Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední chvíle útěku - 7. kapitola

Carlislesprej


Poslední chvíle útěku - 7. kapitolaProč se chová Edward k Belle tak podivně mile? Pište komentíky xD

7. kapitola - Tajemství je odkryto

Alice:

Každou vteřinu jsem si přehrávala v hlavě rozhovor, který bych ráda povedla s Bellou. Nikdy jsme neměly lidské kamarády, až do teď. I když se Edward tvářil před námi všemi, že ho nějaká nová holka ze školy nezajímá, tak pod tou maskou se skrýval zvědavý upír, který by byl nadšený, že ji potká. Nevím, proč jsem se domluvila s Bellou, abychom se setkaly na parkovišti, ale potřebovala jsem s ní neprodleně mluvit. Byla jsem na půl cesty na parkoviště. Cestou jsem viděla tolik nezajímavých tváří. Viděla jsem, jak si Tod zase zabouchl dveře od skříňky. Ani mě to nepřekvapilo, protože na střední škole se mu tohle stane ještě 138krát. Nevím, proč si nezapamatuje heslo od své skříňky. Je to přeci tak jednoduché 8-3-5-6-4-8-9. Wendy, která je posedlá mým bratrem Edwardem, se zase vkrádá do Edwardovy skříňky.

„Wendy? Vypadni od skříňky mého bratra. Jinak mu to řeknu a budeš ta trapná holka, co ho otravuje. Znova,“ zasmála jsem se jí a šla dál. Všichni se jí začali smát. Ona se urazila a šla do jídelny. Znovu pozorovat Edwarda. Ta se nikdy nepoučí. Kdy jí už konečně dojde, že na Edwarda ani za mák nemá. Došla jsem k parkovišti a sedla si na lavičku, která byla opodál. Čekala jsem, až Bella přijde a zatím jsem se koukala, jak odjíždějí poslední auta z parkoviště. Červené auto, modré auto. Všechna byla stará kromě toho našeho a ještě jednoho, které nejspíše patřilo Belle. Možná je to jejího bratra?

„Ahoj,“ řekla mi Bella a já si poposedla, abych si ke mně mohla sednout. Lavička byla trošku mokrá, ale to jí nevadilo. Sedla si a koukala se směrem ke vchodu do školy. Byl tam Edward a moje rodina. Zira se na ní koukala jako na vetřelce, Rosalie jako na vitrínu s botami, Emmett jako na poslední model nového auta, Jasper se koukal na mě a Edward se koukal na Bellu jako na svoji holku, tak ochranitelsky. Byl tak zranitelný ve svém vlastním světě. Vždycky byl tak zamlklý a teď je jako vyměněný. Řve na všechny okolo, jen na Bellu si to nedovolí. Je vážně divný. Otočil se na mě a zasmál se. Slyšel to, což je dobře, jelikož si uvědomí, jak se chlapeček chová. Zasmál se ještě víc a pak si nasedl do auta.

„Ahoj. Potřebuji s tebou mluvit, ale někde o samotě. Nepojedeme někam do lesa? Máš tady auto?“ zeptala jsem se, i když jsem moc dobře věděla, že ho tady má, jinak by se nemohla dostat domů, protože pěšky by rozhodně domů nešla, když to má tak daleko.

„Mám. Mohly bychom zajet k nám domů, tam bude klid. Bratr stejně má přednášky až do sedmi, takže budeme mít spoustu času si popovídat.“ Vzala si klíčky ze své tašky a šla k autu. Lehkým stisknutím knoflíku na ovladači otevřela dveře od auta. Do kufru si dala svojí tašku. Já ji tam taky dala, protože teď jsem ji nepotřebovala. Když jsme nasedly do auta, zapnula topení, aby jí nebyla zima. Auto bylo na můj vkus pro ni a jeho bratra až moc velké. Skla byla v tu chvíli zamlžená, když zapnula topení, ale to jí nevadilo. Bylo vidět, že i tak vidí docela dobře. Klíčky dala do zapalování a rozjely jsme se. Nejdřív trochu zacouvala a pak už mohla vyjet ze svého místa. Před námi byla auta, která měla řidiče opravdu na h… Jedním z těchto řidičů byl i Edward, který nás předjel a zastavil. Nechtěl nás pustit. Asi chtěl zjistit, kolik má Bella trpělivosti. Na parkovišti už nebyla žádná auta kromě těch našich. Edward si vystoupil z vozu a opřel se o kapotu svého nablýskaného vozu.

„To si snad ze mě dělá srandu?“ zeptala se mě Bella a než jsem jí stačila něco říci, vystoupila si z vozidla a vražedným pohledem se začala sunout k Edwardovi. Teď to pěkně schytá.

 

Bella:

„Můžeš mi laskavě říct, co to tady děláš?“ zeptala jsem se ho a on se jen na mě usmál tím svým krásným úsměvem. Panebože. Co to tady vykládám? Není vůbec hezký.

„Jen jsem si s tebou potřeboval popovídat o samotě,“ řekl a já myslela, že omdlím. Takže on se pán usmyslel, že si tady zbrzdí provoz jen kvůli tomu, že si se mnou potřebuje promluvit.

„O samotě? O samotě? A to ti nevadí, že je tady celá tvoje rodina v dárkovém balení?“ zeptala jsem se ho. On se jen znovu usmál a pomalu ke mně přišel. Byl asi deset centimetrů od mého obličeje. Naše rty se skoro dotýkaly. Byl trochu vyšší, ale to nebyl problém, který by nás trápil. Byla jsem hrozně překvapená, že se mi najednou tak otevřel a to se známe teprve jen jeden den.

„Mě to nevadí,“ řekl a přiblížil se ke mně ještě blíž, což pomalu ani nešlo. Ani jsem se nemohla kouknout na Alice, protože kdybych se otočila, políbila bych ho. Jeho dech byl tak mrazivý a zároveň tak něžný.

„Proč tohle děláš, Edwarde?“ zeptala jsem se ho a poodstoupila od něho trochu.

„Protože se mi to líbí,“ řekl a posunul se ke mně zase zpátky.

„Na tohle nemám čas, Edwarde. Vypadni s tou svojí kraksnou, abych mohla projet,“ řekla jsem a chtěla nastoupit, ale on mi vzal mojí ruku a políbil ji.

„Bude mi ctí, vaše veličenstvo,“ zalaškoval a sedl si zpátky do auta. Když jsem nasedla do auta, ucítila jsem v ruce nějakou věc. Otevřela jsem ruku a viděla malý papírek srolovaný do malé kuličky. Copak jsem nějaký odpadkový koš?

„Co ti napsal?“ zeptala se mě Alice. Aha. Takže je to kus papíru, na kterém je něco od něho napsáno. Já jsem ale trubka.

 

 


 

 

6.kapitola - 8.kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední chvíle útěku - 7. kapitola:

 1
07.01.2012 [22:12]

alicecullen105z belly je odpaďák Emoticon

2. Sima777
21.11.2011 [21:10]

čo som ja nejaký odpadkový kôš????? si ma teda dostala....no som zvedavaaa....este dnes toto docitaaam celee Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.09.2011 [19:28]

kachnullkaZajímalo by mě, co je na tom papíře napsané Emoticon Emoticon Emoticon. Jinak skělá kapitola Emoticon, jdu rychle na další Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!