Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pomsta bude sladká, chlapečku - 12. kapitola

JB


Pomsta bude sladká, chlapečku - 12. kapitolaProč je Belle tak špatně? A co vše se jejím stavem změní? Ovlivní to nejen ji, ale i všechny kolem... příjemnou zábavu a prosím o komentáře :-)

12. Potřebuju tě?

Najednou se mi zvedl žaludek a já to jen tak tak stihla doběhnout do koupelny. Po chvíli mi bylo už dobře a tak jsem šla zpátky do pokoje. Když jsem procházela kolem okna, nemohla jsem si nevšimnout postavy stojící kousek od domu s pohledem upřeným do oken.

,,Zatracení upíři," zaklela jsem potichu. On to ale slyšel a jeho oči střelily k mému oknu. Rychle jsem od okna uskočila. Určitě tě viděl, ty hloupá, nadávala jsem si v duchu.

Nenápadně jsem se podívala ven, ale on tam stále stál. Ani se nepohl, ani nedal nijak znát, že ví, že se na něj dívám. A tak jsem tam stála a dívala se stejně jako on. Pak mě to ale přestalo bavit, a tak jsem se převlékla do tepláků a vytahaného trička, a šla se podívat po nějakém jídle. Edwarda jsem pod okny už neviděla.


,,Doufám, že Henri něco koupí," zamumlala jsem a práskla s dveřmi ledničky. Vypadalo to u nás jako U Snědenýho krámu. Povzdechla jsem si a přemýšlela, co bych měla dělat teď. Spát se mi už nechtělo. V tom někdo zaklepal na dveře.

Znuděně jsem je otevřela a čekala někoho jako naši milou sousedku, ale Edward mě dokonale překvapil. Stál na naší terase a tvářil se vážně. Jakmile mě ale uviděl, jeho obličej se změnil. Vypadal teď trochu nejistě. Co mu zase přelétlo přes nos?

,,Musíš mě pořád sledovat?" prskla jsem po něm a přimhouřila oči. Moc hezký začátek konverzace, jen co je pravda.

,,Tak to není-" začal, ale já ho přerušila.

,,Ne? A jak to tedy je? Prostě jsi si našel zálibu ve špehování mladých holek? Nějaká úchylka? Nebo je to snad nový druh ochrany?" zeptala se jsem ho sarkasticky a přitom zamrkala. Jak mě někdo jako on dokáže tak moc vytočit? Vážně to nestíhám pořádně vnímat.

,,Chápu, že jsi naštvaná a máš na to plné právo," otevřela jsem pusu a chtěla ho znovu přerušit, ale on pokračoval, ,,máš plné právo mě nenávidět a oplatit mi všechno, co jsem ti způsobil, ale za svoji minulost nemůžu. To, co se stalo, bylo v době, kdy jsem nežil podle nějakých společenských etiket - a teď už to těžko změním. Ani já a ani ty to nedokážeme. Ale pokud ti nějak můžu pomoct, řekni to a já ti pomůžu." Vypadal, jako by měl tu šeč dokonale nacvičenou, ale jen těžko šlo uvěřit někomu jako on. Přesto jsem bez zaváhání vyhrkla:

,,Chceš mi pomoct? Tak mi řekni, kde jsou tví společníci a pomož mi je zabít."

Chvíli na mě vyjeveně zíral, pak zatřepal hlavou a promluvil.

,,Jestli to chápu dobře, tak ty chceš najít a zabít nelítostné upíry a pomstít se?" Vypadal, že nevěří tomu, o čem mluví. Že nevěří mně.

,,Vsaď na to svý botky, brouku," řekla jsem a hlavu naklonila na stranu. Zrovna teď bych chtěla číst myšlenky a vědět tak, na co myslí, protože výraz jeho tváře stál za to sám o sobě. Pak se ale zamračil a chvíli přemýšlel. Skousla jsem si ret, abych se nesmála.

,,Dobře, pomůžu ti," povzdechl si, ,,zřejmě ti to dlužím." Přikývla jsem a podívala se stranou, mimo jeho oči. Mít na své straně upíra by pro mě mohla být určitá výhoda. Teď jen vyřešit tu věc s důvěrou. Dokážu mu věřit natolik, aby mě dobrovolně dostal mezi upíry a věřit, že mě nějak nezradí a nenechá na pospas? Tohle bude ještě složité.

,,Myslím, že bych měl jít. Tvůj dědeček se za chvíli vrátí a asi by nebyl z mé návštěvy nadšený. Měj se, Bello." Aniž bych mu stihla odpovědět, byl pryč. Zalezla jsem zpátky do domu a v obýváku si pustila televizi. Ne že bych ji nějak zvláštně vnímala, spíš to byla zvuková kulisa.

Ve chvíli, kdy přišel děda domů a já ucítila vůni čerstvé pizzy, musela jsem jít na záchod. Opět se mi obrátil žaludek. K tomu se ještě přidala horečka a příšerná bolest hlavy. Měla jsem pocit, že je moje tělo v ohni a já  s tím nemůžu nic dělat. Byl to příšerný pocit.

Myslím, že Henri to bral vážněji než já. Pořád běhal ke mně do pokoje, kam se mi podařilo přemístit, a ptal se, jestli pro mě může něco udělat. Bylo hezké vědět, že se o vás někdo bojí, protože vás má rád, ale stejně tak to bylo příšerné. Byl z mého stavu vyděšenější než já. Dokonce volal doktoru Cullenovi, který chtěl přijet.

Po mém syčení a nadávání s tím děda naštěstí nesouhlasil. A tak jsem mohla sama v tichosti trpět.

Horečka stále stoupala. Bylo to ale zvláštní - jako bych měla i zimnici. Střídalo se to neuvěřitelně rychle a já nevěděla, co dělat. Mohla jsem zavolat tomu upírovi, co si říká doktor, ale bylo by to dobré řešení? Asi ne.

Upadla jsem do něčeho, co by se dalo nazvat bdělý spánek. Hlavou mi výřily vzpomínky na dobu, kdy ještě žili rodiče. Nechala jsem je volně plynout až na jednu.

„A co je tohle?“ ukázala jsem na velké zvíře.
„To je pes,“ pohladila mě maminka po vlasech svojí jemnou rukou.
„My taky máme psa, že?“ vyzvídala jsem.
„To máme a spí támhle,“ ukázala do kouta na spícího tvora stočeného do klubíčka. Můj pohled upoutalo zvíře na další straně, podobalo se psu, ale jeho výraz byl zlejší, dravější.
„Co to je, nelíbí se mi,“ zakryla jsem ho dlaní.
„To je vlk. Proč se ti nelíbí?“
„Má velký zuby.“
„A jen kvůli tomu? Představ si, že by tě mohl zachránit,“ usmála se.
„Tak to by se mi pak líbil.“


Něco mi říkalo, že tahle informace byla důležitá. Něco, co jsem si měla uvědomit už dávno. V tuhle chvíli jsem ale nechala vzpomínku rozplynout. Donutila jsem víčka, aby se rozlepily a ospale jsem mžourala po pokoji. Připadalo mi to tady nějak jiné. Jako by někdo přes dobu, kdy jsem spala, přeskládal všechny věci.

Vyděšeně jsem vyskočila na nohy a zjistila, že moje reflexi jsou jiné - rychlejší. Co se mi to stalo? Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Říkala jsem tomu proces zklidnění, i když ne vždy zklidnit dokázal. Poté jsem s úžasem zjistila, že bolest hlavy a celého těla je pryč. Cítila jsem se líp, přestože moje tělesná teplota byla až nepřirizeně vysoká. Další zvláštní věc, ale byla jsem za dnešek tak utahaná, že jsem jen zalezla zpátky do postele a nechala to na jindy.


Další den jsem ani nešla do školy. Henri trval na tom, že toho mám za sebou dost na to, abych si zasloužila ještě jeden den v klidu domova. Nebránila jsem se tomu, kdo by taky dobrovolně chodil do školy, že?

Tentokrát jsme dopoledne a kousek odpoledne strávili společně. Venku pršelo a tak ani nemohl jít na svoji zahrádku, ale zřejmě mu to nevadilo. Ani já si pořádně nepamatuju, kdy jsme naposledy strávili společně tak dlouhou dobu.

Po obědě šel do knihovny číst nějakou knížku a já se vydala k sobě. Poklidila jsem si pokoj a ve chvíli, kdy jsem si stlala postel, vyrušil mě podivný zvuk. Když se mi ho podařilo identifikovat, přiskočila jsem k oknu.

Stejně jako včera tam stál Edward a mračil se mi do okna. Co tu zase chce? Otráveně jsem na sebe natáhla svetr, ne proto, že by mi byla zima, ale kdyby mě viděl děda, tak aby nenadával a vyplížila jsem se z domu. Edward už na mě čekal na terase, schovaný pod střechou, ale stejně byl už zmoklý. Musela jsem uznat, že mu to takhle nehorázně sluší.

,,Ahoj Edwarde," pozdravila jsem ho, ,,potřebuješ něco?"

Místo odpovědi mi nečekaně skočil kolem krku a uvěznil v objetí, div mě neumačkal. Co se mu stalo?

,,Bál jsem se, že se ti něco stalo, když jsi nepřišla do školy," ozval se jeho hlas kousek od mého ucha. Přepadla mě závrať a zatmělo se mi před očima. Silou jsem se od něj odtáhla a zhluboka oddechovala. Jako by se moje plíce sevřely do malinkých váčků a já sotva popadala dech. V nose mě z jeho vůně podivně šimralo. Vůbec to nebylo příjemné.

Seběhla jsem schody a nastavila tvář dešti v naději, že mi čerstvý vzduch pomůže. Podařilo se mi to, ale když mi na rameno dopadla ledová ruka, začalo to znovu, tentokrát inteznivněji.

Otočila jsem se a podívala se mu do obličeje. Vypadal stejně zmateně jako jsem se cítila já. Pak se v jeho očích objevilo poznání a udělal pár kroků vzad. Přimhouřil oči a to, na co se zeptal, mě vyděsilo.

,,Jsi vlkodlak?"

 

 

 

Shrnutí od martisek

Shrnutí od Jitulka963

 

 

11. kapitola

13. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pomsta bude sladká, chlapečku - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!