Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Please, let me live - 8. kapitola

26.03.2011 (10:45) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3042×

Pohled Edwarda:

Cítil jsem Bellinu vůni už ve chvíli, kdy vystupovala z auta. Viděl jsem její nervozitu i strach, který měla, když procházela vchodovými dveřmi. Pozoroval jsem ji skrz Angelinu mysl, tolik se o ni bála. Mohl jsem tušit, proč sem nebude Bella chtít jít. Nechtěla jít kvůli Renesmé. Nemohl jsem pochopit, jak je možné, že má Bella dceru.

Nerozuměl jsem tomu do chvíle, než jsem ji spatřil. Bylo mi to jasné snad v prvním momentu, kdy jsem uviděl její spící tvářičku. Jestli se může upírovi přihodit srdeční zástava, pak jsem ji v ten moment prodělal. Nepochyboval jsem o tom, že je má dcera. Ta podoba byla jasné, kromě toho, že jsem si mohl přečíst i její spící mysl, která mi prozradila další novinky, o kterých jsem neměl ani tušení. Je poloupír, jednoznačně je poloupír. Její srdčíko bilo velmi rychle, mohl bych to přirovnat k třepetání motýlích křídel. Odložil jsem myšlenky na svou dcerku stranou a zaměřil jsem se na Bellu.

Postavil jsem se na parket tak, abych viděl na právě příchozí. Mohl jsem jen doufat, že se připojí k ostatním spolužákům a bude se bavit. Chtěl jsem ji pozorovat, chtěl jsem cítit její vůni. Tahle situace mi připomněla chvíle, kdy jsem ji viděl naposledy ve Phoenixu. Byla tak křehká a zranitelná, přesto však v sobě měla jakousi skrytou odvahu a sílu.

Nevadil jí můj chlad, dokonce ani mé chování, které v tu dobu nebylo příliš vybíravé. Nezajímalo mě, kolika dívkám zlomím srdce. A potom, když jsem spatřil ji, věděl jsem, že krásnější dívku už na světě nepotkám. Dokázal jsem si v mysli přesně vybavit, co měla tehdy na sobě. Černé elastické šaty obepínaly její postavu a ona si byla velmi dobře vědoma své krásy.

Ostatně, toho si je vědoma i dnes. Nejdřív si nevšimla mé přítomnosti, ale když se dostali k tomu Newtonovi, zahlédla mě. Na nepatrný okamžik se zarazila, ale v dalším momentu už stáhla obočí do rovné čárky a odtrhla pohled, aby se mohla bavit s ostatními.

Belle to dnes sluší. A ta odhalená záda… Zaslechl jsem Mikovy toužebné myšlenky a neubránil jsem se tichému zavrčení. Jak o ní může takhle přemýšlet? O matce mé dcery! Stáhl jsem ruce v pěsti a pokoušel jsem se nevnímat jeho další myšlenky, které se mi vůbec nezamlouvaly. Byl jsem vlastně spokojený, že DJ vyhrává jen rychlé písničky, a tudíž nedovoluje Mikovi, ani komukoli jinému z místnosti, aby se po Belle sápal.

Rozhodli se jít tancovat a Bella se tak ocitla mezi davem ostatních, kde se mi chvílemi ztrácela z očí. Tísnila se tu spousta lidí a další neustále přicházeli. Nebylo zvykem, abychom si někoho pozvali do domu, dokonce ani to, abychom se s někým cizím vůbec bavili. Pro ostatní jsme byli záhadní, tajemní, nepoznaní…

Po škole se o nás šíří různé zvěsti, ale nikoho zatím nenapadlo, že bychom skutečně mohli být nějak výrazně jiní. Nikomu nepřišlo na mysl, že bychom mohli být třeba upíři. Je to především proto, že se nestýkáme s lidmi, tudíž nemohou pochytit žádné podezření. Nikdo si nevšiml toho, že nejíme, nepijeme a vlastně ani nedýcháme.

„Jdu se napít.“ Zaslechl jsem Belly hlas. Mé uši byly naladěné na její tón hlasu, tep jejího srdce. Jako by do mě střelili, vyšel jsem z obývacího pokoje, který byl momentálně proměněný na taneční parket, abych mohl Bellu následovat. Sledoval jsem ji, když si nalila džus a obloukem se vyhnula punči.

Dnes večer už poněkolikáté otevřela kabelku, aby mohla zkontrolovat telefon. V mysli mi neustále hlodal červíček pochybností nad tím, kdo jí může teď psát. Na koho asi čeká? Zpozoroval jsem, že se pousmála a uklidila telefon zpět do tašky. To už jsem nečekal na to, než se k ní přiřítí jeden druhák, který měl v úmyslu promluvit si s ní a došel jsem k ní sám.

Svůj pohled odlepila od země teprve ve chvíli, kdy jsem stál přímo naproti ní. Jasně jsem slyšel, jak se její srdce na okamžik zastavilo, načež se rozuteklo šílenou rychlostí kupředu.

„Ahoj Bello,“ pozdravil jsem ji. Rychlá hudba právě skončila a já jsem dobře věděl, že to má na svědomí má sestra, Alice. Ta malá jasnovidka, pousmál jsem se.

„Ahoj Edwarde,“ zašeptala téměř neslyšně. Mohl jsem doslova cítit tu nejistotu, když jsme tu zbyli sami dva. Bez dalších řečí udělala krok k parketu a má ruka automaticky vystřelila, aby ji chytla za ruku a zastavila ji. Obrátila ke mně svůj překvapený pohled.

„Pusť.“ To bylo jediné, co dokázala vyslovit. Její hlas postrádal tu razanci, se kterou by mi tohle měla sdělovat.

„Věnuješ mi jeden tanec?“ pokusil jsem se požádat ji o tanec. Chtěl jsem to být já, kdo s ní bude tančit. Já mám být ten, kdo ji bude držet v náručí a bude ji chránit od všeho zla světa. To v mém náručí se má schovávat před ostatními. A já budu ten, kdo nedovolí, aby se k ní sápala taková individua, která se tu dnes nacházejí!

Očekával jsem, že mě odmítne nějakou ráznou odpovědí, ale ona udělala něco, co by nečekal. Přikývla a nechala se zavést na parket. Dovedl jsem ji na parket a vybral jsem místo uprostřed, aby každý viděl, že to ona tancuje se mnou. Věnoval jsem jeden nevraživý pohled směrem k Tylerovi, který si o ní myslel velmi neslušné věci a uchopil jsem ji do tanečního držení. Snažil jsem se vyčíst nějakou emoci v jejích čokoládových očích, ale nenašel jsem v nich to, co jsem hledal. Přenášel jsem na ni svůj pohled a chtěl jsem ji beze slov přesvědčit o tom, co k ní cítím. Co bych jí chtěl říci.

Pokývnul jsem na Alice, která vybrala píseň, jež se mi nenávratně vryla do paměti spolu s Bellou. S její krásou a roztomilým úsměvem. Přerušila náš oční kontakt a zadívala se do země. Přejel jsem svou dlaní po jejích holých zádech. Její kůže byla hebká jako samet. Zamiloval jsem se do reakce jejího srdce, které poskočilo a rozeběhlo se v novém rytmu. Stále jsem ji pozoroval, díval jsem se do její sklopené tváře a byl jsem rád, když konečně zvedla pohled.

Kolem nás se roztančili moji sourozenci. Jen málokdo se nám pokusil konkurovat. Za tolik let, které už žijeme, jsme měli tu čest naučit se nespočet věcí. Tanec mezi ně patří samozřejmě také. Bella se mi do očí už nepodívala a já jsem se ji v mysli marně pokoušel přesvědčit, aby se na mě ještě na moment podívala.

Píseň skončila na můj vkus příliš brzy. Doufal jsem, že by tu Bella třeba počkala na další tanec, ale ona se rozhodla odtrhnout hned, jakmile dohrály poslední tóny. Nepustil jsem ji, místo toho jsem se zachoval podle svého vychování a jako pravé dámě jsem jí políbil hebkou dlaň. Některým dívkám v sále se při tomto pohledu ježily vlasy, ale to mi bylo jedno.

Pak už vymanila svou dlaň z té mé a odběhla ke svým přátelům. Neubránil jsem se tomu, abych ji alespoň nepronásledoval pohledem. Vrátil jsem se zpět na své původní místo, odkud jsem měl na Bells skvělý výhled a snažil jsem se vnímat její konverzaci s ostatními. Jejich hovor se však poměrně rychle utnul, protože se ostatní vydali na parket.

„Musím si odskočit,“ zamumlala Jessice do ucha a ona se tedy spolu s Angelou vydala na parket. Neušel mi pohled, kterým mě Jessica celou dobu častovala. Už několikrát jsem slyšel její myšlenkové ódy na mou osobu, ale je mi líto… Mé mrtvé srdce už získala jiná dívka.

„Tak co?“ vyptávala se Alice, která se objevila po mém boku. Pokrčil jsem rameny, nechtěl jsem se o tom moc bavit, ale to by nebyla Alice, kdyby mě nedonutila spolupracovat. Ztišila hlas, abychom se slyšeli jen my dva a znovu se mě zeptala na to, jak se mi daří s Bellou.

„Nevím, Alice. Nemá mě zrovna moc v lásce,“ konstatoval jsem skutečnost. Přestože její srdce na mé doteky i pohledy reaguje kladně, její chování je odtažité. Ublížil jsem jí a to nejspíš nikdy nebudu moci odčinit.

Nastalo dlouhé ticho, které rušila jen hudba, kde se střídaly rychlé a pomalé písně. Bella se nahoře zdržela dlouho, pravděpodobně se spíš chtěla schovat přede mnou a mou rodinou… Otočil jsem se na Alice, která měla v očích nepřítomný výraz, a stoupl jsem si před ni, aby si toho nemohl všimnout nikdo jiný.

Bella a Tyler. Stáli pod schody, Bella křičela, ale přes hlučnou hudbu ji nikdo neslyšel. Stiskl jsem ruce v pěst, když jsem si všiml, jak jeho lačné ruce bloudí po těle mé Belly! Vytrhl jsem se z Aliciny vidiny a ona se také vrátila zpět do reality. Zděsila se, ale já jsem věděl, co musím udělat. Tohle se tedy rozhodně nestane! Tiše jsem zavrčel a vytrhl jsem se Alice, která mě chytila za ruku, aby mi zabránila v nějaké hlouposti. Tyler se jí ani nedotkne, pěnil jsem.

„Nech toho, pusť mě.“ Přišel jsem právě včas, když se pokusil Bellu obtěžovat. Mé tělo se napjalo a já jsem dobře věděl, že by stačil jediný pohyb a mohl bych skoncovat s jeho bídným lidským životem. Monstrum uvnitř mě nabíralo na síle. Toužil jsem ho zabít za to, co si k Belle dovolil.

„Pusť ji!“ zahřměl jsem tak temně, jak jsem nejlépe uměl. Bella ztuhla a otočila ke mně svůj zoufalý pohled. Její ruce se stále pokoušely odstrčit od sebe Tylerovo tělo. Jeho myšlenky mi prozrazovaly, že ani v nejmenším nechce propustit její tělo ze svých spárů, takže jsem musela zasáhnout. Svou upíří rychlostí jsem se přesunul přímo k němu a Bellu jsem vytáhl z jeho sevření, abych ji mohl v dalším momentu postavit za své tělo. Stál jsem před ní jako její osobní ochránce, alespoň jsem si přál jím být.

Vyzvedl jsem toho červa do vzduchu, abych s ním udělal krátký proces. Před očima jsem viděl rudě. Díval se na mě zděšeně a ten alkoholový opar z něj byl cítit na míle daleko. Držel jsem ho za bundu, která ho lehce dusila. Bojoval jsem se svým vlastním já, které mi říkalo, abych ho zabil, vypil jeho krev a nechal jeho tělo zmizet.

„Edwarde, nech ho!“ vyjekla vyděšeně Bella. Její hlas mě probral z transu, ale hned jsem Tylera nepouštěl. Dal jsem mu ještě několik vteřin, kdy lapal po vzduchu a teprve potom jsem jeho tělo nechal volně dopadnout. Opřel se o zeď a těžce popadal dech, cítil jsem jakési zadostiučinění za to, co si dovolil, ale nebyl jsem zcela spokojený.

Otočil jsem se k Belle, ale ta už mířila pryč. Byla roztřesená ještě ve chvíli, kdy táhla Jessicu ke straně a kvapně ji žádala, aby ji odvezla domů. Dobře jsem věděl, že odsud Jessica nechce, ale nakonec kapitulovala a souhlasila. Nestačil jsem pořádně ani zaplašit to zvíře ve mně a Bells už mizela mezi vchodovými dveřmi. Nevěnovala mi jediný pohled, nezajímala se o mě. Prostě utekla pryč.

Přešla mě veškerá nálada na nějakou párty a vyšel jsem do svého pokoje, kde jsem se zamkl, aby sem nikdo nemohl vejít za mnou. Posadil jsem se na kanape a svěsil jsem ramena. Dnešní večer se mi tedy nevyvedl, a to Alice tvrdila, jak úžasné to bude… V jejích vizích jsem se možná s Bellou usmířil, ale její vize nejspíše nepočítají s její tvrdohlavou povahou.

Zvedl jsem se a zaposlouchal se do zvuků auta odjíždějícího od našeho domu. Jedno jsem věděl jistě, musím s Bellou ještě mluvit. Dnes v noci s ní musím mluvit! Na nic jsem už nečekal a vyběhl jsem do lesa, abych se předtím nakrmil. Už teď jsem cítil, jak mi hořel krk při její úžasné vůni. Nechci ohrozit ani její život, ani život naší dcery. Naší dcery, jak hezky to zní. Nikdy jsem nedoufal, že bych mohl mít dceru. Tedy, nedoufal jsem v to od chvíle, kdy jsem se změnil v upíra a zamrzl tak v jednom věku, v jediném okamžiku.

7. kapitola -> Shrnutí <- 9. kapitola

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Please, let me live - 8. kapitola: