Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pomsta bude sladká, chlapečku - 2. kapitola

16.11.2009 (14:30) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2884×

2.Proč mít domek, když můžeme mít vilu

V tašce jsem našla klíče od domu, které mi dal Henri předtím, než jsem odjela. Vystoupila jsem a šla pomalu ke dveřím. Pořád nedokážu uvěřit, že budeme v něčem takovém bydlet. To je snad sen. Jak mohl Henri utratit tolik peněz za jeden dům? Vážně ho nechápu. Jako by si myslel, že se tady usadíme do smrti.

Klíč podivně zachrčel, když jsem odemykala. Jemně jsem rukou strčila do dveří a ty se s neuvěřitelnou lehkostí otevřely. Přede mnou se objevila veliká vstupní hala. Podle vzduchu bylo poznat, že je vše naprosto nové. Dřevěný masivní nábytek se jen leskl.

Z haly vedly troje dveře, pokud nepočítám vstupní. Po levé ruce byla kompletně vybavená koupelna. Otevřela jsem dveře v pravo a objevila jsem se v kuchni. Krásné luxusní kuchyni ve které jsem si stěží dokázala představit sebe, jak vařím. Z kuchyně vedly dveře do jídelny a obývacího pokoje.

Obývací pokoj vypadal ještě lépe, než kuchyně. S pusou otevřenou jsem se rozhlédla kolem sebe. Vpravo bylo široké schodiště, takové to jaké mívali šlechtici na zámcích. Všechny pokoje v přízemí byly propojené, jak jsem zjstila po chvilce.

Popošla jsem ke kožené sedačce a opatně si na ni sedla. Zavřela jsem oči a hlavu si unaveně složila do dlaní. Bylo toho na mě nějak moc. Myslím, že další prohlídku domu, nechám na později, až na to budu dostatečně připravená.

Někdo zabouchal na vstupní dveře. Leknutím jsem nadskočila a pohledem těkala po místnosti. Když jsem sklidnila svoje dýchání, šla jsem se podívat, kdo tam je. Z obývacího pokoje ve kterém jsem byla, vedly jedny dveře do vstupní haly.

Nejistě jsem otevřela dveře a strčila ven hlavu. Naproti mě stála hezky vypadající žena, mohla být ve věku mého dědečka a usmívala se na mě. Zvědavě si mě prohlížela. Otevřela jsem dveře úplně a na tváři vykouzlila alespoň trošku normální výraz.

,,Přejete si?´´ zeptala jsem se zdvořile. ,,Víte, tenhle dům se staví už takovou dobu a já ještě nikdy neviděla jeho majitele. Mno, a když jsem viděla auto před domem, říkala jsem si, že bych vás mohla jít pozdravit. Bydlím kousek odtud, více do města.´´ když mluvila snažila se nakouknout dovnitř domu. Tohle bude jedna z těch otravných sousedek, které se až příliš zajímají o věci, do kterých jim nic není.

Potřebovala jsem se jí zbavit, aby mi dala pokoj a tak jsem se na ni mile usmála a přeslazeným hlasem řekla: ,,Děkuji, že jste se stavila, ale já mám hodně zařizování, takže když mě omluvíte.´´ Už jsem zavírala dveřa, ale ta babizna je zastavila rukou.

,,Nechtěla by jste pomoci?´´ zamrkal žena. ,,Ne děkuji, za chvíli přijede můj manžel a on mi se vším pomůže.´´ prskla jsem a dveře přibouchla těsně od jejího nosu. ,,Tak a je to.´´ promnula jsem si spokojeně ruce. Až přijede Henri, budou o nás kolovat zajímavé klepy, protože to rozhodně není můj manžel. Zachichotala jsem se nad tou představou a už jsem stoupala po schodech do dalšího patra domu.

Chodba v patře byla tmavá a celkem dlouhá. Táhla se celou délkou domu. Asi v půlce se rozdělovala a vedla nejen rovně ale i v pravo. Působilo to na mě velice zvláštním dojmem. Myslím, že jsem takhle postavený dům ještě neviděla.

Z chodby v pravo vedly dvoje dveře, za kterými byly pokoje, prázdné pokoje, všechny měly čistě bílé stěny. Pozorovala jsem to s mírnou nechápavostí, ale pak jsemsi uvědomila, že děda nejspíš chtěl, aby jsme to vybavili společně, podle vlastních představ.

V jednom z pokojů byla vlastní koupelna. Okna měl na východ a tak tu bylo docela chladno, ale líbilo se mi tady úplně nejvíc. Kdyby to Henrimu nevadilo, vzala bych si tenhle pokoj. Pomyslela jsem si a šla dál.

Pokoj, který měl dveře hned naproti ,,mému´´ byl bez koupelny, takže tahle místnost nejspíš nebude na obývání. Další dva pokoje, do kterých se šlo z hlavní chodby byly propojené koupelnou. Všechno to tady působilo tak otevřeně, vše obrovské a honosné. Nahánělo mi to trochu strach. Jak dlouho budu sama v tomhle domě?

Po prohlídce domu jsem šla do auta pro nákup, kterž jsem nakoupila při cestě sem. Už jsem měla hlad, protože naposledy jsem snídala.

Uvědomila jsem si, že zítra mě čeká dlouhý a náročný den, kdy budu muset všechno vybavit a pozařizovat v domě, aby se sem mohl nastěhovat i Henri.

Roztáhla jsem pohovku v obývacím pokoji, abych nemusela spát na zemi a lehla jsem si. Je zvláštní, jak mám najedou chuť zařizovat náš nový domov, ve kterém se stejně s největší pravděpodobností dlouho neohřejeme. Ale kdo ví, co bude zítra, nebo za měsíc?

Čas je tak vrtkavý pojem, že si nemůžeme být jistí naprosto ničím. Ani vlastním životem.

Shrnutí od Jitulky963

Shrnutí od martisek

1. kapitola

3. kapitola

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pomsta bude sladká, chlapečku - 2. kapitola: