Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pandoria: Chrání mě noční můry - 1. část

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Pandoria: Chrání mě noční můry - 1. částCo když se najde někdo se schopností silnější než mají Alec s Jane? Co když se přidá do gardy? Co když ale není z upířího života nadšená a je pevně rozhodnutá zkazit věčnost tomu, kdo jí proměnil? Co když ji proměnili jako Jane a Aleca? Co když byla pro upíří existenci vybrána samotnou Volterou?

21.07.2010 (20:45) • Shire • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1790×

Začalo to úplně normálně. Normální školní den mi ale změnil život.

„Andy?" ozvala se Cindy, moje nejlepší kamarádka.

Jako jediná se nevyžívala ve vyslovování mého jména. Pandoria. Asi je to tím, že sama nenávidí svoje jméno. Jmenuje se Cinderella.

„Co se děje, Cindy?" ptala jsem se.
„Mám blbej pocit..." odpověděla.

Asi byste to ignorovali, ale když měla špatný pocit Cindy, bylo to zlé. Když mi minulý rok tohle řekla, tak jsem jí neposlouchala a šeredně se mi to vymstilo. Když skončilo vyučování, běžela jsem rychle domů. Zbývaly poslední čtyři schody a já se odrazila a skočila. Dělala jsem to vždycky. Uklízečka ale vytírala hlavní chodbu dřív. Dopadla jsem, uklouzla a nadvakrát si zlomila nohu. Od té doby beru její varování vážně.

Znovu měla pravdu.

„Co budeš dělat po vyučování?" zeptala se Cindy.
„Nevím."
„Můžeš k nám," navrhla.
„Co budeme dělat?" ptala jsem se, ačkoli odpověď jsem znala.
„Co asi? Co asi?" kroutila očima. „To, co doma nesmíš!"

Myslela tím psaní povídek. Rodiče byli zásadně proti tomu, abych se stala spisovatelkou. Chtěli ze mě mít doktorku nebo právničku. Já to tak nechtěla. Zabavovali mi bločky, kontrolovali notebook, abych nepsala, prý ať se učím. Cindy mi rozuměla. Její rodiče by taky byli radši, kdyby se nechtěla stát malířkou, ale nebránili jí. Byla jsem u Cindy často, rodiče si myslí, že se spolu učíme. Cindina máma nás nepráskne, i když to všechno ví, protože s mými rodiči nesouhlasí. Myslí, že jsem dobrá a že mám šanci.

Konečně zazvonilo. Rychle jsem vyběhla ze třídy. Běžela jsem si dát domů školní tašku. Běžela jsem kolem nákupní galerie, ale neběžela jsem skrz, i když by mi to nejméně dvě minuty ušetřilo. Fakt jsem nechtěla narazit na takový otravy, jako jsou Sandra a Betty. Vždycky vás odchytnou a nutí vás zhodnotit asi šedesát triček. Člověk jim nemůže odmítnout, protože jejich rodiče sponzorují školu. Šla jsem tedy okolo.

Kéž bych to tenkrát neudělala...

>Musela jsem projít okolo několika pochybných barů a přejít přes rušnou silnici. To by ještě šlo, ale potom následovala neosvětlená ulice plná všemožných individuí. Zrychlila jsem. Jako už několikrát se mi stáhl žaludek a já měla pocit, jako by mě někdo sledoval. Moje divoká fantazie začala skládat hororové scénáře. Potom jsem mi hlavou mihla Cindina nejistota. Ještě jsem přidala do kroku. Hlasitě jsem si oddechla, když jsem vycházela na hlavní ulici. Najednou mě, ale čísi silná ruka vtáhla zpět do úzké uličky. Chtěla jsem křičet, ale už jsem měla ledovou ruku toho neznámého na ústech. Táhl mě do opuštěného skladiště. Když zavíral vrata, vysmekla jsem se mu a dala se na útěk. Nebo spíš chtěla dát. Uběhla jsem sotva patnáct metrů a už stál přede mnou. Byl oblečený v saku, přes které měl šedou kápi. Bolestivě mi zkroutil ruku za záda a odtáhl mě zpět do skladu. Upřel na mě rudé oči.

„My si tě potom najdem, holka." řekl s ledovým klidem.

Nechápala jsem, o co mu jde. Copak mě nechce zabít, znásilnit nebo unést? Co vlastně chce? Musela jsem uznat, že byl hezký. I když ta bledá kůže a rudé oči vypadali děsivě. Přejel po mě očima.

„Nechápu, co na tobě pán tak vidí..." krčil rameny.

Takže pro někoho pracuje. Kdo je jeho pán?

Mé uvahy přerušil závan větru. Místo kde ještě před vteřinou stál, bylo prázdné.

„Nashledanou, holka," zašeptal mi do ucha.

Ucítila jsem jeho ledový dech na krku. Bála jsem se ohlédnout.

„Dobře voníš a asi i dobře chutnáš, škoda..." nepochopila jsem jeho slova.

Potom jsem na krku ucítila jeho ledové rty. Něco ostrého se mi v tom místě zarylo do kůže. Najednou jsem cítila jak se mi od rány na krku rozlévá žilami oheň. Slyšela jsem, jak zavřel velká, zvukotěsná vrata budovy. Bolest byla čím dál, tím horší. Hodně jsem křičela.

Uběhli asi tři dny a potom ten oheň přestal hořet a s ním přestalo bít i mé srdce. Jeden oheň uhasl a druhý se objevil. Pálen v mém krku začalo být nesnesitelné. Cítila jsem tolik příjemných pachů. Slyšela jsem auta projíždějící na hlaní silnici. Počkat! Slyšela jsem auta z dvouset metrů vzdálené ulice i přes zvukotěsné dveře! Co se to se mnou stalo? Moje oči najednou viděli každou nepatrnou prasklinku v podložce z lina, která byla opřená o 50 metrů vzdálený barel. Vlhké bouchání rozběsnilo oheň v mém hrdle. Potom se bouchání vzdalovalo, až úplně zmizelo. Přišla jsem ke dveřím. I když jsem od nich byla asi 20 metrů, byla jsem u nich ve vteřině. Za dveřmi se ozvali dvoje kroky. Jedny potácivé a druhé škobrtaly. Ozvalo se ženské zasténání. Potom facka. Hrubý mužský smích. Opřela jsem se o obrovské dveře. Zděšeně jsem ucouvla, když se vylomily z pantů.

Vyskočila jsem z budovy. Chytila jsem muže a praštila s ním o zem. Ozvalo se nechutné křupnutí. Přisála jsem se k jeho krku. Horká krev hasila oheň v mém hrdle. Takže jsem upír... Žena chtěla utéct, ale já byla v mžiku u ní. Skončila stejně jako ten muž. Hodila jsem je pod vypadlé dveře. Slunce zapadalo a já běžela z města pryč. Cestou jsem se neudržela a zabila ještě několik lidí.

Takže upír, běželo mi hlavou. Kolik těch historek je pravdivých? No, přes den se nerozpadnu, protože toho chlápka jsem zabila ještě před západem slunce.

Ten kdo mi to udělal nebo spíš ten, co si to objednal za to zaplatí. Já nechci být upír! Chci bejt normální, kecat se Cindy...

Jakej tohle mělo důvod?

 

2. část

Shrnutí

Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pandoria: Chrání mě noční můry - 1. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře