Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proti proudu - 11. kapitola

100 Monkeys


Proti proudu - 11. kapitolaTak pomalu se blížíme ke konci a tak doufám, že si jeden z posledních dílků vychutnáte. A o čem že bude? Renesmé se snaží sžít se svým novým "domovem" a co nejméně myslet na rodinu, po které se jí tak neuvěřitelně stýská. Vydrží to bez nich? A nevzdá se svého přesvědčení, že je pro ně jen přítěží? A kdo nebo co na ni bude čekat v chaloupce?
To vše se brzo dovíte, takže já už vás nebudu zdržovat. A spolu s Paes vám přejeme příjemné počtení a prosíme o nějaký ten komentář.

11. kapitola

Šla jsem lesem pořád dál od chatky a neustále jsem kličkovala, až jsem narazila na lesní cestu. Určitě musí vézt někam do civilizace. S úsměvem na tváři a větrem ve vlasech jsem se vydala směr město. Ale to, co mě čekalo, když jsem konečně vylezla z lesa, mě překvapilo.

Přede mnou se nacházelo jen rozpadlé stavení a míle širokého pole. „No to je skvělý,“ pomyslela jsem si. Kam mám teď jít? Už jsem byla celkem unavená a hledat se mi nic už nechtělo a vzdalovat se od chatky ještě víc by taky nebyl moc dobrý nápad. Raději se vrátím. Budu holt muset žít z darů lesa.

Po lesní cestě jsem se vydala zpět, ta ale hlouběji v lese končila a k chatce jsem musela přes zrádný terén plný pomstychtivých kořenů. Jsem sice poloupírka, ale bohužel jsem po mamince zdědila špatnou rovnováhu. Ne že bych na tom byla tak hrozně jako tenkrát mamka, ale i těch málo pádů, které jsem zažila Emmettovi stačilo, aby si ze mě dostatečně utahoval.

Bolelo to, když jsem si vzpomněla na Emmetta a co teprve na maminku. Neuvěřitelně mi chyběli, ale každou minutu jsem si musela opakovat, co všechno jsem jim provedla, že takhle to je pro ně lepší. Zůstanu tady skrytá v lesích, abych už nemohla nikomu nikdy ublížit. To bude můj úděl po zbytek mé dlouhé existence - držet se co nejdál od lidí, kterým bych mohla, ač nechtěně, ublížit.

Po téměř hodině jsem dorazila do chatky a vyčerpáním padla ihned do postele. A bylo mi úplně jedno, že jsem celá špinavá a smradlavá, taková už teď budu pořád, měla bych si zvykat. Beztak už mě nikdy nikdo neuvidí, tak k čemu se strachovat o to, jak vypadám?

Když jsem se probudila, bylo Slunce v nadhlavníku a z toho jsem usoudila, že je poledne, ale nevěděla jsem jakého dne, měsíce a dokonce jsem si nebyla jistá, jaký je přesně rok. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem spala a bylo mi to už všechno jedno. Pojem o čase už pro mě přestal mít smysl, takže se tím teď nebudu zabývat. Raději si půjdu něco ulovit, už dlouho jsem nic neměla.

Ulovila jsem jednu pumu a dvě srnky, natrhala jsem si pár lesních jahod a byla jsem plně spokojená. Dokonce jsem našla jezírko s vodou a zdálo se, že je pitná. Když jsem se dostatečně nasytila, šla jsem se jen tak projít po lese a užívala si pár slunečních paprsků, které sem skrz stromy pronikly.

Došla jsem až do menšího údolí, kde porost stromů nebyl tak hustý a slunce sem pražilo plnými doušky. Nacházel se tu i potok, ve kterém jsem se rozhodla vykoupat. Voda byla ledová a příjemně chladila, bohužel mi ten chlad, ale připomněl zase něco jiného, spíš tedy někoho.

Vylezla jsem z vody, uvelebila se na trávě a nechala vzpomínky a tím pádem i slzy, ať si dělají, co chtějí. Už jsem neměla sílu dusit to všechno v sobě. Tolik mi všichni chyběli, nejradši bych se za nimi rozeběhla zpátky, ale nemohla jsem. Už ne!

V údolí jsem zůstala do večera, ale když už na mě začal pronikat noční chlad, rozhodla jsem se raději vrátit. Oblékla jsem se, setřela poslední zatoulané slzy a vydala se zpět.

Cesta mi ale trvala poněkud déle, než jsem čekala. Asi jsem si zašla trochu moc, než jsem čekala. Přesto jsem ale cestu našla a brzo jsem spatřila světlo mé chaloupky, která se teď stala mým domovem.

Počkat! Světlo? Někdo tam musí být! Elektřina v domě není a krb jsem rozhodně nerozdělávala. Proč bych to taky dělala? Ještě jsem k tomu neměla čas ani příležitost. Popravdě řečeno neměla jsem ani dřevo a sirky, bez kterých oheň rozdělat jaksi nedokážu. Tak kdo to tedy udělal? Že by pravý majitel? Ale ten už tu přeci nebyl tolik měsíců, proč by se sem najednou vracel?

Začínala jsem mít celkem strach a slabý hlásek v mé hlavě mi říkal, ať seberu nohy na ramena a uteču co nejdál, ale já nechtěla. Něco mě tam táhlo, začalo se mi tu celkem líbit a nenechám se o to jen tak připravit. A obyčejného člověka přeci zvládnu!

Jak jsem se opatrně blížila k chatce, zavětřila jsem ale jiný pach než lidský. Pach, který mi byl moc dobře známý. A já si nebyla jistá, co mám teď udělat. Mám utéct? I když ho tolik toužím vidět? Ale tohle jsem si přeci zakázala, akorát mu ublížím ještě víc. Musím rychle odsud. Už jsem se chtěla otočit a běžet co nejdál odsud, ale on byl rychlejší.

„Nessie?“ řekl a v hlase mu bylo znát nadšení. Je možné, aby byl rád, že mě vidí, i když mě tolik nenávidí? Ale jak?

Otočila jsem se směrem ke dveřím, kde teď stála ohromná postava muže, který se pyšnil obdivuhodnou muskulaturou.

Nadechla jsem se a podívala jsem se mu do těch krásných černých očí. „Jacobe!“


předchozí kapitolanásledující kapitola

Verony1 a Paes




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Proti proudu - 11. kapitola:

 1
15.03.2013 [18:35]

dcvstwilightKdo jiný, že? :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!