Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 7

03.09.2009 (19:03) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3592×

BELLA
Blížil se onen večer plesu. Alice vyšilovala jako šílená, že nemá nic na sebe a tak uspořádala dámskou jízdu na nákupní centrum. Ze začátku všichni protestovali, ale když viděli Alicin výraz, tak toho rychle nechali. Mě to bohužel také neminulo. 
Před odjezdem za mnou do pokoje přišel Edward. “Jestli chceš promluvím s Alice, aby tě nechala tady.”
“To je dobrý, to zvládnu, aspoň ji tím udělám radost, ale děkuju.”
“Vůbec není za co, pro tebe cokoli…chci abys to věděla…”
“Už jsem něco takovýho slyšela a dokonce myslím, že od tebe a pak jsi zmizel…” když jsem tohle říkala, tak sklopil hlavu, ale i tak jsem zahlédla smutek v jeho očích. “Promiň…já jsem nechtěla.”
“To je dobrý…udělal jsem obrovskou chybu a teď za ní musím nést následky, ale věř tomu, že se nevzdám, protože tě vážně miluju a nikdy jsem nepřestal,” a začal přistupovat ke mně.
“Edwarde, možná bych se měla obléct než sem vtrhne Alice,” byla jsem zabalená jen do ručníku, ale to mu zřejmě nijak nevadilo pořád se přibližoval ke mně a já před ním couvala dozadu, až jsem narazila na zeď. Došel až ke mně, z té blízkosti mi srdce běželo maratón a on to samozřejmě slyšel…zrádný to srdce…
“Mohl bych se aspoň rozloučit, než mi tě Alice odvede?” Opřel si své ruce na zeď kolem mě hlavy, takže jsem byla v pasti. Musela jsem si pořád opakovat, ať se mu nepodívám do očí, protože to bych pak nedokázala uhnout. Pořád bylo ticho. Děje se snad něco? Neodolala jsem a podívala se, ale to jsem neměla dělat, upřeně mě sledoval a já se zasekla v jeho zlatém pohledu. Čekal na odpověď.
“No…jestli chceš…stejně vždycky dostaneš co chceš ne?”
Zkoumavě se na mě podíval.”Vždycky ne…kdyby to tak bylo, tak jsme oficiální pár a ne jen občasný a utajovaný…ale opravdu se s tebou chci rozloučit, ani nevíš jak mi budeš chybět, kdybych věděl, že mě Alice nevykope, kdybych se k vám přidal, tak bych to udělal a rád jen proto, abych od tebe už nikdy nemusel být, ale bohužel Alice něco chystá, takže…” začal se ke mně naklánět. Myslela jsem, že se mi zastaví samým vzrušením a nedočkavostí srdce. Trochu se pousmál a překonal prostor mezi námi. Ze začátku mi lehce přejel přes rty, poté začal jazykem obkreslovat tvar mých rtů, už jsem to nevydržela a vrhla se na něj. Zamotala mu své ruse do vlasů. Nijak se nebránil, spíš naopak. Jednu ruku mi zamotal do vlasů a druhou si mě za pas přitáhl blíž k sobě. Kdybych mohla, tak bych pokračovala do nekonečna, ale pořád jsem pouze člověk, který se potřebuje nadechnout a tím jsem musela přerušit náš polibek, ale on stejně nepřestával, jen se přesunul na můj krk. Myslela jsem, že omdlím, když se ozvalo zaťukání a za nimi hlas Alice. “Nerada vás ruším, ale Bello už musíme jet.”
“Jo už běžím,” ale Edward mě pořád nepouštěl a hleděl na mě, ne vlastně úplně zíral. Na mě…na mě tělo…”Sakra…”sakra, sakra…spadl mi ručník a já si toho ani nevšimla…úplně jsem zrudla a popadla ručník.”Sluší ti to…”a políbil mě. Nebyla jsem schopna slova. 
“Asi bych měl jít, aby sem nevtrhla Alice, měla by ses obléct…”a zamračil se.
“Co se mračíš?” “Byl bych rád kdyby ses oblékla, takhle bych tě tam asi nepustil.”
“Proč ne? Vždyť by se to taky dalo považovat za šatstvo ne?” Musela jsem ho trochu potrápit.
“No …jak bych ti to vysvětlil…no prostě nepustil…musel bych zabít každého, kdo by se na tebe jenom podíval…už tak je pro mě strašně těžké nedat na sobě něco znát, i když podle myšlenek ostatních to stejně ví…prostě jsem do tebe blázen a abych řekl pravdu tak žárlivej blázen.” Smutně se pousmál, bylo mi ho líto, ale…
Přicupitala jsem k němu a letmo ho políbila na tvář. Úplně se mu rozzářili oči. “Děkuju,” hlesl.
“A teď už běž musím se oblíct.” “Dobře a dávej na sebe pozor…aspoň kvůli mně.” A odešel.
Rychle jsem vyhrabala nějaký oblečení a šla za Alice.

EDWARD
Večer bude ples. To byli myšlenky všech v domě. Holky přemýšlely, co si vezmou na sebe a kluci zase nechápali, že ony kvůli tomu nadělají tolik rozruchu. Já taky ne. Ale Alice to vyřešila za ně a chtěly vyrazit na nákupy. Za chvíli měly vyrazit. Chtěl jsem ještě vidět svého anděla.
Vešel jsem za ní, asi to nečekala, protože tam stála zabalená jen v ručníku…nebo to udělala naschvál? Nesmím se tím zabývat, nebo z toho zešílím a neudržím se a …
Šíleně jí to slušelo…kdyby jenom věděla na co všechno myslím, snad mi teď nečte myšlenky.
“Jestli chceš promluvím s Alice, aby tě nechala tady.” Vím, že nikdy neměla nákupy moc ráda.
“To je dobrý, to zvládnu, aspoň ji tím udělám radost, ale děkuju.” Zase myslí první na druhé…jsem rád, že Alici odpustila…kéž by odpustila i mě, svým způsobem to udělala, ale být s ní jen kamarád to mi nestačí, ale pořád lepší tohle, než kdyby se mnou nemluvila a nenáviděla mě, ale nedivil bych se jí.
“Vůbec není za co, pro tebe cokoli…chci abys to věděla…” dal bych ji modré z nebe, kdyby si o něj řekla, udělal bych pro ni cokoli a hlavně chci, aby to skutečně věděla a věřila mi.
“Už jsem něco takovýho slyšela a dokonce myslím, že od tebe a pak jsi zmizel…” au to bolelo, ale má pravdu, říkal jsem ji to než jsem ji opustil, sliboval jsem, že ji nikdy neopustím a stejně jsem to udělal. Jak rád bych vrátil čas, jak rád bych vše odčinil. “Promiň…já jsem nechtěla.”
“To je dobrý…udělal jsem obrovskou chybu a teď za ní musím nést následky, ale věř tomu, že se nevzdám, protože tě vážně miluju a nikdy jsem nepřestal,” vykročil jsem směrem k ní.
“Edwarde, možná bych se měla obléct než sem vtrhne Alice,” byla roztomilá. Přistupoval jsem pořád k ní a ona přede mnou couvala, až narazila na zeď. Došel jsem až k ní. Zběsila ji tlouklo srdce a mě se na tváři objevil úsměv, jak já miluji ten zvuk a hlavně ji.
“Mohl bych se aspoň rozloučit, než mi tě Alice odvede?” Opřel jsem si ruce na zeď kolem její hlavy. Vypadalo to, že chvíli přemýšlela nad tím, jestli by se ji povedlo mi utéct, ale nic neříkala ani nedělala, jen se vyhýbala mému pohledu, kdysi mi řekla, že mám spoutávající pohled, kéž by to byla pravda a já na ni působil pořád stejně.Nakonec se na mě podívala a zasekla se na mých očích. Že by to pořád fungovalo? Kéž by mi odpustila. Pořád jsem čekal co mi odpoví. Neudělám, něco co by nechtěla.
“No…jestli chceš…stejně vždycky dostaneš co chceš ne?”
Ach jo, nikdy mi neodpustí.”Vždycky ne…kdyby to tak bylo, tak jsme oficiální pár a ne jen občasný a utajovaný…ale opravdu se s tebou chci rozloučit, ani nevíš jak mi budeš chybět, kdybych věděl, že mě Alice nevykope, kdybych se k vám přidal, tak bych to udělal a rád, jen proto, abych od tebe už nikdy nemusel být, ale bohužel Alice něco chystá, takže…” začal jsem se k ní naklánět. Její srdce bylo jako splašené, měl jsem trochu strach, aby se jí s ním něco nestalo, ale přesto jsem měl obrovskou radost, že moje přítomnost na ni pořád působí jako předtím, kéž by bylo vše jako předtím. Už jsem to nemohl vydržet a dotkl se jejích teplých rtů. Po chvíli mi zamotala své ruse do vlasů. Tak tomuhle se bránit nebudu a ani kdybych chtěl, tak bych to nedokázal. Jednu ruku jsem ji vjel do vlasů a druhou si ji za pas přitáhl blíž k sobě. Bylo tak příjemné cítit její teplo na mém, v místech, kde se mě dotýkala hololu kůží, jsem to cítil nejvíc. Její teplo mi prostupovalo mým tělem, byl to úžasný pocit.
Po chvíli přerušila polibek, aby se mohla nadechnout, ale já jsem nehodlal přestat, přešel jsem na její krk, tak nádherně voněla, když jsem ji přejel rty od ucha na klíční kost tak jí unikl zasténání a z jejího těla sklouzl ručník, nejspíš si toho nevšimla, ale mě to vůbec nevadilo, spíš naopak, přitiskl jsem si ji ještě blíž k sobě. Kdybych mohl tak bych nepřestal, ale to by nesměla zaklepat Alice, občas bych ji nejraději utrhl hlavu jako třeba teď. “Nerada vás ruším, ale Bello už musíme jet.”
“Jo už běžím,” nemohl jsem z ni spustit oči, byla nádherná, její rozžhavené tělo bylo něco neskutečného a to nemluvím ani o její vůni, ale to nebylo právě teď to co mě k ní táhlo víc než kdykoli předtím a myslím, že ona si je dobře vědoma toho co mi dělá. ”Sakra…”právě si uvědomila, proč na ni tak hledím a zčervenala, byla kouzelná. Rychle se zabalila do ručníku. Přišel jsem k ní”Sluší ti to…”a políbil jsem ji. Vypadal trochu v šoku, protože nic neříkala, asi bych měl jít.
“Asi bych měl jít, aby sem nevtrhla Alice, měla by ses obléct…”nad představou, že by tam šla takhle jsem se musel mračit..
“Co se mračíš?” “Byl bych rád kdyby ses oblékla, takhle bych tě tam asi nepustil.”
“Proč ne? Vždyť by se to taky dalo považovat za šatstvo ne?” Věděla moc, proč bych ji nepustil…ach jo, vůbec nic mi neusnadňuje…
“No …jak bych ti to vysvětlil…no prostě nepustil…musel bych zabít každého, kdo by se na tebe jenom podíval…už tak je pro mě strašně těžké nedat na sobě něco znát, i když podle myšlenek ostatních to stejně ví…prostě jsem do tebe blázen a abych řekl pravdu tak žárlivej blázen.” Její výraz trochu zjihl.
Přišla až ke mně a dala mi letmý polibek na tvář. Tohle bych od ní nečekal, ale kdybych mohl, tak se v tuto chvíli vznáším blahem, třeba mi opravdu ještě dá někdy šanci.. “Děkuju.”
“A teď už běž musím se oblíct.” “Dobře a dávej na sebe pozor…aspoň kvůli mně.” S těmito slovy jsem odešel, protože na mě Alice křičela v myšlenkách, že jestli ji hned nenechám tak tam vtrhne a to teprve něco zažijeme. Nerad bych ji pokoušel, zvlášť když mi tolik pomáhá.

<< SHRNUTÍ >>

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 7: