Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puto duše - 1. kapitola

Angels love


Puto duše - 1. kapitolaJe tu 1. kapitola... Sice ještě není publikován prolog, ale to nevadí... Takže tady se dozví, proč je Isabell na zemi... Je to celkem nudný... A mě se to moc nelíbí, ale co :D Kapitolku jsem psala já (BellaCullenSwan) a BlackStar mi ji schválila... Tak příjemné čtení a prosím zanechte nějaký komenty :)

  1. Kapitola

„Isabell!“ začal na mě křičet náš... No, asi to bude pán, nebo vládce? Asi spíš pán... Mé jméno se rozléhalo celým palácem. Co po mě zase chce? Snad nechce, abych šla pro další duši... To mu minule nestačilo, když jsem se zhroutila, poté, co jsem odnesla duši toho malého děťátka? Jeho matka se z toho zhroutila, ale ne tak jako já... Vždyť já jsem to dítě poznala lépe než jeho vlastní matka... Přecházela jsem chodbami, které mi přišly zbytečně dlouhé.

„Isabell!!“ ozvalo se znovu, omnoho hlasitěji a rozzuřeněji. Kruci, to bude zlé... Když tu na mě křičí, tak naštvaně. Rozběhla jsem se svojí rychlostí a už jsem stála před dveřmi hlavního sálu.

„Pane, co jste potřeboval?“ kuňkla jsem, když jsem vešla... Bála jsem se jeho reakce, co udělá... On mě ale překvapil. Stoupl si a usmál se na mě. Počkat, on se na mě usmál? On, náš pán, který se nikdy a když říkám nikdy, tak to myslím vážně, neusmívá... Nejistě jsem se na něj podívala a on začal.

„Isabell, mám pro tebe úkol. Musíš odnést další duši. Jedná se o chlapce, kterému zemřeli rodiče a on už taky nemá daleko ke smrti. Je v Chicagské nemocnici. Jistě ho najdeš. Jméno ti neřeknu. Součást tvého úkolu je najít si ho. Takže přeji ti hodně štěstí. A teď už jdi,“ dokončil a já na něj koukala, jako na ledního medvěda na poušti...

„Pane, ja... jak my-myslíte, že... že si ho musím najít... Sama?“ ptala jsem se a zakoktávala se při tom.

„Neslyšela jsi jasně? Řekl jsem ti, že ho musíš najít sama. A teď jdi, než ti zemře,“ řekl hlasem, kterému se nesmělo odporovat. Jak já ten hlas nesnáším... Jen jsem přikývla a rychle odešla. Fajn, chlapec, kterého musím najít je v Chicágské nemocnici a brzy zemře. No, tak to jich tam nejspíš bude více ne? Zakroutila jsem hlavou a utíkala se převléci. Oblíkla jsem si rifle a nějaké tričko. Na to si dala bundu a vyběhla z paláce.

Letěla jsem nad nemocnicí a pomalu hledala umírající duše. Potom jsem uviděla jednu, která byla na hranici, mezi životem a smrtí. Rychle jsem přeletěla nad tu duši u které byl nejspíše doktor. Byla noc, úplněk. Doktor vzal toho chlapce do náruče a vyskočil s ním z okna... Cože? Skočil z okna a nic mu není? Vždyť to je takové 6. patro. Zakroutila jsem hlavou a rychle letěla nad tím mužem. Už jsem to pochopila. On byl upír. Upír, který chtěl přeměnit toho chlapce. Ne, to mu nemůžu dovolit. Ne! Rychle jsem sletěla ještě níž, abych viděla do tváře tomu chlapci. Zůstala jsem se nad ním zaraženě vznášet... Nikoho krásnějšího jsem neviděla a to je prosím pěkně člověk a já anděl. Svojí krásou na něj neměl ani náš pán. Tenhle anděl měl zpocené bronzové vlasy, které byly rozcuchané. Měl bledou pleť. Chtěla bych vědět, jaké má oči. Typovala bych, že zelené.

Vznášela jsem se nad postelí, kam ho uložil ten upír a usmívala se, když ten chlapec otevřel oči. Měl je zelené, jak jsem typovala. Byly krásné a na něj se hodily. Musela jsem se znova usmát. Chlapec se na mě vyjeveně díval, a já na něj taky. On mě vidí? To, přece není možné, nebo je? Chtěl něco říct. Zhluboka se nadechl, jenže to byla chyba... Začal se dusit kašlem. Upír rychle přiběhl a začal ho uklidňovat. Potom se rozhodl. Začal se naklánět k jeho uchu a pošeptal mu: „Bude to sice bolet, ale nenechám te zemřít,“ a s tím se mu zakousl do krku... NE! Kruci, náš pán mě jistě potrestá, když jsem nebyla schopná odnést jeho duši. Ale. Co mám dělat, když ještě nezemřel? Je to těžké. Ještě nikomu u nás se nestalo, to, co se stalo mě... Nikdy jejich mrtvého nikdo nepřeměnil na upíra, takže nevím, co mám čekat.

Rychle jsem odletěla a mířila rovnou k paláci. Snesla jsem se na zem a rozběhla se dovnitř. Povedlo se mi to hodně rychle. Normálně tu bývám, až tak za 2 hodiny. Teď jsem tu za minimálně hodinku. Rozběhla jsem se do svého pokoje a tam sebou plácla na postel. Dívala jsem se na strop, když mě vyrušilo klepání. Jen jsem řekla dále a dál se dívala do stropu.

„Isabell, náš pán tě volá,“ řekla mi má kolegyně Annie. Jen jsem přikývla na znamení, že chápu a ona odešla. Nechala mě tu samotnou. Ještě chvíli jsem ležela bez pohnutí a potom se rychle zvedla a bleskově se přemístila ke dveřím. Vyběhla jsem z pokoje a utíkala až k sálu. Pomalu jsem vešla a bylo tam úplně celé obyvatelstvo paláce. Divila jsem se, co se děje, že mě sem nechal zavolat a ještě tu jsou ostatní.

„Pane, co si přejete?“ zeptala jsem se potichu. On se jen rozzlobeně podíval. Oou, tak to bude zlé.

„Isabell, zklamala jsi. Tohle byl tvůj poslední úkol. Víš, co se děje s anděli, kteří zklamou?“ zeptal se mě... Jen jsem záporně zakývala hlavou.

„Stane se s nimi to, že budou vyhoštěni z paláce... Vlastně celkově z našeho světa. Budou vyhoštěni na zem. Tam, kde umírají lidé. Stane se z nich to, čím se stali duše, které nepřinesly. Z tebe bude, jak jistě víš...“ řekl mi a já se zhrozila... To, že budu na zemi a ještě ke všemu upír. Bože, co se to děje?

„Ano, pane vím... Stane se ze mě upír,“ kuňkla jsem potichu...

„Ano, Isabell, upír. A teď pojď zamnou,“ řekl a zvedal se. Pomalu mířil sálem až ke dveřím, které vedly k němu do pracovny, kam nikdo nesměl. Divila jsem se, že mě tam bere. Pomalu jsme šli úzkou uličkou, směřující k té pracovně. Už jsme stáli před dveřmi a on otevřel a vešel. Nevěděla jsem, jestli mám vejít dovnitř. Nechala jsem to být a vešla.

„Posaď se, Isabell,“ poukázal na křeslo, které bylo u stolu. Sedla jsem si a čekala na jeho verdikt.

„Isabell, to, co jsem ti řekl v sále, je pravda. Budeš vyhoštěna na zem a stane se z tebe upír. Jenže je tu jedna věc. Ty, až budeš na zemi, tak si nebudeš nic pamatovat. Nebudeš vědět, že jsme... Chápeš mě?“ zeptal se a tak jsem jenom přikývla. Zapomenu na všechno, co jsem tu prožila.

„A teď pojď sem... Uděláme to tady pěkně v klidu. Pojď blíž,“ promluvil po chvíli ticha. Přišla jsem k němu a on na mě ukázalou nějakou hůlkou, nebo co to bylo. Vytřeštila jsem oči, protože mě zahalila tma a já spadla na podlahu.

***

Ovšem to si dívka jen myslela. Nedopadla na podlahu. Spadla na zem. Ležela v lese a nikdo o ní neměl ani tušení. Dívka jen ležela a ani nedýchala. Je možné, aby žila bez dechu? Ano, možné to je. A dívka o tom věděla, ale nepamatovala si to. Věděla, co se s ní stalo a proč je na zemi, jen si to nepamatovala. Ležela tam celou noc, bez pohnutí, bez dechu, jakoby byla v mrtvá. Nikdo si jí nevšiml, ovšem, to se mělo brzy změnit. V nedaléké rezervaci La Push, totiž žijí vlci. Chodili na hlídky, každou noc, den, prostě každou chvíli se střídali, aby ochránili svoje území, před nepřáteli. Isabell ležela právě na jejich území. Na jedné takové hlídce se zrovna střídali dva vlci. Jeden, jenž právě odcházel se domů vyspat, procházel lesem, když zavětřil upíra, který mu překvapivě nesmrděl tím štiplavým pachem, ale voněl... Rychle se lidským během rozběhl na místo, kde ho cítil a za okamžik tam už stál...

Stál u krásné dívky. Byla krásná, jako sám jejich pán. Sám pán andělů. Byla cítit, jako upír, ale ona nebyla tak docela upír. Ona v sobě měla ještě kousek ze svého minulého života, jestli se tomu tak dá říkat. Byla, tak krásná, protože se k její andělské kráse přidala upírská krása. Chlapec na nic nečekal a dívku vzal do náruče. Odnesl ji k sobě domů, kde žil sám, protože jeho otec před rokem zemřel.

Hned, jakmile ji donesl do pokoje a položil ji na postel, donesl mokrý hadr, který ji dal na čelo. Přikryl ji dekou a odešel se vyspat, protože věděl, že se jen, tak neprobudí.

Byla v bezvědomí asi 2 týdny, když se začala probouzet...

***

Probudila jsem se na něčem měkkém. Asi mě odnesli do mého pokoje, potom, co jsem omdlela. Ovšem, když jsem otevřela oči, zjistila jsem, jak moc jsem se mýlila... Taková chyba... Byla jsem v nějakém pokoji, jehož stěny měly barvu vybledlé žluté. Postel, na které jsem ležela, byla proležená a v pokoji, to byl jediný nábytek, tedy kromě malé válendy, která byla v rohu pokoje. Jakmile jsem si všimla, toho kluka, co na ní sedí a ostražitě mě sleduje jsem se lekla a odskočila někam na druhou stranu místnosti. Strašně jsem se lekla, nevěděla jsem, co se semnou stalo. Ten chlapec to očividně věděl, ale nemluvil, jen mě sledoval. Koukala jsem se na něho a nezmohla se na slovo. Pořád jsem usilovně přemýšlela, co se mi stalo. Jenže já si nemohla vzpomenout. Věděla jsem, že to vím, ale prostě můj mozek mi to ne a ne říct. Přišel ke mně a potom odešel do kuchyně. Začal připravovat jídlo. Seděla jsem v pokoji na zemi a čekala, jestli ještě příjde. Přišel a nesl sebou jídlo. Divně to páchlo. Jako... Jako bláto... Fuj! Podal mi tác i s jídlem a já to hned odstrčila a jen se znechuceně zatvářila... On si povzdechl a tácek vzal. Odešel pryč a z obýváku jen zavolal: „Měla by jsi odpočívat, běž ještě spát,“ řekl a sám si šel lehnout na gauč... Lehla jsem si, a přestože jsem se pokoušela usnout, nešlo to. Bože, co jsi semnou udělal...


BellaCullenSwan x BlackStar



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Puto duše - 1. kapitola:

 1
10.12.2015 [21:26]

Emoticon

15.06.2011 [22:25]

MatikEsmeCullenJe to krásne. Som zvedavá ako to dopadne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!