Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nosím smůlu i smrt 20

05.02.2010 (15:30) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4462×

Cítila jsem to hmatatelné napětí ve vzduchu. Přímo jsem se jím nechala unášet. Edwardovy rty se blížily k mým...

Ano. Chtěla jsem ho políbit. Chtěla jsem ochutnat jeho rty. Tohle vše musel slyšet, musel vědět, jak moc po jeho polibku toužím. Celá jsem se třásla a nedokázala vůbec myslet. Mezi námi byly poslední milimetry a Edward neuhnul, ani nenaznačil, že to je něco, co nechce. Chtěl to stejně jako já, stejně jako já po tom toužil. 
Toto byla správná chvíle. Přímo dokonalá, ale to bych to nebyla já, kdybych opět vše nezkazila. V hlavě mi začalo svítit červené světlo s obrovským nápisem ,,Pozor!" a upozorňovalo mě tak na skrytou hrozbu, kterou jsem byla jen já sama.

,,Ty mě chceš políbit?" zašeptala jsem tiše do místnosti a můj hlas se odrážel od stěn. Edward se zastavil a doslova ztuhnul na místě. Vzdálenost mezi námi byla ale stále stejná.

,,Ano, to mám v plánu,” odpověděl a chtěl mě políbit, ale já jsem nemohla.
,,Proč?” zeptal se zklamaně na moji reakci.

,,Promiň, ale je to moc narychlo. A navíc nechci, aby se ti něco stalo jen proto, že neovládnu svou touhu po tobě.”

,,Bello,…” vydechl poraženě a já ucítila na své tváři jeho ledový dech. O krok jsem musela poodstoupit, protože jeho blízkost mi neumožňovala v klidu uvažovat.
Nemohla jsem ho políbit, nemohla jsem se nechat polapit do jeho spárů. Nemohla jsem se dívat na jeho božský obličej a utápět se v jeho zlatavých očích. Prostě nemohla, toto nebylo souzeno mně.

,,Toto je souzeno tobě." Pošeptal do toho trapného ticha a mně se zastavil dech. 
,,Proč to říkáš?" zeptala jsem se, protože už jsem se v tom vážně nevyznala a nevyznala jsem se ani sama v sobě. Byla jsem zmatená.

Edward ale začal jednat a já to ani nepostřehla. Během vteřiny přistoupil ke mně. Vklouznul pod mé rozpuštěné vlasy a chytil mě za týl a přitáhnul si mě k sobě. Nemohla jsem se ani bránit, ale moje hlava moc dobře věděla, že se ani bránit nebudu. Přesně tohle jsem potřebovala, potřebovala jsem nad tím nepřemýšlet, ale jednat.
Ucítila jsem jeho ledové tělo a přitiskla se k němu. Jako bychom k sobě opravdu patřili. Ta vzájemná intimní blízkost ve mně vyvolávala vzrušení. Edward byl ale pánem této situace. Nezaváhal ani vteřinu.

,,Říkám to proto, že..." odmlčel se a já zhluboka dýchala. 
,,Ano?" kuňkla jsem, protože jeho přítomnost tak blízko mě byla neuvěřitelná.
,,Protože tě miluji a už s tím nemůžu nic udělat," řekl a já konečně vydechla, ale jeho ústa je přiblížila a já konečně ochutnala božského Edwarda Cullena.

Přitiskla jsem se ještě více na něj, on neváhal a chytl mě pod zadečkem a vysadil si mě na kuchyňskou linku. Zapomínala jsem dýchat, ale to pro mě v tuto chvíli bylo vedlejší. 
Svou pozornost přesunul na můj krk. Takovou slast jsem nečekala, prohnula jsem se v zádech, ale on mě jednou rukou silně podepřel a polibky mířil do mého výstřihu.
Celá jsem se třásla a jeho doteky si užívala naplno. Byl tak něžný a jeho studený dotek mi způsoboval husí kůži na každém místě, kde se mě dotknul. Věděl přesně, jak si mě dostat. Věděl přesně, co se mi líbí.
Slíbával každičký centimetr mé kůže a já myslela, že už se zblázním. Byl tak vášnivý a zároveň něžný.
Pomalými pohyby rozepínal jeden knoflíček po druhém, bylo to k nevydržení, jakoby mě tím jen týral a oddaloval tu chvilku, po které jsme oba dva toužili. Jenže ani to ho nedonutilo jednoduše škubnout, vychutnával si tu chvilku a já zrychleně dýchala pod jeho dotyky. 
Rty putoval po mé nahé kůži až k bradavkám, které laskal jazykem a doháněl mě ke slastnému šílenství. 
,,Edwarde,” vzdechla jsem jeho jméno a svou mysl měla v oblacích rozkoše. 

Edward se jenom usmál a pokračoval po své ohnivé cestičce. 
Nemohla jsem se z jeho dotyků a líbání vzpamatovat, ani jsem nepostřehla, že už jsem neseděla na kuchyňské lince, ale pod sebou jsem pocítila měkko. Edward mě odnesl do mého pokoje.
Pokračoval v mém hýčkání a já slastně vzdychala. Toužila jsem po něm celým svým tělem a toužila jsem ho cítit v sobě. Nic jiného mě teď nezajímalo.
Ani jsem mu nemohla oplatit dotyky zpět, protože jeho vášeň mě potopila a já v ní nedokázala plavat, jenom jsem se nechala unášet.

Jediné, na co jsem se zmohla bylo, že jsem mu sundala bílé triko a zastavil se mi dech nad jeho dokonalým hrudníkem a vypracovaným svalstvem. Neskutečný pohled. 

Během vteřiny jsem byla bez kalhot a Edwarda jsem zbavila těch jeho. Teď už nás od sebe dělilo pouze spodní prádlo, které vybízelo k roztrhání, jenže Edward na to šel velmi pomalu, jestli se to tak dá říct. Pomalými pohyby mi stahoval kalhotky a pokaždé když se mu odhalil kousek mé kůže, ji políbil. Jeho polibky, ač chladné, na tom místě zanechávaly rozpálenou stopu.

Jakmile se zbavil toho otravného kusu látky, postupoval svými polibky zpět nahoru až se zastavil na mém nejcitlivějším místečku. Jemně mě políbil a já hlasitě vydechla. Přinutil mě zapomenout na vše, zprvu jsem se takovému doteku chtěla bránit, ale jeho jazyk, dobrotivý bože, jeho jazyk mě začal spalovat žárem tak intenzivním, že jsem zapomněla na veškerý odpor. Moje boky se instinktivně zvedaly a žádaly další doteky. Nehty jsem mu zarývala do lopatek.

Nevěděla jsem, že muž se takto může milovat se ženou, zatím jsem to nezažila, ale bylo to neskutečné.

Chtěla jsem se ho dotýkat tak, jako on se dotýkal mě, poznávat jeho chuť, ale pokaždé, když jsem se pokusila pohnout, přinutil mě, abych zůstala v klidu ležet.

Edward se převalil na bok a pomalu pronikl prstem do mé těsné pochvy. Jemně hladil malý výběžek mezi měkkými záhyby mého těla a to mě zbavovalo sebekontroly. Cítila jsem ho každičkou částečkou a vnímala ho naplno. Způsoboval mi rozkoš, o které se mi doteď mohlo jenom zdát. Jemně mě laskal a přizpůsoboval se mi. Myslela jsem, že se snad zblázním blahem.

,,Edwarde!" vykřikla jsem na celý dům a snažila se ukočírovat to vzrušení a touhu ve mně. 

Edwarda to popohnalo k dalšímu kroku, opatrně roztáhnul moje stehna ještě víc. Klekl si mezi moje nohy a spodní prádlo už na sobě neměl.

,,Obejmi mě," zašeptal sevřeným hlasem. Pak se natáhl, přikryl svými ústy moje, přidržel mé boky a přinutil mě, abych zůstala klidně ležet. Zpočátku na okamžik zaváhal, ale pak pomalu začínal pronikat do mého nitra.

Jeho polibky mě udržovaly a nedovolily mě myslet na cokoliv jiného. Bylo tu ale něco, na co jsem myslet začala.

Tlak, který jsem cítila v nitru mě bolel a stávala jsem se čím dál neklidnější, ve snaze zmírnit svá sladká muka. Edward zatínal zuby pod náporem rozkoše, kterou jsem mu poskytovala, a také jeho oči. Byla v nich bolest, protože věděl, že právě teď mi ubližuje.
Očima jsem ho prosila, ať už mou bolest neprodlužuje. A pak jedním mocným náporem pronikl do mého nitra.

Vykřikla jsem překvapením a bolestí. Zdálo se mi, že mě trhá na kusy. Alespoň takový pocit jsem měla, než jeho útok pominul. Z očí mi vytryskly slzy bolesti. 
Začala jsem se kroutit a snažila se té bolesti zbavit.

,,Ššš... všechno bude v pořádku. Nehýbej se. Bolest poleví. Ach, Bello, lež prosím klidně."

Jeho hlas zněl hněvivě, ale přitom láskyplně a já nerozuměla vůbec ničemu, co mi říkal. Bolest pulzovala, ale zároveň se s ní začal mísit nový pocit, tak neznámý, odlišný od všeho, co jsem doposud cítila, a mátl mě ještě víc. Jeho váha mě přikovala k posteli a poutala k němu. Dýchal zhluboka a klidně, aby se dokázal ovládat.

Edward se zvedl na lokty a opět mě políbil. Vím, že mi zoufale chtěl poskytnout dostatek času, abych se mu přizpůsobila, ale moje slzy tekly dál.

,,Bello, nezlob se. Musel jsem to udělat, ale..."

Starost v jeho hlase mě těšila daleko víc, než jeho nedokončená omluva. Natáhla jsem ruku a pohladila ho po tváři. Ruka se mi třásla.

,,Všechno bude v pořádku," zašeptala jsem a dala jsem mu stejný slib, jako on před chvílí mě. ,,Bolest už pominula."

Musel ale vědět, že mu neříkám pravdu. Políbil mě na čelo, pak na kořen nosu a nakonec se mě zmocnil dlouhým, vášnivým polibkem. Jeho ruka vklouzla mezi naše spojená těla a začala hladit moji rozpálenou kůži.
Netrvalo dlouho a opět ve mně roznítil touhu. Pohnul se, zpočátku pomalu a já zaúpěla rozkoší. Bolest opravdu pominula a já ho cítila opět naplno. Toužila jsem po něm a chtěla jsem ho cítil ještě víc. Svými stehny jsem ho k sobě ještě více přitáhla a Edward neváhal ani vteřinu a začal se ve mně opatrně pohybovat. Přinášel do mého těla neskutečnou slast a já se mu naplno odevzdávala. 

Byl jsem čím dál tím víc chtivější a žádostivější a Edward ve svém tempu zrychloval. Vůbec jsme nechápala co se to se mnou děje a kde se něco takového ve mně bere. Měla jsem pocit, jakoby se moje duše odpojovala od těla.

,,Edwarde..." slabě jsem vzdechla a on se ke mně naklonil.
,,Neboj a užívej si to," pošeptal mi nazpátek a já ho poslechla. Oddala jsem se tomu pocitu a dostala se s Edwardem až ke hvězdám...

« SHRNUTÍ (Ejdriana) »

SHRNUTÍ (eunta)

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nosím smůlu i smrt 20: