Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prázdninová láska 17. Díl

Jodelle


Prázdninová láska 17. DílJe tady další dílek, který věnuji osobám, které jsem napsala uvnitř povídky. Přeji krásné čtení. Prosím komentíky. Co dal Edward, Belle?

Vím, že není dvacet komentářů. Ale chci ukázat, že si vážím vašich komentářů. Bohužel se v administraci ukazují IP adresy. A já vidím, že komentáře táhnou pořádně dvě holčiny. Což mě hodně mrzí. Na druhou stranu jim tímto, velmi děkuji. A tenhle díl jsem napsala hlavně pro ně. Samozřejmě nesmím zapomenout na mé dobré duše, která také čte. BlackBeauty a LC - i pro Vás!

Původně jsem chtěla, aby Bella našla něco jiného, ale hlas čtenáře je pro mě důležitý. Takže to máte. Ptám se, chcete pokračování? Zvedám nárok, protože už nemám tolik času. Líbil by se mi počet komentářů vyšší. Co 25. Není tak těžké zmáčknout smailíka.

Doufám, že se nezlobíte, ale něco za něco. Vaše Torenc


Pohled Belly

 

 

„Můžeš je otevřít.“

Otevřela jsem oči, ale musela jsem je zase zavřít. Protože jsem si myslela, že se mi to zdá. „Jsi v pořádku? Nelíbí se ti to?“ zeptal se mírně zklamaný.

„Ne. Je to… nádherné, ale nějak nechápu.“ Zvedla jsem oči a podívala se na něj.

Jemně se usmál a nadechl se. „Bello, neznám tě, ale vím, že jsi jediný člověk, který se mne nebojí. Zatím to není žádost o ruku. Pokud nechceš, abych byl přesný. Ale tohle je prstýnek, který jsem zdědil po matce.“ Po matce?

„Počkat! Vždyť Esme…“

„Esme není má matka. Ani Carlisle. Jsem adoptovaný. Má matka zemřela při porodu a otec utekl. Psychicky to nezvládl. Byl na všechno sám. Mě strčil do děcáku a já tam byl do svých deseti let.“ Chudák. Neměl to lehké.

„To je mi líto.“ Pohladila jsem ho po ruce, která byla tak chladná. Chladná, ale jemná. Jeho ruku jsem nepustila, protože mi bylo příjemné cítit ho. Držet a nespouštět.

„Nemusí. Nepamatuju si to, ale k věci. Je po matce a chtěl bych, abys ho měla ty. Věřím, že by z nás dvou mohlo být víc než kamarádi.“ Jak to dokáže, že se začnu pokaždé červenat. Ve snu a v mé fantazii jsme spolu, ale v reálu? Bylo by to moc krásné. „Mohu?“ Ukázal na prsteníček a pak na prstýnek.

Nebyla jsem schopná jediného slova, ale ruku jsem natáhla. Navlékl prstýnek a usmál se. Ruku mi pohladil po hřbetu. „Děkuju.“ Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Za co?“

„Za to, že jsi,“ odpověděl a naklonil se. Sklopila jsem hlavu a dívala se na zem. Pořád mi za něco děkoval a já nevěděla, co na to mám říct. Jediné, co mi stačilo, byl on. Živý a zdraví. Tedy jak se to vezme, že.

„Děkovat nemusíš. Nechci, aby sis myslel, že jsem vadná nebo tak něco, ale…“ Polkla jsem na sucho a nevěděla, jak pokračovat.

„Nemyslím si, že jsi vadná. Líbíš se mi. To snad není zločin ne?“ Vždycky ví, jak má co říct.

„Už na začátku, když jsem tě poprvé viděla. Líbil ses mi. Ale, co jsem tam chodila, zamilovala jsem se. Vím, že to zní naprosto šíleně, ale neumím si pomoc. Edwarde Cullene, miluju tě. “ Vyprostila jsem své ruce z jeho a chytila se za hrudník. Bylo mi tak nějak divně, když jsem mu to všechno řekla. On se potutelně usmál, vzal zpátky moje ruce do svých a jemně je třel, dokud jsem nevzhlédla.

„Bello, já jsem sice v komatu byl, ale vnímal jsem. Vím, co jsi říkala, ale jediné, co jsem nevěděl, bylo to, jak vypadáš!“

Hned jsem začala přemítat, jestli jsem neřekla něco, co by mě znemožnilo. Na nic jsem ale nepřišla.

„To jsem si pěkně naběhla, co?“ vyprskla jsem a začala se smát. Edward se automaticky přidal, aniž by věděl, čemu se směju. Když byl v kómatu, chtěla jsem ho mít u sebe. Když ho mám u sebe, chovám se jako pitomec.

„Nejsi pitomec. Jsi roztomilá, když se takhle chováš,“ řekl a já na něj zůstala zírat s otevřenou pusou.

„Cože?“ To jsem si říkala v hlavě.

„Nechtěl jsem, ale neodolal. Potřebuju vědět, co si myslíš, když mi to neřekneš… Umírám zvědavostí.“

„A já vzteky,“ odsekla jsem a chtěla odejít.

„Bello, počkej. Nechtěl jsem, ale i když nechci… tvé myšlenky slyším.“ Stála jsem u dveří, když ke mně přišel. „Omlouvám se.“ Udělal další krok a ruku opřel o zeď. Mezi námi byla jen malá mezera a já přestala dýchat. Nevěděla jsem, co chce udělat. „Teď se nehýbej. Chci něco zkusit,“ dořekl větu a naklonil se. Své oči upíral na ty mé, dělal váhavé pohyby, ale přitom byl přímí. Věděl, co chce.

V té chvíli jsem si myslela, že jsem to já.

16. Díl - 18. Díl



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prázdninová láska 17. Díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!