Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nosím smůlu i smrt 18


Nosím smůlu i smrt 18Dozvíte se, co je Bella zač?

,,Polož ji sem. Edwarde, budu ti o ní něco muset říct..."

Prudce jsem zamrkala, protože o mně mluvil, jako bych tady vůbec nebyla. Jako bych byla vzduch. Edward mě položil na pohovku a moje myšlenky naštěstí nijak nekomentoval. Za to jsem mu byla vděčná. Pomalu, ale jistě jsem to nenáviděla. Hloupý dar. Na tohle se ale už ozval.
,,Není hloupý... v některých případech je velice užitečný." Konstatoval a když mě pokládal, tak mě pohladil po tváři. To jsem naprosto nečekala a také, co jsem nečekala, byla moje reakce. Prudce se mi rozbušilo srdce a do tváří se mi vehnala červeň.

Opět mu na tváři pohrával ten nebeský úsměv. Ha... nemyslím na nic. Nemyslím na nic. Nemyslím na nic. 

,,Edwarde..." vložil se do našeho myšlenkového rozhovoru Carlisle. 

,,Jistě... už jdu."

JÁ TO CHCI TAKY SLYŠET! Řvala jsem v myšlenkách, na to se Edward na mě jen usmál a zmizel za dveřmi. Super a co já tady teď. Nic mě nebolí, nic mi není. Tak bych mohla domů. 

Chvíli jsem čekala, jestli náhodou můj myšlenkový pochod nezaregistroval někdo, kdo by neměl, ale nic se nedělo, tak jsem se v tichosti zvedla, což měla za následek chvilkové zamlžení zraku, ale hned to přešlo, tak jsem se pomalými, tichými a vrávorajícími kroky vydala ven. Po schodech jsem přešla jako myška a ani venkovní dveře mě nezadržely.

Pádila jsem jak jen mi to moje slabé tělo dovolovalo. Musela jsem tak odtud pryč, co kdyby na jejich krásný dům přišlo třeba tornádo? To by bylo škody a zase jen kvůli mně a ty ztráty na životech, kdyby tam byli všichni. To už bych vážně nezvládla, šla bych si hodit mašli.

Opatrně jsem došlápla na lesní povrch, snažila jsem se jít opatrně, ale moje hlava si prostě dělala co chce. Moje rovnováha byla kupodivu na bodu mrazu. Chtěla jsem začít utíkat, ze začátku se mi to dokonce povedlo, ale asi jsem měla opravdu otřes mozku. 

A proč to vůbec nechtěli říct přede mnou? Já jsem to taky chtěla vědět. Vždyť ani sama nevím, co jsem zač, ale Carlisle vypadal, že to ví a moc dobře. Spíše vypadal, že je tím přesvědčen. Stačil mu jediný pohled a věděl toho víc než já. To jsem tak snadno čitelná?
Od domu jsem byla už skoro třicet metrů. Snažila jsem se správně z tohoto lesa vymotat, ale všechno mi připadalo stejné. Větvičky mi křupaly pod nohama a snažila jsem se rovnoměrně hýbat. Jenom doufám, že tu není nějaký hnusný a velký zvíře. Úplně jsem si to představila... 

Tak tři metry vysoký... obrovský... jako bych už slyšela jeho dech... jakoby mi stál za zády... ostré tesáky připravené k útoku... od nich kapající mlsné sliny... hustý tmavý a smradlavý kožich...

,,Kam si jako myslíš, že jdeš?" ozvalo se za mnou a někdo mě chytil za rameno.

,,Áááááááááááá..." vykřikla jsem leknutím, svým pištivým hlasem, o kterém jsem ani nevěděla.

,,Áááááááááááá..." zakřičela ta osoba taky a uskočila ode mě dobrých deset metrů. Co uskočila, spíše se ode mě odrazila. Podívala jsem se na něj, byl to Edward.

Zahučel mezi tři stromy a najednou jsem uslyšela ohlušující ránu. On do jednoho stromu narazil a zlomil ho vejpůl. Všechno se seběhlo tak neuvěřitelně rychle.

Byla tu ale další věc... šmarjá... ten strom padá přímo na mě! Chtěla jsem rychle doběhnout pryč, ale moje hlava mě zradila, zatmělo se mi před očima a cítila jsem, jak moje kolena klesly na hlínu a poté celé mé tělo. Ležela jsem, neschopna pohybu a čekala na bolestný náraz, ale místo toho jsem uslyšela obrovskou ránu a studený dech u ucha.

,,Bello, není ti nic?” jeho hlas zněl starostlivě.
,,Co jsi?” zmohla jsem se pouze zeptat a pak jsem upadla do spánku.

***

,,Copak nechápeš, co je zač?!"
,,Chápu to moc dobře, ale zase ty chápej mě!"
,,Tohle je nebezpečné a strhla tě do svých spárů!"
,,Nikam mě nestrhla... je to jenom moje věc!"
,,To teda není... tohle je věc celé rodiny!"
,,Nebudu se o tom s tebou vůbec bavit... jdu za ní"!
,,Edwarde, nech ji být... je nebezpečná a tohle skončí špatně!"
,,Copak to nechápeš, sakra! Miluju ji a s tím nic neuděláš... !"

Vzbudil mě obrovský řev, který se rozléhal po celém domě. No, to to pěkně začíná. Za chvíli se všichni pozabíjí a já budu muset zase odejít neznámo kam. Proč sakra? Málem jsem zabila Edwarda a u toho i sebe!
Ale byl to jenom sen, nebo jsem špatně slyšela?!


« SHRNUTÍ (Ejdriana) »

SHRNUTÍ (eunta)




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nosím smůlu i smrt 18:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!