Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlí andělé nepláčou 31. kapitola - Oddechový čas

05.06.2010 (08:30) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3943×

Kapitola  31. –  Oddechový čas

Bella sešla z pokoje dolů do kuchyně a postavila vodu na kávu. Byla doma sama, Charlie byl jako každou sobotu u Billyho v La Push a Edward s rodinou na lovu. Od ledna, po bouřlivých událostech z Vánoc a Silvestra, se jejich život ustálil a oba dodržovali nepříliš jasně vyřčená pravidla. Chodili do školy, chodili do kina, chodili… spolu. Edward trávíval noci u ní v pokoji, ale nikdy se už nedostali tak daleko, jako tehdy naposledy u Cullenů, kdy málem… Belle zahořely tváře. Přestože o sblížení stála, viděla, jak to Edwarda ničí, a stáhla se. Dodržela slovo, že ho už nebude pokoušet, ale stálo ji to velké sebezapření. Přesto doufala – ne, věřila tomu, že jejich vztah je možný se vším, co k němu patří. Nedokázala uvěřit, že by jí Edward opravdu mohl ublížit. Ale nejspíš bude muset počkat, až na to přijde sám. A tak čekala.

Vytáhla z poličky hrnek a kávu, nasypala si dvě lžičky a přidala cukr. Pak se zamyslela. Včera Sam, předevčírem Embry, předtím Quil… Chvíli počítala na prstech, a pak otevřela okno a hvízdla. Z lesa se vynořil rudohnědý vlk, pelášil pod okno, až za ním odletoval sníh, smykem zabrzdil a tázavě se na ni podíval. Usmála se. Měla pravdu, dnes měl hlídku Jake.

„Nechceš kafe? Můžeš mě hlídat i tady doma,“ zvala ho.

Jake se rozpačitě podíval na své chlupaté nohy a pak zavrtěl hlavou.

„No, tak, Jakeu, pojď dovnitř, nudím se. Měla bych se učit, ale…“

Jake znovu zavrtěl hlavou, pak ji naklonil a vyplázl jazyk. Vypadalo to, jako že se směje. Znovu se podíval na nohy a pak na ni. A pak jí to došlo!

„Ty s sebou nemáš oblečení, viď? Tak vydrž moment!“ Vyběhla schody a vrazila k Charliemu do pokoje. Vyhrabala ve skříni tričko a staré džíny, ponožky, boxerky a svetr. Znovu seběhla schody, u dveří ještě popadla boty a celou tu hromadu vystrčila na verandu. Zavřela dveře a vrátila se do kuchyně. Vykoukla z okna, ale Jake už byl pryč. Zklamaně nakrčila nos a povzdechla si, ale když uslyšela z verandy kroky, usmála se, vytáhla druhý hrníček a nachystala do něj druhou dávku.

Než se v konvici uvařila voda, byl Jake tady. Charlieho kalhoty mu sice byly trochu krátké a svetr si ani neoblékl, ale jinak vypadal k světu.

„Ahoj, Jakeu. Chceš do kafe mléko?“ zeptala se ho.

„Ne, díky, jen cukr. Co se děje? Mám hlídat venku, a ne tady. Potřebuješ něco?“ ptal se se širokým úsměvem.

„Ne, nic se nestalo. Jen mi je vás líto. Myslím, že jsou ty hlídky dávno zbytečné. Už je to skoro měsíc a nic se neděje. Jasper myslí, a kromě Edwarda s ním všichni souhlasí, že ti dva tudy jen procházeli. Nějací nomádi, o nás jim vůbec nešlo. A vy tu od té doby každý den ztrácíte čas na hlídkách. A ještě teď, v únoru, nahatí. Prosím tě, vždyť musíš být zmrzlý jako psí h…“

„No, Bello, to vůbec nebylo vtipné,“ zatvářil se Jake naoko pohoršeně, a pak se rozesmál. „Nám přece zima není, ty truhlíku. Vlci nechodí oblečení, máme přece kožich, a díky přeměnám nám je i v lidské podobě pořád horko. Ale kafe si dám rád.“ Posadil se ke stolu, zamíchal lžičkou a usrkl.

Bella se posadila naproti němu a objala svůj hrnek oběma rukama.

„Víš, Jakeu, stejně jsem se chtěla na něco zeptat. Za měsíc budou jarní prázdniny a já pozvala ségru, aby přijela sem. Myslíš, že ji můžu vzít i k vám do La Push? Chtěla bych, aby poznala všechny moje kamarády.“

Jake se na ni překvapeně zadíval.

„Odkdy máš ségru? Že jsem si jí nikdy nevšiml?“

„Ale přece jsem ti o ní vyprávěla, ne? Je to přece Philova dcera z prvního manželství. co teď bydlí u mojí mámy a Phila. Je jen o rok mladší než já a je vážně prima.“

„No jo, říkala jsi o nějaký holce,“ bručel Jake, „ale abych si ji zapamatoval, musel bych ji vidět. Moc jsem tě neposlouchal,“ přiznal váhavě.

„Musel bys ji vidět? No tak počkej, mám tu někde fotky z té návštěvy.“ Vstala Bella od stolu a zmizela v obývacím pokoji. Za chvíli byla zpátky strkala Jakeovi pod nos fotografii, která zachycovala ji samu a Agnes, jak se drží kolem ramen a zubí se do hledáčku fotoaparátu.

„Tohle je Agnes. Tak teď už si ji budeš pamatovat?“ Jak si sedala zpátky na svou židli, zavadila loktem o svůj hrníček, ten se převrátil, vylil a skutálel se ke kraji stolu. Bella ho chtěla zachytit, ale jak po něm hmátla, postrčila ho přes okraj, hrníček prohrál boj s gravitací a roztříštil se na zemi.

Ani si nevšimla, že Jake neodpovídá a ani řinkot rozbíjeného porcelánu ho nevytrhl ze zahledění na fotografii.

„Sakra,“ zaklela Bella, „a mám po kafi. To je tenhle týden už třetí hrnek.“ Sehnula se pod stůl, aby napravila škody, a začala sbírat střepy.

„Jau,“ vyjekla, když jí jeden z nich zajel do prstu, a chtěla se napřímit, ale zapomněla, že je pod stolem. Jak vstávala, praštila se hlavou o stolní desku, a málem ji vzala sebou. To konečně přitáhlo Jakeovu pozornost k dění před ním, odtrhl zraky od fotky a nevěřícně sledoval Bellu, jak se noří zpod stolu, pořezaný prst v puse, druhou rukou si drží bouli na hlavě a nadává jako špaček. Rychle zastrčil fotku do zadní kapsy kalhot.

„Kruci, já jsem takové nemehlo,“ stěžovala si, když vytáhla prst z pusy a prohlížela si řez na ukazováčku. „Podej mi, prosím tě, ze skříňky nad dřezem náplast, Jakeu.“

Jake skočil ke skříňce, vytáhl náplast a pomohl jí ji nalepit na správné místo. Přitom si všiml, že Belliny ruce zdobí sada škrábanců a říznutí v různých stadiích hojení. Vykulil oči. Popadl ji za obě ruce, otočil je nejdřív dlaněmi, pak hřbety nahoru, a pak upřel nevěřícný zrak na Bellu.

„Uniklo mi něco? Stala ses snad členkou nějaké sekty? Co to máš sakra s rukama?“

Vytrhla mu je a zrudla. „Ale houby sekta. Jsem prostě nemehlo. Je to divný, ale poslední měsíc jako bych měla cizí ruce. Všechno mi padá, každou chvíli se mi zvrtne nůž a já se říznu, každou chvíli něco rozbiju a vrazím si do ruky střep… Vážně nevím, co se to se mnou děje. Nikdy dřív jsem nebyla taková nemotora. Vážně tomu nerozumím.“

Jake se na ni zkoumavě zadíval, a pak si rozpačitě odkašlal.

„Ehm, Bells, poslední měsíc, říkáš?“ A teď zrudnul zase on. „A ví o tom Edward?“

„O čem? Že jsem nemehlo? Jo, o tom ví. Však taky musí vynakládat obrovské sebeovládání, když mi každou chvíli teče krev. Ale je vážně úžasné, jak to zvládá. Dokonce mi lepí náplasti.“

Jake se na ni díval a nevěděl, jestli má pokračovat. Nepochopila ho nebo ho nechtěla pochopit? Pak se rozhodl udělat si v tom jasno.

„No, to jsem zrovna nemyslel. Ptal jsem se, jestli ví Edward o tom, že bys mohla být… ehm… těhotná.“

Tak teď vytřeštila oči zase Bella.

„Cože? Prosím tě, jak jsi na to přišel?“

„No, říkáš, že jsi poslední měsíc nemotorná… Čím jiným by to tak asi mohlo být?“

Bella zavřela oči a pomalu počítala do sta. Když ji šok trochu přešel, podívala se na Jakea, který na ni upíral zkoumavý pohled a pořád ještě evidentně čekal na odpověď.

„Jakeu, rozhodně nejsem těhotná. My jsme s Edwardem ne…“ Zrudla jako malina. „A kdyby, stejně by ti do toho nic nebylo.“

„Hele, jsem tvůj nejlepší kamarád, ne? Takže by mi do toho bylo, kdybys měla nějaké trable. A ani by na tom nebylo nic divného, kdyby se to stalo, myslím. Máte se rádi, ne? Tak proč ne?“

„Protože má Edward strach,“ vypadlo náhle z Belly.

Jake vyprskl. „Strach? On se bojí holky?“

„Ne, ty osle. Bojí se, aby tu holku nezabil. Pořád mele o tom, jak by se nemusel ovládnout a kdesi cosi. Jen proto, že mi udělal posledně pár modřin…“ Bella se odmlčela pak náhle upřela na Jakea naléhavý pohled.

„Jakeu, ale jestli tohle někomu řekneš… A před Edwardem na to ani nemysli!“

„Neboj, Bell. To bych ti neudělal.“ Dopil svůj hrnek s kávou zvedl se k odchodu. „Už musím běžet. Díky za kafe. Věci nechám na verandě, jo?“

Na cestě ke dveřím se ještě otočil a usmál se. „A návštěvu do La Push si můžeš přivést jakou chceš. Už se nemůžu dočkat.“

Bella uklidila nepořádek v kuchyni a pak, když oknem zahlédla rudohnědý kožich, jak mizí mezi stromy, vyšla na verandu a sebrala Charlieho oblečení. Odnesla ho do koupelny a začala přebírat prádlo. Když z kapsy Charlieho džínů vytáhla fotku, kterou tam před chvílí strčil Jake, zarazilo ji to. Proč ji strkal do kapsy? Stačilo ji přece položit na stůl, ne? No, možná to udělal bezmyšlenkovitě, když rozbila ten hrnek. Přihodila džíny do pračky, nastavila praní a šla se do svého pokoje učit. Večer se vrátí Edward z lovu, tak ať to má z krku a může se věnovat jemu.

xxxx

Lucifer seděl na pekelném trůně, jazykem přejížděl přes čerstvě dorostlé zuby a zamyšleně obracel v rukou zlaté kukátko. Na co jim ho Samiel posílal? Tady v pekle fungovalo jen jako obyčejné divadelní kukátko, žádné čáry, kouzla nebo jiné dodatečné funkce z něj nedostali. Možná funguje jen v nebi… a nebo ten trouba Samiel Petrovi nalítl. Ten taky skočí na všecko! A Petr je vtipálek, to o něm věděl skoro každý.

Položil kukátko na stolek a zamračil se. Spíš než ten zlatý krám by ho zajímalo, kde se schovává ten zbabělec Belial. Jeho pokoušení na Edwarda a Bellu nefungovalo ani náhodou, jen se té chuděře holce po posledním lusknutí lepila smůla na paty. Jestli to brzy nezruší, nakonec ještě přijde o nějaký ten prst. A Belial od té doby není k nalezení. Už po něm nechal pátrat pekelnou ochranku a doufal, že mu ho co nevidět přivedou.

xxxx

V nebi se zatím Samiel přímo kroutil výčitkami svědomí. Ukradené kukátko mu leželo v žaludku a tlačilo ho to hůř, než kdyby se napil svěcené vody. „Co jsem to provedl? To byla vážně podpásovka,“ litoval teď  se zpožděním. A v pekle jim to stejně bude nanic, co by z podzemí asi tak kukátkem mohli vidět? Oni koukají do pekelných periskopů, aby něco viděli.  Jen mu bylo divné, že Petr se po tom kukátku ani nesháněl. Dřív si ho opatroval jako oko v hlavě, a teď ho už měsíc ani nenapadlo, aby ho hledal. Že by si myslel, že ho někam založil? Nebo zapomněl u svatého Valentýna? Samielovi to vrtalo v hlavě, ale zeptat se Petra bál.

Ten si spokojeně seděl na své zlaté židli u nebeské brány, ruce založené na břiše, a palci si točil mlýnek. Pokukoval po Samielovi a v duchu se mu smál. Pak usoudil, že měsíc špatného svědomí stačil a odkašlal si. Na tohle herecké vystoupení se těšil.

„Ehm, ehm, Samieli, nějak dlouho jsme se nekoukli do Forks, co říkáš? Ale kde mám…?“  Sáhl si rukou do kapsy roucha, zamračil se, pak sáhl do druhé kapsy a zatvářil se zmateně. Začal se šacovat a protřásat roucho, jako by čekal, že kukátko odněkud vypadne, a přitom po očku sledoval zelenajícího Samiela. Nakonec se mu ho zželelo, sáhl do kapsy, ve které už hned poprvé hledal, a kukátko vytáhl. „Tady je!“ vykřikl vítězně a při pohledu na Samielovu dokonale vyjevenou tvář se neudržel. Rozesmál se tak, až se musel posadit a z očí mu vytryskly slzy.

„No, co koukáš, Samieli, myslíš, že bych se jen tak snadno nechal okrást? To, cos poslal do pekla, bylo opravdu jen obyčejné divadelní kukátko. Vějička, víš? A ptáček se chytil!“ Petr si utíral uslzené oči a Samiel nahlas polkl.

„Ty se na mě nezlobíš?“ ozval se přiškrceným hlasem.

„Proč bych se měl zlobit? Proto, že čert jedná jako čert? Jen jsem si chtěl užít trochy legrace, jak se tu budeš kroutit a čekat, až na to přijdu. A do Forks jsem se taky nepřestal koukat, jen jsi o tom nevěděl. Přece bych ty pekelné úklady nenechal bez dozoru. Ale nic moc se tam nedělo, asi si páni čerti dali oddech. Jen bych měl zrušit tu Bellinu smůlu, doufal jsem, že to přejde samo, ale po dnešku si nejsem tak jistý.“ A Petr lehce foukl směrem k Forks.

Samiel se zadíval dolů a špatné svědomí, uraženost a zlost sama na sebe se v něm zvolna usazovaly jako vločky ve sněhové kouli, kterou někdo zatřásl.

xxxx

V pekelné hlavní síni se rozlétly dveře a dovnitř vrazila ochranka, vlekoucí mezi sebou učouzeného Beliala. Přivedli ho před Luciferův trůn a velitel ochranky hlásil:

„Našli jsme ho ve skladišti vyřazených kotlů. Schovával se v tom největším, co jsme v něm kdysi měli hříšníky ze Sodomy a Gomory, než se propálil.“

Lucifer ochranku gestem propustil a zadíval se na Beliala přivřenýma očima.

„Celý měsíc tu sedím, Beliale, a přemýšlím, jak tě potrestat. Ale dneska nějak nevím. Možná proto, že zuby mi už dorostly, možná proto, že Samiel je ještě větší osel než ty, a možná proto, že měsícem stráveným v děravém kotli ses už dost potrestal sám, se mi do toho nějak nechce. Ale nemysli si, že mi ta milostivá nálada vydrží donekonečna.“ Luciferův hlas najednou připomínal skřípot zastavujícího vlaku.

„Chci, abys konečně vymyslel pokušení, které Edwarda dovede k nám. Je mi jedno, jak to zařídíš, máš volnou ruku, ale dělej, protože jsme už na jednoho padlého andílka vyplýtvali tolik času a energie, že by to stačilo na tisíc jiných duší.“ Lucifer se zamračil a dodal: „A já se ho nehodlám vzdát. Teď už tuplem ne!“

Belial se mlčky uklonil, pak se zadíval k Forks a všiml si, že zatímco Edward už se vrátil z lovu, vypravil se ke Swanům a už je skoro pod Beliným oknem, Bella je v koupelně ve vaně a vedle ní hučí zapnutá pračka. Zasvítily mu oči náhlou nadějí a luskl prsty.

xxxx

Edward se vyhoupl do okna a rozhlédl se po Bellině pokoji. Nikde nebyla, ale za dveřmi koupelny slyšel šplouchat vodu a ozýval se odtamtud trochu falešný zpěv. Usmál se, uvelebil se v houpacím křesle a těšil se, jak Bellu překvapí, když vtom uslyšel z koupelny vyjeknutí, ránu a pád. Vyletěl z křesla a vrazil dovnitř. Na prahu zůstal zděšeně stát.

Na podlaze ležela Bella, úplně nahá a mokrá, v ruce svírala osušku. Byla v bezvědomí a z rány na hlavě jí proudem crčela krev.

Předchozí *   Shrnutí *   Další

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Padlí andělé nepláčou 31. kapitola - Oddechový čas: