Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 9. kapitola - Edwardův pohled

28.11.2009 (15:45) • Myfate • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2578×

Držel jsem ji v náruči a mluvil na ni. Zdálo se, že má slova nevnímá, přesto její tělo reagovalo. Napětí povolilo a dech i srdeční rytmus se zpomalily.

Její dotek mi opravdu chyběl, také proto jsem si to chtěl co nejvíce vychutnat. Alice měla ovšem jiný názor, protože i když věděla, co by ji čekalo, vběhla do pokoje bez ohlášení. Věnovala mi rychlý omluvný pohled a myšlenku.

"Tohle je velmi důležité. Musím to vědět a tebe to bude také zajímat. Mám jednu teorii a potřebuji ji potvrdit nebo ještě lépe vyvrátit."

Potom se otočila na Bellu.

"Ve chvíli, kdy se ti zdál ten sen, se mi tvoje budoucnost ztratila. Musím vědět, co to bylo."

Chtěl jsem, aby Bellu nechala ještě chvíli odpočinout, protože vypadala vyčerpaně, ale než jsem stihl cokoli říct, opět jsem byl umlčen Alice.

"Tak povídej." věnovala se Belle, nyní se i posadila mezi nás. Zvědavě jsem pohlédl na Bellu a čekal, až řekne, co se jí vlastně zdálo.

Když skončila s vyprávěním, bylo mi jasné, proč to Alice chtěla vědět.

"Jsou zpět." uslyšel jsem jedinou myšlenku, kterou měla v hlavě. Ostatní bylo v tu chvíli vedlejší. Potom se začala zabývat tím, jak to Belle řekne. V tu chvíli jsem byl podruhé za svou existenci rád, že do pokoje vpadl Emmett s jednou ze svých oblíbených hlášek. Poprvé to bylo v Denali, kdy mě vysvobodil ze spárů Tanyi. Jako vždy ani nyní se příliš dlouho nezdržel, ale i ta chvíle mi stačila na to, abych se rozhodl mu vyčinit za ten telefonát s Tanyou. Když opustil Bellin pokoj, vyrazil ven z domu a myslel si, že ho nenajdu, natož abych ho chytil. Bohužel pro něho se opět zmýlil. Jeho myšlenky jsem slyšel několik kilometrů od domu a protože jsem rychlejší, nebyl problém ho chytit. Doběhl jsem ho a srazil do bláta, které se zrovna chystal přeskočit.

"To se dělá? Vlastnímu bratrovi?" řekl naštvaně a ukázal na původně bílé triko s nápisem Teenage Forever, které dostal od Rose.

"Ta mi to pěkně spočítá, až takhle přijdu domů." stěžoval si.

"To víš, také se občas rád pobavím na cizí účet." odpověděl jsem pobaveně.

"Jen počkej. Tohle si odskáčeš!" vykřikl a vyběhl směrem, kterým jsem stál.

"Zapomínáš, že jsi pro mne až příliš otevřenou knihou, bratříčku." zavolal jsem na něho pobaveně ze vzdálenosti několika metrů, kam jsem se uchýlil poté, co jsem zjistil jeho plán, takže místo mne srazil k zemi strom, o nějž jsem se ještě před malou chvílí opíral. Emmettovou hlavou nyní vířilo mnoho plánů, všechny ovšem měly jeden nedostatek.

"Na to, abys mohl zrealizovat alespoň jeden, bys mě musel nejdříve chytit."

"Však ono se mi to jednou povede." procedil skrz zuby, když vstával.

"Už se stalo a ani to nevíš." odpověděl jsem a čekal na jeho reakci. Podle očekávání přestal s vymýšlením, jak mě v nějakém z nerovných soubojů dostat na zem a začal vzpomínat, co udělal tak geniálního, že si za to zasloužil takovou odplatu. To ovšem nebylo nic ve srovnání s tím, co ho čeká, až se mým spojencem stane Bella, to se teprve bude mít na co těšit.

Sledoval jsem jeho vzpomínky do okamžiku, kdy se v jeho mysli objevila tvář, kterou už bych nikdy nemusel potkat. Můj úsměv zmizel a vystřídalo ho lehké podráždění, když jsem si uvědomil, že ji již brzy uvidím. Emmett se naopak rozzářil.

"Jo tak ty myslíš to s Tanyou." řekl a dodal k tomu vzpomínku na jeho poslední vtípek v Denali, po kterém jsme museli vyklidit pole, jinak by byla velká pravděpodobnost, že by mezi sebou bojovaly dvě nejmírumilovnější rodiny upírů.

"Moc dobře víš, o čem mluvím. Proč jsi jí řekl o Belle?" vyjel jsem na něho, protože už mi docházela trpělivost.

"No ona se vyptávala na tebe a mně ujelo, že teď u nás přechodně bydlí Bella. Chtěla o ní vědět víc a sám víš, že není hloupá, takže mi nevěřila, že o Belle nic nevím. Proto jsem jí řekl alespoň něco málo." odpověděl slabým hláskem a mírně se přikrčil. V tu chvíli byl stejně vysoký jako já a navzdory komičnosti situace jsem stále měl nutkání se na něho vrhnout. Jeho další slova mne ovšem obměkčila natolik, že se mi ho zželelo, nejspíš právě proto, že byla až příliš pravdivá na to, abych pochyboval o jejich vážnosti.

"Vlastně jsem ti pomohl. Dokážeš si představit, co by se stalo, kdyby Tanya přijela a až na místě zjistila, že jsi zadaný? I kdyby to byla jedna z jejích sester, v tu chvíli by jí nepomohl ani sám Aro Volturi."

To jsem si raději nepředstavoval. Dobře by to nedopadlo, to je jasné, ale nebyl by to Emmett, kdyby mi to sám nepřipomněl.

"Vím přesně, co by udělala. Tanya by Bellu zabila a jak ji znám, nejspíš by tě přinutila, aby ses díval. Určitě by se našel někdo další, kdo by jí v tom rád pomohl. Potom by ti muselo být jasné, že s Bellou je konec." řekl naprosto vážně a ještě přidal vzpomínku na Tanyu, jak mu to samé říká do telefonu. Doufal jsem, že to byly pouze řeči, ale v jejím případě je velká pravděpodobnost, že to zrealizuje. V tu chvíli jsem přestal být naštvaný na Emmetta a začal jsem se obávat o Bellu.

Emmett čekal, co mě napadne, ale nejspíš nečekal, že to budou myšlenky někoho jiného. Alice dostala vizi a s ní i Bella. Bylo to poprvé, kdy se v mé hlavě objevila i Bella. Tedy přesněji řečeno já jsem byl po dobu trvání vize v její hlavě. Navzdory vážnosti vize to byl báječný pocit. Mohl jsem okusit něco dosud nepoznaného. Konečně jsem měl také jistotu, že je to možné a těšil jsem se, až to budu moci opět zkusit. Nyní jsem ovšem neměl příliš času na přemýšlení nad budoucností, protože přítomnost byla důležitější.

"Měli bychom se vrátit." řekl jsem nepřítomně směrem k Emmettovi. Nevím, zda mě Bella bude potřebovat, ale kdyby ano měl bych jí být nablízku.Za krátkou chvíli jsme byli doma. Emmett zůstal s Rose v obývacím pokoji. Cestou po schodech jsem zaslechl Rose, jak nadává Emmettovi za zašpiněné tričko. Bylo to přesně tak, jak jsem si myslel.

Před pokojem Belly stáli Carlisle, Esme, Jasper a Alice. Nikdo nevěděl, co by měl dělat. Z Carlislových myšlenek jsem vyrozuměl, že fyzicky je v pořádku, ale musí se srovnat s nastalou situací a to bude i s naší podporou nějakou dobu trvat. Ani Jasper v této situaci nemohl nijak pomoci. Jeho schopnost jako by byla blokována ve chvíli, kdy se ji snažil použít na Bellu. Nejspíš to mělo souvislost s jejím štítem.

"Edwarde, mohli bychom jít do pracovny?" dolehly ke mně myšlenky Carlisla, zatímco Alice a Esme vcházely do Bellina pokoje. Následoval jsem ho po chodbě a když jsem za námi zavřel dveře, postavili jsme se vedle sebe zády do místnosti a dívali se ven.

"Mluvil jsem s Alice." začal povídat, aniž bych ho musel pobízet. Tuto vlastnost jsem na svém adoptivním otci opravdu oceňoval.

"Říkala mi o Bellině zvláštním snu a také o tom, že měla stejnou vizi. Prý to bylo jako kdyby Alice vzala kus jejího daru." pokračoval a potom se odmlčel.

"A jaký je tvůj názor?" zajímal jsem se, protože to si zatím schovával pro sebe.

"Co se týká toho snu, tak si opravdu myslím, že to byli oni. Ale stále nechápu, proč kontaktovali právě ji. Ona by mezi ně stejně nemohla patřit. Je přeci v neobvyklé fázi proměny v upíra, což určitě musí vědět."

"Také to nechápu, ale Evropy bychom stejně měli zajet s Bellou. Dříve či později by tam stejně sama odjela. Budou s ní manipulovat přes sny tak silně, že nebude moci odolat. Je možné, že se od nich také něco dozvíme."

"Takže dokud bude spát, bude ovlivňována jimi. Nezměnili se od té doby, co jsem se s nimi setkal poprvé." byl překvapen.

"Stále stejné metody vyhledávání nových členů, stejná jména, s největší pravděpodobností bydlí na stejných adresách."

"Budeme si o tom muset s Bellou promluvit, až se dostane z nejhoršího...což mi připomíná, že bychom se na ni měli zajít podívat. Ale ještě předtím jsem tě chtěl o něco požádat. Jak se ukazuje, její štít bude umět i přebírat schopnosti ostatních. Potřeboval bych, abys o tom s ní promluvil a abyste vyzkoušeli, zda to půjde ovládat. Uvidíme, jak se bude dál vyvíjet, ale když už to začalo, musíme ji podpořit. Je výjimečná a patří do této rodiny."

"Jistě to nebude problém, ale nějaký čas to potrvá." odpověděl jsem. Dále už jsem neotálel a s Carlislem v patách jsem vyrazil do Bellina pokoje.

Po několik dní na tom byla stále stejně. Střídali jsme se u ní, aby nikdy nebyla sama pro případ, že by se vrátila zpět.

Chtěl jsem počkat s lovem na Bellu, protože jsem tak trochu doufal, že až se probudí, bude mít žízeň, ale můj plán byl zmařen. Jasper ze mě byl natolik nesvůj, že požádal Emmetta a spolu mě téměř násilím odtáhli z domu. Po celou dobu jsem byl přes členy své rodiny u Belly v pokoji, protože jsme lovili pouze ve vzdálenosti několika kilometrů, ale zatím nebyla patrná žádná změna. Teprve když jsme se vraceli k domu, se Bella probrala. Vypadala velmi unaveně. Esme ji objala, takže bylo všem jasné, že rodina Cullenových má nového člena bez ohledu na to, jaký vztah je mezi Bellou a mnou.

Po Carlislových slovech Bella trochu ožila. Rozhodl, že bude nejlepší, když ji odveze domů. Nebyl jsem si jistý, jestli je to správné, ale podle Alice ještě není čas na to, aby u nás zůstala.

Když odjeli, zůstal jsem stát na verandě a díval se za autem, které už jsem dávno vidět nemohl. Byl jsem zmítán mnoha pocity, které jsem neznal. Přál jsem si, abych to mohl být já, kdo Bellu odveze domů. Chtěl jsem ji v náruči odnést do postele a potom se nekonečně dlouhou dobu dívat, jak spí a čekat, zda opět vysloví mé jméno, abych věděl, že se jí zdá sen o mně.

Zaslechl jsem za sebou kroky, ale neotočil jsem se. Mé myšlenky byly stále ještě u Belly a ačkoli už jsem byl zvyklý na vpády cizích myšlenek mezi ty mé, nyní jsem Jaspera považoval za narušitele.

"Jsi zmatený z nových pocitů. A to nové je žárlivost a touha. Chceš být s Bellou, naprosto to chápu, ale myslím, že v této situaci je žárlivost naprosto neopodstatněná. A na to, abys byl s Bellou, budeš mít celou věčnost. Dej jí čas, aby se vzpamatovala." řekl mi a jak se objevil, tak tiše také zmizel. Opět jsem tam stál sám. Všichni kromě Carlisla byli v domě, takže jsem měl možnost se pokusit rozvinout svůj dar o něco více. Snažil jsem se izolovat myšlenky ostatních tak, abych je pořád neslyšel. Na malou chvíli se mi to povedlo, ale byl jsem potom tak zvláštně vyčerpaný. Budu to muset zkoušet častěji...

...

Dlouhou dobu byla Bella jako tělo bez duše. Do školy sice chodila, ale rozhodně nevnímala, vůbec jí na tom nezáleželo. Snažil jsem se jí jakkoli pomáhat, takže jsem jí psal poznámky. Sám jsem si nic psát nemusel. Stále byla premiantkou, takže mé poznámky se jí hodily. Nejspíš se doma učila jenom proto, aby se nějak zabavila.

Vize Alice byly stále stejné. Bellu považovala za svou sestru od té doby, co mi ji představila v jedné ze svých vizí, proto pohár její trpělivosti jednoho dne přetekl. Seděli jsme zrovna s Alice a Jasperem v obývacím pokoji. Ostatní byli na lovu, když Alice pátrala jako každý den po změně v Bellině budoucnosti a opět nic nenašla. Vyskočila z pohovky a začala přecházet po místnosti jako lev zavřený v kleci. V jejím podání to působilo komicky, což ovšem nijak nezlehčovalo vážnost situace ani fakt, že ona byla jediná rozhodnutá s tím něco dělat. My ostatní jsme to chtěli nechat na Belle.

"Takhle to dál nejde. Vždyť se utrápí." opakovala pořád dokola a nad každou další neměnnou vizí více zasténala. Po chvíli se otočila na mě.

"A ty jsi taky něco slíbil." vyjela na mě výhružně. Byl jsem si vědom pravdivosti Aliciných i svých slov, ale přesto jsem byl překvapen. Hned mě také napadlo, jak bych to mohl zrealizovat. Vtom Alice dostala vizi, kterou přede mnou stihla skrýt dříve, než jsem si ji prohlédl. Namísto toho se na mě otočila se slovy.

"Běž se připravit, jedu pro Bellu a ještě si cestou něco zařídím." Letmo políbila Jaspera jako omluvu za to, že odchází a odběhla do garáže. Okamžik po jejím odchodu bylo slyšet Alicino žluté Porsche, jak vyjíždí z garáže a velkou rychlostí míří přes město k osamělé vile na druhé straně.

Autor: Myfate (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 9. kapitola - Edwardův pohled: