Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pohled zabijáka: 2. kapitola - Problémy

30.06.2012 (19:15) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1237×

Pohled zabijáka: 2. kapitola - Problémy

„Loket musí být vysoko, abys do úderu mohla dát co největší švih a nic ti v tom nedokázalo zabránit. Pravidlo si přece pamatuješ, ne?“ už zase zkoušel Xavier, jestli Isabella zná ty největší základy, bez kterých by se neobešla.

„Nikdy není čas na rozmyšlenou. Žádné zaváhání, žádná nevědomost. Akce. Rychlost,“ odříkala naučenou fomuli a on se na ni pyšně usmál.

„Jsi vážně dobrá.“ Položil jí dlaň na rameno a pochvalně na ni hleděl. Byl o hlavu vyšší, přesto ji neodradilo nic od toho, aby k němu vzhlédla a prohloubila tak pohled jeho očí s těmi svými. Jako by jimi najednou prostoupila elektřina, kterou ani jeden z nich nečekal.

V tu vteřinu je to tak náhle zarazilo, že oba naráz udělali krok od sebe. Nechápali, co se to děje. Nebo spíš si nalhávali, že nechápou...

Cítili, že je jejich těla táhnou k sobě, ale odmítali je poslechnout. Z jakého důvodu? Sami nevěděli...

O pár let později

„Co Theo?“ popichovala Bella už zase Amelii. Moc dobře věděla, že otázky týkající se jeho, ji dokážou vždycky vytočit, ale i přesto jí to nebránilo v zeptání. Byla zvědavá, jestli se náhodou něco mezi těmi dvěma nezměnilo, a tak to prostě a jednoduše zase riskla a zeptala se.

„Nic,“ odsekla ledovým hlasem její druhá matka, kterou měla hrozně ráda. To ona se jí z jejich party ujala s ubytováním a dennodenní stereotypní péčí, když zrovna nezabíjeli a museli také vést normální život, aby pro ostatní nebyli moc nápadní.

„Už zase to bojkotuješ?“ povzdechla si Isabella a opět začala přemýšlet nad jejich podivným vztahem. Theodor byl jedním z nich a byl to skvělý kluk – ostatně kluci v jejich skupině byli všichni víc než v pohodě, brali holky a neodsuzovali jejich sílu jen díky tomu, že jsou jiného pohlaví -, přestože byl tak trochu sukničkář. Všichni si už dávno povšimli, že pokukuje po Amelii a její pohledy a občasné uklouznutí jazyku, kdy se prořekli, nasvědčovaly tomu, že mezi nimi nějaká ta chemie je.

Problémů, které by však jejich teoretickému vztahu zatěžovaly fungování, pár bylo. Byl mezi nimi věkový rozdíl třináct let a s tím se Amelia nedokázala smířit. Neustále opakovala, že ona na zajíčky není a nikdy nebude. Ale druhý problém byl snad ještě horší. Oba si rádi užívali života a nikdy se na nikoho nechtěli vázat. Theo neustále vyhledával společnost nových žen a Amelia? Ta zase mužů, protože si až často moc ráda dokazovala, že ještě do starého železa nepatří. To, že ji ještě někdo chce, ji přesvědčovalo mnohem víc než jejich neustálé ujišťování.

Takhle jejich vztah trápil celou partu, protože po sobě neustále štěkali, aby každého ujistili, že se vlastně nenávidí. Sváděli před sebou opačné pohlaví a pak s truimfálními úsměvy odcházeli pryč s novou společností. Kdo tak dřív udělal, pro ten večer vyhrál...

Ostatní to nemálo štvalo, ale nic s tím udělat nedokázali. Přesto alespoň doufali, že jednou jejich nenávist k tomu druhému přeteče a jako mávnutím hůlky se promění ve vášeň a lásku.

„Copak s tím máš nějaký problém?“ zaútočila na otázku otázkou Amelia. Byla naštvaná, že se v tom už zase šťourá, a tak chtěla odvézt pozornost na někoho jiného. Bylo tu přece tolik možností! Jejich parta byla rozpárovaná, jako by to bylo už kdysi někým dané. Že nesouhlasila s tím, že na ni vyšel právě Theodor, to bylo na dlouhé povídání. Na druhou stranu, když se pořádně zamyslela, uvědomila si, že by z jejich lovců nemohla být s nikým. Xavier měl viditelně oči jen pro Bellu, a ta mu to i občas oplácela. Byl hodný, čestný, jejich vůdce. Ale nikdy by s ním nic než kamarádský vztah nedokázala mít, stejně tak i on – o tom byla přesvědčená. A poslední z kluků? Caleb byl úžasný, ale klidně by mu mohla dělat i matku – bylo mu šestnáct, byl z nich všech úplně nejmladší. Navíc každý věděl, že miluje Ilyannu, a poslední dobou se zdálo, že se mezi nimi i něco vyvíjí...

Takže na sebe s Theodorem zbyli a bylo to snad nejhorší spojení, co kdy mohlo vzniknout.

„Ilyanno? Radši mluv ty, co se to mezi váma s Calebem děje,“ vybídla ji co nejpohotověji, aby tak odrazila Belliny dotěrné otázky a přemístila pozornost, kterou upřela na ni, na poslední dívku z jejich skupiny.

Černovláska, které byl pokyn určen, protočila oči, ale nakonec přece jen těm dvěma něco málo prozradila. „Odhodlal se mě pozvat na rande a já svolila. A tak jsme šli do kina a pak do restaurace,“ oznámila jim stručně ve dvou větách jejich schůzku, to ale ani zdaleka neuspokojilo zvědavé kamarádky.

„A co, dobré? Nebo jen uspokojivé? Bylo něco víc?“ ujmula se vyptávání pro tentokrát Amelia, která byla prostě a jednoduše rychlejší.

„Bylo to fajn,“ pokrčila tajnůstkářsky Ilyanna a otočila se zpátky k oknu, aby se vrátila k činnosti, kterou dělala po celou dobu – koukání na okolí, kterým projížděli. Tak ukončila rozhovor na toto téma.

Isabella a Amelia si povzdechly, nebyly zrovna dvakrát nadšené z toho, co jim právě odpověděla. Bylo to až příliš málo informací a ony si jen mohly domýšlet to všechno ostatní.

Nedalo se s tím však nic dělat – už moc dobře znaly její povahu a věděly, že i tak prozradila poměrně dost. Navíc si byly vcelku jisté, že mezi Calebem a Ilyannou k ničemu jinému než k puse určitě nedošlo. Na to byl Caleb velký trémista a Ilyanna holka, která by se s klukem tak rychle nevyspala, i kdyby to byl sebevětší a slušný krasavec. A to Caleb byl.

„Konec diskuzí, jde se to rozjet na plné pecky!“ ukončila tlachání Bella a natáhla svou štíhlou ruku s dlouhými prsty směrem k rádiu, aby ho zapnula.

Nemusela ani měnit CD, které v něm bylo. Lenny Kravitz se rozezpíval autem a ona blaženě zavřela víčka. Dobře slyšela, jak Amelia zapískala a začala si pobrukovat tolik známou melodii. Ilyanna byla zticha, ale Bella si byla jistá, že si hudbu užívá stejně jako ony.

Nechala si hudbou rozvibrovat hrudník a dál slastně poslouchala, dokud ji únava nezmohla natolik, že využila přivřených víček a uspala ji.

„Bello? Vstávej, ty ospalče,“ zaslechla z dálky hlas. Amelia. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kde je a z jakého důvodu. Pak ale konečně otevřela oči a pořádně si je promnula.

„Už jsme na místě?“ Byla překvapením celá bez sebe, že dokázala celou cestu prospat. Moc dobře si sice uvědomovala, že poslední dobou toho moc nenaspala a měla by to co nejdříve dohnat, ale ani ve snu by ji nenapadlo, že bude spát při cestě, když by raději měla být ve střehu a připravovat se na brzký výpad na pijavice.

„Ne,“ ozval se Theo, který stál opodál. „Zastavili jsme na benzínce, abychom se alespoň trochu najedli, a pak se pustíme do práce,“ zazubil se natěšeně.

„Co se pleteš do našeho hovoru?“ vyjela na něj okamžitě Amelia. Blonďaté prameny vlasů jí naštvaně poskakovaly kolem obličeje.

A jejej, už je to tu zase...

„Hele, lidi, klídek, jo? Už vstávám a můžeme jít,“ zasáhla do toho okamžitě Bella, než se stihla seběhnout další hádka. Vystoupila z auta – dveře byly už otevřené, protože jen díky nim se na ni všem naskytl pohled – a protáhla si tělo, které ji z té polohy, ve které spala celou dobu a která se proměnila ve velmi nepohodlnou, nehezky bolelo.

„Vyspala ses dobře?“ prohodil směrem k ní místo pozdravu Xavier s úsměvem na rtech. Opětovala mu ho a všichni se rozešli k malé benzínové pumpě.

„Jak jste se tu vůbec vzali?“ Tahle myšlenka ji pálila na jazyku už pár minut, ale nakonec se ji přece jen rozhodla vypustit z úst.

„Jeli jsme celou tu dobu před vámi, Bello,“ zasmál se její nevšímavosti a její uši tak mohl polaskat ten zvuk. Jeho smích byl něco ohromně kouzelného, co v Isabelle pokaždé vyvolalo lehké chvění a příkaz rtům, aby se alespoň usmály taky.

„Vážně?“ Byla tak trochu překvapená. Bylo jí sice jasné, že kluci by je nepustili samotné, ale myslela si, že třeba vyrazili napřed a setkají se až ve Vegas.

„Jo,“ přikývnul. Ostatní už dávno byli uvnitř čerpací pumpy a něco si vybírali. Jen oni dva pomalu kráčeli za nimi. „Co John? Všechno proběhlo v pohodě?“ načal najednou starostlivě to, co ještě před pár hodinami Bella musela učinit.

„Myslím, že jo. Spálila jsem ho poblíž lesa,“ odpověděla trochu nervózně, aby nepřišel na to, že ji John málem kousl. Jenže Xavier nebyl hloupý a i každý menší výkyv v jejím chování rozpoznal.

„Nějaké problémy?“ Měřil si ji pohledem, který dopředu okamžitě varoval, že je zbytečné jakkoliv lhát. Poznal by to.

Povzdechla si, protože ten pohled moc dobře poznala a věděla, že s pravdou musí jít ven. A to hned, jinak se bude zdát, že situace, do které ji ten blbý upír dostal, byla ještě horší, než doopravdy byla.

„Chtěl mě kousknout do ramene,“ oznámila co nejvíc věcně, jako by se nic moc nestalo. Když si ale povšimla jeho reakce, podle něho to nejspíš jen tak nic nebylo. Zdál se být vytočený. „Nic to nebylo! Zvládla jsem ho téměř okamžitě,“ snažila se ho uklidnit.

Očividně to však nepomáhalo – jeho trvdá maska zloby se na jeho obličeji usadila a nechtěla ho jen tak opustit. „Příště půjdeš s někým ve skupince,“ řekl, jako by se nechumelilo.

„Blázníš?! No tak, Xaviere! Nic to nebylo, rozumíš? Jsem celá, naprosto v pořádku. Poradila jsem si,“ bránila hned svou čest Isabella. Zabíjet s někým, když ostatní mohli sami? Proč, proč, proč?!

Ona byla dobrá, věřila si. Neměla zapotřebí se s nikým tahat, aby ji chránil. Zvládla to na jedničku, tak proč by místo pochvaly měla získat strarostlivost a někoho navíc? Vždyť by to byla muka pro ni i pro toho druhého – i kdyby to měla být Amelia nebo on sám. Připravili by se tak všichni o požitek ze zabíjení, který byl stoprocentní jedině tehdy, kdy to zvládli sami.

„Teď o tom nebudeme diskutovat, Bello. Dohodneme se až na místě,“ odpověděl chladně. Jí však bylo jasné už teď, že žádné až na místě se konat nebude. Nechce se s ní jen hádat.

Proč ksakru musel být tolik starostlivý? A proč se hlavně vždy strachoval o ni?

Mlčela však, věděla, že teď jí nic jiného ani nezbývá. Byl vytočený a pokud by začala zase lamentovat na svoji obranu, nepolevil by už vůbec ze svého rozhodnutí. Zkusí to znovu až opravdu na místě, kde budou i všichni ostatní – ti se totiž na její stranu pravděpodobně postaví...

Děkuju za všechny komentáře, co jsem pod první kapitolou našla. Oproti prologu značně poklesly, nicméně i tak mi udělaly hroznou radost. 

Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pohled zabijáka: 2. kapitola - Problémy: