Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Označená 6. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Označená 6. kapitolaJelikož se vám tato povídka líbí a mě baví ji psát, tak sem dávám další kapitolu. Nese název krutá rána osudu. Setkáte se tu se třemi pohledy. Jaký vztah si vytvoří Alice k Renesmé? To se dozvíte v této a další kapitole. Přeji příjemné čtení. P.S.: Věnová Shindeen a třem malinkým dušičkám, co opustily tento svět.

01.03.2011 (17:30) • dcvstwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3818×

Označená 6. kapitola

(Krutá rána osudu)

Pohled Edward

Hádání s Rose bylo vždy k popukání.

Jestli mi budeš pořád lézt do hlavy, tak tě tam uzavřu a nepustím tě ven! To je směšné ještě víc.

Co je tu k smíchu?! vypálila na mě zostra.

„Ty, sestřičko!“ opáčil jsem jí, všichni na nás koukali, jak na blázny.

Teď si budou všichni myslet, že ses zbláznil. A má to! Rosiny myšlenkové pochody jsou opravdu už k popukání.

„Nevím, kdo je tady větší blázen, Rose.“ No počkej, sestřičko, ty si to ještě odneseš.

„Přestaňte, teď se musíme domluvit, jak dál! Máme tu důležitější věci na práci!“ Esme má pravdu, teď musíme řešit naši dceru. Každý se snažil přijít na logické vysvětlení, co tu dělá. To byl jeden problém. Druhý je ten, jestli přijde na to, že jsme její rodina, nikdy se od nás neodtrhne a to bude znamenat válku. Volturiovi by byli v přesile, a to hodně velké.

„Měli bychom odjet z města, ať na to nepřijde,“ řekl Jazz. „Bylo by to pro ni příliš těžké, neunesla by to.“

„Ne, Jaspere, to ne. Něco jiného.“ Nemůžu ji jen tak opustit, teď se vrátila, nenechám ji jen tak odejít.

Pohled Alice

 

Edward se své dcery jen tak nevzdá, nenechá si ji opět vzít. Musím s tím něco udělat.

„Mám to!“ Koukali na mě jak na blázna…

„Alice, a co máš?“ Teď se podrž, Carlisle…

„Řekneme jí pravdu!“ vykřikla jsem a jen sledovala, jak každý ztuhl jako socha, co se právě podívala na svého stvořitele.

„Alice… ty… ses zbláznila! Nemůžeme jí to říct, víš, co by potom následovalo? Neodtrhla by se od nás a byla by válka s Volturiovými a my bychom byli poraženi!“ Edward se rozkřičel tak, že jsem ztuhla na místě. Kdybych mohla, bulela bych teď jak malé dítě, co dostalo výprask.

„Tak poslouchej, Edwarde,“ začala jsem na něj klidně, ale zostra „nejsi jediný, komu Renesmé chybí, a jestli si míníš ji držet dál od těla a znovu ji ztratit, tak si tak udělej, ale já jí o sobě řeknu pravdu. Nemysli si, že když je to tvoje dcera, znamená to, že budeš rozhodovat o jejím životě, jasný?! Řeknu jí o sobě pravdu, ať se ti to líbí nebo ne!“  Takhle jsem s Edwardem ještě nikdy nemluvila, bylo to, jako by se vám do srdce zabodávalo sto ostrých nožů. S Edwardem jsem vždy měla krásný vztah, ale někdy se v každém vztahu musí něco zvrtnout. Bylo to těžké, pohádat se s bratrem, když víte, že je nejen silnější, takže byste si neměli dovolovat, ale taky je starší, rozumnější. I když on má místo mozku z pumy kostku. Je to hrozný, i Bella se mi svěřovala, že už si jí nevšímá a začíná mít starosti, jestli ji má pořád tak rád jako před osmdesáti lety. Ano, je to už osmdesát let, co se Renesmé narodila. Zasekla se se svým vývojem na sedmnácti letech.

Koukla jsem se po ostatních, ale nesnesla jsem jejich pohledy, jak se mi zabodávají do očí. Podívala jsem se do očí své lásce, dala mu letmý polibek a utekla do lesa. Vím přesně, kam poběžím. I když, bych to asi dělat neměla. Nevím, jestli mě někdo nesleduje. Otočila jsem se čelem vzad a zaposlouchala se do zvuků lesa. Slyšela jsem dvě osoby, jak běží lesem. Podle síly dopadu nohou to typuji tak na Esmé a Bellu. Nemůžou si to nechat ujít, nebo chtějí, abych se vrátila. Přidala jsem na rychlosti. Už abych byla u ní. Přijme mě určitě dobře. Najednou jsem vyběhla z lesa a ocitla se před krásnou vilou. Tak tady bydlí. Zpomalila jsem do kroku a vyšla jí vstříc. Neřeknu jí pravdu. Jak by asi přijala, když bych jí řekla: Ahoj, Renesmé, běžím od sebe z domu, protože jsme se s tvým otcem pohádali kvůli tomu, jak to teď s tebou bude dál… To by jí asi jen tak do hlavy nešlo.

Došla jsem k domovním dveřím. Nadechla a vydechla. Pak jsem spatřila vedle sebe dvě osoby. Esmé a… Rosalie? Já myslela, že je to Bells. Nevadí.

„Jdeme do toho s tebou, jen chceme, abys to věděla,“ pronesla Rose. „Teď jdi, neteřinka na tebe čeká,“ dodala po chvíli.

„Děkuji, teď odejděte, ať vás nevidí.“ Poslechly. Renesmé určitě spí, zahraji si na zlou tetu a vzbudím ji.

Zazvonila jsem. Chvíli jsem vyčkávala. Byla jsem hrozně nervní. Co když to všechno nakonec odmítne? Co když, až jí to jednou řeknu, se zachová stylem: Odejdi, nechci tě už nikdy vidět? Pak se najednou otevřely vstupní dveře a ven vyšla Renesmé. Byla celá rozespalá, na sobě měla župan. Pak se na mě podívala a pousmála se.

Pohled Renesmé

 

Zdál se mi sen o mém dětství, když se najednou rozplynul. Slyšela jsem, jak někdo zazvonil. Otevřela jsem oči a chvíli přemýšlela nad snem, co se mi teď zdál. Pak jsem si uvědomila, že nechat návštěvu čekat, je nezdvořilé, a vystartovala z postele ven. Vzala jsme si na sebe župan - nemusí každý vidět, v čem chodím spát -,  a vyšla z ložnice. Ten, kdo mě budí, si podepsal ortel. Co to je? Budit lidi uprostřed noci?

Došla jsem dolů a došla ke dveřím. Nakoukla do zrcadla na skříni a urovnala si to vrabčí hnízdo, co se mi vždy v noci utvořilo na hlavě. Nemusí ho vidět. Když jsem byla spokojená, otevřela jsem dveře. Trošku jsem zamžourala očima do tmy a pak spatřila dívku. Alice, problesklo mi hlavou, aniž bych se musela nutit přemýšlet. Co tu potřebuje? Stála tam se smutným výrazem na tváři. Štěstí, že je to Alice a ne žádný úchylák. Nad mou myšlenkou jsem se musela pousmát.

„Pojď dál, Alice, co potřebuješ?“ optala jsem se jí a čekala, co z ní vyleze.

„Ehm… mohla bych… totiž… mohla bych u tebe zůstat na noc? Nemůžu to doma vydržet. Pohádala jsem se s Edwardem a teď se s ním opravdu vidět nepotřebuji.“ Ona se pohádala s Edwardem? To je úžasná představa, jak se nad takovým skřítkem, jako je Alice, tyčí takový valibuk, jako je Edward.

„Jasně, vyber si kterýkoliv pokoj, jelikož nespíš, ale já jo, tak ti bohužel nebudu dělat společnost. Můžeš si tu dělat, co chceš,“ řekla jsem jí.

„Děkuji!“ vypískla a objala mě.

„Nemáš vůbec zač, Alice. Teď mě omluv, půjdu si lehnout,“ řekla jsem jí a ona jen přikývla. Na jedno mrknutí oka, a to přísahám, byla Alice pryč. Následovala jsem jejího příkladu a najednou jsem se ocitla ve své měkké posteli.

 


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: dcvstwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Označená 6. kapitola:

 1
2. DarkFireflies
01.10.2011 [0:07]

DarkFirefliesHustý!
No, vypadá to, že Ness brzy zjistí, kdo jsou její rodiče, rodina... Je dobře že jí to Alice chce říct, má právo to vědět a rozhodnout se, co je pro ni nejlepší Emoticon. Edward... Edward se chová divně. Jako otec by měl taky chtít pro svou dceru svobodné rozhodnutí. Zajímá mě, jak bude Ness reagovat na svou rodinu. Emoticon
Tleskám! Emoticon
P.S.: Zítra se určitě vrhnu na zbytek. Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 20.05.2011 [19:41]

ou u téhle kapitoly jsem snad ani nemrkla Emoticon Emoticon musím mít hned další Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře