Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rande naslepo - 5. kapitola

08.04.2012 (13:45) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 3986×

Z kavárny jsem vyšel poměrně s dobrou náladou, která se však vytratila hned, jak jsem dorazil k domu a uslyšel myšlenky svých sourozenců.

Sakra, Edward už je tady. Vážně si s ním budu muset promluvit, protože takhle to dál nejde. Nemůže vyjet po každé dívce, kterou potká, a už vůbec ne v autě, pomyslela si Alice. Poznal jsem to ihned, když se zmínila o autě, protože to nikdo jiný nemohl vědět a já jsem to nikomu nevolal.

Zhluboka jsem se nadechl a připravil se na hloupé řeči o tom, jak jsem se změnil. Ucítil jsem Rose a Emmetta, kteří se sem vrátili. Nepochyboval jsem, že už všechno vědí, jak o mé mrtvé snoubence, tak o smrti mého dítěte, které umřelo spolu s ní. Myslí si, že jsem se jenom změnil, ale pravda je jiná, nezměnil jsem se, jenom vyšlo na povrch mé pravé já. Smrt mé snoubenky tomu jenom přidala.

Vešel jsem do domu a ihned zamířil do obýváku, abych to měl co nejrychleji za sebou.

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravila mě Rose a rozpačitě se na mě usmála. Počkat! Ona se na mě usmála, to je teda něco. Vypadala… šťastně. Pokusil jsem se jí úsměv oplatit, ale vyšel z toho jenom pohrdaný úšklebek.

„Čau, bratře,“ ozval se Emmett. Tvářil se vážně, zcela určitě chtěl říct něco důležitého. Pokusil jsem se mu vyšťourat v hlavě, co to je, ale nic jsem neobjevil, myšlenky si chránil. Stejně jako Alice, Jasper a Rose.

„Tak fajn, o čem se mnou chcete mluvit?“ řekl jsem rázně. Nemělo cenu chodit kolem horké kaše. Lepší bylo do ní rovnou skočit.

„Edwarde, posaď se, prosím,“ promluvila Alice. Pokrčil jsem rameno a sedl si do velmi pohodlného křesla. Pohodlně se rozvalil a čekal, až na mě vybafnou nějakou „důležitou“ věc.

„Je mi tak moc líto, co se stalo Debby,“ řekl Emmett bez stopy smíchu. Podíval jsem se na něj a zlostně přimhouřil oči. Tak o to jim jde, snaží se vyjádřit mi jejich upřímnou soustrast. Jistě, poslouchám, co na tom, že mi umřela snoubenka i dítě, které čekala?

Edwarde! zařval jsem se na sebe. Slíbil jsem si přece, že o tom s nikým nebudu mluvit. Je to jenom moje věc a moje bolest, kterou si budu muset vytrpět. Vlastně ne jenom moje, i Jasperova, protože bude cítit mé nálady. Zlomyslně jsem se na něj otočil a začal myslet na to nejsmutnější, co mě v životě potkalo.

Zkřivil tvář v bolestné grimase, když k němu dolehly mé smutné pocity.

Přestaň, křičel na mě v mysli, ale já nemohl. Nemohl jsem přestat, i když jsem věděl, že trpí. Jen ať každý pozná, co já cítím.

„Edwarde, já vím, že tě to musí opravdu bolet, ale už jsou to dva měsíce, není to sice nějak moc dlouhá doba, ale Debby by nechtěla, aby ses takhle trápil a změnil se. Měla tě ráda takového, jaký jsi byl, a nechtěla by, aby ses změnil jenom kvůli tomu, že zemřela,“ ukončila svou řeč Rose a Alice s Emmettem.

Rozzuřeně jsem se na ni podíval. Místo smutku jsem cítil jenom vztek, který naplňoval každou částečku mého těla. Stoupnul jsem si a zavrčel.

„Víš, Rose, nevíš, jak moc to bolí, protože jsi to nikdy nezažila. Absolutně nechápu, proč mi dáváš nějakou pitomou řeč, ale něco ti povím. Já takový byl vždycky, jenom jsem to nedával najevo. Její smrt jenom ukázala, kdo ve skutečnosti jsem a jaký jsem. Nestydím se za to, že rád přefiknu každou a že se mi líbí, když vidím, jak ostatní trpí. Stydím se jenom za to, že jsem kdysi býval takový slaboch, že jsem byl tak slabý. Nyní jsem nový Edward, zlý a nelítostný. Nejsem schopen skoro žádného citu, jenom zlosti, bolesti a smutku. Nic jako radost ani lásku už necítím. Možná něco jako hluboký dík a náklonnost, že mě Carlisle přeměnil, protože to je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Nechápu, jak jsem se mohl na něj zlobit, vždyť tento život je bezva. Nic a nikdo už mě nezmění.“ Chystal jsem se k odchodu, ale zastavila mě Alice, když pronesla:

„A co láska?“

„Nejsem schopen lásky. Moje láska, touha i chtíč umřeli spolu s Debby a naším dítětem.“ Odešel jsem postrkován svou zlostí. Věděl jsem, kam pojedu, do nevěstince, tam mají otevřeno vždycky. Vezmu si nějakou děvku a pořádně si to s ní rozdám, co na tom, že jí ublížím, na světě běhají miliony takových dívek.

Skočil jsem do auta a vyrazil lesem do Port Angeles, kde byl nonstop nevěstinec. Majitelka mě tam zná, protože tam chodím celkem často a navíc i dobře platím. Vezmu si nějakou zkušenou, které nebude vadit, když jí ho tam bolestně strčím.

Jel jsem a v půli cesty začalo pršet, vzpomněl jsem si na dnešní večer s tou krasavicí, která mi dopřála ji jenom políbit a potom vyděšeně utekla. Sáhl jsem si na tvář, kam mě uhodila, když jsem měl potřebu být v ní.

V tu chvíli mi připadala zranitelná a já si uvědomil, že to pro ni musel být i malinko šok, třeba byla ještě panna a já na ni tak rychle vlítl.

Znovu jsem se na sebe naštval, protože jsem projevil lítost nad nějakou dívkou. Neměl jsem tušení, že tak mladé a krásné ženy musejí chodit na takové hloupé rande, doufal jsem, že tam bude nějaká hezká a zkušená třicítka, které by nevadilo, kdybych jí ho tam šoupnul.

Zavrtěl jsem hlavou a vypustil hloupé myšlenky o té Belle. Vždyť už ji nikdy nemusím vidět, řekl jsem jí, že jí zavolám, ale podle toho, jak se tvářila, bude nejspíš ráda, když se jí neozvu.

Zaparkoval jsem před obrovským domem a vystoupil. Chystal jsem se odjet k sobě do bytu a ne tady zůstávat.

Otevřel jsem těžké dveře a vešel do převoněné místnosti, kde na gaučích a křeslech seděly volné dívky. Hned mi padla do oka hnědovlasá žena s velkými prsy a smyslnými rty. Přistoupil jsem k ní a zeptal se, jestli má dneska večer volno. Usmála se a řekla, že pro mě si najde čas vždycky.

Do deseti minut jsem všechno zařídil a vyrazili jsme k mému bytu v centru města, kam jsem si tyto ženy vodil.

Vystoupili jsme z auta před panelákovým domem, který stál naproti kinu a rychlému občerstvení. Vyjeli jsme výtahem do pátého patra a hned, jak jsem otevřel dveře, se na ni vrhl a zamkl za námi. Opatrně jsem z ní sundal šaty, jelikož jsem pro ni žádné náhradní oblečení neměl, a potom se na ni beztrestně vrhl. Líbal jsem ji všude, kam jsem dosáhl, a ona vzrušeně vzdychala.

Zmáčkl jsem jí silně zadek, až bolestně zaskučela, ale bylo mi to jedno. Chtěl jsem víc, chtěl jsem přirážet o sto šest. Strhl jsem ze sebe kalhoty a z ní serval podprsenku a kalhotky.

Vrhl jsem se na její bradavky a začal je cucat, líbat a potom i kousat. Možná jsem to trochu přehnal, protože šeptala, že to bolí, ale neposlouchal jsem. Mohl jsem si s ní dělat, co se mi zlíbí, vždyť jsem si ji zaplatil, musela udělat to, co jsem jí řekl.

„Klekni si,“ přikázal jsem jí a ona poslušně udělala to, co jsem jí řekl. Vzal jsem svůj poklad do ruky a surově jí ho strčil do pusy, až se zakuckala. „Dělej!“ Vzala ho do ruky a strkala do pusy sem a tam. Nebylo to pro mě dostatečně rychlé, tak jsem jí pomohl. Vzal jsem ji za vlasy a víc jí ho strkal do krku. Z jejích myšlenek jsem viděl, jak moc se mě začíná štítit. Takhle hrubě s ní nikdo ještě nezacházel.

Rychle jsem jí ho přirazil víc do krku a ona se málem udusila. Posměšně jsem si odfrknul a shodil ji na zem. Roztáhl jí nohy a strčil jí ho tam. Bolestně vykřikla a z očí se jí kutálely slzy. Setřel jsem jí je, ale ihned začal hrubě přirážet.

Měl jsem takovou touhu jako ještě nikdy předtím. Nevěděl jsem, jak ji ukojit, a tak jsem přirážel rychleji a rychleji a doufal, že se přivedu k orgasmu. Ten ale ne a ne přijít. Odhodil jsem ji od sebe a ona dopadla znovu na zem. Bolestně zaskučela a lehla si do klubíčka. Nechal jsem ji tam. Vyndal z kapsy pět set dolarů a hodil je po ní.

„Vypadni,“ zavrčel jsem a napůl nahý, jenom v košili, odešel do kuchyně, abych si nalil sklenici whisky. 

Vytáhl jsem ji z ledničky a nalil si plnou skleničku a na ex do sebe hodil. Vrátil jsem se do obýváku, kde zůstala na zemi jen její podprsenka. Byl jsem jí vděčný, že ihned vypadla. Zapnul jsem si televizi a hodil nohy na stůl, abych si sedl co nejpříjemněji. 

Snad neva, že je kapitola tak krátká. v úterý by měla vyjít další, ale jenom v případě že tu bude 18+ komentů. Děkuju. :) Jste skvělí. Jinak se v další kapitole můžete těšit na další setkání Edwarda a Belly, které nedopadne moc dobře, opět. Vaše For.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rande naslepo - 5. kapitola: