Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přísahal jsem, že tě zabiju! - 2. kapitola

27.09.2011 (14:00) • vilinka • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2989×

2. kapitola

Rozběhl jsem se k jejím dveřím a zaklepal. Pak se ozvalo sotva slyšitelné „dále“ a já si uvědomil, že nejspíš očekává Evanse, který k ní v poslední době chodil poměrně často a znásilňoval ji. Pomalu jsem otevřel dveře, a když mě Catherine uviděla, skočila mi do náruče.

„Sestřičko, sbal si jen ty nejnutnější věci, odjíždíme odtud!“ řekl jsem vítězoslavným tónem a čekal, co na to řekne. Místo toho, aby také začala zpívat vítězné ódy, nasadila zmatený výraz a začala drmolit něco ve smyslu, co to zase vymýšlím. Zastavil jsem ji svými pokyny.

„Ničeho se neboj, jen si sbal vše nejnutnější a vypadneme odtud. Už ti nikdo neublíží.“

S tichým dobře se mi vymanila z objetí a začala si házet věci do tašky. Za pět minut měla sbalené všechny věci a mohli jsme vyrazit. Předpokládal jsem, že pokud ještě nenašli omráčeného Evanse, tak ho najdou za chvíli, tudíž si musíme pohnout. Běželi jsme do zahrady, kde jsme přeskočili masivní zeď a já byl tentokrát rád za upíří rychlost, protože jinak by nás určitě spatřily bezpečnostní kamery, které má Evans nainstalované po celém sídle. Za sídlem se rozprostíral velký les a já se dal do běhu. Když jsem se otočil za sebe, uviděl jsem Cath jak za mnou běží jak poslušný pejsek. Sice měla ve tváři vepsanou nejistotu, strach a zmatenost, ale mě bezmezně věřila, což jsem v této chvíli velmi oceňoval.

Na okraji lesa čekal můj spojenec s autem, penězi a falešnými doklady. Jen jsme se nenápadně pozdravili, on mi předal vše potřebné a odjel pryč. To spojenectví, které jsme spolu uzavřeli, bylo spíše z donucení, a to proto, že jsem ho trochu přitlačil ke zdi, a to doslova.

Do auta jsem dal naše věci a přikázal Cath, aby si nastoupila do auta. Poté jsem si nastoupil i já a mohli jsme vyjet. Cath ze začátku mlčela, ale asi po deseti minutách cesty mě začala bombardovat otázkami typu: Co teď budeme dělat? Kam pojedeme? atd.

„V klídku, Cath.“ Ona se zašklebila, nesnášela tuhle přezdívku, „všechno mám vymyšlené, protože by bylo riskantní letět letadlem, tak pojedeme autem až k našemu novému domu.“

„A kde přesně je ten náš nový dům?“ zeptala se naštvaně. Tohle se mi na ní hrozně líbilo, nesnášela tajemství a překvapení.

„Jedeme do malého městečka v Kanadě. Tam nás hledat nebudou,“ odpověděl jsem.

„A co tam budeme dělat? Chodit na střední školu?“ zeptala se sarkasticky.

„Teď si to trefila Cath. Nejspíš jsi i chytrá, na mladší ségru,“ řekl jsem.

„Mladší? Jsme dvojčata ty pako!“ Tomu jsem se musel zasmát. Přece jenom má nějaký ten smysl pro humor, tak na to alespoň nebudu sám.

„Ale uznej, nevypadá to tak. Já jsem vysoký svalovec s hnědými vlasy a modrýma očima a ty jsi malinká hnědovláska s pěkným úsměvem a také modrýma očima,“ řekl jsem. „Když o tom teď uvažuju, jsi docela kočka!“ zasmál jsem se. Cath po mě střelila varovným pohledem a já radši ztichnul. V tom mi utkvěl pohled na rádiu a já si pustil svou oblíbenou písničku od Pink a začal si s ní zpívat.

„Proboha! Nech toho, zpíváš hůř než ta cikánská zpěvačka, co jsme ji kdysi potkali na náměstí!“ zavřeštěla Catherine a já radši přestal zpívat. Nezdá se to, ale ta holka je opravdu někdy nebezpečná. Proto jsem tam radši naladil něco z jejích oblíbených písniček a ona si začala pobrukovat melodie. Asi po hodině má malá sestřička konečně usnula.

********

za 24 hodin

********

Do Merrittu, tak se jmenovalo to město, jsme dorazili zhruba za jeden den. Byla to těžká cesta, a tak jsme párkrát zastavili. Když jsme vjeli do města, stačilo nám najít jen dům, který jsem před nedávnem koupil. Byl poměrně velký, na to, že tam budeme bydlet sami, ale nic jiného se mi nepodařilo sehnat. Realitní makléřka mi poslala pár fotek, jak to tam asi vypadalo a já je poté ukázal Cath, které se velmi líbily. Byl to dům na okraji města, byl velmi pěkně zařízen, ještě od původních majitelů, a tak stačilo jen pár úprav.

Asi po deseti minutách bloudění ve městě jsme konečně našli tu správnou cestu, která nás dovedla až k tomu domu. Byl nádherný, celý prosklený i s bazénem. Než jsem se vzpamatoval, Catherine už běžela ke dveřím a tam na mě začala povolávat.

„Tak pohni tou svou poloupíří prdelí, brácha! Musíme to prohlídnout i zevnitř.“ A začala na místě poskakovat jako malé urážlivé děcko.“

„Ale tady se nám někdo vztekinká. Kdo pak to asi bude? Že by naše Rozinka?“ řekl jsem. To se začala vztekat ještě víc, protože tuhle přezdívku nesnášela. Byla totiž odvozená od jejího druhého jména a nikdo na světě nemá rád své druhé jméno. Samozřejmě až na mě, já jsem výjimka z pravidla. Přemýšlel jsem nad prkotinami zatímco Cath se snažila dostat to domu. Hodila po mně pohled alá pohni nebo zemřeš a na to jsem na ni blýskl svými bílými zuby a šel jí odemknout. Hned vběhla do domu a jen letmo si prohlédla spodní patro, kde byla předsíň, kuchyň, obývák a dveře, které vedly do garáže. V horním patře se nacházely dva pokoje, dvě koupelny a herna. Až z vrchu jsem slyšel Catherinino hulákání.

„Ten větší pokoj si zabírám a nepočítej, že si z té herny uděláš posilovnu, protože si z ní já udělám šatnu.“

„Tak to tedy ne! Žádná šatna nebude!“ zařval jsem na ni a vyběhl nahoru do patra.

„Ale bude.“ Hádala se se mnou a odešla do svého pokoje, kde se zavřela. Tím jsem pochopil, že debata je u konce a radši jsem si šel prohlédnout i zbytek domu. Moje ložnice byla zařízena v moderním stylu, ale byla taková moc nebarevná, a tak si tam přidám pár obrazů, které tu místnost hned rozveselí. Koupelna byla, stejně jako pokoj, velmi vkusně zařízena a byla v ní i televize, za což jsem byl velmi rád. Když jsem vstoupil do pokoje Cath byl jsem ohromen. Byl to přesně ten pokoj, který bych pro ni typoval. Ani klučičí, ani moc holčičí. Přesně tak akorát.

Budu ráda za nějaký komentář. :-)

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přísahal jsem, že tě zabiju! - 2. kapitola: