Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Označená 7. kapitola

02.03.2011 (07:15) • dcvstwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5861×

Označená 7. kapitola

(Zázračná Alice)

Pohled Renesmé

Ráno bylo jako každé jiné. Vstanu, provedu ranní hygienu, obléknu se a jdu na snídani. Taky že jsem tak udělala. Když jsem se oblékla a šla dolů na snídani, jen co jsem stoupla na jeden schod, dohnala se ke mně vůně palačinek. Alice, problesklo mi hlavou. Nebyla jsem daleko od pravdy. Když jsem vešla do kuchyně, naskytl se mi pohled k nezaplacení. Alice stála u sporáku s pánvičkou v ruce a připravovala palačinky. Kdyby jich udělala pár tak akorát, ale ona jich dělala jak pro celou armádu.

„Dobré ráno,“ pozdravila. „Dáš si palačinky?“ Alice je nejen maniak na nakupování, ale i na vaření.

„Děkuji, Al, ale jak tohle všechno mám sníst? Ty ses musela zbláznit! Tohle je jak jídlo pro armádu!“ řekla jsem jí se smíchem v hlase.

„No jo, já vím. Jenže mě to nějak začalo bavit, to víš, u nás doma pro nikoho vařit nemusíme. Tak dáš si?“

„Samozřejmě.“ Sedla jsem si ke stolu a začala jíst. Alice si sedla naproti mně a chvíli mě pozorovala. Pak se zvedla a na okamžik zmizela nahoře. Poté se vrátila a celá se usmívala jak měsíček na hnoji.

„Co tě tak rozveselilo?“ zeptala jsem se jí.

„Ale, nic důležitého.“

„Aha.“ Víc jsem ze sebe nedokázala dostat. „Mimochodem, ty palačinky jsou výborné. Povedly se ti. Na to, že jsi upír a nevařila jsi nějakou tu řádku let, jsi dobrá kuchařka,“ pochválila jsem ji. Když jsem snědla třetí palačinku a prohlásila, že už mám dost, odebrala jsem se k sobě do pokoje a oblékla se. Zvolila jsem světle zelený top a k tomu džíny. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Když jsem byla hotová, sešla jsem opět dolů. Alice seděla v obývacím pokoji na pohovce a zběsile přepínala programy na televizi, divila jsem se, jak může zaregistrovat, co tam dávají. Sedla jsem si k ní a čekala, co tam nechá běžet.

Pohled Alice

Jelikož jsem celou noc nespala, mohla jsem přemýšlet, co budu zítra dělat. Moji a Edwardovu hádku jsem si do hlavy nepustila. Pak mi hlavou probleskla myšlenka na ráno a na snídani. Sešla jsem dolů a začala vařit.

O půl hodiny později -  Pohled Alice

Renesmé zrovna scházela ze schodů, když jsem udělala dvacátou pátou palačinku.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem ji. „Dáš si palačinky?“ zeptala jsem se Renesmé.

„Děkuji, Al, ale jak tohle všechno mám sníst, ty ses musela zbláznit! Tohle je jak jídlo pro armádu!“ řekla s nádechem humoru, ale měla pravdu, když jsem se tak koukla, kolik toho mám, bylo toho jak pro celou Afriku.

„No jo, já vím. Jenže mě to nějak začalo bavit, to víš, u nás doma pro nikoho vařit nemusíme. Tak dáš si?“ Ale brzo pro někoho vařit budeme… pomyslela jsem si.

„Samozřejmě,“ řekla a sedla si na židli. Sedla jsem si k ní a asi pět minut jsem ji pozorovala, pak mi hlavou probleskla vize…

Telefon u mě v pokoji se rozezvoní, volá mi Edward. Má pro mě zprávu, velice šťastnou. Jdu a zvednu ho, jsem nadšená. Pak se vize rozplynula a já dostala další…

Renesmé u nás doma, malá velká šťastná rodinka, co se pořád směje a je radostí celá bez sebe.

V tu chvíli jsem už neseděla u stolu v kuchyni, ale byla jsem u sebe v pokoji a telefonovala s Edwardem.

„Ahoj, Edí, co se stalo?“ zeptala jsem se.

„Přistupujeme na tvůj návrh, řekneme jí pravdu. Ale ne hned, chceme nějakou dobu na rozmyšlení, co a jak.“

„Já věděla, že na to nakonec přistoupíte. Takže to je to, co jsi mi chtěl říct?“ Upřímně jsem zklamaná, doufala jsem třeba v omluvu. Nebudu první, co začne s omluvou, já ne. Na druhé straně telefonu bylo pořád ticho.

„Edwarde? Edwarde, jsi tam?“ zeptala jsem se s hysterií v hlase.

„Jo, ehm… Alice, víš… no, chtěl… chtěl jsem se ti… omluvit za své chování.“ Konečně, vyšuměl rychle.

„Edwarde, víš… nejsi jediný, kdo by se chtěl omluvit. Já také. Takže v pohodě?“

„V pohodě.“

„Dobře, tak ahoj,“ řekla jsem a zavěsila. Telefon jsem položila na noční stolek a šla dolů k Renesmé. Jsem přesvědčená, že to neslyšela. Nemohla, mluvili jsme tak potichu, že by i upíří uši měly co dělat, aby to slyšely. Sešla jsem dolů s úsměvem na rtech.

„Co tě tak rozveselilo?“ zeptala se mě Renesmé.

„Ale, nic důležitého,“ odpověděla jsem jí.

„Aha,“ řekla mi. „Mimochodem, ty palačinky jsou výborné. Povedly se ti. Na to, že jsi upír a nevařila jsi nějakou tu řádku let, jsi dobrá kuchařka.“ Má pravdu. Nevařila jsem osmdesát let, Renesmé, ale to se za pár dní změní, řekla jsem si pro sebe. Ještě pár dní a bude vše, jak má být.

Renesmé dojedla a já jsem jí hned vzala talíř a umyla ho. Šla se převléknout, a tak jsem si sedla k televizi a zběsile přepínala programy. Občas jsem se na některém zasekla, ale nebylo tam nic zajímavého. Kriminálky, zamilované pořady, ranní zprávy, cestopisy, pořady pro děti a nakonec pořady o vaření. Nic mě nezajímalo. Na co se má dneska moderní upír dívat? To je hrůza. Když jsem se v duchu dost vynadávala, všimla jsem si Renesmé, jak si ke mně přisedla. Povzdechla jsem si. Nic tam nedávají. Renesmé na mě koukala jak na blázna.

„Alice, pokud tě tam nic nezaujalo, můžeme si pustit film na DVD,“ navrhla. Tenhle nápad se mi zamlouval.

„Tak jo, souhlasím. Co tu máš za filmy?“ zeptala jsem se jí. Filmy, co máme doma, znám nazpaměť.

„Mám tu zamilované, horory, akční, pohádky, komedie… široký výběr.“ Ha, Alice, vyber si z tří set filmů.

„Třeba… Summer’s blood. To vypadá dobře. Je to sice horor, ale pokud ti to nebude vadit, tak ho pustíme, ne?“ Nakonec jsem z toho udělala otázku, jelikož nevím, jestli jí horory nevadí.

„Mně to vadit nebude, je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů,“ odpověděla úplně v klidu, takže jí to asi nevadilo.

Natáhla jsem se k přehrávači a film pustila. Zatímco běhaly začáteční titulky, tak jsme si povídaly. Když film začal, tak jsme ztichly a vnímaly děj. Film trval přibližně hodinu a tři čtvrtě. Mně se líbil. Po filmu byl čas na oběd, a tak jsem Renesmé pomohla ukuchtit něco dobrého. Když to snědla, zajely jsme si na nákupy. Jely jsme až do města Glasgow, kde jsme strávily celé odpoledne.

Nakoupily jsme si plno šatů, bot, triček, jeansů, kabelek a různých doplňků. Nejvíce jsme vybíraly šaty na ples. Zanedlouho se bude jeden konat právě v Glasgowě a my si ho nenecháme ujít. Renesmé si koupila krásné růžové šaty a já jsem si koupila krásné fialové.

Každá jsme si pak ještě koupily patery šaty. Renesmé si koupila černé, dvoje modré, zelené a růžové. Já jsem si koupila dvoje růžové, oranžové, žluté a černé. K nim jsme si koupily i botičky. Pak jsme si nakoupily nějaké kabelky a doplňky. Po našem úspěšném lovu jsme zase jely domů.

Renesmé se šla osprchovat a já jí udělala večeři. Udělala jsem jí míchaná vajíčka. Když přišla, snědla to všechno hned. Pak jsem se šla taky osprchovat. Když jsem se vrátila ze sprchy, Renesmé vybírala film. Vybraly jsme Šest dní a sedm nocí. Film trval necelé dvě hodiny. Poté šla Renesmé spát a já si zalezla do pokoje, kde jsem si četla knížku, abych se nenudila. Děj byl celkem poutavý, ale mě si nezískal. Byla jsem totiž smutná. Chyběla mi jedna osoba. Jasper.

Autor: dcvstwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Označená 7. kapitola: