Kdo všechno příjde na pohřeb? A co nebo koho najde Bella ve svém pokoji? Tak to se dozvíte, když si přečtete další dílek povídky a budu Vám vděčná za komentáře Vaše NessCullen
30.12.2009 (08:30) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4620×
Dnes bylo úterý a den, kdy se mě konat pohřeb mámy a táty. Trvalo mi dlouho než jsem se dokázala vyhrabat z postele, ale nakonec se mi to podařilo a já jsem úspěšně vstala. Šla jsem se nasnídat a pak obléct do černých šatů a k nim jsem si vzala černé lodičky, které jsem si včera koupila, protože jsem zjistila, že nemám žádné lodičky na pohřeb. Phil dnes vůbec nemluvil. Byl na tom opravdu hodně zle. Musel mámu opravdu moc milovat než jsem tušila. Na pohřeb jsme jeli mým náklaďáčkem ještě společně s Jacobem, který ho řídil. Pohřeb se měl konat na zdejším hřbitově. Táta i máma tady budou pochováni.
„Už jsme tady.“ Oznámil na nám Jacob a vylezli jsem z náklaďáčku. Všichni tady už byla. Vlastně tady bylo skoro celé Forks. Tady se totiž znal každý s každým a ještě, když Charlie byl šerif. Pomalu jsme šli s Philem k jejich rakvím, kde jsme si stoupli. Za chvíli začal smuteční obřad.Celou dobu jsme věnovala pozornost jen rakvím. Rakvím, kdy byli moji drazí rodiče. Když farář ukončil poslední rozloučení, tak jsem přistoupila k rakvím a na každou jsem položila jednu tmavě rudou růži. Cítila jsem jak se mi rozklepaly koleny a už jsem seděla na zemi a z hrdla se mi ozývaly vzlyky. Phil se mě snažil utěšit a chtěl mě odvést domů, ale já jsem tam chtěla s nimi zůstat. Je to naposledy, co s nimi můžu “jako“ ještě být. Všichni už odešli, ale já jsem tam stejně ještě seděla u rakví.
„Sbohem.“ Zašeptala jsem k rakvím a rukou jsem obě rakve pohladila a chystala jsem se odejít. Ale když jsem se otočila, tak na okraji hřbitova stálo šest postav. Postav mě dobře známých. Kdykoliv bych je viděla, tak bych věděla, že to jsou oni. Oni s bílou pokožkou, kteří mě opustili. Byli tam všichni, ale můj anděl tma chyběl. On tam nebyl a proč se zrovna teď vrátili? Přišli mě litovat? Nebo jsou výplod jen mé fantazie? Ale když jsem zamrkala a podívala jsem se znovu na místo, kde stáli. Tak už tam nebyli. Nebyli tam. Opravdu byli jen výplod mé fantazie. Nebyl zde ani důvod proč by se měli vracet. Sem do Forks, ale kdyby se vrátili, tak by věděli o miminku a já bych miminku mohla dát velikou a milující rodinu, která mě kdysi obklopovala. Věděli by o něm, které tady bude za šest měsíců cupitat. Jen ta představa mě zahřála na mém rozlámaném srdci. Srdci, které to malé slepí. Naposledy jsem se ohlídla na rakve rodičů a šla jsem k náklaďáčku. Phil už odjel na letiště, aby stihl letadlo. Když jsem došla k náklaďáčku, tak se o jeho bok opíral Jacob.
„Bello. Mám tě raději odvést?“ vždycky byl na mě hodný. Pokaždé mě podržel, když jsem to potřebovala. Asi má pravdu. Bylo by bezpečnější, kdyby pro jistotu řídil on a ne já.
„Byl bys tak hodný?“ zeptala jsem se ho pro jistotu, kdyby si to rozmyslel. Usmál se na mě, tím svým zářivým úsměvem. Nasedli jsme do náklaďáčku a jeli jsme domů.Teď vlastně do mého domu. Charlie mi zanechal všechen jeho majetek a René mi nechala zase polovinu svého majetku a tu druhou polovinu nechala Philovi. A k tomu všemu jsme ještě dostala jejich tučné pojistky. Ale i kdybych dostala nekonečně mnoho peněz, tak mi nikdy moje milované rodiče nenahradí. Vlastně mi je nikdo nenahradí.
Celou cestu jsme s Jacobem ani nepromluvili ani jedno slovíčko. Vlastně mi to ani nevadilo, protože jsem si potřebovala uspořádat svoje myšlenky a taky jsme jim nechala i volný průběh.
„Bello?“ zeptal se mě vyděšeně Jacob.
„Ano. Děje se něco?“zeptala jsem se a všila jsme si, že už jsme před domem. Došlo mi, že jsem cekou cestu noc kromě myšlenek nevnímala.
„Já jen, že už tady stojíme asi pět minut a tys vypadala jako kdybys tady vůbec nebyla a bylo tada jenom tvoje tělo.“ Oba jsem se začali smát. Ještě se smíchem jsem mu odpověděla.
„Neboj se já jsem v pořádku. Jen jsem se cestou trochu víc zapomněla a přestala jsme trochu vnímat okolí.“
„Trochu?“ divil se Jacob a já jsem jen přikývla. Vystoupili jsem z náklaďáčku a rozloučili jsem se . Když jsem vešla do domu, tak jsem rovnou zamířila do pokoje, abych se mohla zbavit těch příšerných lodiček a šatů. Nechápu jak někdo může chodit celý den v lodičkách a přitom je nic nebolí. Ty osoby teda obdivuju. Možná by měli dostat i nějakou cenu. Konečně jsem došla do pokoje a strnula jsem. Na posteli byla bílá obálka, která tady ještě nebyla, když jsem odcházela na pohře. Kdo ji sem mohl dát? Phil? Nebo? Ne. Byli jen výplod mé fantazie. Odešli, tak proč by mi teď tady nechávali dopis. Stejně tady nebyli. Byli jen výplod mé fantazie. Pomalu jsme přistoupila k posteli a vzala jsem si obálku. Bylo na ní úhledným písmem napsáno mé jméno. Opatrně jsem obálku otevřela a začala jsme si číst dopis, který byl uvnitř.
Drahá Bello,
Je mi líto, že jsem se s tebou před těmi třemi měsíci nerozloučila. Opravdu mě to mrzí sestřičko. Navždy budeš moje milovaná sestřička, kterou miluji jako nakupování. Moc mi chybíš a nejraději bych Edwarda zabila …
Nedokázala jsem sál číst. Do očí se mi hrnuly slzy a dělaly kapičky na dopise os Alice. Oni tedy nebyli výplod mé fantazie. Ale proč sem přijeli? A proč mi Alice teď zanechala dopis? Proč se semnou nerozloučila normálně? Vědí, že čekám dítě? Musím překonat a číst dál, abych věděla odpovědina mé otázky.
… protože tě opustil. Ten jeden arogantní vůl. Je mi líto, co se stalo Renné a Charliemu. Bello prosím slib mi, že na sebe budeš dávat pozor a nebudeš dělat blbosti. Protože Edward mi zakázal se dívat do tvé budoucnosti, a tak tě moc prosím nedělej nic nezodpovědného a dávej na sebe pozor!! Prosím užívej si života a na nás prosím zapomeň. Jak ti Edward slíbil, tak už se ti nikdy nebude plést do života a na nás zapomeň, i když ty budeš v naších kamenných srdcích navždy. Byla jsi v našem životě slunce. Slunce které jsme milovali.
Sbohem moje sestřičko
Alice Cullenová
„Alice.“ Zašeptala jsem do ticha domu. Proč? Proč mě museli opustit? Mohla jsem jim říct o miminku,ale si kromě Alice se o mě nikdo už nezajímal. Cítila jsem horké slzy jak mi tečou po tvářích. Musela jsem se odreagovat, a proto jsem si šla dát horkou sprchu. Doufala jsem jak na mě horké kapky jedna po druhé dopadaly, že dokážou ze mě smýt dnešní události, ale nepovedlo se. Když jsem vylezla po půl hodině ze sprchy, tak nehledně na to kolik bylo hodin jsem se šla lehnout do postele a tvrdě jsem usnula.
předchozí << shrnutí >> následující
Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Odpusť mi, prosím 4. kapitola:
Páčilo sa mi, že prišli Cullenovci na pohreb. To bolo od nich milé, aj keď neprišli v kompletnej zostave. Ten list od Alice pre Bellu bol veľmi pekne napísaný a páčilo sa mi, že aj keď Edward Alice zakázal akýkoľvek kontakt s Bellou, že ho neposlúchla a aspoň takto sa s ňou rozlúčila.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!