Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 9. kapitola - Bellin pohled

Bella


Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 9. kapitola - Bellin pohledSe zpožděním, ale přece tu máme devátou kapitolku. Nastává opět zvrat v ději, ovšem neřeknu jaký. :-) Doufám, že se bude líbit a opět uvítám komentáře - kritiku, cokoliv. wanda

„Už je dobře." slyšela jsem z velké dálky známý sametový hlas. Účinek měl stejný jako uklidňující léky, jenom nástup byl rychlejší. Okamžitě jsem se uklidnila a napětí ze mě spadlo. Uvědomila jsem si, že jsem stále na posteli, ale nyní mě objímaly silné paže pouze o něco málo chladnější než já. Bylo to velmi příjemné. Nejspíš jsme oba chtěli, aby tento okamžik neskončil, protože jsme se dlouhou dobu nepohnuli.

Naši společnou chvilku přerušila jak jinak než Alice. Bez zaklepání vběhla do pokoje a aniž by pozdravila, ihned spustila.
„Ve chvíli, kdy se ti zdál ten sen, se mi tvoje budoucnost ztratila. Musím vědět, co to bylo."

Edward chtěl zřejmě něco říct, protože Alice na něho pohlédla a zavrtěla hlavou. Potom se posadila mezi nás a otočila se na mě.

„Tak povídej." vyzvala mě netrpělivě. Čišela z ní zvědavost stejně jako z Edwarda. Vyprávěla jsem jim tedy, co se mi zdálo. Snažila jsem se cokoli vyčíst z jejich tváří, ale z nějakého důvodu byly nečitelné. Dávali si pozor na to, abych se nedozvěděla něco, co se zřejmě týkalo toho snu. Má domněnka byla potvrzena ve chvíli, kdy Alice střelila pohledem po Edwardovi tak rychle, že kdyby se to stalo o několik dní dříve, rozhodně bych to nepostřehla. Oba jsem si tázavě prohlížela a čekala na nějaké vysvětlení, kterého se mi už ale nedostalo. V okamžiku, kdy se Alice chystala něco říct, vběhl do pokoje Emmett.

„Co tu sedíte jako tři sudičky?" volal na celý dům. Nejspíš proto, že to byl právě Emmett, jeho scéna nevytrhla nikoho z obvyklých činností. Všichni tři jsme mu věnovali otrávený pohled, takže nás pouze nazval suchary neschopnými se bavit a zase odběhl, nyní ovšem s Edwardem v patách. Než za sebou zavřel dveře, mumlal něco v tom smyslu, že mu Emmett dluží vysvětlení.

Obě jsme se dívaly, jak odchází a když za sebou zavřel dveře, otočila se Alice na mě.

„Chtěla bych ti něco navrhnout. Než se rozhodneš, v klidu si to rozmysli. Ovšem budu mluvit za všechny v tomto domě, když řeknu, že bych byla ráda, kdybys tu nabídku přijala..."

„K věci, Alice." přerušila jsem ji. Sice mluvila, ale stále jsem nevěděla o čem.

„No jde o to, že když už u nás máš zařízený pokoj a tvoji rodiče stále nejsou doma, tak bys u nás mohla bydlet." řekla a tvářila se jako kdyby právě měli u Armaniho výprodej.

„Myslíš to vážně?" Zdálo se mi to neuvěřitelné. Přesvědčil mě až její pohled, který nepřipouštěl námitek. Pouze jsem přikývla, protože jsem neměla slov. Alice mě objala. Bylo jasné, že je ráda, protože bude mít novou panenku na oblékání a kosmetické úpravy. Naši společnou radost překazilo něco, co jsem ještě nezažila.

Najednou jsem se ocitla na letišti v Miami. Jako nestranný pozorovatel jsem viděla, jak přistávající letadlo najednou změnilo směr a z ranveje zamířilo rovnou proti terminálům, které byly nyní téměř liduprázdné. Jednu z výjimek tvořili moji rodiče, kteří čekali na svůj let. Viděla jsem, jak vyděšeně pozorují přes prosklenou stěnu letadlo, které se přibližovalo tak vysokou rychlostí, že bylo jasné, co bude následovat. Uvnitř budovy zavládla panika z blížící se katastrofy a lidé začali utíkat. Vize končila ve chvíli, kdy letadlo prorazilo skleněnou stěnu a vřítilo se do budovy. Většina lidí se zachránila. Výjimkou byli pouze moji rodiče a jakýsi muž. Bylo jasné, že už to nestihnou.

Ani nevím kdy přišli, ale když jsme se s Alice vrátily do přítomnosti, byli u nás Jasper s Edwardem. Cítila jsem, jak se mě Jasper snaží uklidnit, ale příliš se mu to nedařilo. Byla jsem jakoby duchem nepřítomna a hlavou mi vířila pouze jediná myšlenka - jsem sirotek.

Během několika málo okamžiků se zhroutil celý svět. Slyšela jsem hlasy, které se bavily o tom, že se vize naplní za tři minuty a že už není čas na záchranu, ale moje mysl tuto skutečnost odmítala přijmout. Jsou to přeci moji rodiče. Celý život tu pro mě byli a najednou už nejsou. Posledních několik let jsme se sice nevídali s tátou, ale věděla jsem, že tu pro mě vždy bude.

Po tváři mi začaly stékat slzy. Aspoň že ještě plakat můžu. Slzy vyplaví třebaže malou část toho smutku, který nyní sedl na mé srdce a jako sup mršinu ho začal trhat na malé kousky a pojídat. Tělo sice bylo stále na stejném místě, ale mysl jako by se oddělila a odmítala se vrátit do reality, s níž je nekompromisně spjat fakt, že jsem právě ztratila dva lidi, jež mi byli nejbližší.

Dlouhou dobu jsem prostě jen ležela na posteli a snažila se nepřemýšlet. Bylo to velmi bolestné. Podle hlasů jsem rozeznala, že se u mě střídali Alice, Edward, Esme a nyní přišel i Carlisle. Ačkoli o něčem hovořili, slova jsem nebyla schopna vnímat. Z tohoto podivného stavu mě vytrhla až Esme, když se ptala Alice, jak dlouho to ještě potrvá. Konečně jsem porozuměla i slovům. Alice neodpovídala. Nejspíš se snažila o nějakou vizi, která by jí napověděla.

Potrvá mi dlouho se smířit s realitou, jestli se mi to vůbec kdy podaří, ale musím to alespoň zkusit. Nyní mám přece novou rodinu, do které budu zanedlouho patřit. Musím se snažit jít dál, abych jim nepřidělávala příliš mnoho starostí, jestli to ještě vůbec jde.

Návrat do reality byl horší, než sem očekávala. Zamrkala jsem a rozhlédla e kolem sebe. Uviděla jsem Carlisla, Esme a Alice, jak stojí u postele a ve tvářích se jim zračí obavy. Pokusila jsem se usmát, když už jsem nebyla schopná promluvit, ale vyšel z toho pouze jakýsi škleb. Esme si ke mně přisedla, počkala až se posadím a objala mě.

„Je mi to tak líto. Kdybychom pro tebe mohli něco udělat..."

„Myslím, že není s čím. Sama se musím vypořádat se ztrátou. Ostatní zařídí příbuzní z tátovy strany, kteří žijí v Miami. Určitě se to dozvědí." řekla jsem slabým hláskem a oči mi zaplavila nová vlna slz.

„Všichni jsme si tím prošli. Zemřeli nám všichni, které jsme znali a měli rádi." promluvila opět Esme.

„Snad tě trochu utěší, když řeknu, že tato smrt je lepší, než kdyby museli zemřít kvůli tomu, že věděli o našem světě. To by rozhodně nebylo příjemné. Je jisté, že by se to dříve nebo později dozvěděli." řekl Carlisle, aby mě uklidnil. Trochu to pomohlo.

„Budeme se ti všichni snažit být oporou, aby to pro tebe bylo snazší. Zkusím zkontaktovat tvé příbuzné v Miami, aby se o to postarali."

„Díky."

 

...

 

Příštích několik měsíců pro mě bylo opravdu náročných. Pohřeb Mika Newtona i mých rodičů jsem absolvovala v jakémsi transu. Do školy jsem chodila také automaticky a bydlela jsem zatím sama doma. Každý den probíhal naprosto stejně bez větších změn, takže se mi dny, týdny a měsíce slévaly do sebe.

Každé ráno jsem musela vstát, abych šla do školy. Po škole jsem se vracela domů, občas jsem cestou nakoupila. Doma jsem vždy ulehla do postele a oddávala se smutku. Do zrcadla už jsem se raději nedívala, protože poslední pohled před několika týdny mě opravdu vyděsil.

S Edwardem jsme sice ve škole stále seděli vedle sebe, ale už jsme se příliš nebavili. Tedy spíše mně se nechtělo. On měl snahu mě rozveselit a rozptýlit, ale bohužel se mu to příliš nedařilo. Už jsme se ani nenavštěvovali.

Jednoho dne ovšem nastala přítrž mému vegetativnímu období. Ráno jsem vstala a protože byl víkend, tak jsem se jako vždy chtěla zaměstnat uklízením domu a udržováním zahrady. Zrovna jsem vynášela odpad do popelnice před domem, než ji vyvezou, když před domem zastavilo tolik známé auto...


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 9. kapitola - Bellin pohled:

 1
08.07.2011 [10:34]

YrissNeverím . Neverím , neverím , neverím . Oni zomreli ? To si snáď robíš srandu ? No nič . Aspoň tobude jednoduchšie . Ale som zvedavá kto prišiel . Píšeš výborne . Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!