Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 26

gsgljvb


Předurčeni 26příjemný poslech i počtení

 

 

 

 

EDWARD
“Neříkám, že dnes, ale uvidíš, jednoho dne…život je dlouhej, hlavně ten náš.” Musel jsem se usmívat té jejich debatě, Bella pořád stejně tvrdohlavá jako vždy…ani si nechtěla připustit, že by nás mohla napadnout, ale já moc dobře vím, že může, stejně jako kdokoli z nás. Je to prostě přirozenost, naše obrana, teda v tomto případě obrana kořisti, která nejspíš zemře, ale to je vedlejší. Bells si mě prohlížela a trochu se na mě mračila, chtěl bych se podívat na co myslí, ale má tam zase ten svůj štít, myslím, že bych si s ní o tomhle měl promluvit, takhle by to asi nešlo…po chvíli se začala zase usmívat, ale škodolibě až zlomyslně…něco chystá? Pořád jsem se snažil zachytit aspoň něco, co by mi dovolila, ale nestalo se tak, jen zakroutila hlavou a dala znamení,že můžeme začít…

 

BELLA
“Dobrá Bells, chceme, abys nasála vzduch a nechala své tělo prostoupit vším, co ucítíš, nedaleko jsou zvířata, je jen na tobě, které si vybereš, možná pro začátek by to chtělo něco menšího…” mluvil Edward, ale svým zavrčením jsem ho přerušila. Zatvářil se dost ublíženě, ale zasloužil si to, si o mě myslí bůhví co…beztak by mi nejraději podstrčil toho králíka a nebo něco donesl sám jen abych nemusela lovit já, ale tímhle směrem to nepůjde…
“Myslím, že Bella má dávno vybráno co dnes bude lovit nemám pravdu?”
“Jako vždy Alice, ale potřebovala bych asi malou radu, kde? Nebo jak poznám rozdíl mezi jednotlivými zvířaty?”
“To je těžká otázka, ale časem je poznáš sama, každý voní jinak a je pravda, že každému z nás chutná něco jiného…ale šelmy chutnají víc jako lidé, ne stejně, ale je to lepší než srnky nebo něco takového.” U slova chutná se ušklíbla. Dobrá tak já teda zkusím tu jejich radu, snad se mi to povede, protože bych nechtěla poslouchat Emmetovi poznámky, jak nedokážu ani lovit, to bych asi nepřežila a to je dost co říct když jsem mrtvá že?
Nasála jsem vzduch a…nic…nic jsem necítila…zděšeně jsem se na ně podívala, ti dva se zmateně podívali na sebe a pak zase na mě…nechápu, co jsem zase udělala špatně…proč je vždycky zrovna se mnou špatně?! Alice vypískla a já se ji lekla tak, že jsem naskočila, zakopla o kořen stromu a skončila na zemi…no výborně.
“Promiň nechtěla jsem tě vylekat, ale něco mě napadlo…nic jsi necítila správně?” Jen jsem kývla na souhlas.
“Ty máš přece ten svůj štít, co kdybys ho během lovu stáhla nebo co to s ním umíš dělat…prostě jsi obrněná proti všemu co nechceš, takže…zkus to a uvidíš, za pokud nic nedáš. Nebo jestli chceš tak můžu zavolat Emmeta ať ti něco donese.” Hnusně jsem se na ni podívala a zasyčela.
Zkusila jsem stáhnout svůj štít jak radila, nešlo to úplně, ale povedlo se aspoň co nejméně, byl to divný pocit být takhle “nechráněná”, ale jestli mi to pomůže, tak proč ne a asi tím udělám Edwardovi radost. 
Jako potvrzení mé domněnky jsem se podívala na Edwarda, který mě propaloval pohledem a byl myšlenkami jinde, přesněji řečeno v mé hlavě.
,Edwarde, na tohle si nezvykej!!’ zatvářil se smutně, ale pořád poslouchal, užíval si toho pocitu. Však ať dokud může, protože tohle se často dít nebude.

Zkusím to znovu…nasát…ještě jednou…a ANO! Konečně něco cítím, je to sladká vůně, jako nejsladší čokoláda, která existuje, každý by ji chtěl pro sebe. Chvíli jsem přemýšlela, co to může být za zvíře, zavřela jsem oči a znovu nasála, před zavřenýma očima se mi objevil obraz dvou medvědů. Jejich srst byla hnědá a nádherně se leskla, byli zdraví a silní, to je ono, to je to co jako jediné dokáže uhasit mou vzrůstající žízeň a nikdo mě nezastaví.

Rozběhla jsem se směrem odkud ke mně doléhala ta omamná vůně. Slyšela jsem za sebou kroky, ale pořád jsem se jim vzdalovala. Ve skrytu mé mysli jsem věděla, že mi nebezpečí nehrozí, protože jsou to ti dva bláznivý upíří, které nadevše miluju. Ale trošku mě hlodlo svědomí, že bych jim mohla trochu rozcuchat účes, ale to třeba jindy, teď je tady ta vůně a já ji musím dostat, prostě musím!!

Doběhla jsem k místu, které jsem měla pořád před očima a přede mnou leželi dva medvědi. Nevšimli si mě a ani mě nemohli ucítit, protože jsem šla po větru. Snažila jsem se dojít co nejblíže k nim, přikrčila se co nejvíc k zemi, připravila se ke skoku a…


<< SHRNUTÍ >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 26:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!