Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpočívej v pokoji - 27. kapitola

17.01.2012 (20:45) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 68× • zobrazeno 9839×

„Máš všechno?“ zeptala se znovu Alice a podávala mi velkou cestovní tašku.
„Ale Alice, já tam nejedu na týden. A ani nejedu požádat o požehání,“ zamumlala jsem a položila tašku na zem, protože byla tak těžká, že neměla daleko do lodního kufru. Alice se tajuplně usmála a zvedla obočí.
„Koukni se dovnitř,“ poradila mi a já zatáhla za zip. „Požehnej mým viděním,“ šeptla mi do ucha a já vzala do ruky kousek černého krajkového prádla.
„No, do hajzlu,“ vydechla jsem a prohlížela si tu nádhernou podprsenku. Byla jemná a něžná – nic vulgárního, no přesto volala po tom, aby ji ze mě někdo strhnul. A ten někdo bude Edward. Alice to viděla… No, to je skvělé. Takže viděla detailně naše milování. Nic lepšího jsem si nemohla přát.
„Hm, to bude asi kompenzace za to, jak jsem vás viděla s Jasperem,“ uvažovala jsem nahlas.
„Co jsi viděla?“ zeptala se Alice, jako kdyby špatně slyšela. Tyhle jejich řečnické otázky.
„Že musím na poštu,“ vymyslela jsem si a zastrčila to zpět do tašky. Alice do mě píchla prstem a já vzhlédla.
„Já tě slyšela!“ upozornila mě.
„Tak proč se mě ptáš?“ Mávla rukou a posadila se na postel.
„Alice, chtěla bych něco vědět,“ začala jsem s červenými tvářemi.
„Sex s upírem? To ti můžu vyprávět,“ přerušila mě nadšeně a já zakroutila hlavou. Ještě, že v domě je jen Rosalie a Esmé.
„Z tvého nadšení je vidět, že to bude skvělé, ale to mi logicky došlo. Neunavitelní, celí kamenní – každá část těla… Ale protože si nepamatuju nic, tak ani nevím, jestli jsem někdy měla přítele… Víš,“ dodala jsem a zabouchala jsem si pěstí o dlaň. Alice přikývla a začala zírat do zdi. Oči se jí rozšířily a já se snažila překousnout skutečnost, že je právě u našeho milování s Edwardem. Já se budu milovat s Edwardem… Kdysi jsem snila jen o tom, jak se dotknu jeho tváře nebo vlasů a teď s ním splynu v jedno tělo. Jsem ambiciózní exduch…
„Jsi panna. Aspoň to tak vypadalo,“ odpověděla a já nevěděla, jak na to zareagovat. Edward bude můj první – to je důvod k radosti. Jenže to znamená, že budu krvácet. To není důvod k radosti. Rozhodně ne pro něj. „Edward to zvládne. Zapomínáš, že si prošel tím, že ti zařizoval náhrobní kámen. Znova by to nezvládnul,“ řekla Alice přesvědčeně a já jí musela dát za pravdu. Edward nevypadal, že by s tím měl někdy problém. Jaké by to asi bylo, kdyby mě potkal živou… To bych měla asi po společné noci.
„Tak jo. Nezapomeň si oholit nohy a všechno ostatní…“
„Alice! Tohle zvládnu,“ přerušila jsem ji se zatnutými zuby.
„Dobře, dobře… Tak si to užij, sestřičko,“ řekla a zazubila se.
„Díky, Alice.“ Alice byla vzor dokonalé sestry – mohli by ji používat za model v továrně. Stroj by vyplivával malé skřety pro všechny…

***

„Už tam budem?“ ptala jsem se po sté Edwarda a přitom mu pusinkovala hladký krk. To mě nikdy neomrzí. Ztrácela jsem se v sametových záhybech jeho těla.
„Ne,“ odpověděl trpělivě a oběma rukama držel volant.
„Miluju tě,“ šeptla jsem mu a políbila ho na hranu čelisti. Zavrčel.
„Bello, chceš nabourat?“ zeptal se přidušeně. Ten asi taky nemyslí na nic jiného… Ani já. Úplně jsem vypustila, kam jedeme jako první a myslela jen na to, co bude potom. Byl to dokonalý odváděč pozornosti.
„Možná,“ breptla jsem a přejela mu zuby po místě, kde měl jako člověk krční tepnu.
„Až budeš mít ale polámané ruce a nohy, výlet se konat nebude,“ prozradil mi a kroutil u toho hlavou.
„To bys ale nechtěl. Odložit náš výlet. Takže bys, díky svému superrychlému vnímání, vykopnul dveře a vyskočil se mnou na silnici,“ odpověděla jsem a nedala se odradit.
„Vykopnout dveře u Astona?“ vyjel mu hlas zděšeně. Auto – citlivé místo každého chlapa. Navíc ještě trpěl ztrátou Volva... Vždyť si koupí nové a hezčí.
„Fajn,“ broukla jsem a zasunula mu ruku mezi stehna a položila mu hlavu na rameno.
„Bojíš se?“ zeptal se po chvíli. Podle vážnosti jeho hlasu jsem poznala, že nemyslí náš výlet.
„Ne,“ zalhala jsem. Bála jsem se, co se o sobě dozvím… Byla jsem vůdce gangu? Brala drogy? Nebo jsem byla prezidentka třídy, co chtěla studovat práva? Nechtěla jsem to vědět.
„Takže se bojíš,“ konstatoval.
„Jen… Já nechci nic vědět o Belle Swanové… Ta je mrtvá.“ Swanové – když Jasper zjistil, kde Cassie bydlí, byla to hračka. A já jsem byla v její péči. Samozřejmě, žádné hlášení o mém zmizení se nekonalo.
„Neříkej mrtvá,“ zasyčel nespokojeně.
„No a ne?“ opáčila jsem. „Bella odpočívá v pokoji a já to nechci rozpitvávat. Jen se zeptám, jestli jsme pokrevně příbuzné a padáme,“ rozhodla jsem.
„Takhle jednoduché to asi nebude,“ zašeptal, ale já to odmítala přijmout. Razím motto – nechci nic vědět. Nebudu se hrabat v soukromí někoho cizího a mrtvého.

GPS zahlásila, že jsme na místě, a to ve White Rock. Prohlížela jsem si dům. Nevypadal moc jako z mého osobního pekla. Asi jsem si ho tam trochu poupravila. Byl mu jen podobný… Ale pořád stejně děsivý. Zhluboka jsem se nadechla. Edward mě chlácholivě pohladil po tváři a vystoupil. Přeletěl na druhou stranu a otevřel mi dveře.
„Račte,“ řekl a já se usmála té staré kadenci. „Nikdo ti neublíží, když jsi tu se mnou,“ přísahal vážně. To jsem věděla, ale stejně… Setkat se s tím, kdo vás zabil. Nic příjemného.
„Nepůjdeme radši na výlet?“ zeptala jsem tiše a civěla na ten dům.
„Můžeš počkat v autě,“ navrhnul, ale to jsem hned zavrhla. Nebudu čekat v autě… Je to hlavně o mně.
„Ne. Jdeme,“ zavelela jsem a chytila ho za ruku, protože jsem potřebovala cítit těsnou blízkost mého přístavu bezpečí. Vedl mě ke dveřím a moje srdce se právě snažilo vyhrát olympiádu. Edward na nic nečekal a zaklepal na dveře. Při tom zvuku jsem se shrbila…
„Třeba není doma,“ hlesla jsem.
„Je. Slyším její srdce,“ uhasil tak moji naději.
„A cítíš vlkodlaka,“ dodala jsem a on přikývnul.
„Edwarde, nezapomeň na to, že to byla nehoda,“ bránila jsem ji, protože ten strach, co jsem měla, byl přirozený, ale nechovala jsem k ní nenávist za to, co se stalo. Nemohla za to.
Neodpověděl a nejspíš skenoval všechno kolem svými smysly. Ani jsem nedutala, když se otevřely dveře a na prahu stála Cassie. Nic to se mnou neudělalo – žádná znovu objevená náklonnost k příbuznému. Věděla jsem, kdo to je, ale cítila jsem jen strach.
Vytřeštila oči a měla jsem dojem, že se musí hodně držet, aby se tu neskácela k zemi. Edward asi reagoval na její myšlenky a zavrčel. Bylo to skoro neslyšné – pro člověka. Ale ruka se mu rozvibrovala, jak to přicházelo ve vlnách z jeho hrudi.
Cassie k němu kmitla pohledem a nakrčila nos. Edward mě stáhl za sebe a nahrbil se. Ne, jen žádnou přeměnu…
„Cassie, to jsem já,“ zkusila jsem převést její pozornost na mě. Začala se třást. To nepomohlo.
„Mysli na ten šedý kostým, co máš na sobě! Přece si ho nechceš zničit,“ pátrala jsem po něčem, co by ji uklidnilo. Tohle bylo, jak kdyby to řekla Alice.
„Je to Bella a žije,“ zasyčel Edward skrz zuby. Cassie se přestala třást a začala couvat. Narazila do zdi a potom se rozběhla pryč.
„No… Tak zase můžeme jít, ne?“ šeptla jsem ironicky a zírala na prázdnou chodbu. Edward se na mě skepticky podíval. Překročil práh a já ho znovu chytila za ruku. „Beze mě nikam, Cullene,“ vysvětlila jsem mu a táhla se s ním nahoru. Nakračoval na schodech a mě už se zase zmocnil pocit, že nahoru nemám chodit. Že mě tam čeká něco špatného.
„Bojí se,“ řekl Edward a natáhnul ruku ke klice od dobře známého pokoje. Chmátla jsem mu po ní a stáhla ji zpátky.
„Bojí se hlavně tebe. Já si s ní promluvím,“ řekla jsem rozhodně.
„Bojí se hlavně tebe, Bello,“ opravil mě a já zvedla obočí. „A dovnitř sama rozhodně nepůjdeš. Bello, já už nebudu znova sedět v autě. Za těmi dveřmi je nestálý vlkodlak, co pořádně neví, co se děje s jeho tělem. Jestli si myslíš, že tě tam pustím samotnou, tak bys měla přehodnotit svůj názor na mě,“ usadil mě a já zaslechla v jeho hlase tu neochvějnou autoritu. Neodvážila jsem se mu odporovat. Otevřel dveře a já spatřila Cassie, jak se krčí u zdi a zírá na podlahu. Ruce měla obmotané kolem kolen a vypadala šíleně.
„Cassie, to jsem já, Bella,“ zkusila jsem znovu tiše. Zakroutila hlavou. Vážně vypadala jako blázen. No, její mrtvá sestřenice, kterou omylem zabila, stojí na prahu jejího pokoje s upírem… Možná to vážně bude důvod k tomu, abyste oželeli zdravý rozum.
„Cassie, nikdo ti nechce ublížit,“ mumlala jsem uklidňující fráze. „Všechno bude v pořádku,“ breptla jsem další.
„Co jsi zač?“ vyprskla najednou a z očí se jí začaly valit slzy. Bezradně jsem se podívala na Edwarda.
„Cassie, ty nám teď něco povíš. My pak odejdeme a ty se budeš dál snažit získat partnerství v kanceláři. Nikdo se nedozví, že jsme tu byli a nikdo se nedozví, že Bella není v Evropě,“ broukal sametovým hlasem. Já už bych mu to žrala i s navijákem.
„Zabila jsem tě,“ vyhrkla a pořád mě panicky probodávala očima.
„Byla to nehoda,“ odvětila jsem klidně.
„Ale jsi mrtvá…,“ vydechla vystrašeně a nechápavě. Pokývala jsem hlavou. No, tak jsem mrtvá… To je hodně lidí.
„Byla jsem.“ Rozhodla jsem se přeskočit to, že Bella Swanová je opravdu mrtvá… To byly moje myšlenky.
„Ale…“
„Potřebuju od tebe vědět jen jedinou věc,“ řekla jsem, protože jsem chtěla pryč. Zpátky domů. „Jsem s tebou pokrevně příbuzná?“ zeptala jsem a čekala na ortel. Cassie přikývla a než jsem stihla něco rozflákat, Edward to popřel.
„Lže,“ řekl temným hlasem. Podívala jsem se znovu na Cassie, která zmateně zírala na Edwarda.
„Cassie?“ Neodpovídala.
„Jsi adoptovaná,“ řekl Edward. „Má zafixováno, že ti nikdy nesmí říct, že tví rodiče byli nevlastní,“ vysvětlil a kývnul ke Cassie. Už se někdo cítil tak šťastně, jako já, kvůli tomu, že je adoptovaný? Určitě ne. Popošla jsem blíž a Edward mě chtěl stáhnout zpátky.
„Tohle musím udělat. Věř mi,“ řekla jsem mu. Nerad přikývnul a táhnul se za mnou jako tělesná stráž.
Sedla jsem si kousek od Cassie a rozhodla se jí říct všechno. Chtěla jsem, aby žila v klidu a míru, stejně jako já. Aby byla šťastná a do smrti si nevyčítala, že mě zabila.
„Cassie, poslouchej mě,“ řekla jsem a ona se ke mně váhavě otočila. Pořád jí tekly slzy a oči na mně držela násilím. „Můžeš žít dál. Já jsem šťastná a živá. Neřeknu ti, co se stalo, protože bys to nepochopila. I já mám někdy problém to pochopit. Je to v tom hodně magie… To, co stalo… Nebyla to tvoje chyba. Nemohla jsi to ovládat. Kdyby se jednou něco stalo… Někdo by přišel na to, že já v Evropě nejsem – řekni, že jsem po osmnáctých narozeninách odešla a vdala se. Jmenuji se Cullenová a nevíš, kde právě bydlím,“ uzavřela jsem to tvrdě a kladla důraz na každou slabiku, aby to pochopila a vrylo se jí to do paměti. Když se tu tak krčila u zdi a já měla za zády mého upíra – strach mě opustil. Cassie chvíli přemýšlela a pak přikývla. Bylo toho na ni moc. Nechápala to, ale důležité bylo, aby žila klidně.
„Proč jsi tu s upírem?“ zeptala se, když jsem vstala.
„Jak jsem řekla – je v tom spoustu magie.“ Vážně jsem tu nehodlala sedět dvě hodiny a vyprávět, jak se ze mě stal duch. Na to nemám nervy a ona taky ne… Stejně by neuvěřila. Nikdo by neuvěřil. A už vůbec ne někdo, kdo se snaží zatlouct svoji nadpřirozenou podstatu a už ji nikdy nepustit na světlo světa. „Pamatuj si. Jsem živá a zdravá. Nic jiného vědět nepotřebuješ.“ Vynechala jsem varování, že se jí nejspíš pár vlkodlaků zeptá, co dělám ve Forks… Ať se taky jednou stará někdo jiný.
„Tak… My půjdeme,“ oznámila jsem a přisunula se k Edwardovi. Nechci postavit na čaj a klábosit o minulém životě. „Sbohem, Cassie,“ hlesla jsem. Neodpověděla. Asi jí bude trvat dlouho, než tohle vstřebá. Otočila jsem se k ní zády a odcházela s Edwardem pryč… Konečně je tahle kapitola definitivně uzavřená. Jestli se ještě někdy uvidíme, tak už nebudu mít s Bellou Swanovou společné ani to tělo…
„Veselá návštěva příbuzných. Příště bychom si to mohli střihnout na Vánoce, co myslíš?“ zeptala jsem se Edwarda, který se usmál.
„To pojedeme k mé rodině,“ řekl a já se na něj překvapeně podívala. „Na Aljašku. Taky mám pár sestřenic,“ dodal.
„Jestli mě žádná z nich nebude chtít zabít, tak ráda.“ Otevřel mi dveře od auta a já se ohlédla na ten dům. Pořád nic. Nic mi neříkal.
Edward se posadil za volant a nastartoval.
„Jedeme na výlet?“ zeptal se s nadšeným výrazem.
„A kam vlastně?“
„Kamkoliv budeš chtít.“
„Kamkoliv?“
„Kamkoliv.“ V myšlenkách jsem si prohlížela mapu Kanady a přemýšlela, kde s ním strávím noc.
„A Bello. Nemusíme se omezovat jen na tenhle kontinent.“ A já se omezila jen na jeden stát… No tak, Bello, je to upír. Máš možnost trávit svoje poprvé kdekoliv na světě. Bylo mi to vlastně celkem jedno, protože to bude s Edwardem - to je to nejdůležitější. To samo o sobě je speciální. Ale když už to nakousnul...

Příště nás čeká poslední kapitola a epilog. Povídka skončí dobře - Bella nespadne v koupelně na umyvadlo a nezlomí si vaz. A asi je vám jasné, že to bude zamilovaná kapitola jen o naší dvojci. Tahle povídka nemohla skončit špatně, protože jsem napsala do perexu, že bude oddechová. To je pro mě synonymum pro šťastný konec.

A mám ještě jednu otázku. Dávám vám na výběr, kde bude Bella s Edwardem trávit svoji společnou noc. A jak řekl Edward - nemusíte se omezovat jen na jeden kontinent.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpočívej v pokoji - 27. kapitola: