Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibkem všechno začne 33 - otisk?

10.01.2010 (10:15) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1528×

33. Kapitola

Čím déle jsem chodila v tom lese, tím víc jsem měla divný pocit. Jako kdyby se každou chvíli mělo něco stát. Sedla jsem si na nějaký pařez a přemýšlela, nenapadalo mě jak se vrátit, neznala jsem cestu. Mohla jsem jenom doufat, v to že mě začnou co nejdřív hledat.

Pomale se začalo stmívat, a protože byla zima bylo chladno. Neměla jsem toho moc na sobě, snažila jsem se na to ale nemyslet. Znova jsem hledala různé cesty jak vyjít s toho lesa, bohužel bez úspěchu.

Uslyšela jsem vedle sebe prasknout větvičku, nemohlo to být daleko, neslyšela bych to. Podívala jsem se na místo kde jsem to slyšela, nejdřív jsem neviděla nic. Když jsem se ale znova podívala, byla tam postava a stále se přibližovala. Neměla jsem strach, nějak jsem cítila že mi pomůže, jakkoliv.

„Kdo jsi?“ Zakřičela na mě ta postava, podle hlasu jsem usoudila že to bude nějaký kluk. Když přišel ale blíž lépe jsem si ho prohlédla, mohlo mu být tak 17.

„Ztratila jsem se, pomůžeš mi?“ Nedůvěřivě si mě prohlížel, nechápala jsem ho.

„Je to nějaký trik že jo? Poslali tě ty pijavice že?“ Nechápavě jsem se na něho dívala, věděla jsem že myslí Cullenovi, ale nemusel se takhle o nich bavit.

„Takže jsi vlkodlak že? Jak to že jsi za hranicí?“

„Takže o naši existenci víš, ty budeš nejspíš Isabella Swanová, ta která chodí s tou pijavicí.“ Řekl nechutně, neměla jsem na tohle náladu.

„Pomůžeš mi? Nebo tady mám stále bloudit? Je mi docela zima.“

„Pomůžu, co si o mě myslíš.“ Chytl mě za ruku a táhl rovně, ten dotek mi byl nepříjemný. Jeho pokožka až moc hřála, byla jsem zvyklá na někoho jiného. Šli jsme dlouho, začínala mi být už moc velké zima. I když mě držel, a měl tak skvěle teplou ruku potřebovala jsem víc.

Za chvíli jsem se začala třást, nedalo se to vydržet, potřebovala jsem horký čaj.

„Kde to jsme? Navíc už potřebuji někam do tepla, přímo mrznu.“  Otočil se na mě a zářivě se usmál, byly vidět jeho dokonalé bílé zuby.

„Můžu tě zahřát.“ Uličnicky se na mě usmál, věděla jsem že tohle nebude dobré.

„Myslím že to chvíli ještě vydržím.“

Dál jsem už nepromluvili, šli jsme ještě nějakou dobu. Připadalo mi že je to nekonečné, jako kdyby si to užíval. Byl na mě tak nepříjemný, prý ta která chodí s tou pijavicí, bože.

Než jsem se nadála už jsme vycházeli z lesa, přede mnou byla velká cedule VÍTEJTE V LA PUSH!

„Co tady děláme? Já potřebuji do Forks.“

„Jsi celá promrzlá, potřebuješ se aspoň ohřát.“ S tím jediným měl pravdu, ačkoliv nerada jsem šla za ním, také bych mohla být nemocná, to by byly prázdniny.

Zastavili jsme se u menšího domečku, byl pěkný, vypadal docela nově. Což jsem nečekala, myslela jsem že bude bydlet v nějaké chatrči která se pomale rozpadá.

„Jak se vůbec jmenuješ? Když znáš moje jméno?“

„Chris Black, můj táta se zná s tvým.“ Black, je mi to nějak povědomé. Pamatuji si na svého kamaráda, ale jméno neznám, kdo ví.

Dál jsem nad tím nepřemýšlela, vešla jsem s Chrisem do domu a posadila se na pohovku. Vypadalo to tady úplně jinak, než jsem byla zvyklá. Cullenovi byly bohatí, ale mi s tátou zase… chudí? To ani ne. Ale měli jsme to co jsme potřebovali, před se Carlisle a Esmé na to měli věčnost.

„Chceš kafe? Nebo čaj?“ Zavolal na mě Chris s kuchyně.

„Čaj, prosím.“

Za nedlouho přišel Chris a držel dva hrnečky, jeden mi podal a s druhého usrkával. Napila jsem se, ale nečekala jsem že je to takové vařící. Ale mohla jsem to čekat.

„Co mi povíš Chris? Jak dlouho tady žiješ?“ Potřebovala jsem si povídat.

„Od malička, pamatuji si na tebe, chodili jsme spolu do školky.“ Řekl a začal se strašně smát, nechápala jsem tu změnu. Jednou se chová jako největší nepřítel a potom? Naprosto jinak…

„Vážně? Možná, byla jsem mála.“ Bránila jsem se.

„Isabello? Víš že by jsi takhle nemusela skončit? Mohli bychom být spolu.“ Prvních pár minut mi to nedocházelo, to co právě řekl. Ale potom jsem to pochopila, jak si něco takového mohl myslet? Já a on? Né.

„Chris jsi vážně milí ale… já mám Edwarda“

„Nemůžeš se bránit otisku, je to nemožné!“ Strašně se zlobil, ale snažil se uklidnit. Možná jsem věděla o tomhle světě, vlkodlaci a upíři, ale nevěděla jsem nic jiného. Nevěděla jsem nic o vlkodlacích, jenom že mají někde hranici, že jsou pro to aby zabíjeli upíry, aby ochránili lidi.

„Otisku?“

„Přesně, je to mocnější než to jak tě očarovala ta pijavice, musíš to cítit.“ Přiblížil se obličejem těsně ke mně, ale pravda je, já nic necítila, možná tak z něho odpor. Nebylo mi to vůbec příjemné, nechtěla jsem být s ním v takové blízkosti.

„Můžu si zavolat?“ Nejspíš ho to zklamalo a přikývl, šla jsem k telefonu a vyťukala Rosaliino číslo.

Nejdřív se nic neozývalo ale potom to zvedla.

„Prosím?“ Zeptala se poněkud otráveně do telefonu.

„Rosalie? Můžeš mě prosím vyzvednout?“

„Bells? Mysleli jsme si že se ti něco stalo, ostatní tě šly hledat, kde jsi?“

„V La Push, prosí nerozčiluj se ale.“ Poprosila jsem jí mile, kdybych tohle řekla Edwardovi řítil by se sem jako střela, určitě. Pokud mu na mě záleží, pokud ale ne, možná by jim mě pomohl zabít.

„V La Push? Ty si se asi úplně zbláznila? Co tam děláš?“

„Vysvětlím ti to potom, na hranici za… 10minut?“ Nevěděla jsem jak je to daleko, a ani za jak dlouho tam zvládnu být.

„Dobře.“ Pověděla a zavěsila, já šla zpátky za Chrisem, chtěla jsem mu poděkovat.

„Chrisi, děkuji ti moc za všechno ale už musím.“

Nebyl z toho nadšený ale pustil mě, znova jsem mu poděkovala a šla jsem k hranicím. I když to bylo poněkud daleko dalo se to, když jsem tam přišla už tam čekala Rose. Netrpělivě dupala nohou o zem a propalovala mě pohledem, když jsem konečně překročila tu příšernou hranici byla u mě. Pevně mě objala.

„Sakra, kam jsi zmizela? Jak si se tam dostala? Víš jak jsme se báli?“

Doufám že se vám to líbilo, sice jsem neměla v plánu tam míchat novou postavu ale co...

Původně ji měl jenom dovés domů ale potom mě kamoška napsala o otisku, to mě teda vůbec nenapadlo. Ale tak snad se to brzo vyjasní a budu moc napsat konec. Nezapomente že nás čeká ještě svatba, v La Push, s Chrisem a Alecem =)

← Předchozí kapitola

Shrnutí »

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibkem všechno začne 33 - otisk?: