Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rande naslepo - 4. kapitola

06.04.2012 (16:00) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 4043×

Pohled Alice

Od té doby, co Edwardovi umřela jeho snoubenka Debby, to s ním jde z kopce. Věčně se chová jako utržený ze řetězu a každou holku jenom přefikne a jinak nic. Potom ji nechá, ať si brečí u své kamarádky a stěžuje si, jak tomu kreténovi naletěla. Já ovšem nepochybuju o tom, že kdyby jí nabídl, ať si to sním rozdá znovu, že by souhlasila.

Takové jsou ženy, které si můj velmi milý bratr, hledá. Přistupují na všechno svévolně a je jim jedno, co se s nimi bude dít, tedy do té doby, než je odkopne a nechá, ať se s tím prostě smíří.

„Alice, pověz mi, co se tu vlastně stalo, zatímco jsme tady já a Emmett nebyli,“ poprosila mě Rosalie. Z jejich čtvrté svatební cesty se vrátila milá a plná dobré nálady, což mě u ní naprosto překvapuje, protože ona je věčně protivná a zlá mrcha, ale mám ji ráda. Ostatně jako všechny ostatní moje nevlastní sourozence, nevyjímaje mého miláčka Jaspera.

„Tak se na to posaď, protože za ty dva měsíce, co jste byli pryč, se toho stalo hodně. Oba se s Emmettem posadili na sedačku a já se usadila u Jaspera na klíně a usmála se na něj.

„Pár dní potom, co jste odjeli, Debby zjistila, že je těhotná. Edward zuřil a chtěl ji donutit, aby šla na potrat, ale ona odmítla. Dny plynuly a ona měla ty svoje nálady, znáte to, nesnášela jsem ji ještě víc než předtím,“ začala jsem s vyprávěním. „Každý den se s Edwardem nebo s někým odsud chytla, ale hned se přišla omluvit a skoro brečela, jak jí je to líto a že za to může to dítě, znáte to.

Před měsícem v úterý kolem půlnoci začala křičet. Všichni jsme k ní přiběhli, ale bylo pozdě. Edward byl zrovna na lovu a ani jeden z nás nevěděl, jestli ji máme přeměnit nebo ne. To dítě jí roztrhlo dělohu a zlomilo všechna žebra. Měla vnitřní krvácení. Radili jsme se s Carlislem, jestli ji kousnout nebo ne, ale báli jsme se, co by tomu řekl Edward. Znáš ho, on nesnáší, když někdo někoho přeměňuje. Sám je rád, že ho nikdo přeměnit nemusel, protože se jako poloupír už narodil.

Neproměnili jsme ji a ona umřela přímo v Edwardově pokoji a v jeho posteli. Vrátil se až na druhý den ráno a jakmile uslyšel naše myšlenky, vběhl do pokoje a byl jako šílenej. Všechny nás seřval a málem se s Jasperem začali prát.“ Usmála jsem se na něj, ale ihned pokračovala. „Odešel a vrátil se po pár dnech. My jsme mezitím přemítali, co máme dělat s jeho mrtvou snoubenkou, a nakonec jsme se rozhodli, že ji spálíme. Bylo to od nás asi hnusné, ale co jsme měli jiného dělat, když tady Edward nebyl? Když se vrátil, nic na to neříkal a nechal to prostě být, že jsme ji spálili. Nejevil už žádný zájem se o ní bavit.

Nebavili jsme se o ní ani když byl s námi, ani když jsme byli sami. Každou noc odešel pryč a vracel se až druhý den dopoledne kolem dvanácté.

Před dvěma týdny si na ni ale vzpomněl a začal mi vyčítat, proč jsem ji neviděla umírat a takovéhle. Nemohla jsem ji vidět, nevím proč, ale prostě cítím, že jsem ji vidět nemohla. Změnil se, každou noc odchází za lehkýma děvama a je jako vyměněnej. Chová se odporně skoro ke každému, ale před Carlislem a Esmé se snaží chovat slušně. Před námi se takhle nechová, je protivný a ihned se naštve. Já se v něm už  nevyznám a nikdy nevycítím jeho nálady.

Minulý týden se zapsal do nějaké seznamky, která se jmenuje Rande naslepo. Nějaké chudince, co se tam přihlásila, v autě vyjel a strčil jí ruku do rozkroku, ale ona se nenechala a vlepila mu facku.“ Rose na mě vylekaně koukala a Emmett se málem zadusil smíchy. Nechápavě jsem se podívala na Jaspera, který na tom byl stejně jako Rosalie. 

„Alice,“ promluvila na mě Rose. „To, co jsi nám teďka převyprávěla, bylo docela hrozný, ale horší bylo, jak jsi to říkala! Nezměnila jsi náhodou slovník, nebo já nevím. Byla jsi hrozně vulgární.“ Rychle jsem si dala ruku k ústům, kdybych se mohla červenat, byla bych rudá jako jahoda.

Nechala jsem se tak moc unést svou zlostí na Edwarda, že jsem si nedávala pozor na pusu a byla možná až moc vulgární. Znovu jsem si v mysli projela, co jsem jim řekla a kdybych mohla omdlít, tak už bych ležela na zemi.

„Omlouvám se, mám na něj takovou zlost, že jsem si nedávala pozor na pusu,“ omluvila jsem se a pokrčila rameny. Emmett vyprskl smíchy a už se svíjel na zemi v nezvladatelném chvěvu ze smíchu.

„Emmette!“ zavrčela na něj Rose. „Přestaň se smát, Alice je to určitě trapné, tak toho nech.“ Podívala se na mě a usmála se. „To je v pořádku, Alice, já být tebou, tak bych to neřekla jinak, protože Edward se chová opravdu otřesně. Měli bychom s ním o tom mluvit, měl by se z toho stresu dostat. Možná, že nemá úplně depresi, ale v pohodě také není. Možná by mu mohl pomoci Carlisle.“ Rychle jsem zavrtěla hlavou, protože jsem nechtěla přidávat Carlisleovi další starost.

Už tak byl smutný z Esmé, která byla nešťastná ze smrti Debby, milovala ji jako svou dceru a byla jediná, kdo ji v téhle rodině, krom Edwarda, vystál.

„Měli bychom si s ním o tom promluvit sami, nejlépe vy dva, protože nám s Jasperem se to nedaří,“ řekla jsem. Uslyšela jsem na příjezdové cestě přijet auto a nemohl to být nikdo jiný než Edward.

Pohled Bella

Vyběhla jsem po schodech nahoru a rovnou zapadla do svého bytu, kde jsem se opřela o dveře, a chvilku počkala, jestli neuslyším kroky, které by nasvědčovaly tomu, že jde ten parchant za mnou.

Když došel na začátku večera ke stolu, kde jsem seděla, a představil se, přišel mi jako moc hodný muž. To se ale rázem změnilo, když začal být arogantní. On si toho jistě nevšiml, protože takhle mluvil jisto jistě s každým, ale mě se to dotklo.

Ze začátku mi přišel jako ten nejkrásnější člověk na světě, protože jsem nikdy nepotkala muže, který by se svou krásou vyrovnal jemu. Nikdy jsem nepotkala nikdy tak impozantního a nádherného muže, ale když promluvil, všechno se změnilo. Nevěřila jsme mu už ani nos mezi očima a vsadím se, že ten příběh o tom, jak slíbil kamarádovi, že se přihlásí do té seznamky a tak dále, byl jenom podvrh. Určitě to vykládal každé ženě. Zbytek večera byl už malinko nepříjemný, protože jsme neměli o čem mluvit.

On nepotřeboval o mně vědět nic, protože se mnou měl v plánu jenom spát, což mi dokázal dole v autě a já jsem o něm nechtěl vědět nic. V životě už ho neuvidím a doufám, že už o něm ani neuslyším a že nedostojí svému slovu, že mi zítra zavolá.

Když mě políbil dole v autě, když mě odvezl domů, bylo nečekané a moc krásné. Oplácela jsem mu to! Byl to ten nejkrásnější polibek, co mi kdo dal, ale jakmile dal tu svou pazouru do mého rozkroku, odstrčila jsem ho a tomu drzounovi vlepila facku, a že pěkně mlaskla!

Dala jsem průchod svým pocitům a taky to bylo slyšet i vidět. Doufám, že se mu tam objevil nějaký rudý obtisk mé ruky, protože tohle si snad žádný muž ještě nedovolil.

Náhle jsem si uvědomila, že se klepu a že i nadále stojím u dveří. Hodila jsem klíčky na malinký stolek, který jsem si do předsíně koupila a kam jsem dávala všechny klíče. Sundala si kabát a zula boty.

Sakra, jak někdo může nosit ty zatracené podpatky, aniž by se mu neudělaly puchýře? Celá unavená jsem vešla do kuchyně a rozsvítila světlo. Musela jsem přivřít oči, aby mě ostré světlo neoslepilo.

Přešla jsem k ledničce, abych si vyndala vychlazenou colu a pořádně si lokla cukru, který jsem nutně do těla potřebovala.

Objevila jsem na ní lísteček od Ang. Strhla jsem ho a přečetla.

Ahoj, Bells, promiň, že jsem ti sem vlezla, ale nemohla jsem se ti dovolat a na SMS jsi neodpovídala, tak jsem požádala domovníka, aby mi odemkl, že ti sem dám vzkaz.

Jsem moc zvědavá, jak to dopadlo a jestli ses vrátila domů ještě v noci, nebo jsi u něj, popřípadě on u tebe, zůstala. Hned jak přijdeš, mi zavolej. Ang.

Zakoulela jsem očima a přála si, aby mě nikam nezapisovala, protože dnešní večer se podle mých představ na devadesát pět procent nezdařil. Zbylých pět zachránil pouze Edwardův vzhled a to, jak se tvářil, když nám donesli humra.

Tiše jsem se nad tím zasmála, protože jeho výraz byl k nezaplacení. Nejdřív ani neměl tušení, co nám to vlastně přinesli, a potom ani nevěděl, jak to má jíst. Pravý gentleman by se nejdříve podíval, co je za specialitu a teprve potom si objednal, ale on ne. On chtěl přede mnou udělat dojem.

Vzkaz jsem zmuchlala a hodila do koše. Sundala jsem ze sebe ty krásné šaty a svlékla se zcela do naha, abych si mohla obléknout pyžamo.

Lehla jsem do postele a snažila se usnout, ale jako naschvál jsem pořád vzpomínala na Edwardovy rty a začala si uvědomovat, že mě vlastně hodně vzrušil, protože jsem byla v kalhotkách vlhká a zcela určitě to cítil i on.

Malinko jsem se zachvěla a nebylo to chladem, který se najednou objevil v pokoji, nýbrž z toho, že se mi to malinko líbilo, ale to je jedno.

Znovu se kolem mě prohnal vítr a já si s leknutím uvědomila, že žádné otevřené okno nemám, ale že to musí být ode dveří. Vyskočila jsem z postele a běžela je honem zamknout. Jak jsem jenom mohla být tak pitomá a nezamknout za sebou, když jsem věděla, že dneska už nikam nepůjdu?

Rychle jsme zabouchla a zamkla. Znovu se obrátila a pádila do postele. Lehla jsem si a ještě chvilku se převalovala, než mě přemohl bezesný spánek.

Pohled Edward

Odjel jsem domů, ale jakmile jsem projel kolem kavárny, nedalo mi to a musel jsem zastavit, abych si dal pozdní latté.  Vystoupil jsem a zamířil rovnou do kavárny, kde měli za krátkou chvilku zavírat.

Přešel jsem k pultu, kde stála mladá prodavačka, a zářivě se na ni usmál.

„Dobrý večer, co si objednáte?“ zeptala se mě a ještě více se usmála, když uviděla, že se na ni zubím.

Nezubil jsem se proto, že byla docela pěkná, ale kvůli jejím myšlenkám, které se jí vířily v hlavě.

„Rád bych si dal jedno velké latté s pěnou a čokoládou,“ požádal jsem ji a opřel se loktem o pult.

„Hned to bude,“ zašeptala a otočila se ode mě, aby mi mohla objednávku co nejdříve podat, to by si myslel normální chlap, co neumí číst myšlenky, ale já jsem věděl, co se jí hodí hlavou.

Páni, pomyslela si. Ten je opravdu krásnej, škoda, že se nemůže na chvilku otočit a dívat se ven, abych se mohla kouknout na jeho zadek. Budu dělat, že pracuju na nejrychlejší rychlost, ale budu to oddalovat, protože on je fakt sladký.

Zašklebil jsem se a raději vypnul, abych ty její hloupé myšlenky nemusel dál vnímat. Stál jsem tam asi dvě minuty, když mě to čekání naštvalo a já se ozval.

„Bude to trvat ještě dlouho?“ zeptal jsem se a ihned pokračoval. „Mojí přítelkyni by se určitě nelíbilo, kdybych ji v tom autě nechal tak dlouho.“

„Už to je,“ řekla a než se otočila, tak si pomyslela. „Co jsem si vlastně myslela? Vždyť je to jasný, že takový krasavec nebude sám.“ 

Nezapomeňte na těch minimálně 16 komentů. 

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rande naslepo - 4. kapitola: