Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudová - 22. kapitola

02.06.2011 (15:45) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3109×

Edward:

Šli jsme s Bellou v objetí k mému autu. Celé parkoviště na nás zíralo a šeptali si. Jak by taky ne, když si Edward Cullen něco začal s Bellou Swanovou. Bella se ke mně víc přitiskla a pohledem hypnotizovala chodník.

„Co se děje?“ zašeptal jsem jí do ucha. Nevěřícně se na mě podívala.

„Všichni na nás zírají,“ oznámila mi, jako bych to nevěděl.

„Ano. A chceš vědět na co myslí?“ Zakroutila hlavou. „Bello, co je?“ zeptal jsem se už s jistými obavami.

„Nejsem ráda středem pozornosti,“ šeptla a opět sklopila hlavu. Ihned jsem se s ní zastavil. Lekla se a s vyděšeným výrazem ke mně vzhlédla. Pohladil jsem ji po líčku a sklonil se k ní.

„Nevšímej si jich.“ Přikývla.

„Edwarde, můžeme už jít?“ Chtěla se rozejít, ale chytil jsem ji za ruku a přitáhl si ji k sobě. Očima kmitala všude, jen na mě se nepodívala.

„Podívej se na mě,“ požádal jsem ji. „Nech ostatní plavat.“ Připoutal jsem si ji pohledem a něžně ji políbil. Chvilku se zarazila, ale pak mi polibky oplácela. Srdce jí běželo neuvěřitelnou rychlostí. Pak jsme se rozešli k autu a nasedli. Vezl jsem Bellu domů.

„Proč jsi to udělal?“ zeptala se mě po chvilce.

„Co myslíš?“

„To divadélko na parkovišti.“ Naštvaně rozmáchla rukama. Ihned jsem zastavil u krajnice a chytil její obličej do dlaní.

„Bello, žádný divadlo jsem nehrál. Miluji tě a po ostatních mi nic není. Tak mi, prosím tě, vysvětli, co ti vadí,“ naléhavě jsem ji žádal. Odtáhla se a podívala se z okýnka.

„Prostě tomu nemůžu uvěřit, víš? Já jen… “ Povzdechla si.

„Co Bello? Co? Víš, vážně to je otrava, když ti nemůžu číst myšlenky.“

„Nemůžu uvěřit, že sis vybral mě. Když jsem tě poprvé viděla, hned jsem si vedle tebe představila holku, která by se spíš podobala Lauren, nebo Jessice. Ale nikdy ne někoho jako jsem já.“

„Bello,“ zaúpěl jsem a přitáhl si ji k sobě. Prstem jsem jí zvedl tvář, aby se na mě musela dívat. „Když pominu, že obě dvě mají IQ bublajícího bahna, tak mi věř, že ty jsi pro mě ta nejlepší. Ty samu sebe nevidíš tak jasně, jako tě vidím já. Zamiloval jsem se do tebe. Do tvých upřímných očí, líbezného hlasu, hedvábných vlasů. Do tvého úsměvu. Do toho, jak si promneš prsty, než začneš hrát na piano.“ Skousla si ret a zčervenala. Ihned jsem ji políbil na horoucí tváře. „Miluji, jak reaguješ, když jsi v rozpacích, nebo když ti složím kompliment. Líbí se mi to, jak nechceš, aby tě někdo litoval a považoval tě za slabou. Zbožňuji, jak si koušeš dolní ret tak, že tě to někdy musí bolet. Rád poslouchám, jak ti srdce běží o závod a jak se ti zadrhne dech, když se tě dotknu.“ Bella zavřela oči a na chvilku se zamračila, až se jí mezi obočím vytvořila vráska. Postupně svůj výraz uvolňovala a nakonec se mírně usmála. Otevřela oči.

„Dobře. Budu ti věřit. Koneckonců z nás dvou jsi to ty, kdo má lepší zrak.“ Ihned jsem ji políbil. Pak jsem opět nastartoval a odvezl ji domů.

„Přijdeš večer?“ nejistě se zeptala. Pohladil jsem ji po vlasech.

„Nech pootevřený okno.“ Přikývla a pak mě něžně políbila. Poté vystoupila a já jel domů. Po cestě jsem si přehrával můj rozhovor s Bellou. Ona si vážně myslela, že by se mi mohla líbit Lauren, nebo Jessica? Je pravda, že když jsem Bellu poprvé uviděl, nevěnoval jsem jí žádnou pozornost. A po druhé vlastně taky ne. Jak jsem mohl být tak slepý? Celou svou existencí jsem doufal, že jednoho dne potkám dívku, do které se ihned zamiluji, a budeme spolu navěky. Ve všech románech, které jsem kdy četl, a že jsem jich četl hodně, se hlavní hrdina většinou zamiloval na první pohled. No mě to sice musel oznámit můj brácha empatik, ale o to víc věřím, že Bella je ta, kterou jsem hledal. I když tomu sama nebude chtít nikdy věřit.

Přijel jsem domů a zaposlouchal se do myšlenek mých příbuzných. Carlisle, Esme, Carmen a Eleazar seděli v jídelně a povídali. Emmett s Japerem hráli šachy. Kate, Irina a Rose byly v pokoji a prohlížely si časopisy. Mia, Tanya a Alice byly v obýváku a dohadovaly se nad nějakými hotely. Šel jsem za nimi.

„Co tu děláte?“ zeptal jsem se.

„Hledáme nějaké ubytování poblíž Chase Provinciál Park,“ vysvětlila mi Mia.

„Proč?“ Vždy když jsme jeli na lov, jsme sebou měli jen stan pro Miu. Nám ostatním noc a chlad nic nedělali.

„Pro Bellu.“ Tanya.

„Cože?“

„Víš, my jsme si říkali, že když už spolu chodíte, tak by Bella mohla jet s námi. Na lov bychom se u ní vystřídali. A hlavně mi neříkej, že bys byl nerad, kdyby s námi jela.“ Alice mě sjela kárným pohledem. Měla pravdu. Samozřejmě, že bych byl šťastný, kdyby s námi Bella jela, ale záleží to jen na ní.

„Máte pravdu. Nedokážu si představit, že budu bez ní celý víkend. Ale musím se jí zeptat. Navíc, jak se na to bude tvářit její táta?“ zeptal jsem se Alice.

„To ještě nevím, ale Bella bude souhlasit,“ odpověděla. Pak mi vysvětlila, jak to máme Charliemu podat.

„Dobře. A už jste vybraly ten hotel?“

„Jo. Ubytujeme se v Alexander Mackenzie Hotel,“ řekla Tanya. Pak jsem je tam nechal a šel do svého pokoje. Rychle jsem se osprchoval a převlékl. Netrpělivě jsem přecházel po pokoji. Už jsem chtěl být u Belly, ale zároveň jsem jí chtěl nechat trochu soukromí. Když bylo půl osmé, vyskočil jsem z okna a běžel k jejímu domu. Vyšplhal jsem na strom a posadil se na větev, která byla na úrovni jejího okna. Zadíval jsem se dovnitř. Bella byla převlečená v domácích kalhotách a tílku a seděla u stolu. Psala úkoly do algebry. Mokré vlasy jí splývaly po ramena. Zrovna dopočítala příklad a kontrolovala si výsledek v řešení úloh na konci učebnice. Pak zaklela a hodila tužkou do sešitu. Sesunula se po židli a hlavu si schovala do dlaní. Povzdechla si a pak opět vzala tužku do ruky. Položila před sebe čistý papír a začala od znova počítat. Při tom hlasitě vyjmenovávala zadání rovnice. Ať dělala cokoliv, vždy při tom vypadala roztomile. Dokonce i při takové obyčejné věci, jako bylo psaní domácích úkolů, mě naprosto fascinovala. Opět zkontrolovala výsledek a opět zaklela. Při tom si brblala pod nos, jak je neschopná. To už jsem na nic nečekal a svou rychlostí se vyhoupl do jejího pokoje. Nevšimla si mě, tak jsem přešel až k ní a podíval se na její výpočet. Ihned jsem našel chybu.

„Špatně sis převedla proměnnou,“ řekl jsem a Bella nadskočila. Podívala se na mě a začala se uklidňovat.

„Tohle už příště nedělej, nebo mě budeš mít na svědomí,“ řekla přiškrceným hlasem. Ihned jsem se omluvil a políbil ji. Její rty mi začaly horlivě odpovídat. Po chvilce se odtáhla a zmateně se dívala na dveře.

„Co je?“ zeptal jsem se s vážným zájmem.

„Charlie. Kdyby tě tu nachytal, tak nás přetrhne.“ Začal jsem se smát, ale smích mě hned přešel, když se na mě zamračila. Naklonil jsem se k ní.

„Bello, Charlie sedí v obýváku a sleduje televizi. O tom, že jsem tady, nemá nejmenší tušení, a kdyby se náhodou rozhodl, sem přijít, tak to budu pryč dřív, než se zvedne z gauče,“ ujistil jsem ji a opět políbil.

„Dobře, ale teď bych potřebovala pomoct.“ Ukázala na učebnici matematiky.

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osudová - 22. kapitola: