Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přízrak minulosti 9. kapitola

22.02.2010 (17:00) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5308×

9. kapitola

Dál probíhala hodina mlčky. Uvědomila jsem si, že v něm mohu vidět svého přítele, ač jsem ho znala asi jeden den, věřila jsem mu více než nikomu jinému, ale nedalo mi to a ke konci hodiny jsem se prostě musela zeptat, jinak by mě to zevnitř rozežralo.

„Jaspere, věříš na nesmrtelnost?“ zeptala jsem se ho a on sebou škubl.

„Proč se ptáš?“ zdráhal se mu hlas. Byl poněkud nervózní, podíval se překvapeně na mě a pod jeho pohledem jsem se ošila.

„Bude se ti to zdát směšné,“ vykrucovala jsem se. Myslela jsem, že jsem z toho venku, ale on mě stále  nepřestával drtit pod svým pohledem. „Včera se mi o tom zdál sen.“ Při vzpomínce na noc jsem sebou škubla strachy. Ten muž byl podobný Cullenům, ale v mnohém se lišil, ať už barvou vlasů nebo tvářemi, ale především očima. On je měl červené, takové krvavé.

„O čem byl ten sen?“ zeptal se. Nevěděla jsem jak z tohohle vybrusit, ale něco jsem udělat musela. Nechtělo se mi říkat o tom, že jsou podobní lidem, kteří žili před sto lety apropó, když už jsme u toho, já jsem jedné taky nebezepečně podobná.

„Já jsem se ptala první,“ upozornila jsem. Asi nejlepší strategie, co mě napadla.

Zamračil se. „Věřím, může existovat něco, co žije dlouho a třeba nikdy neumře. Takoví upíři například, věříš na ně?“ zeptal se mě on.

Chvíli jsem nad tím uvažovala. Upíři... krvesající monstra, odporná individua. Ale proč by ne. „No věřím, ale doufám, že se pletu,“ odpověděla jsem.

„Proč si přeješ, abys ses pletla?“ ptal se nechápavě a zklamaně?

„To je jednoduché. Ty by jsi snad chtěl, aby mezi námi chodily takové obludy? Vždyť zabíjejí lidi. Musí to být nepříjemné se s někým takovým setkat,“ otřásla jsem se při pouhém pomyšlení.

Kupodivu se on jen smutně rozesmál a něco si zamumlal pod vousy. Měla jsem pocit, že to znělo jako „To bude těžké.“ Ale nedávalo mi to vůbec žádný smysl.

„Tak co, bojíš se jich?“ zeptala jsem se.

„Nebojím, vždyť podle filmů stačí kůl do srdce a jsou mrtví. Nebo česnek, když už jsme u toho,“ mrkl na mě a usmál se.

„Taky prý pomáhá svěcená voda,“ přidala jsem se a musela jsem se taky zasmát nad stupiditou našeho tématu.

„Proč si myslíš, že jsou všichni upíři zlí?“ zeptal se náhle vážně.

„Já nevím, možná to pramení jen z předsudků, ale upíři jsou prostě nebezpeční. Pijí krev lidí. Zábíjejí i děti. Prostě nejsou hodní,“ rozhodla jsem. Zatvářil se poněkud zklamaně.

„Co když se pleteš?“ zeptal se smutně.

„Já nevím. Ono se to nedá jen tak posoudit. Nevím co jsou zač, ty jo?“ hádala jsem příčinu toho proč je smutný,

„Ne, já taky ne, ale připadá mi to kruté takhle odsuzovat někoho, jehož si nikdy nepotkala. Možná existují i hodní upíři,“ podíval se na mě se zájmem.

„Až nějakýho potkáš, tak mi dej vědět,“ začala jsem se smát. Učitel se po nás otočil, chtěl snad i něco říct, ale vedle ho zaujmula jiná práce.

Do konce hodiny jsme už mlčeli. Já probírala co tím myslel a proč se tak moc zajímá o upíry a on... sama nevím. Nevidím mu do hlavy.

Na další hodinu jsem šla, protože tam byl Emmett. Nevěděla jsem, jak se k němu mám chovat. Přeci jen, dneska mě zachránil před fackou, ale jinak se pořád směje a nic nemyslí vážně. Podezřívala jsem ho, že je snad hloupý, ale prý měl z nějakého testu výbornou zatímco ostatní vyhořeli.

„Ahoj,“ zašeptala jsem, když jsem dosedala na své místo. Nechtělo se mi mluvit nahlas. Byla jsem nějak nervózní.

„Ahoj Bello, tak jak probíhal zbytek dne, chtěl ještě někdo ublížit mé s... kamarádce?“ zasyčel. Rozesmálo mě to. Zajímalo mě, co chtěl původně říct.

„Ne, už nikdo,“ zklidnila jsem se a hodila na něj milý úsměv.

„A co Jasper, doufám, že tě neotravoval,“ spiklenecky na mě mrkl.

„Ne, měli jsme velmi vážnou debatu,“ zastávala jsem ho.

„Jo, on je na takový tlachání, to si mohou s Edwardem podat ruce. Teda mohli, on se totiž hodně změnil,“ svěřil se mi. „Co jste řešili tak vážnýho?“ byl neuvěřitelně zvědavý.

„Nejdříve nesmrtelnost a potom upíry,“ řekla jsem mu na rovinu a on přesně jako před tím jeho bratr sebou škubl. To mají v rodině nějakou škubavku?

„Nesmrtelnost... upíry...“ opakoval po mně. „A co jste vybádali?“

„Že oba věříme na nesmrtelnost a na upíry. Já, ale doufám, že tu nejsou. Nelíbí se mi a navíc, co by tady dělali? To už by rovnou mohli být vodníci, víly, vlkodlaci, zombie,“ vyjmenovávala jsem stvoření, na která jsem si vzpomněla.

„Jak myslíš,“ usmál se a nehodlal pokračovat s tímhle tématem.

Nakonec jsme se bavili o olympiádě. Nějaký Česko hrálo včera hokej proti Lotyšsku a rozdrtilo je. Já to nesledovala, ale Emmett, že se u toho bavil a teprve po prvním gólu se rozhodl, komu bude fandit. Bylo to Česko. Když jsem se ho zeptala, jak často je před televizí. Odzbrojil mě odpovědí, že až na noci stále. To prý má jinou zábavu. Smála jsem se s ním a nějak ani nereagoval, když jsem se ho zeptala jak dlouho vůbec spí. Pokrčil rameny a řekl, že se nadopuje kofeinem, aby spát nemusel.

Měla jsem ho ráda a nejen jeho i Jaspera a Alice taky vypadala velmi přátelsky.

Po poslední hodině jsem běžela domů a rozhodla se, že si pro příště vezmu foťák, abych měla své nové přátelé zvěčněné, stejně jako jsou na těch obrázcích.

Vzhledem k tomu, že jste mě už nějakolikrát sprdli za to, že se podceňuju tak i přes opravdovou kvalitou tohoto dílku se ptám. Povedl se mi co?=D

8. kapitola <<< Shrnutí >>> 10. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přízrak minulosti 9. kapitola: