťovala minulou noc. Právě naopak. Mezi námi se rozprostírala nervózní nálada. Oba jsme věděli, že tahle noc je jiná. Dnes se budeme milovat poprvé. V tuto noc oba pocítíme, jaké to je z lásky. Nebude v tom moje diagnóza, poblouznění, či tělesná potřeba ukojit chtíč. Všechno, co uděláme, procítíme a zažijeme, bude mít na svědomí ten nejčistší cit, který nás svazoval.

Polibek mi vracel s jemností motýlích křídel. Celá jsem se k němu otočila a objala ho. Jedna jeho ruka mě vískala ve vlasech a ta druhá mě zlehka hladila po obnaženém boku. Nikam jsme nespěchali. Užívali jsme si každého doteku, každého polibku i každého momentu, který jsme využili k nadechnutí se. Cítili jsme vzájemnou blízkost a přesto jsme se k sobě tiskli ještě víc. Edward mě pomalu položil na záda. Polibek nepřerušil. Opatrně si na mě lehl a poté se trošičku odtáhl. Prstem mi přejel od koutku oka přes tvář až po bradu. Při tom se na mě díval tím milujícím pohledem, který mi způsoboval příjemné mrazení v zádech.

„Miluji tě,“ řekl tichým polohlasem a nečekal na moji odpověď. Opět své rty spojil s těmi mými a něžně se do nich vpíjel. Roztřesenými prsty jsem nahmatala lem jeho trička a pomalu ho vyhrnovala. Edward si ho sám přetáhl přes hlavu. Dívali jsme si navzájem do očí. V tu chvíli nic jiného neexistovalo. Ten okamžik byl nepopiratelně správný. Patřili jsme k sobě. Byli jsme dvě poloviny celku. Každý dotek, každý polibek byl procítěný a intenzivní. Obsahoval všechno, co jsme k sobě cítili. Pomalu se nadzvedl a klekl si vedle mě. Aniž by přerušil náš oční kontakt mi stáhnul i ten poslední kus prádla, co jsem měla na sobě. Poté vysvlékl i sebe a opět si na mě lehl. Palcem mi přejel po rtech a podíval se mi do očí. Vyčetla jsem v nich vše, co ke mně cítil. Lásku, zamilovanost, úctu…

Pohladil mě svými rty na klíční kosti a postupoval výš přes můj krk, bradu až ke rtům. Své lokty opřel do polštáře v úrovni mého hrdla. Naposledy polaskal moje rty a odtáhl se ode mě. Pak do mě opatrně vniknul. Sledoval mě a já sledovala jeho. Ztrácela jsem se v jeho očích, kterým zmizel jejich zlatavý nádech. Ten uvolnil své místo černým zorničkám, do kterých jsem padala. Přitahovala mě ta klidná čerň a tma, která byla hlubší, než jsem čekala. A přitom byla stále stejná, vyznávající mi nekonečnou lásku.

S Edwardem jsme pluli na jedné lodi, která byla popoháněná našimi těly. Pohybovali jsme se v souhře, která jen potvrzovala správnost našeho bytí. Oba jsme přerývaně dýchali. Oba jsme společně vstupovali do výšin. Až nad mraky. Mimo přítomnost a mimo tuto galaxii. Celý náš vztah jsme prožívali od znova. Už bez chyb a zaváhání. Teprve teď to bylo tak, jak to mělo být už od počátku. A vrcholem byla tato noc a naše tiché steny, které se ztrácely v bouřce, která burácela za okny a kterou ani jeden z nás nevnímal. Společně jsme dosáhli slastné odměny, kterou jsme vytvářeli naší blízkostí. Tou nejmožnější fyzickou blízkostí, jaké jsou dva lidé schopni. Odeznívající vlny našeho vyvrcholení jsme zaplavovali něžnými polibky a doteky…

Zbytek noci jsme strávili každý na svém boku. Leželi jsme natočeni naproti sobě a vzájemně jsme si dívali do očí. Beze slov jsme se drželi za ruce.

 

Probouzela jsem se velmi pomalu. Nevědomí postupně mizelo a nahrazovala ho bdělost, kterou prohluboval chladný dotyk na mé tváři. Snad poprvé od té doby, co mi diagnostikovali RS, jsem první smysluplnou myšlenku nového dne nevěnovala té odporné nemoci. Dnes jsem měla hlavu plnou úplně něčeho jiného. Někoho jiného.

„Dobré ráno,“ pozdravil mě ten nejkrásnější hlas na světě. Otevřela jsem oči a setkala se s jeho zlatým pohledem.

„Dobré,“ odvětila jsem. Rty se mu roztáhly do mírného úsměvu, který mi postupně mizel ze zorného pole, protože jeho obličej se začal přibližovat k tomu mému. A pak se naše rty setkaly. Nesměle se dotýkaly a oťukávaly. Bylo to něžné, milé a láskyplné.

„Víš, že mluvíš ze spaní?“ zašeptal a následně se ze široka usmál, když spatřil můj vyděšený výraz. Věděla jsem, že trpím tímto ‘problémem’, ale doufala jsem, že už to je za mnou. Máma mě na to vždycky upozorňovala, ale Charlie si nikdy nestěžoval.

„Ale né… Co jsem říkala?” zeptala jsem se s malinkatou dušičkou a obličejem schovaným v mých dlaních tak, že jsem nakukovala skrz prsty.

„Opakovala jsi moje jméno a pak jsi říkala, že mě miluješ,” povídal, při čemž se mi snažil sundat ruce z tváře.

„To není nic, co bys už nevěděl,” vydechla jsem a ruce dobrovolně složila. Čekala jsem alespoň přikývnutí, ale Edwardovo čelo se zkrabatilo.

„Pak jsi ještě měla spoustu otázek,” nadhodil a čekal moji reakci.

„Otázek?” Přikývl.

„Zeptej se mě na to, Bello. Odpovím ti,” řekl naprosto vážně. Já si naopak nebyla vůbec jistá tím, na co bych se ho měla ptát. Bylo tu sice pár věcí, které mi vrtaly hlavou, ale nebylo to nic, kvůli čemu bychom si měli kazit tohle nádherné ráno. Edward mě ale stále pozorně sledoval. Bylo na něm vidět, že mi odpovědět chce, ale já nevěděla, kterou otázku očekává, a tak jsem střílela od boku.

 

Moc děkuji za vaše povzbudivé komentáře u minulé kapitoly, která byla opravdu špatná. Doufám, že touhle jsem vám alespoň trochu zlepšila náladu. Příště nás čeká ještě klídek a pohoda...


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Řekni - chci tě! - 14. kapitola:

 1
07.08.2011 [19:34]

domcamerciNo jasně! Špatná. Emoticon Byla úžasná. Emoticon Ty jo! Já si užívám těch jejich chvil, ale pořád čekám, kdy se Belle něco stane, kvůli RS. Emoticon

07.07.2011 [23:09]

TerisekkÚžasná kapitola, plná něhy, lásky, oddanosti. Co více k tomu dodat? Prostě paráda! Emoticon Emoticon Emoticon Jen mě děsí ten oranžový text pod kapitolou! Hlavně slovíčko: JEŠTĚ. Doufám, že nenastanou nějaké potíže a oni půjdou zase od sebe! Ale je tu taky možnost, že se zhorší Bellina nemoc... Emoticon

3. Elii
24.06.2011 [20:49]

Elii Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Petronela webmaster
07.06.2011 [13:27]

PetronelaHmm, že by si začínala všímat věcí kolem jeho upírství? Jsem na ty otázky skutečně zvědavá, tak jdu dál Emoticon

29.05.2011 [22:50]

LuLuu Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!