Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přízrak minulosti 14. kapitola

14.03.2010 (19:30) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5363×

14. kapitola

Pohled Belly:

Měla jsem ho ráda a nejen jeho i Jaspera a Alice taky vypadala velmi přátelsky.

Po poslední hodině jsem běžela domů a rozhodla se, že si pro příště vezmu foťák, abych měla své nové přátelé zvěčněné, stejně jako jsou na těch obrázcích.

Domů jsem přijela docela rychle. Nevím jestli mě popoháněla vidina domova nebo deníků, ale každopádně jsem větší rychlostí snad nikdy nejela.

Zula jsem si boty a porozhlédla se. Máma byla doma, tak jsem se ji šla zeptat jestli s něčím nepotřebuje pomoc.

„Ne, neboj. Já za hodinu jedu nakoupit, tak jestli něco potřebuješ?“ odpověděla mi a na její tváři se objevil křečovitý úsměv, ale alespoň nějaký.

„Nevím o ničem. Tak já jdu nahoru se učit,“ houkla jsem na ní, když už jsem brala schody po dvou. Za sebou jsem ještě slyšela, že se nějak moc na to těším, ale to už jsem otevírala dveře do pokoje.

Pod postelí jsem je schovávala, aby na ně, třeba při úklidu, nenarazila máma. Chvilku jsem včera uvažovala, že bych je mohla schovat opět v podlaze, ale při jejich vyjmutí by se tam mohl objevit pavouk a ty já opravdu nerada.

Rychle jsem odhodila tašku a padla na kolena. Přímo na vrchu druhé, mnohem větší hromádky se schovával deník, kdy jí bylo sedmnáct let. Nadšeně jsem se po něm vrhla a tahala ho k sobě. Vyhoupla jsem se na postel a začala číst.

Deník začal přesně na její sedmnácté narozeniny. První zápis byl plný nadšení, že už brzo bude v letech na vdávání a jak moc se těšila až pozná jejího manžela. Doufala, že se bude vdávat z lásky a ne pro peníze, či jakkoliv jiný důvod, ale její náladu to očividně nezkazilo.

Bohuže později se to začalo horšit. Nelíbilo se jí u mamky. I když ji měla ráda, cítila se tam jako páté kolo u vozu. Dlouho se rozhodovala, jestli má nebo nemá odjet za otcem. Až kolem listopadu se rozhodla pro kladnou odpověď a už jen přemýšlela, jak to šetrně říct mamince, aby ji neurazila.

Nakonec to dopadlo tak, že i když se ji snažila přemluvit, Bella byla tvrdohlavá a rozhodla se, že skutečně odjede. Na začátku ledna tak odjela ze Settlu do Forks, což trvalo několik dní. V součastnosti to je tak na tři hodiny maximálně.

Nejzájímavější byl zápis z jejího prvního dne školy. Kdy už byla tady ve Forks týden a otce si zamilovala.

14.1.

Milý deníčku,

dneska poprvé jsem byla ve škole. Ze začátku jsem byla velký exemplář, každý si se mnou chtěl povídat a dozvědět se o mě co nejvíce. Byla jsem z toho velmi nesvá a nervózní, myslela jsem si, že mě snad sní. Neboj, tak paranoidní nejsem.

Líbí se mi tam to je prvda, ale někteří studenti jsou opravdu zvláštní. Například tam je jedna rodina. Jsou nezvykle bílí a drží se ode všech dál. Jejich neuvěřitelná krása, jim dává nějaký podtón neznáma, protože není možné, aby si všech pět sourozenců bylo tak moc podobných, když podle spolužáků nejsou skutečné děti pana doktora Cullena a jeho ženy.

Nejvíce mě zaujal asi nejmladší z nich. Má takové zvláštně bronzové vlasy a ostře řezané rysy. Je nejhezčí z nich, ale asi mě nemá rád. Vysvětlím ti to. Dneska jsem při hodině biologie byla posazena vedle něho. Nic jsem mu neudělala, ale on se na mě díval, jako na největší špínu. Musí být velmi nafoukaný a arogantní, ale možná, že jsem hloupá jen já. Možná měl před tím nějaký problém a stále se s ním nesmířil. Jenomže jsem se ho skutečně bála. Propaloval mě černýma očima, která velmi kontrastovala z jeho bělostnou pokožkou. Nejzajímavější bylo, co se událo na konci školy. Šla jsem do sekretariátu, kam jsem měla odevzat nějaké papíry a on tam byl. Z toho, co jsem zaslechla jsem si dala vše dohromady a uvědomila si, že chce vyměnit hodinu biologu za cokoliv jiného.

Chápeš to? To určitě muselo být kvůli mě. Jinak opravdu netuším. Jeho sourozenci, má dva bratry a dvě sestry, se zdají milí, ale možná se pletu.

Zítra se ho každopádně zeptám, co má za problém. Budu na něj útočit otázkami, dokud mi neodpoví. Musím se dozvědět, co mu na mě tak moc vadí, že to nedokáže překousnout.

Ach jo, stejně to dopadne mým ztrapěním před ním a koktáním, kdy ho budu chtít jen pozdravit, ale stejně se nevzdám.

Mám tě strašně ráda, těší mě, že stále posloucháš mé nezajímavé výplody hlavy, kdy tady jen tlachám nad životem, ale nemohu si pomoci.

S láskou Tvá Bella.

Mohl by to být opravdu on? Ptala jsem se sama sebe, ale asi je to nemožné, vždyť on neměl černé oči, ale takové krásné, teplé, žluté, ve kterých se zračilo velké překvapení a naděje.

Raději jsem se nad tím nezastavovala a pokračovala na další zápis, byla jsem zvědavá, jak se s ním vypořádala. K mé smůle se ve škole celý týden neobjevil, ale Bella konečně zapadla do školy a stala se velmi oblíbenou, ačkoliv po tom netoužila. Stěžovala si, jak jí je nepříjemně, když za ní věčně chodí nějací kluci a na vše se jí ptají.

Toho neznámého Cullena, jehož jména uvedla ve třetím dnu školy, a který se skutečně nazýval Edward, se dočkala až o týden později.

21.1.

Deníčku,

konečně jsem se dočkala a Edward přišel do třídy. Byl, ale úplně jiný než minule. Už se netvářil tak zle a ošklivě, ale mile a dokonce si se mnou povídal, což je prý neobvyklé.

Ptal se mě na maminku a tak, ale já mu pokaždé pravdivě odpovídala. Bylo to zvláštní, ale kdykoliv jsem se mu podívala do jeho zlatých (!!!) očí úplně jsem mu propadla a snad se do něj i zamilovala. To bude, ale jen nějaké poblouznění, protože není možné, abych byla z něj úplně nadšená a těšila se do školy jen kvůli němu po dvou dnech, kdy ho znám.

Při práci v hodině se mě na chvilku dotkl a víš co se stalo? Nejen, že jeho ruka byla hodně ledová, jako by jí před hodinou nechal ve sněhu, což bylo dneska možné, jelikož skutečně padal sníh, ale také jsem ucítila nějaké mravenčení tam, kde se jeho prsty lehce dotkly mých. Toto nabití mnou prošlo jako zvláštní, hřejivá energie, která se mi rozlila po celém těle a zakotvila v břiše, kde se ozvaly motýlci. Opravdu, bylo to zvláštní, ale skutečně to tak bylo. Víš, že já už si pohádky nevymýšlím a tobě píšu jen čistou pravdu.

Mám tě ráda, Bella.

Takže, on má náhle oči zlaté? Možná, že se před tím jen přehlídla a myslela si, že vidí jiné. Nebo se přepsala, ale to by pak sem asi nedávala ty vykřičníky.

Další den se jí stala nehoda. Nějaký povoz s koňmi se převrátil a ona byla hned pod ním. Naštěstí ji zachránil právě Edward, ale podle ní byl úplně až na druhém konci ulice a navíc sám přidržel ten těžký kočár.

Potom, kdy byla ošetřována jeho otcem dr. Cullenem, protože se bouchla do hlavy, byl pro ní ten nejtěžší měsíc nejspíše. Edward se s ní nebavil, ignoroval ji a nepromluvil s ní. Dokud ji prý nepožádal nějaký Marek, na nějž si během toho měsíce stěžovala jako na vytrvalého pejska, který hledá odměnu a žádná mu nepřipadá dostačující, na ples. Pak se prý rozmluvil, ale řekl ji jen pár vět. Že by žárlil? Napadlo mě.

Potom se rozběhla část se zváním ji, nejdřív nějaký Enrique a pak Takler. Vymlouvala se, že prý slíbila jedné své staré kamarádce, že s ní bude, protože měla přijet, ale skutek utek. Žádná kamarádka nebyla, jen ona neuměla tančit, bála se toho jak čert kříže. To jsme zase měly stejné.

Všechno se pak s ní začalo točit obrovskou rychlostí. Edward se o ní více všímal a dokonce si k ní i přisedl na obědě. Zajímal se o ní, jak nejvíce to šlo, ale ona v něm cítila, že ji neříká všechno.

Jednou předvídali, že by mělo být pěkně, takže se pár lidí, včetně Belly, domluvilo, že by jelo do La Push. I já to tam znám a vím, jak krásné to je, samozřejmě až na útes, kde...

Potkala se tam se starým přítelem, ale dozvěděla se od něho něco překvapujícího.

22.2.

Milý deníčku,

dneska jsem jela s pár přáteli do La Push. Moc nás nebylo, ale i přes to byla zábava. Pamatuji si, že už jako malá jsem se ráda tady procházela po pláži a dívala se na zapadající sluníčko, jenž bylo jen zřídka vidět.

Potkala jsem tam i starého přítele z dětství, já si na něj moc nepamatuji, ale jeho sestry jsem měla ráda. Dozvěděla jsem se od něj dosti zajímavou věc.

Víš, jeho přítel měl nějakou poznámku na Cullenovi a asi tušíš, že jsem si to nenechala jen tak. Musela jsem vytušit, proč to řekl takovým prazvláštním tónem. Vytáhla jsem tedy Jacoba na procházku a zkusila jsem z něj dostat, co tím myslel.

Vykládal mi celou jejich historii kmene, on je totiž Quilet, ale taky mi pověděl to nejdůležitější. Podle jedné místní historky jsou Cullenovi studení, tedy UPÍŘI. Zajímavé, že? Nevím, co si o tom mám myslet, ale rozhodně by to odpovědělo na všechny nejasnosti.

Teď si jdu maličko provětrat hlavu, protože tohle strávit je těžké.

S láskou Bella.

Upíři? Cože? Ano, odpovídalo by to mnoha věcem, například by se projevila jejich nesmrtelnost a Jasperovo chránění, ale to by znamenalo... to by znamenalo, že pijí krev? A možná se jejich další obětí stanu i já. Proboha proč?

Rychle jsem zaklapla deník a vydala se do sprchy. Třásla se mi strachy kolena, ale naštěstí jsem to ustála. Sešla jsem ještě rychle dolů a ujistila se, že je zámek zamčený, možná by je to nezastavilo, ale alespoň nějaké bránění.

Spěšně jsem se rozloučila s mamkou a utíkala k sobě. Tam jsem se taky zamkla a okno zavřela.

Vlezla jsem si do postele, ale o klidném spánku se mi mohlo jen zdát. Před očima jsem stále měla to jedno slovo a všude kolem něj jsem viděla krev. Několikrát jsem se vzbudila a modlila se, aby to už přestalo. Kolem páté ranní jsem to vzdala a dívala jsem se jen bezmyšlenkovitě do stropu.

Bála jsem se, strašně moc, ale nic jsem s tím nemohla udělat. Budu muset nějak přežít hodiny s nimi, ale lehké to nebude.

Ráno jsem udělala svůj pravidelný rituál a nerada odjela do školy. Přijela jsem, když už tam byli a okamžitě jak mě spatřili se ke mně začali přibližovat. Hlavně Alice. Začala jsem přední couvat a ona se zasekla v kroku.

„Nepřibližuj se,“ vykřikla jsem vystrašeně a pak hned utíkala do školy, kde jsem se snažila splynout s davem.

13. kapitola <<< Shrnutí >>> 15. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přízrak minulosti 14. kapitola: