Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední dopis - 9. kapitola

15.07.2011 (10:30) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1323×

9. kapitola – Výkřik

„Co?“ vykřikla jsem. Podívala jsem se na Emmetta a ten se díval zase na mě. Bál se o mě, to bylo jasné. Aro se ke mně přibližoval a já neměla jedinou šanci, jak přežít.

„Nechceš mi ukázat svoji nevinu a to znamená, že jsi ji zachránila… Tady u nás musí být každá lítost přísně potrestána,“ řekl Aro.

„Jdi s tím do háje!“ odsekla jsem a šla dozadu tak, abych viděla, co je přede mnou, což znamená, že jsem chodila jak rak. Najednou jsem silně narazila na zeď a neměla jsem kam jít. Aro se ke mně stále přibližoval a já neměla kam utéct.

„Nechte ji být!“ vykřikl někdo z davu. Aro se otočil, aby viděl, kdo to vyslovil… Emmett, ale překvapilo mě, že je to Emmett z mé doby. Přišel k Arovi a kouknul se na mě. Clare jen zírala a divila se.

„Nesmíte ji zabít, protože… protože má neuvěřitelný dar, je nejstarší z nás všech… a dělá nám lákadlo pro turisty, je tu z nejvíce postavených, a i kdyby odvedla třeba sto malých děcek, tak jí to přece nemůžete mít za zlé,“ řekl a kouknul se na mě. Aro se zasmál.

„Já ji ale nechci zabít, protože to děcko ukryla,“ řekl a já se podivila.

„Co?“ zeptala jsem se.

„No, ano… tak to není, dělám to z jiného důvodu a to je ten, že to děcko chceš proměnit a zákon jasně praví, že se nesmí tvořit nesmrtelná dítka,“ řekl a já se usmála.

„Já ale nic takového v plánu nemám,“ řekla jsem a Aro se podivil.

„Ale Jane říkala… říkala, že…“

„Nenávidí mě, proč si nechat ujít příležitost, abyste mě zabili?“ řekla jsem a podívala se na Jane. Aro se obrátil na Jane a ona se podívala do země.

„Já… omlouvám se, Alice, já… splním ti vše, co budeš chtít, abychom tuto záležitost zapomněli a šli přes ni dál,“ řekl.

„Ano, něco bych potřebovala, ale bohužel to ani ty neovlivníš,“ řekla jsem smutně a podívala se na Emmetta. Věděl, co myslím… bez dalšího slova ale odešel po boku Clare a celé gardy.

„Odveďte ji do mé kanceláře a zavolejte Renatu, budu ji teď hodně potřebovat,“ pověděl. Poklonil se mi a potom odešel i on. Sednula jsem si na pohovku a čekala. Po 5 hodinách se objevil i s Carmen.

„Jak to dopadlo?“ zeptal se a já se usmála. Skočila jsem mu do náruče a políbila ho.

„Jsem naživu,“ řekla jsem šťastně.

„To vidím,“ pověděl mi a tentokrát mě políbil on. Jeho měkké rty se dotýkaly těch mých. Tohle jsem přesně potřebovala.

„Dík, že ses mě zastal,“ řekla jsem.

„Nemáš zač, i když to udělal on.“ Zasmál se.

„Ty jsi on a on je ty… já jen… Clare, je vážně zlá,“ řekla jsem a během mžiku jsem už zase stála na svých.

„Jak to myslíš?“ zeptal se a uložil Carmen na pohovku.

„Myslím to tak, že se mi hrabala v hlavě… zrovna jsem přemýšlela, jak vypadáš rozkošně, a tak jsem jí zařvala v hlavě, skácela se na zem a potom vstala… a přišla… přišla k tobě, otočila tě ke mně zády, začala tě vášnivě líbat, otevřela oči a kouknula se na mě zákeřným pohledem… něco jako ty ho nikdy nedostaneš,“ řekla jsem smutně.

„Ten polibek si pamatuju… Myslel jsem si, že v tom něco je, když mě líbá, zatímco ty máš ortel smrti,“ řekl, „zatraceně.“

„Jo no,“ řekla jsem smutně.

„Budu se muset vrátit,“ řekl.

„Já vím, jen ji ještě přenes k nějaké rodině daleko odsud, prosím,“ prosila jsem a on tak udělal. Po chvilce byl zpátky už bez ní.

„Přesunul jsem ji do minulosti.“ Mrkl na mě a šel ke mně. Ovinula jsem paže kolem jeho zad a nasávala jeho vůni.

„Jsi si jistá, že to tady beze mě zvládneš?“ zeptal se a já jen přikývla. Dostala jsem vizi… Emmett z mojí doby vidí Emmetta z budoucnosti.

„Musíš jít, jinak se uvidíš,“ řekla jsem vesele. Dal mi rychle polibek, snesl se oblak světla a byl znova pryč. Byla jsem zvědavá, kam ji schoval, a tak jsem se podívala do její budoucnosti. Žije na Aljašce, je jí už 19 a je upírka… že mě to nepřekvapuje. Žije s jednou rodinou, která jako jediná zvolila vegetariánskou stravu. Má manžela Eleazara… o něm jsem už slyšela, byl tu ještě přede mnou, ale jedna upírka se do něho zamilovala a odvedla ho odsud. Já jsem prostě úžasná, odvedla jsem ho odsud vlastně já. Ta Emmettova schopnost je vážně něco. Najednou někdo zaklepal na dveře.

„Dále,“ pobídla jsem Emmetta. Byl to Emmett.

„Ahoj,“ řekl a zavřel dveře.

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se ho mile. Příjemná změna… všiml si toho.

„Jen… jen jsem se chtěl ujistit, jestli jsi v pořádku… garda, tvůj ortel a všechno kolem toho... chtěl jsem se jen ujistit, že ti nic není,“ řekl a já se zvedla z pohovky.

„Jsem, díky za optání,“ řekla jsem.

„Dobře, tak já teda pudu,“ řekl.

„Ne, počkej!“ vykřikla jsem a on se otočil.

„Díky, že ses mě zastal a věř nebo ne, tvoji Clare bych nezabila,“ řekla jsem.

„Jsem rád, že mi to říkáš, ale já tě znám, Alice… poznám to na tobě, když lžeš.“ Usmál se a odešel. Odešel a nechal mě tu. Po několika minutách jsem si lehla na postel a koukala se do stropu. Všude bylo takové krásné ticho, nikde nic. Neměla jsem žízeň… Neměla jsem vůbec chuť na žádnou krev. Jen jsem tam tak ležela a nad ničím nepřemýšlela. Po pár dnech jsem se zvedla a šla dělat lákadlo místo Heidi. Byla ráda. Dovedla jsem asi 36 lidí do trůnní místnosti a začala hostina. Napila jsem se jednoho chlapa, u kterého jsem věděla, že si smrt zaslouží a potom jsem odešla. Osprchovala jsem se a převlékla do čistého oblečení. Někdo zaklepal na dveře a potom vešel. Zase Emmett.

„Ahoj,“ řekl.

„Ahoj,“ řekla jsem mile a kouknula se na něho. Usmál se na mě a sedl si ke mně na pohovku.

„Tak,“ řekl.

„Tak?“ zeptala jsem se vesele.

„Jak se máš?“ zeptal se.

„Dobře, a co ty?“ zeptala jsem se vesele.

„Taky dobře,“ pověděl a usmál se.

„Tak to je dobře, že se máš dobře,“ řekla jsem. Najednou mě začal líbat a já zjistila, co se tu děje.

„Nemáš být náhodou se mnou v budoucnosti?“ zeptala jsem se.

„No, pohádali jsme se, tak jsem přišel za tebou.“ Zasmála jsem se.

„Takže ty ji podvádíš se mnou, jo? Až se o mně dozví, nebude moc ráda,“ řekla jsem a věnovala mu další polibek, který se ještě prohloubil. Během chvilky jsme ze sebe strhli šaty a během další chvilky jsme to měli za sebou. Po chvilce se Emmett skácel na postel, začal mě líbat do vlasů a potom na rty. Slabě jsem dýchala a stále si užívala ten krásný pocit, být tady s ním v posteli. Přikryl nás přikrývkou a začal mi šeptat krásné věci do ucha. Stále jsem se usmívala a líbala ho na krku.

„Nejlepší zážitek mého života,“ pošeptala jsem a usmála se.

„Miluju tě,“ řekl a stále mě líbal do vlasů.

„Tak tě miluju,“ pošeptala jsem a dala hlavu na jeho hruď.

8. kapitola - 10. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední dopis - 9. kapitola: