Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pomsta bude sladká, chlapečku - 15. kapitola


Pomsta bude sladká, chlapečku - 15. kapitolaRozzuřená šelma je někdy nebezpečná, ale pokud v boji hraje roli láska, jsou všichni v bezpečí.

15.kapitola - Když se svět zblázní


Jo, prostě mě nějak naštvi,“ pokrčila jsem rameny. Jak někoho naštvat? Dát mu ránu pěstí, nebo třeba odhodit na blízký strom? Než jsem stačila najít další způsob, natiskl se na mě celým svým tělem a jeho rty se naléhavě přitiskly k mým.

Měla jsem se odtáhnout. Moje vnitřní já na mě dost hlasitě křičelo, že takhle se k sobě přece nepřátelé nechovají, ale já neměla čas se něčím takovým pořádně zabývat. Byly tady důležitější věci, než nenávist mezi našimi rasami. On a jeho rty. Bylo to něco tak úžasného, že se to ani nedalo popsat.

Líbali jsme se dlouho a když se ode mě Edward odtáhl, nespokojeně jsem zamručela. Vyvolalo to na jeho tváři potěšený úsměv.

Chceš k tomu potlesk, nebo nějaký velký billboard, aby jsi potěšil svoje ego?" zeptala jsem se ho kousavě. Jen zakroutil hlavou a přitáhl si mě opět k sobě. Tentokrát mě jen objal pažemi a já zavrtala hlavu do jeho ramene. Bylo to tak přirozené - být s ním. A přesto zvláštní. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu objímat jednoho z vrahů mých rodičů, poslala bych na něj psychiatra. A co je teď?

Jenže tyhle myšlenky na mě působily jako beranidlo, které udeřilo na přesně určené místo. Dlaněmi jsem se vžepřela proti jeho hrudi a následována jeho nechápavým pohledem, jsem od něj na několik kroků odstoupila. Když mě chtěl zase uzavřít ve své náruči, zvedla jsem ruku, abych ho zastavila. Pochopil to.

Předklonila jsem se, dlaněmi se opřela o kolena a zhluboka dýchala. Tohle bylo špatné, ale mě se to tak moc líbilo, že bych si to klidně celé zopakovala. Hádali se ve mě rozum a city - udělat to, co je správné, nebo to, co si přeju?

Nejspíš to bylo něco jiného, než jsi čekala, ale- " začal Edward, ale já ho přerušila zasyčením. Možná jsem čekala údery, kopance nebo pěsti, ale tohle zabralo dost účinně. Nedokázala jsem ten třes zastavit. Postupoval rychle po celém mém těle jako oheň, který vás spaluje. Než jsem si to stačila uvědomit, stála jsem na svých čtyřech končetinách a vrčela na Edwarda.

Zvědavě mě pozoroval, koutky úst mírně zvednuté.

Jsi moc mladá na to, aby jsi mi nějak ublížila. Navíc," jeho oči blýskly, neumíš to."

Zavrčela jsem a instinktivně po něm skočila. Ani jsem nad tím moc nepřemýšlela, bylo to pro mě přirozené. Až když jsme společně dopadli na kmen spadlého stromu a on do něj vrazil hlavou, uvědomila jsem si, co se právě stalo.

Dobře. Tak to bychom měli," zamumlal Edward a jeho hlas zněl bůh ví proč nadšeně.

Nějaké instinkty vlkodlaka v sobě máš. Teď už jen naučit tě bojovat." Než jsem na to stihla zareagovat, odstrčil mě ze sebe a utíkal hlouběji do lesa. Za ním byl slyšet jen smích, když křičel:

Že mě nechytíš!"

Rozběhla jsem se po něm, jak nejrychleji jsem jen dokázala, ale pořád to nebylo ono. Zkusila jsem místo toho skákat a díky tomu ho relativně dohnala. Jenže on byl rychlý, a ať už jsem měla jakkoli dobré reflexi, byl stále o krok napřed. Vyskočil na strom, ale místo toho, aby se posadil na nějakou větev, jen se odrazil.

Otočila jsem se po něm, ale bylo pozdě. Seskočil mi na záda a já se rozplácla na zemi společně s ním. Seděl mi na zádech, jako bych byla nějaký jeho kůň. Zavrčela jsem. Jeho zuby se přitiskly k mému krku, aby tím naznačil že vyhrál. Ale já se něchtěla vzdát. Stoupla jsem si na zadní, a jelikož to nečekal, spadl.

Položila jsem přední tlamy na jeho hruď, aby mi neutekl, a čumák přiložila k jeho obličeji. Usmál se a zamrkal. Kdybych byla člověk, určitě bych teď popadala dech.

Dobře, je to vyrovnané. Teď už ze mě, prosím, slez," řekl.

Zakoulela jsem očima, i když to zřejmě neviděl, a slezla z něj. Tím nastaly dvě otázky: jak se přeměnit zpátky a kde seženu něco na sebe? Jo, tohle bude ještě zajímavé.

Edward se na mě stále díval trochu nevěřícně a zmateně. Nevěděl, co chci udělat. Jenže jak říct upírovi, že ze sebe potřebujete udělat člověka, když nemůžete mluvit. Pantomima mi nikdy moc nešla a tak jsem udělal první věc, která mě napadla. Přišla jsem opatrně k němu a zase zatahala za jeho košili.

Zamračil se, ale hned mu došel můj záměr. Chtěl si košili sundat, stejně jako posledně, ale já zavrtěla hlavou a ukázala směrem ven z lesa, kde jsem si myslela, že je náš dům. Stále na mě zíral nechápavě a tak jsem se raději otočila a rozběhla se k nám. Mohla bych mu to vysvětlovat hodiny a stejně by to nejspíš nepochopil.


V domě nikdo nebyl. Tedy nikoho jsem necítila. Čumákem se mi podařilo otevřít domovní dveře a tak, abych co nejméně našlapala, jsem se dostala až do svého pokoje. Tak a jak teď dál? ptala jsem se sama sebe. Jak se stát vlkodlakem - na to jsme už přišli, ale jak se proměnit zpátky?

V koupelně jsem se posadila na dlažbu a chvíli jen tak seděla. Zkusila jsem se otřepat, jako když se pes snaží zbavit vody v kožichu, ale nepomohlo to. Až když jsem chvíli dýchala čistý vzduch nasálký vůní mýdel a podobných věcí, přeměnila jsem se. Seděla jsem teď uprostřed koupelny, naprosto zmatená a vyděšená kvůli tomu, co se děje. Co se pořád teď děje.

Než jsem ale stačila propadnout myšlenkám, vrátila jsem se do pokoje, našla vhodné oblečení a vydala se zpátky do lesa za Edwardem. Přeci jen jsme ještě nenašli nic o té dýce.

Stačila jsem dojít na schody, které vedly z domu. Tam jsem potkala dědy. Zastoupil mi cestu a založil si ruce na hrudi. Nezapomněl se přitom mračit, jako kdyby měl větry. Co zase chce? problesklo mi hlavou. Nechtěla jsem to ale zjišťovat a obešla ho. Chytil mě za paži a škubl za ní zpátky na předešlé místo.

Kam si myslíš, že jdeš?" prskl na mě a zlost byla v jeho hlase jasně slyšet.

Za Edwardem. Máš s tím nějaký problém?" Zamrkala jsem.

To tedy mám. Nebudeš se s ním stýkat. Je pro tebe příliš nebezpečný. Mohl by ti ublížit."

Teď je tady někdo jiný, kdo mi ubližuje," odsekla jsem, vyškubla svoji paži z jeho sevření a rozběhla se do lesa. Přitom jsem se snažila potlačit slzy, které se mi draly z očí. Marně. Pár si jich přeci našlo cestu. Nemůžeš se zesypat, ne teď! domlouvala jsem si. Bylo to zbytečné. Díky slzám jsem téměř neviděla na cestu a proto párktár zakopla o kořeny. Po pár metrech jsem zjistila, že nevím, kde přesně jsem. A k tomu všemu jsem měla podrápané ruce i nohy díky trní, které se mi pletlo pod nohy.

Když jsem znovu upadla, už jsem zůstala ležet. Proč vstávat? I přesto, že jsem na sobě měla teplý svetr, byla mi zima. Slunce pomalu zapadalo za obzor a vzduch se ochladil. Schoulila jsem se do klubíčka, kolena si přitáhla k hrudi a tiše popotahovala. Skousla jsem si ret a pokusila jsem se zahnat ty chmurné myšlenky. Přesto jsem věděla, že někde v koutku mojí mysli jsou - stejně jako za posledních pár měsíců.

Edwardovi možná bude divné, že takovou dobu nejdu, ale co, zítra se mu omluvím. Snad to pochopí.

A o chviličku později mě někdo zvedl ze země a přitáhl do své náruče. Podle toho, jak mě zaštípal vzduch v nose, jsem poznala Edwarda. Zavrtala jsem mu tvář do ramene a nic neříkala. Ani jsem se nesnažila zjistit, jak věděl, že tohle zrovna teď potřebuju. Prostě jsem se od něj nechala hladit po vlasech a poslouchala, jak tiše šeptá konejšivá slova.

Byla jsem jen ufňukaná malá holka, co se hned ze všeho složí, ale já si prostě nedokázala pomoct. Nezvládala jsem to a byla si toho moc dobře vědoma.

Nejsi měkota," snažil se mě uklidnit Edward, když jsem to vyslovila nahlas. Podle mě všechno zvládáš dobře, zvhledem k okolnostem."

Odfrkla jsem si a raději to nechala být. Nechtěla jsem se hádat i s ním. Tak nějak mi přirostl k srdci. Nastala teď zvláštní situace; vlkodlak leží v náruči upíra - svého nepřítele. Nikdy jsem si nemyslela, že se něco takového kdy stane. Ale budoucnost je podivná a mění se. Často.

Ušklíbla jsem se nad tím, což neuniklo Edwardovi. Téměř jsem cítila jeho spalující oči na svém obličeji. Než stačil svoji otázku vyslovit, odpověděla jsem:

Přijde mi vtipný, jak se tohle všechno vyvinulo. Jsi můj přirozený nepřítel a místo toho, abych se tě snažila zabít, se od tebe nechávám utěšovat."

Hmm," zamumlal a s očima vysícíma na mých rtech se pomalu přibližoval. Dával mi tak možnost útěku, nebo něčeho podobného, ale já si jen přitáhla jeho hlavu blíž a políbila ho. Celým mým tělem projelo zvláštní zamrazení.

Odtrhla jsem se od něj a položila hlavu na jeho hruď. Připadalo mi zvláštní, že neslyším jeho srdce, ale přesto mi bylo skvěle. A i když mi Henri zakazuje stýkat se s Edwardem a jeho rodina mě zdá se nesnáší, jsem v tuhle chvíli šťastná. Připadá mi, že s ním jsou všechny problémy děsně malinkatý a malicherný. Spolu to všechno zvládneme, ať už nás potká cokoli.

Tak pojď, musíme najít něco o té dýce, než padne noc," zamumlal mi do vlasů a zvedl nás na nohy. Propletla jsem jeho prsty s těmi mými a nechala se v tichosti vést lesem k místu, kde jsme se předtím utábořili.

Hledání v knihách nám šlo pomalu a moc jsme toho nenašli. Byly tam samé pověsti opředená jakýmisi tajemstvími a podobné věci. Přišlo mi, že se pohybujeme v nějaké pohádce, kterou rodiče straší své děti. Prostě v těch knížkách nic nebylo. Nevím, jestli jsem to čekala nebo ne, ale mrzelo mě to. Dýku jsem potřebovala.

Kousala jsem si zamyšleně ret a přitom pozorovala Edwarda, jak zaujatě otáčí listy. Šlo mu to rychleji než mě. Povzdechla jsem si, což jeho uším samozřejmě neušlo. Podíval se na mě, zavřel knihu a odložil ji na hromadu těch přečtených.

Nic," konstatovala jsem s povzdechem.

Neboj, někde něco najdeme," usmál se na mě povzbudivě. Jen jsem si odfrkla, a radši nic neříkala. Stmívalo se a nám bylo jasné, že pro dnešek končíme. Oba dva jsme se zvedli. Chtěla jsem mu pomoct, ale uprostřed kroku jsem se zarazila.

Edward se nahrbil, zasál vzduch jako šelma, která je na lovu, a zavrčel. Jeho výraz byl zuřivý. Bála jsem se ho.

Je tady," zamumlal sotva slyšitelně.

 

Shrnutí od martisek

Shrnutí od Jitulka963

 

14. kapitola

16.kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pomsta bude sladká, chlapečku - 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!