Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pomsta bude sladká, chlapečku - 1. kapitola

rybicka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Pomsta bude sladká, chlapečku - 1. kapitolaTak tu máte pokračování. Uznávám, že tyhle začátky jsou nudný, přesto bychom byly nesmírně rády, kdyby jste nám zanechali komentík. Věřte mi, že se to časem rozjede... :-)

11.11.2009 (16:15) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2798×

1. Tohle je náš dům?

 

Sklonila jsem se k batohu a hledala doklady. ,,Kam jsem je jenom mohla dát, sakra!´´ mumlala jsem si pro sebe. ,,Stěhuješ se?´´ ozval se za mnou Henriho hlas. Lekla jsem a trochu povyskočila. ,,Dá se to tak říct.´´ zamumlala jsem a dál prohledávala batoh, abych našla ty zpropadený doklady.

,,Kam?´´ Henriho hlas byl velice drsný. ,,Našla jsem stopy. Ta dýka byla naposledy ve Forks. Jdu ji najít a pak vystopuji vrahy mých rodičů.´´ objasnila jsem mu svůj záměr. Chvíli bylo ticho a tak jsem pokračovala v hledání. ,,Mám je!´´ vypískla jsem a otočila se s doklady v ruce na dědy. Ten se oproti mému nadšení tvářil jako vrah.

,,Nechci, aby jsi jela někam na druhou stranu států sama. Může se ti něco stát, nebo..´´ nadechl se, aby mi řekl další důvody, proč bych neměla jezdit, ale já ho radši zastavila. ,,Je mi už osmnáct, myslím, že to sama zvládnu.´´ odsekla jsem trochu ostřeji, než jsem chtěla.

,,Promiň. Nechtěla jsem...ale pochop mě, musím to udělat.´´ zamumlala jsem a vzpomněla si na jednu svoji slabou chvilku, kdy jsem plakala nad hrobem rodičů a tehdy slíbila sobě i jim, že najdu toho parchanta, který to udělal a zabiju ho. I kdyby mě to mělo stát život.

,,Posadíme se na to, ano?´´ zeptal se mě a rukou ukázal do kuchyně ke stolu. Zhluboka jsem se nadechla a přikývla. Stejně mi moc možností nezbývalo. Henri si sedl na starou ošoupanou židli. Napodobila jsem ho a vyčkávavě se na něj podívala.

,,Respektuji tvé rozhodnutí a nechci ti nějak zakazovat tu prkotinu, kterou se teď snažíš udělat, přesto bych byl rád, kdybych moh jet s tebou a dohlížet na tebe.´´ řekl jedním dechem a upřel na mě svoje modré oči. Překvapením jsem otevřela pusu a dívala se na něj jako na blázna.

,,Jako dozor?´´ povzdechla jsem si. Vážně bylo bláznovství, myslet si, že se ho zbavím tak rychle. Pochybuji, že mě bude podporovat ve vraždění upírů. ,,Bello, pochop, že za tebe mám určitou zodpovědnost.´´ odsekl mi a zvedl se.

Podívala jsem se na stůl a nic mu na to neřekla. Co taky? Nech mě jít samotnou, nemusíš umřít? Asi těžko.



,,Takže jsme domluveni. Pojedeš napřed a zařídíš vše kolem stěhování. Já tady vyřídím ostatní věci a přijedu za tebou. Ve Forks jsem už koupil dům, najdeš ho tam snadno. Je na konci města, stojí tak nějak o samotě. Znáš mě, nemám rád moc lidí.´´ ušklíbla jsem se. Děda a ten jeho divný zvyk, stranit se lidí. Dřív mi to připadalo zvláštní, ale časem jsem si na to zvykla. Bylo to taky proto, že já sama jsem byla taky spíše samotář. Možná nejsem v pořádku, ale rozhodně mi to vyhovuje.

,,Jasně, kdyby něco zavolám, tak u sebe měj prosím mobil.´´ požádala jsem ho s úšklebkem. On a telefon si moc nerozumí, pořád nadává, že je to jen zbytečná drahá věc.

Vzala jsem svoje tašky, naskládala je do kufru auta a šla zpátky ke dveřím mého starého domu. ,,Měj se.´´ zašeptala jsem Henrimu a objala ho. ,,Zase tak dlouho od sebe nebudeme.´´ zasmál se, ale i přesto mě sevřel otcovsky v náruči.

Po chvilce jsem se odtála, došla k autu a nasedla. Nastartovala jsem a naposledy se na něj usmála. Zamával mi a já spokojeně vyjela z domu do toho malého deštivého města se zvláštní minulostí a opředené spoustou legend.


Cesta nebyla zase tak hrozná, jako jsem si myslela. Trvala sice neuvěřitelně dlouho, ale to se dalo čekat.

Vítejte ve Forks. Cedule, která vás, kteří jste to tady stejně jako já neznali, mohla vylekat. Vypadala, že si pamatuje už hooodně věcí za své nehynoucí existence.

Město bylo v dost starém stavu. Tedy ne úplně starém, ale nevím jak přesně popsat to, co jsem tady viděla. Všechny domy vypadaly stejně, tedy až na pár vyjímek. Většinou, ale byly zešedivělé stářím a špinavé neusálým deštěm.

Jsem ráda, že moje hledání začíná právě tady, v nejdeštivějším městě v tomhle státu. Mám déšť ráda, moc. Je tak uklidňující a osvobozující. Tedy pokud nezmoknete a nevypadáte potom jako nějaká zmoklá slepice. A taky nemám ráda, když je bouřka. To pak vždy zalezu do postele s baterkou a snažím se uklidnit spánkem a nevnímat tak ty hromy.

Stejně nechápu, proč tady Henri kupoval dům. Kdo ví, jak dlouho tady zůstaneme. Jestli stopy o dýce nás povedou dál, budeme se zase stěhovat. Tedy já určitě, doufám že děda se mnou už příště nepůjde. Mám ho ráda, ale už teď mi je jasné, že s ním za patami se mi bude špatně hledat.

Projela jsem městem až úplně na konec. Další cedule, tentokrát s nápisem Nashledanou, se se mnou loučila. Jen jsem se nad tím ušklíbla a podle pokynů dědy jela dál. Poslední dům a taky podle vzhledu nejlepší, byl pár desítek metrů za cedulí. Měl docela dlouhou příjezdovou cestu a tak když jsem k němu dojela a zastavila, zůstala jsem nevěřícně zírat před sebe.

V tašce jsem našla mobil a vytáhla ho. Když poněkolikáté zazvonil a děda to stále nebral, chtěla jsem to položit. Z druhé strany se najednou ozvalo zafuněně ,,Halo?´´ ,,No konečně!´´ zamručela jsem. ,,Tady Bella. Hele Henri, asi jsem si spletla adresu. Jak že ten dům vypadá?´´ zeptala jsem se ho a přitom nespouštěla oči z domu před sebou.

Chvíli bylo ticho. ,,Mno má oranžovošedou barvu a je celkem veliký. Dřevěná terasa, jedno patro a přízemí, spousta velikých oken, dlouhá příjezdová cesta a kousek od dveří stojí vysoký strom.´´ popsal mi náš budoucí dům. S hrůzou jsem zjistila, že je to on. Ten dům předemnou byl stejný, jako ten který popsal děda.

,,Heh?´´ zamumlala jsem překvapeně a až pak si uvědomila, že mám mobil stále u ucha. ,,Děje se něco? Kde jsi?´´ zeptal se s obavou děda. ,,Jsem na místě, ještě se ozvu.´´ vydechla jsem a típla mobil. V tomhle máme bydlet? No sakra.

 

 

Shrnutí od jitulky963

Shrnutí od martisek

 

 

Prolog

2.kapitola

 

 

Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pomsta bude sladká, chlapečku - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře