Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 8

04.09.2009 (17:30) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3795×

BELLA
“No konečně jsi tady…”rozčilovala se Alice. “Však jsem ti slíbila, že půjdu a já svoje sliby plním."
“Dobře, dobře, tak už hlavně pojď nebo nám tam zavřou. Řídit budu já!!” Sebrala mi klíčky a utíkala směrem k autu. 
Celou cestu v autě byla podezřele ticho, nevím jestli bych se neměla bát. “Alice? Je s tebou něco? Jsi nějaká zamlklá a to u tebe není zrovna obvyklé, zvlášť když jedeme na nákupy.”
“Ne to nic…to jen, že já nic nevidím, díky tobě.” Usmála se na mě. “Promiň, možná kdybych se soustředila, tak bych to na tebe mohla vypnout.”
“To jde? To by bylo super, aspoň bych věděla jak to dopadne s tebou a E…”
“Cože??? Tak na tohle to chceš? Tak na to zapomeň.”
“Ne jen na tohle, ale víš, ta věc mezi vámi, je to zvláštní, sice on dělá, že je s tím smířený, ale opravdu není a trápí ho to a víš, jak trápí Esme kdokoli, kdo je smutnej? No prostě ulehčilo by to pár věcí a navíc mě to opravdu zajímá. Proč mi to nechceš dovolit?”
“Víš co, až se rozhodnu jestli bych s ním ještě někdy dokázala být nebo ne tak ty budeš první komu to řeknu.” “Vážně?? Tak to je super…ale stejně bych se ráda podívala a věděla to dřív než ty, to víš je to zvyk a moje zvědavost.” “Alice ty se asi nezměníš co?” “Však mě Bello znáš.” Musela jsem se tomu smát, opravdu je pořád stejná, jsem ráda, že jsou zpátky. Chyběli mi…všichni…ona jako sestra a nejlepší kamarádka…a hlavně mi chyběl on, ale nevím, jestli s ním dokážu být, po tom co mi udělal. To jak se k sobě chováme, ale taky není ideální a ubližuju tím jemu i sobě…pořád budeme chtít víc. Možná bych s tím měla přestat, než se definitivně rozhodnu, jenže bez něj, bez jeho polibků a doteků taky nevydržím. Proč neexistují kompromisy ve všem. Proč všechno musí být tak složité??
Ani jsem si nevšimla, že jsme dojeli k obchodnímu centru a Alice mě už táhla za ruku ke vchodu. Takhle řádit jsem ji ještě neviděla, kdyby mohla tak tady lítá svojí upíří rychlostí. Chvílemi mě napadlo, jestli neutekla z nějakého ústavu pro nakupovací maniaky.

Když jsme šly už asi do padesátého obchodu, tak jsem do někoho vrazila a kdyby mě ten dotyčný nechytil tak bych upadla na zem. Alice si toho nevšimla a pokračovala v cestě. Podívala jsem na svého útočníka i zachránce v jednom a nevěřila jsem svým očím. Byl to upír, ale jaký. Byl nádherný, byl jiný než ti, které jsem dosud viděla. Měl úplně stejné oči jako Edward, ale jinak byl úplně jiný. Měl rozcuchané blond vlasy, řezané rysy a ten nejkrásnější úsměv, co jsem kdy viděla. I když Edward by se mu mohl rovnat. Těžko říct. Neznámý upír mě pobaveně sledoval. 
“Co je k smíchu?” Nejspíš se smál tomu, že do něj vrazí malá a nemotorná holka.
“Tobě se vůbec nesměji, jen….kdo je Edward?” a začal se víc smát.
Já jsem se zmohla jen na to aby se mi otevřela pusa dokořán a nevěřícně vykulila oči. Jak ví na co myslím, vždyť to nejde.
“Ale jde…taky mám schopnosti a jedna je, že proniknu do mysli kohokoli i když má svůj štít, za který nikdo nemůže. Máš zajímavou mysl.” Pořád jsem na něj hleděla, jak na blázna a mu se śměv pořád roztahoval víc a víc.
“Mimochodem jsem Jack a pokud jsem dobře pochopil ty Bella? Pěkně jméno.”
Ty jsi pěknej celej, pomyslela jsem si a hned toho litovala, protože se usmíval od ucha k uchu.
“Děkuji za kompliment.” “Nešlo by to tvé čtení nějak vypnout? Víš není zrovna příjemný, když se mi hrabeš v hlavě.” “Bohužel nejde, občas bych to opravdu uvítal, ale nejde to, ale můžu dělat, že některý věci neslyším jestli chceš.” “No nevím…”to už se k nám řítila Alice. Zastavila se vedle mě a pohledem si měřila Jacka a on dělal to stejné. Po chvíli se Alice usmála a řekla: “ Jack s námi půjde na ples. Doufám, že máš sako a jestli ne tak ještě nějaký koupíme, ale už není moc času.”
“Neboj mám, byl jsem ho dnes koupit. Také mám v plánu tam dnes jít, takže se určitě uvidíme…” s těmito slovy nám chytl ruku a políbil ji a odešel.
“Alice on umí číst myšlenky i ty moje!!! Jak je to možné?”
“Já vím Bells a může mnohem víc, nevím jak, ale cítím, že to není jeho jediná schopnost a navíc umí v myšlenkách i komunikovat. Ale stejně se mi nějak nezdá. No teď to nebudeme řešit, je čas vyrazit a začít se chystat.”
Když jsme dorazily domů, tak mi Alice poradila, abych o našem setkání zatím nikomu neříkala, že to pro ně bude překvapení a táhla mě do domu, kde mě zatáhla do svého pokoje a spustila svou zkrášlovací proceduru. Stejně mi to nepomůže, ale když ji tím udělám radost.

EDWARD
Celou dobu co byla pryč, jsem byl jako na trní. Nemohl jsem se na nic soustředit. Nemohl jsem se dočkat, až tu zase bude, až ji budu moct zase políbit a mít ji u sebe v náručí. Emmet ze mě měl akorát srandu, že jsem podpantoflák, že se bez ní nehnu, ale mě to bylo jedno. Jasper se mě snažil trochu zklidnit pomocí jeho schopnosti, ale ani to moc nepomáhalo, protože byl taky nervózní, ale on aspoň dokázal sedět v klidu. Za to já ne.
Ede, v klidu, nic se jim nestane, umí se o sebe postarat. posílal mi myšlenkou Jasper.
“Já vím, ale nemůžu si pomoct, proč ji Alice tahala pryč, když věděla, co to se mnou udělá?”
“Třeba si ji taky chtěla užít, vy dva se od sebe moc nehnete i když se snažíte, aby to tak nevypadalo, ale když jste v jednom domě tak je to s vámi taky k nevydržení…” už z těch vašich emocí šílím, hlavně, když si myslíte, že jste sami…ta vaše vášeň a touha…se divím, že spolu dokážete sedět v jedné místnosti, aniž byste se dotkly…z vás zešílím…"
“Promiň, ale nějak se vedle ní nedokážu ovládat.”
“To jsem si všiml,” vyprskl smíchy a já s ním.
Uslyšeli jsem zvuk auta a smích nás přešel, chtěl jsem jít otevřít, ale Alice se už hnala do svého pokoje a za sebou táhla Bellu. Ta se na mě jen podívala a hlavě mi zaznělo Pomoc!! Nenechávejte mě s ní samotnou. Zase jsem se začal smát, teď už nikdo nechápal proč. 
“Bella se bojí Alice a chce abychom ji pomohly, co myslíte měli bychom?”
“To ať vás ani nenapadne, Bella je teď moje a až do plesu do tohohle pokoje nikdo nevkročí!!!”
Ozvalo se z vrchního patra. Tentokrát jsme se smáli všichni.

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 8: