Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Řada nešťastných příhod - III. kapitola

27.03.2011 (16:45) • Shire • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1538×

Její nohy obuté v teniskách dopadaly měkce na lesní pěšinu. Krása lesa ji uchvátila, až jí bylo líto, že stromy začaly pomalu řídnout. Vyběhla z lesa.

Najednou přimrzla na místě. Jako kdyby hleděla na něco v budoucnosti. Rozeznala však pouze siluetu člověka padajícího na zem. Zbytek byl příliš rozmazaný. Přepadl ji strach.

Rozrazila dveře domku a naskytl se jí strašlivý pohled. V předsíni na podlaze byla velká kaluž krve. Zadržela dech. Od kaluže vedl tenký pramínek dále do domu. Rychle se podle něj vydala. Rudá krev přímo zářila na bílých kobercích. Potom uviděla Bethy. Seděla opřená o zadní stranu gauče, a měla oči upřené do prázdna, v rukách křečovitě svírala fotografii. Alice neudržela slzy.

„Bethy? Co se ti stalo? Kdo ti to udělal?" vyptávala se zoufale.

Bethy ji nevnímala a vtiskla jí do dlaně tu fotku: „Postarej se o ni, ona vypadá silná, ale není..." Potom se zhroutila.

Alice rychle běžala do kuchyně, kde byl telefon. Vytočila číslo na záchranku.

„Haló? Tady Alice Brandon. Potřebujeme záchranku, rychle. Na adresu..." vzlykala.

Potom se vrátila k Bethy a ovázala jí menší ránu na zápestí, i když tušila, že tak malá rána tohle nemohla způsobit.

Znovu odběhla od Bethy, aby zavolala policii.

„Dobrý den, policie," ozvalo se ze sluchátka.

„Tady Alice Brandon, někdo napadl mou příbuznou."

„Na jaké adrese?"

Alice rychle nadiktovala adresu.

Z vedlejšího pokeje už se neozýval ani dech nebo tlukot srdce. Podlomila se jí kolena a dala se do usedavého pláče. Proč se tohle děje zrovna jí? Co má tohle znamenat?

Po několika minutách, které jí připadaly jako celá věčnost, zaslechla skřípání pneumatik a houkačky sanitek i policie.

Před očima se jí míhaly siluety záchranářů, ale z jejich tváří mohla vyčíst to, co už věděla. Bethy už nikdo nepomůže...

„Kdo?" ptal se Emmett naoko netečně.

„Elizabeth Poolová, našla ji ta holka, co do tebe vrazila..." opověděl Edward.

Emmett zalapal po dechu: „Bethy? Znal jsem ji, možná u ní ta holka viděla nějakou fotku."

„Zemřela na vykrvácení, ale on tam byl, cítil jsem ho, ale ztratil se, když se tam objevila ta holka," dodal Jasper.

„Může s tím mít něco společného?" ptal se Edward.

Jasper zavrtěl hlavou: „Nemyslím si, spíš náhoda."

„Mně se na tom stejně něco nezdá," zavrčel Emmett, „budu si na ni dávat pozor..."

Okolo Alice vířilo tisíce otázek, ale všechny chtěly jedinou odpověď: Kdo zabil Bethy. Odpověď Alice neznala. Pomalu se začínalo stmívat. Byla unavená, ale stále se jí na něco vyptávali, ale ona neuměla odpovědět. Na cestě zaskřípaly pneumatiky dalšího auta. Černý vůz jí zvěstoval záchranu. Přijela ta žena ze sociálky. Ačkoli byla neuvěřitelná harpyje, byla jí Alice svým způsobem vděčná, protože několika ostrými slovy byla schopná odehnat ty dotěrné otázky policistů.

„Dobrý den, Cooková, ze sociálky," houkla ani ne třicetiletá štíhlá a bledá žena s jemným, ale odhodlaným obličejem, vlasy staženými do dokonalého drdolu a přísnými hranatými býlemi na jednoho s policistů.

Policista se podivil: „Sociálka? Nečekali jsme vás tak brzo, obyčejně jezdíte až..."

„Tohle je zvláštní případ," přerušila ho rázně. „Alice Brandonová byla svěřena do péče paní Poolové teprve před několika dny, když byl její otec zavražděn."

Policista si prorábl šedivějící vlasy a podíval se na Alice: „To dítě má nehoráznou smůlu..."

„Možná, a možná je v tom něco víc..." tiše podotkla.

„Říkala jste něco?" zeptal se jí policista. Jen ho zpražila pohledem.

Svižným krokem se vydala k Alice a zdálo se, že jí ani v lodičkách na jehle nědělá chůže po štěrkové cestě sebemenší problém. Odstrčila dva překvapené policisty.

„Cooková, ze sociálky. To dítě si hodně prožilo, takže tu kolem ní přestaňte kroužit jak supi a dejte jí pokoj!"

Alice zvedla hlavu: „Děkuju..."

„Nemáš zač," pousmála se. „Je to moje práce..."

„A paní Downová?" zaptala se jí Alice, když si uvědomila, že to není ta samá žena, která měla její případ na starost doposud.

„Dostala jsem tvůj případ, protože paní Downová má na storost velké množství jiných..." Povzbudivě se usmála a její zlatavé oči se v záři zapadajícího slunce nadpozemsky zaleskly.

Jasper vyškubl Edwardovi dalekohled. Leželi dál v lese aby si jich nevšimli. Dalekohled se hodil, pokud se potřebovali zaměřit na nějaký detail.

„Edwarde, myslíš si to, co já?"

„Sice nevím, co si myslíš," zarazil se, když to řekl a pousmál se, vždyť čte myšlenky! „Ale je to tak, máma je tady..."

Omlouvám se za delší časovou prodlevu, ale bohužel mám hodně učení. Doufám, že se mi podaří rychle zredukovat domácí úkoly a urvat si další čas pro psaní.

PS: Komentáře vždy potěší :) .

Předchozí ◄◄◄ 3. kapitola ►►► Následující

Shrnutí

Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Řada nešťastných příhod - III. kapitola: