Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odraz ze dna 10. kapitola

29.01.2010 (18:15) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2903×

10.

 (pohled Victorie)

Chvíli jsem jen němě stála a vzpamatovávala se z toho šoku. Rosalie se za mnou držela jako klíště a já si už myslela, že si to za ten žertík pořádně slíznu. Což by podle toho jejího vražedného výrazu rozhodně nebylo moc příjemné. Konečně mi došlo, že tohle už rozhodně nehrozí. Její pozornost se zaměřila jiným směrem. Stejně jako moje.

"A já jsem vzduch?" zavrčela jsem naoko naštvaně. Na Felixe se nešlo zlobit. I přes svůj ledový výraz byl svolný k jakékoliv podloudnosti.

"Viky, ty jsi všechno, jen ne vzduch," zašklebil se na mě poťouchle.

Musela jsem si přiznat, že se mi po něm stýskalo. Naši přátelskou přestřelku přerušilo zavrčení.

"Hodláš se tu zdržet dlouho?"

Edward zatínal pěsti a probodával Felixe pohledem.

"To se ještě uvidí," zavrčel mu v odpověď Felix. Vůbec se mu nelíbil jeho tón a ani jeho nepřátelský výraz. "Vadím tu snad někomu?"

Pobaveně jsem sledovala Edwarda, jak se jen stěží ovládá. Nadšeně jsem zaznamenala, jak se napnul a vykročil. Tohle by mohla být opravdu zábava. Zbytek Cullenovic děcek si to však nemyslel. Jasper s Alicí popadli Edwarda za paže a drželi na místě.

"Mohli bychom se alespoň přesunout někam jinam?" zaprosila Alice.

Felix ledabyle pokrčil rameny.

Všichni jsme museli uznat, že naše skupinka by vzbudila v náhodném pozorovateli pozornost. Obzvlášť Felix, dvoumetrová hora svalů s ledovým výrazem a krvavě rudýma očima. Jasper tedy zavolal Carlislovi a všichni jsme se, k nelibosti některých, vydali ke Cullenům.

Za necelých pět minut jsme stanuli před domem a Fellix bez jakýchkoliv okolků vešel a rozvalil se na křesle.

"Hezká chatka," zamumlal uznale při zběžném pohledu okolo sebe.

Začala jsem si upravovat pramínek vlasů co mi spadal do tváře, aby ostatní neviděli jak se culím. Z patra se totiž ozvalo heknutí a v momentě se u paty schodiště zjevila Esme. Její dotčený výraz se trochu zmírnil při pohledu na jejich rozměrnou návštěvu.

Bella si sedla na opěrku křesla, Felix si položil ruku za ni a uvolněně objal. Místností se rozlehlo tiché ale vražedné vrčení. Následovala jsem Bellina příkladu, ale můj počin kupodivu zůstal bez odezvy. Pokud tedy nepočítám úsměv na Felixově tváři. Neznat ho tak dobře, tak bych se snad i lekla. Naprosto se v této situaci vyžíval.

Dusnou chvilku ticha, kdy ta Cullenovic prťata stála napjatě na druhé straně pokoje a hlídala jeden druhého, aby se na jejich nezvanou návštěvu nevrhl, se konečně objevil Carlisle. Podle kvílení brzd před domem to vzal celkem fofrem, dovnitř však vešel klidným krokem a neutrálním výrazem ve tváři.

"Carlisle," kývl na něj Felix hned jak ho spatřil.

"Vítám tě Felixi," odpověděl mu poněkud ztuhle. "Tvá návštěva nás poněkud překvapila." Překvapila asi nebyla to správné slovo pro tuhle situaci, obzvlášť, když si povšiml napjaté atmosféry, Belly v jeho objetí a svého napruženého potomstva. Začínala tu být vážně zábava.

"Měl jsem ti tohle předat," vytasil se Felix s tlustou obálkou. Carlisle si ji převzal a okamžitě otevřel. Čím déle prolistovával jednotlivými stránkami, tím byl zachmuřenější. Nakonec je bez zájmu odložil na stolek a otočil se zpět k nám.

"Pochybuji, že tohle byl jediný důvod, proč jsi k nám zavítal."

"Přišel jsem holkám vyřídit, že se můžou vrátit."

Úplně jsem nadšením poskočila na opěradle. Tak tohle byla snad ta nejlepší věc týdne. Když tedy nepočítám Edíka zabořeného v mechu a kapradí.

"Můžou vrátit?" nechápavě zavrtěl hlavou Carlisle. "Předtím snad do Volterry nesměly?"

Felix taktně sklonil hlavu s pobaveným úšklebkem, tak se vysvětlování ujala Bella.

"Měly jsme tam drobný incident, po němž jsme byly vykázány. Viki tak trošku potupila chloubu jednoho jejich hosta." Rýpala nepřítomně do opěradla až se v potahu udělala dírka.

"No co, byla to pravda!" ohradila jsem se. Já přece nemůžu za to, že se naparoval jak páv a pak prd z toho!

Cullenovi těkali pohledem po nás třech až to nevydržel ani Felix.

"Řekla jednomu z Arových vlivných hostů, že ho má jak proutek," křenil se při tom jak idiot. Nemít tak silný pud sebezáchovy, tak ho fláknu.

"Aro je rozumný muž, nemyslím, že by z tohoto dělal příliš velký rozruch."

"Jo, jenže naše Viki to specifikovala, vrbový proutek a ještě veřejně."

Protočila jsem oči. Tak jsem trochu ujela. To se stane. Nakonec se to však vyvinulo líp, než jsem vůbec mohla doufat. Díky tomu se Bella konečně rozhoupala postavit svému strachu a znovu se střetnout s Culleny. Předtím jsem ani netušila jaká sranda by to mohla být. Nyní se mi odtud skoro ani nechtělo. Tedy skoro.

"Je to konečně všechno?" zavrčel Edward.

Jeho dotaz byl směřován na Felixe, ale pohledem vyčkávavě hleděl na Bellu. Neměl tušení jak zareaguje.

"Jo."

"Takže už asi není nutné, aby jsi tu dál zůstával. Volturiovi tě určitě už postrádají."

Musela jsem obdivovat s jakým taktem a sebeovládáním mu Edward naznačoval, aby se sebral a vypadl.

"To jsou vždycky tak příjemní a pohostinní?" zabručel Felix.

Bella se raději tomuto tématu vyhýbala. Sledovala jsem, jak raději uhýbá pohledem. Do jejího vztahu s Felixem jim nic nebylo, zároveň jí však nebylo příjemné ho rozebírat před nimi.

"Asi jsi jim padl do oka," mrkla jsem na něj. "Zdržíš se?"

Skoro jsem mohla vidět, jak všichni Cullenovi nastavují uši, aby jim neunikla jeho odpověď.

"Doufal jsem, že se vrátíte se mnou."

Jeho ruka se sevřela pevněji kolem Belly. Podívaly jsme se na sebe. Nebyly jsme spolu zase tak dlouho. Jen pár let v našem životě neznamenalo. Přesto jsme se už znaly navzájem tak dobře, že jsme nepotřebovaly ani slova, abychom se dokázaly domluvit. Viděla jsem v jejích zlatavých očích, jak ráda by se opět vrátila do Volterry. Setkání s Culleny zvládla výborně, ale přesto stále cítila to napětí okolo.

"Bude nám chvíli trvat vše tady zařídit, aby to nebylo nápadné."

"OK, na chvíli se tu snad dokážu zabavit."

Carlisle se na něj neklidně podíval. Představa dobře se bavícího Felixe někde tady v okolí se mu evidentně nezamlouvala.

"Demetri s tebou nepřijel?"

Ti dva byli většinou nerozlučná dvojka. Málo kdy je bylo vidět mimo Volterru odděleně. Pohlédla jsem zvědavě na Felixe, ale hned zase uhnula před jeho upřeným pohledem. Oba jsme tušili, že odpověď se mi asi nebude líbit.

"Odmítl sem jet."

Byla jsem mu vděčná, že to dál nerozebíral. Raději jsem tedy vstala. Ostatní mě následovali. Jen s tichým pokývnutím hlavy jsme se rozloučili a vyšli před dům. Jen Bella raději uhnula pohledem. Většina se jich totiž upírala právě na ni.

Felix ji objal kolem ztuhlých ramen.

"Takže sem se už nevracíte?"

"Ne," odpověděla mu Bella. Pomalu mi začínalo docházet, kam se jeho myšlenky ubírají.

"Tak moment, mohli byste alespoň počkat než zabalím pár našich věcí, než začnete demolovat celý dům?"

Z Belly konečně spadlo to napětí. Nevině se na mě usmála.

"Naděláš k vůli pár zdem."

Protočila jsem oči a vyrazila raději napřed.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odraz ze dna 10. kapitola: