Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Řekni - chci tě! - 1. kapitola

dvoj


Řekni - chci tě! - 1. kapitolaPovídka se umístila na druhém míste v Nej povídce měsíce března, proto ji dáváme na titulní stranu. Gratulujeme. :)

Po vašich komentářích jsem se rozhodla napsat volné pokračování povídky Kráska a barman. Takže zde je první kapitola. Edward přijel do Forks a Bellu si odchytl na obědě. Teď se dozvíte, jak to bylo dál...

Neustále jsem vstřebávala tu novou skutečnost. Barman… Edward, který mě naučil míchat drinky. Edward, který mě v ten den odvezl domů. Edward, který jako jediný ví o mé nemoci. Edward, se kterým jsem strávila noc. Edward, s kterým jsem přišla o své panenství, je tady. Ve Forks. A bude se mnou chodit do školy. Myslela jsem si, že ten den jsem ho viděla poprvé a naposledy. Ale teď je všechno jinak. Stalo se to, co jsem si mockrát představovala. On je tady.

 

Od toho osudného dne, kdy jsem se dozvěděla o mé chorobě, se změnila spousta věcí. Už jsem nebyla tak stydlivá. Dokázala jsem si prosadit svůj názor a naopak se nenechávala přemlouvat k něčemu, co bych sama nechtěla. Každý den jsem si užívala, jako by byl můj poslední, i když jsem věděla, že lidé s RS se dožívají stejného věku jako ostatní, kteří touto nemocí netrpí. Ale právě toto onemocnění mi pomohlo roztřídit mé priority. Můj jasný a jediný cíl byl s úspěchem odmaturovat. Pak následovalo přijetí na Dartmouth, mou vysněnou univerzitu. Všechno ostatní nebylo důležité. Ale najednou se to vše začalo bortit.

 

Barmana a celý den, který jsem s ním strávila, jsem začala považovat za minulost. Za nádhernou minulost, ke které mě poutaly jen úžasné vzpomínky, které jsem si vybavovala, kdy jsem sama chtěla. Ale teď se mi to vše bude připomínat, protože on je tady. Každý den uvidím jeho tvář. Každý den si vzpomenu na tu noc. Na jeho rty, dotyky, pohyby. Na to, jak jsme se rozloučili.

 

„Takže, nashledanou, krásko.“

 

„Sbohem, barmane.“

 

Nashledanou. Panebože! On musel vědět, že se ještě uvidíme. Ani jsem si neuvědomila, že už sedíme. Přede mnou stál talíř s pizzou a láhev pomerančového džusu. Pomerančový džus mi nalil ten den... Sakra. Další vzpomínka, kterou jsem si teď nechtěla vybavit. Zatřepala jsem hlavou a porozhlédla se okolo sebe. Cítila jsem na sobě jeho intenzivní pohled, ale stále jsem se neodvážila pohlédnout do těch zlatých pastí. V jídelně bylo nezvykle ticho. Všichni se dívali na mě a Edwarda.

 

Tohle už mám za sebou. Už jsem si jednou prošla tím rentgenem, který měli na svědomí mí spolužáci. Myslela jsem, že už si na mě zvykli. V březnu, kdy jsem se přistěhovala, mě neustále pozorovali, ale v dubnu jsem už měla pokoj. Tenkrát jsem si konečně oddychla. A teď je to tu zase. S tím rozdílem, že nepozorují mě, ale jeho. I když vlastně se dívají i na mě, protože všem je divné, že ho znám. Potřebovala jsem to ticho nějak protnout, tak jsem se zeptala na první rozumnou otázku, která mě napadla.

 

„Tys věděl, že se ještě uvidíme?“ Zadívala jsem se do jeho tváře.

 

„To, že se stěhujeme do Forks, jsem se dozvěděl až dva dny po tom, co jsme se… poznali,“ vysvětlil mi. Najednou se už nezdál tak suverénní, jako před pěti minutami, kdy si mě odchytl.

 

„Aha,“ odpověděla jsem a zase se porozhlédla po ostatních. Nestydatě na nás zírali. Sklopila jsem hlavu a dělala, že tam nejsem.

 

„Nevšímej si jich,“ poradil mi. Ihned jsem se na něj podívala. Ukotvil si mě jeho pohled. Padala jsem do těch hlubokých propastí a nevěděla, čí jsem. Jak to, že na něj tak reaguji? Když jsme se viděli poprvé, bylo lehké vymanit se z jeho pohledu, ale teď to byla ta nejtěžší věc na světě. Naštěstí mi v tom pomohl, když promluvil.

 

„Taky ti přijde tato situace… zvláštní?“ Slova vybíral opravdu obezřetně. Jen jsem přikývla, protože jsem nebyla schopna mluvit. Stále jsem ho pozorovala. Slyšela jsem, jak mi srdce zběsile tlouklo a dech se mi zrychlil. Sakra, Bello. Vzpamatuj se! S hlubokým nádechem jsem se osvobodila z toho poblouznění a začala racionálně uvažovat.

 

„Myslím, že bych měla jít,“ navrhla jsem. Zamračil se.

 

„Proč?“

 

„Protože vážně nejsem ráda středem pozornosti. Tím jsem si už prošla před pěti měsíci.“

 

„Tak to mi můžeš říct, co mě čeká,“ řekl se šibalským úsměvem, který mě naprosto uvolnil z té napjaté atmosféry. Každý v jídelně se snažil zachytit to, co jsme si říkali. Naklonila jsem se k němu přes stůl. Následoval mě.

 

„Prvních pár dní tě každý bude upřeně sledovat a analyzovat jakýkoliv tvůj pohyb. Budou rozebírat každé slovo, které řekneš. Budou hodnotit to, jak se oblékáš a jak se chováš. Tak po týdnu se začnou stahovat a snažit se s tebou spřátelit. Pokud můžu radit, vyhni se Lauren, protože cokoliv řekneš, otočí proti tobě. I když ty jsi kluk, takže tě spíš čeká pozvání na rande. A za necelý měsíc ti dají všichni pokoj. Postupně se ti začnou představovat a zjistíš, že pár lidí je docela v pohodě. Například Angela, Mike, Erik a dokonce i Jessica je v pohodě. I když, někdy se chová jako drbna,“ zašeptala jsem mu do ucha.

 

„Co když na žádné rande jít nechci?“ zeptal se.

 

„Tak to ji budeš muset nějak šetrně odmítnout,“ řekla jsem se smíchem. Pokud jsem si byla něčím stoprocentně jistá, tak to tím, že Lauren dostane jakéhokoliv kluka.

 

„Mám lepší nápad.“

 

„Jaký?“ Málem jsem to ani nestihla doříct, protože jeho rty se přitiskly na ty mé a začaly se do nich vpíjet. Zmocnil se mě. Byla jsem lapená v jeho chladných tvrdých rtech, které mě dobývaly. Jediné, co mi bylo dovoleno, bylo na jeho příjemné dotírání odpovídat. Byl něžný a stejně tak naléhavý.

 

Přesto, že jsem ten polibek nechtěla ukončit, musela jsem. Kapacita mých plic mě zradila. Edward jakoby to vycítil a odtrhl se ode mě. Ale i tak jsem cítila jeho chladný dech na mé tváři. Oči jsem nechávala zavřené, protože jsem si ještě užívala zbytek těch pocitů, které ve mně vyvolávala jeho přítomnost. Opět ta opojná intenzita a nádherné vzpomínky na ten den a noc proplouvaly každou částečkou mého těla. Byla jsem ve svém světě, kde byl jen on a já.

 

„Jsem rád, že ses neodtáhla,“ zašeptal. Podívala jsem se na něj. Mírně se usmíval.

 

„Co bych pro tebe neudělala. Ale stejně si nejsem jistá, jestli ti to pomůže. Lauren se nikdy nevzdává,“ oplatila jsem mu s úsměvem. Svraštil obočí.

 

„V tom případě bych si měl začít dávat pozor.“ Přikývla jsem a dosedla zpět na svou židli. Edward se taky posadil a rozhlédl se. Pak se opět zastavil u mě.

 

„Mám takový pocit, že s našimi spolužáky to bude trošku složité,“ konstatoval. Zasmála jsem se a začala jíst. Asi v půlce oběda přišla k našemu stolu malá černovláska. Edwardova sestra.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Řekni - chci tě! - 1. kapitola:

 1
09.03.2014 [22:25]

kiki11Krásný začátek. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.03.2012 [21:32]

alicecullen105Velmi zajímavé.

07.08.2011 [17:52]

domcamerciFuj! Lauren! Nafoukaná debilka Emoticon Emoticon Emoticon Je to báječný, co ti mám povídat. Teď budu muset hledat nová superlativa, protože je přede mnou ještě dost kapitol. Emoticon Emoticon

06.08.2011 [18:52]

FaireTahle povídka je dokonalá Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
a mrzí mě, že jsem si jí nevšimla dřív.
Emoticon

24.06.2011 [18:51]

TerisekkPěkné! Emoticon Emoticon Emoticon
Dobrý nápad jak odradit Lauren, ale myslím, že to tím Belle moc neulehčil a ona se nevyhne dotěrným otázkám anebo nevraživým chováním od Lauren.
Je mi Belly líto. Tahle nemoc je pěkně zrádná, snad to nějak Bella zvládne nebo se jí po čase Edward přizná a promění ji. Emoticon

2. Elii
21.06.2011 [16:00]

Eliinádhernéé Emoticon Emoticon

03.06.2011 [18:31]

velice povedené!!!!!!!!!!!!

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!