Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příběh jedné lásky - 3. Kapitola

09.01.2010 (20:45) • TwilightChild • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2084×

Nessie:

Zahleděla jsem se na nebesa nade mnou. Takovou postel jsem si vždy přála. Pocítila jsem, jak mi zakručelo v žaludku. Jacob se zasmál. Když v tom mu zakručelo v břichu taky. Vybuchl ve mě další příval smíchu. Vstala jsem a šla se podívat do lednice v kuchyni. Byli tam věci, jak u nás doma. Až na ty hotová jídla. My, no spíš jen já, jsem si všechno kuchtila sama, nebo jsem se najedla ve škole. Zavřela jsem lednici a přemýšlela, co si uvařím.

,,Nessi, nech to. Zajdeme si do restaurace. Díky Alici, nemusíme šetřit," řekl už trochu pohodlně Jake. Otočila jsem se. Hověl si na gauči, a vypadal, jako kdyby zrovna uběhl závod s jedním ze svých vlkodlačích kamarádíčků. Znovu jsem se začala smát.

,,Co je tady k smíchu?" zeptal se udiveně.

,,Ale nic," odbyla jsem ho. ,,Tak půjdeme? Mám fakt hrozný hlad," navázala jsem na předešlou řeč.

,,Já taky. Tak pojď," zvedl se z pohovky a vzal peněženku. Zamávala jsem klíči, že je beru já a vyšli jsme z pokoje.

Prošli jsme krátkou chodbičkou a přivolali výtah. Nějak jsme ani jeden nic neříkali, takže otevření výtahu pro nás bylo vysvobození, teda bylo by, kdyby nebyl tak strašně narvaný. Náš hlad nás dohnal až k tomu, že jsme se vmáčkli do toho chuchvalce lidí tak, že jsme byly na sobě naprosto namáčknutí. Ehm, dalo by se říct tělo na tělo a to se mnou opravdu dělalo divy!

Jacobovo horké tělo na tom mém způsobovala zvláštní vlnu vzrušení. Nikdy bych neřekla, že sedm pater můžu být takhle dlouhých. Už, už jsem se viděla, jak stoupám na špičky a dávám mu pusu a dokonce jsem si na ty špičky i stoupla a chtěla to uskutečnit, ale hlas který nám oznámil první patro mě vrátil zpátky do reálu!

Dveře se otevřely a my doslova vypadly ven. Když se ten dav rozhostil, mohli jsme vyhlížet restauraci. Zahlédla jsem na stěně značku s příborem a vidličkou, která ukazovala doprava. Vzala jsem Jacoba za ruku a táhla ho tím směrem. Bylo mi příjemné ho držet za ruku a doufala jsem, že jemu také. Došli jsme před zdobené dveře, před kterými stáli dva muži v obleku. Otevřeli nám dveře a popřáli dobrou chuť.

,,Děkujeme," usmála jsem se na ně a prošla kolem nich. Tentokrát mě zatáhl Jake, se slovy: ,,Hele, tady je volny místo."

Posadili jsme se a čekali až přijde číšník. Jak jsem se dívala na ty jídla kolem, měla jsem čím dál větší hlad.Číšník nás naštěstí nenechal dlouho čekat a došel k našemu stolu.

,,Dobrý večer pane a paní Blackovi. Máte vybráno?" Oslovení Blackovi jsme nechali být a jeden přes druhého diktovali své objednávky až si je číšník nestíhal zapisovat. Když už měl doufám všechno zapsané, odešel předat naši objednávku dál.

Poslouchala jsem, komu  předává naši objednávku, abych měla nějakou představu, jak dlouho to bude trvat.

,,Na, tohle všechno si objednali ti Blackovi," předal někomu lísteček. ,,No asi jim z těch líbánek vyhládlo. Šéfová mi kladla na srdce, že jsou to speciální hosté. Takže ať je to rychle, jo?" Když jsem uslyšela souhlasnou odpověď přestala jsem poslouchat jejich rozhovor a zadívala se Jacobovi do očí.

Jeho oči byly naprosto krásné. Měl v nich něhu a nekonečně mnoho pozitivna - ale to pozitivum vycházelo z něho celého. On je takové slunce - bez slunce taky nedokážete žít. Dokázala bych se na něj dívat a mlčet celou dobu, kdybych si nevšimla, že pohybuje rty. V tu chvíli jsem zpozorněla a už ze sebe chrlila: ,,Říkal jsi něco?"

,,Jo říkal."

,,Hm... A co?"

,,Nessi!... No, už nic," zakroutil hlavou a jeho pohled cosi zaujalo. Díval se tím směrem a něco komentoval, ale já ho už zase neposlouchala. S hlavou opřenou o stůl jsem ho sledovala. Moje napůl upíří oči zaznamenávali ty nejtitěrnější detaily.

,,Co myslíš?" řekl nakonec Jake a otočil se na mě, abych mu řekla svůj názor.

,,Že co?" přestala jsem ho pozorovat a snažila jsem se vzpomenout, o čem teď mluvil. ,,Promiň, co si říkal?" usmála jsem se na něho.

,,Ty mě vůbec neposloucháš," zamračil se, ten pohled mi nebyl moc příjemný.

,,Vážně se ti omlouvám, jsem nějaká mimo dneska."  Jacob se mi zadívá hluboko do očí, poskočil mu ohryzek, jak na prázdno polknul a pak nahodil ten nejsmutnější pohled, jaký jsem kdy na něm viděla.

,,Promiň, fakt moc, já...." hledám ta správná slova, která se nenachází, nevím vlastně jaká slova hledám,  protože ani nevím co mu chci říct. Mám mu říct, co se mnou dělá jeho přítomnost, jako důvod?

,,Nessie opravdu moc se ti omlouvám, že jsem tě sem vytáhl. Netušil jsem, že je to pro tebe taková oběť, já... já myslel, že si to užijeme, ale mám pocit, že se nějak všechno kazí. Už mě ani neposloucháš," řekl to hlasem, který na něm neznám. Byl plný obětí, zklamání a potupy. Je mi to všechno tak líto, že ze sebe začnu chrlit čistou pravdu.

,,Jacobe Blacku, ráda bych tě poslouchala ani netušíš jak, ale ty tvoje oči mě naprosto zhypnotizovaly, takže nešlo myslet na nic jiného." Proboha a je to venku pomyslela jsem si hořce.

Než se dívat na jeho reakci, vstanu a následně už frčím k výtahu a z něj pak do našeho pokoje. Je zajímavé, jak mě hlad najednou přešel. Nemám vůbec na nic chuť a ani náladu. Všechno se to pěkně zkazilo a já to přilepšila tou blbou větou, kterou jsem mu jasně dala najevo svůj zájem! Proboha!

Chvilku tam sedím na posteli a přemýšlím co dál. Ale vždyť na tom nic není. Má to tak být ne? Ale i tak… Podělala jsem to. Ale ještě víc to zkazím, když tady budu trčet. Prohrábnu si vlasy, jak to dělává má máma, vstanu a vydám se k východu. Otevřu dveře a vrazí do mě Jacob.

,,Ježiš, Nessi promiň, neviděl jsem tě, já.."

,,Ne Jaku, to je v pohodě," řeknu zajíkavě. ,,Můžeme se vrátit dolů, promiň, že jsem tak vypadla.“

,,Domluvil jsem se s nima, že to donesou sem na pokoj. Teda pokud ti to nevadí.. Můžu jim říct…" ukázal směrem k výtahu a pomalu udělal krok vzad.

,,Ne, ne.. mě to nevadí. Stejně mám pořád hlad," usmála jsem se a doufala, že to nevypadalo tak nejistě, jak jsem se teď cítila.

Vlezla jsem dovnitř a zase si sedla na postel. Uslyšela jsem, jak za Jakem klaply dveře. Prošel kolem mě a svalil se na gauč. Byli jsme potichu... Nikdo nic neříkal. Proč jsme takoví? Z ničeho nic jsem se usmála…

,,Co je?" Jacob postřehl můj úsměv.

,,No, ale nic."

,,Řekni mi to..." prosí mě svým líbezným hlasem, kterému se nedá nevyhovět.

,,Přemýšlím o tom, jak jsme hloupí a podlí, no spíš já," zase se usměji.

,,Proč?" Jake mě vůbec nechápe. Taky má důvod. Kdo by mě chápal?

,,No, po tom..." na chvíli se zadrhnu, nevím jestli to chci vážně říct. Zvednu hlavu a podívám se do stěny. Asi bych se mu měla dívat do očí, nebo jen jeho směrem, ale na to nemám odvahu.

,,Po tom, co se událo v té kabince, se teď chováme, nebo spíš já se chovám, jako maly hloupy děcko," dořeknu rychle a naberu dech. Tak teď jsem to podělala úplně, řeknu si v duchu a čekám na jeho reakci.

,,Ne nechováš se jako maly hloupy děcko. Nebo víš co? Já se na tebe vrhnul, jak starej nenasytnej dědek, takže jsme si kvit! Ty malý děcko a já nenasytnej dědek. To je pekelná kombinace, co?"

Nevzmůžu se ani na odpověď, protože začnu prskat smíchy. Až po chvilce, co se uklidním řeknu: ,,Tak nenasytnej dědek byl fajn. A mě... " už mu chci říct, že se mi to líbilo, ale pak se zarazím.

,,Co mě?" vyzvídá Jacob. Sklopím oči, abych se podívala na špičky svých bot a přiznala mu to.

,,No mě se to líbilo!" Dívám se pořád dolů, protože moje boty jsou opravdu tááák zajímavé, že ani nepostřehnu, že Jacob stojí u mě. Uvidím jeho boty naproti mým. Jedu očima pomalu výš a výš až se zastavím u jeho očí.

Jeho oči se dívají přímo do těch mých. Nedokážu uhnout. Snažím se, ale nejde to. Jsem přikovaná pohledem k němu. V místnosti je najednou takové ticho, že slyšíme tlukot našich srdcí. Ani jedno nebije přiměřeným tempem.

Cítila jsem, jak s Jacobova těla sála jeho tělesné teplo. Chtěla jsem něco říct, ale měla jsem slepená ústa. Nevěděla jsem čím to je, ale bylo to tak. Takhle chvíle trvala krátce, ale mě připadala jako neskutečně dlouhá.

,,Ach Nessi," promluvil ztrápeným hlasem Jacob. Sehnul se ke mě a začal mě divoce líbat.

Nebylo to nějaké prozkoumávání, co si kdo může dovolit, ale místo toho je to polibek, ve kterém je všechna vášeň a divokost. Vášeň, která nás oba pohlcuje, někam mimo čas a prostor. Divokost, která hraničí s překračováním hranic, ke kterým jsme ještě nedošli. Všechno je to tak příjemné, vzrušující a ještě ke všemu je to s osobou kterou miluji! Jeden druhému jezdíme rukama po celém těle. Mé ruce se dokonce i chvějí vzrušením, takže jsem celkem nemotorná. Mám ale pocit, že Jacob si ničeho všimnout nemůže, neboť je na tom stejně.

Je to úžasný pocit svírat ho ve své náruči a horlivě mu opětovat polibky. Mám pocit, jakoby teď patřil jen mě. Vím, že bych si nikoho neměla přivlastňovat, ale jak si mám probůh pomoct?

Po chvilce mi polibky nestačí a mám chuť ho ještě víc vlastnit. Neponaučitelná, no. Zajedu mu rukou pod triko. Cítím, jak je jeho kůže teplá, ale pod mým dotykem se mu dělá husí kůže, ovšem nebrání mi v tom, abych z něho shodila triko a vítězoslavně se dívala na jeho hruť. Tímhle pohledem mě nenechá dlouho bažit a vyhledá moje rty.

Polibek, co přijde teď, je mnohem pomalejší. Opravdu do něho dáme všechnu svou touhu a tuším, že nejen se mnou tohle dělá divy. Tohle opravdu nenechalo chladným ani jednoho. Vzápětí mě o tom přesvědčí i Jacobova ruka bloudící po mém těla a snaží se i mě sundat triko. Stalo by se tak, kdyby... to zatraceny kdyby, kdyby nezaklepala pokojová služba!!!!

S Jacobem se zarazíme a podíváme se na dveře.

,,Vážně tam chceš jít?" zeptá se mě Jacob.

,,Ne nechci," řeknu popravdě. Hlad mě naprosto přešel.

,,Prosím nechte to tam, zaplatíme vám to později... Máme teď důležitější práci," řekne Jake s jiskřičkami v očích a já se musím začít s mát. Za dveřmi se ozve zasmání a pak odpověď: ,,Jasně chápeme. Až to budete chtít zavolejte a my vám to přineseme."

Předchozí kapitola: (2) Další kapitola: (4)

Shrnutí povídek od Heidi

Shrnutí povídek od twilightchild

Autor: TwilightChild (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh jedné lásky - 3. Kapitola: