Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 5. kapitola - Jede se nakupovat

07.01.2011 (12:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 5720×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

5. kapitola

Jede se nakupovat

Bella

Když se ten maniak zavřel ve svém prozatímním pokoji, malinko se mi ulevilo. Nechápala jsem, kde mohla Elli vyhrabat tohohle ignoranta, a že to byl její opravdový bratranec, tak to bylo ještě míň uvěřitelné. Bohužel ale zřejmě pravdivé… Nikdy bych nevěřila, že by se mi mohl život zhoršit ještě takhle a já budu nucena žít pod jednou střechou s někým, kdo mnou pohrdá. Stačí ti všichni venku, ale mít jednoho ještě doma, tak to na mě bylo opravdu hodně. Nesnášela jsem ho tak moc, až jsem měla pocit, že se z toho zblázním. A bylo mi naprosto jedno, jestli mi momentálně čte myšlenky a dozvídá se tak to, jak moc mi jeho existence leží v žaludku. Je mi to naprosto volné.

Ale z mé letargie mě vysvobodila právě Elli.

„Jde se nakupovat, drahoušku,“ vlítla celá nadšená do mého pokoje.

„Ne, nikam nejdu,“ oznámila jsem jí a otočila se na bok, abych se tak mohla kouknout k oknu. Pořád ještě svítilo slunce, i když už bylo něco kolem třetí odpoledne. Ale já začínala být pekelně utahaná a to jsem dneska nic moc neudělala…

„No tak Bello, musíš si koupit šaty na tu zítřejší večeři. Přeci bys nechtěla Dýmu udělat ostudu?“ vrtala do mě a bohužel věděla jak nade mnou zvítězit. Otočila jsem se na ni a věnovala jí jeden pořádně zamračený a rozzlobený pohled. „No tak, za tři hodiny zavřou, a pak už nic neseženeme a já nemám čas lítat po nákupech i zítra. Do večera budu muset být v práci, protože dneska jsem jaksi svoje povinnosti zanedbala. Bell, nenech se prosit,“ nevzdávala se Elli.

„Fajn, ale jestli někde omdlím únavou, máš mě na triku,“ neopomněla jsem ji varovat, sama moc dobře věděla, jak to semnou ke konci je.

„No, jo! Tak už hlavně vylez z té postele a honem na sebe něco hoď, ať můžeme vyrazit,“ popoháněla mě velice necitlivě. Dokonce mi vlezla do mojí šatny a sama mi vybrala co si vzít.

„Venku je pořád slunečno, takže tohle ti bude určitě slušet,“ hodila mi skoro na hlavu letní, blankytně modré šaty. Na nějaké zbytečné protesty se moje tělo a vlastně ani mysl nijak nezmohly, tak jsem se jen poslušně oblékla, trochu upravila, nazula kecky, ač to k těm šatům nebyl až tak výborný nápad, ale nějak jsem Ell přece pozlobit musela. Ani ne za deset minut už bylo potřeba jen najít kabelku a mohlo se vyrazit.

Jo, jasně! Blaženě jsem si myslela, jak se toho ignorantského čtenáře myšlenek zbavím, ale ti nahoře se na mě asi momentálně pořádně nazlobili. Nešlo nic jiného, než si povzdechnout a s náladou zase pod bod mrazu vyrazit na nákupy pěkně ve trojce.

„Neboj! Taky z toho nejsem dvakrát natěšený, že s námi musíš i ty,“ vyjel na mě, aniž bych třeba jen cekla. Nemá mi lézt do hlavy, když ho pak vytáčí to, co si o něm myslím.

„Edwarde!“ okřikla ho jeho sestřenka z pokoje, ale kdyby jen chudinka tušila, že s tímhle jeho vychováním už těžko něco zmůže. Byl to zkrátka a jednoduše ignorant tělem i duší.

„No, třeba jsem ignorant, ale zato ty ji naprosto obyčejný dobytek, Isabello,“ zavrčel na mě tak nějak sladce. Možná mě tím chtěl rozčílit, ale to se tomu šutráku rozhodně jen tak nepodaří…

„Grrrr,“ a to vlastně ani neumí nic jiného než vrčet? Ups, Edík se zřejmě rozčílil, soudě podle té scvaknuté čelisti… No už ani to, najednou povolil… přistoupil o krok, ruce v pěst…

„Možná bych se měla cítit vyděšená, ale nějak to na mě nezabírá,“ posmívala jsem se mu v myšlenkách a on najednou vypadal o to rozzlobeněji, ale naštěstí se v chodbě objevila Elli.

„Tak jdeme?“ oba jsme souhlasně pokývaly a konečně se mohlo opravdu vyrazit.

Když jsme se dostali až ven, nemohla jsem si nevšimnout, jak ti dva nádherně pableskují v záři slunečních paprsků. Opravdová podívaná. A bohužel nešlo nevidět, jak jim to přidalo na kráse. Ale tyhle myšlenky jsem v sobě zadusila okamžitě, co se na mě Edward otočil a výsměšně usmál. Bylo mi naprosto jasné, co tím pohledem míní… On je upír a já člověk…

Nasedla jsem do Elliného BMW, a abych se s tím hlupákem nemusela znovu hádat, raději jsem si sedla rovnou dozadu, ale jen protentokrát!

Netrvalo ani moc dlouho a do výhledu se nám konečně dostal obchodní dům. No, nešlo jej přehlédnout, to bylo zřejmé, a ať se obě strany nenáviděly sebevíc, prachy se líbily všem. Elli zaparkovala co nejblíže východu a v momentě, kdy se od nás Edward odtrhl s výmluvou, že si oblek koupí sám a nepotřebuje u toho žádné poradce, děkovala jsem štěstěně, že se na mě zase malinko usmála. I když bylo jasné, proč se tak zachoval. Nechtěl se ukazovat na veřejnosti s člověkem, šmytec. Ale mě to bylo opravdu jedno, já měla Elli.

„Bože Ell, toho kreténa tady dlouho nestrpím,“ postěžovala jsem si hned potom, co se To vypařilo koupit si oblek. Dlouho mě už nikdo takhle nevytočil, a třebaže to byla celkem příjemná změna, všeho moc škodilo a tohle pořekadlo bohužel platilo i v mém případě.

„Já vím Bell, omlouvám se ti za něj, ale když já ho tak dlouho neviděla,“ posteskla si.

„Kdyby alespoň nečetl myšlenky!“ zanadávala jsem si ještě pod fousy a u Elli tím vyvolala smích. Bylo opravdu krásné pozorovat ji, když byla šťastná. Naprosto zářila!

„Na to si časem zvykneš, alespoň já to tak měla,“ povídala s koutky neustále vytáhlými vzhůru.

„Nikdy!“ zamumlala jsem skoro neslyšně, ale upírovi nikdy nic neuteče. Opět se zvonivě zasmála, objala okolo ramen a zatáhla do prvního luxusního značkového obchodu. No nemusím říkat, že jsme si za to naše bratříčkování vysloužily salvu pohoršených pohledů, ale jinak nic víc. Jak už bylo řečeno, peníze jsou peníze…

Zrovinka jsem se probírala večerními šaty, když Elli najednou bezradně vyběhla upíří rychlostí z obchodu a zmizela neznámo kam. No, určitě měla své důvody, takže aniž bych se zbytečně rozrušovala, jsem pokračovala dál směle ve výběru, když mi do oka padly jedny naprosto dokonalé.

Nerozmýšlela bych se tak dlouho, jenže byly i celkem drahé. Tak ať, alespoň nebudu jak nějaká chuděra odvedle, ne?

Vyštrachala jsem správnou velikost a vítězně si je odnesla do kabinky. Byly překrásné! Tmavě modré hedvábí, takže jsem nečekala a okamžitě si je vyzkoušela. A i když moje pesimistická stránka čekala, že mi nepadnou, opak byl pravdou. Byly naprosto dokonalé. Upnuté okolo zadečku a pod ním, ale níž byly zase pěkně volné. A i vršek byl vymyšlený naprosto kouzelně. Holá záda, až skoro k půlkám.

A jaksi mi právě začaly docházet lichotky. Ale abych nezapomněla, tak předek byl tak celkem upnutý, hlavně pod prsy a kolem břicha, takže ještěže tyhle šaty měly ramínka. Eleganci jim dodávala jejich délka a pak taky skoro nepatrný výstřih. Což bylo správné především pro představivost. A barva náramně padla k mojí bledé pokožce.

Ještě jsem se třikrát otočila a hledala sebemenší nedokonalost, než padlo rozhodnutí. Beru je! Eliz by mi je jistě taky pochválila. Takže jsem se opět převlékla a odnesla je k pultu. Vyhledat něco, co by se k těm šatům hodilo nahoru, bylo jaksi docela složité, ale nakonec jsem našla bílý elegantní kabátek s malým stojacím límečkem a tříčtvrtečními rukávy.

Zrovinka jsem se chystala zaplatit, když se mě prodavačka zeptala, jestli k těm šatům nebudu chtít i kabelku. Sakra! Na to bych úplně zapomněla. Děkovným pohledem jsem souhlasně pokývala a ani ne do minuty už přede mnou byly vyskládané tři typy stejnobarevných kabelek. Jejich barva opravdu ladila s těmi novými šaty, ale jen jeden druh se mi zalíbil. A to ta nejmenší, placatá a hlavně bez jakéhokoli řemínku. Prostě a jednoduše jen do ruky.

„Výborná volba,“ zhodnotila mi můj výběr prodavačka a přičetla do stávající ceny i tohle drobné nic. Zaplatila jsem a vypadla z obchodu zrovinka v monetě, kdy se vracela Elli. Moje ruka pozvedla tašku vzhůru a zamávala jí na srozuměnou, že už mám vybráno.

„Sakra! Promiň, ale byly nějaké problémy,“ omlouvala se mi urychleně.

„S Edwardem, co? No nic, já už jsem vybrala, takže teď půjdu ještě do obchodu s botami a zřejmě se tedy potkáme až tam.“ Ale Elli se mi okamžitě chtěla nakouknout do tašky.

„Ukaž? Co sis koupila,“ ptala se hodně zvědavě.

„Překvapení!“ uhnula jsem její napřažené ruce, ačkoli kdyby opravdu chtěla, nic bych proti upíří rychlosti nesvedla.

„Fajn, tak překvapení,“ mrkla na mě a zmizela si koupit taky něco elegantního na tu zítřejší večeři.

V obchodě s botami byl bohužel i Edward, ale když ho budu okázale zasklívat, mělo by to být v pořádku. A opravdu, hned po zkoušce prvního páru bot, když jsem se nechtěně porozhlédla po obchodě, jestli tam ten budižkničemu ještě je, tak nebyl! Byla to tak neskutečná úleva…

U sedmého páru jsem se konečně unaveně a naprosto bez chuti rozhodla, že tyhle boty jsou to pravé. A i Elli si právě zkoušela už třetí pár, jenže jaksi odmítla i tenhle. Někdy mi připadalo, že vybrat správné boty je někdy daleko těžší, než se rozhodovat mezi oblečením.

Už totálně vyřízená jsem zaplatila i tohle, vzala si klíčky od Elliného auta a rozhodla se, že na ty dva počkám v autě.

V garážích bylo už jen pár aut vzhledem k tomu, že bylo krátce před zavíračkou. Dálkově jsem odemkla, nákup hodila do kufru a posadila se na sedadlo spolujezdce. Tentokrát Edíkovi jen tak nedovolím, aby mě odsouval na vedlejší kolej. Já tu byla doma, on jen na návštěvě, takže mě absolutně nezajímalo, jestli se bude zlobit nebo ne. Byl to jen obyčejný křupan, i když celkem pohledný… bohužel! Zavřela jsem oči a pokusila se vypnout tu moji otravnou mysl a všechny ty hloupé myšlenky, které mě momentálně napadaly a docela mi to i šlo. A asi bych i usnula, ale probralo mě zaklepání na sklo.

Elli se na mě umívala a ptala se, jestli ji pustím do auta. Úplně jsem zapomněla na to, že jsem se pro jistotu zamkla. Když už seděla na místě řidiče, pohlédla na mě kritickým okem.

„Tak jak ti je Bell?“ zeptala se tónem, který byl opravdu starostlivý. A já nechtěla, aby se o mě pořád jen strachovala.

„Ale jo, ještě to jde, určitě to vydržím i tuhle noc. Ale asi bych si to měla vzít už zítra, nejpozději pozítří,“ zhodnotila jsem zcela objektivně moji stávající situaci. Elli mi přitiskla ruku na čelo a pokoušela se odhadnout, jak to semnou vypadá.

„Bell, myslím, že ti začíná opravdu rapidně klesat teplota. A to je bohužel první příznak blížící se proměny. Řekla bych, že by sis to měla vzít hned zítra. Edwarda pošlu na lov, a pak se postarám o tebe, než budu muset do práce. Jasný?“

„Fajn, tak zítra ráno, ale už ticho, nechci, aby nás náhodou slyšel ten ignorant. Kde vůbec je? Myslela jsem, že si ho přivedeš sebou,“ moje hlava se otáčela a hledala jakoukoliv prezenci toho mamlase někde poblíž, ale opravdu nikde nebyl.

„Nevím, prvně čekal před obchodem s botami, ale pak se najednou vypařil. Možná si ještě odskočil něco koupit. Zavřou za pět minut, takže nemá moc času,“ usmála se na mě a já posměšně odfrkla.

„Jo, asi mu chyběly zlaté manžetové knoflíčky s monogramem nebo s iniciály E. C.“

„No kdyby to tak bylo, asi by tam byly iniciály E. A. M. C.“ vysvětlovala mi naprosto vážně Elli, ale koutky jí přitom nepatrně pocukávaly.

„Pochybuju, že by se to tam vešlo, vždyť je to jak nějaká zkratka vládní společnosti. Jako N. C. I. S. nebo C. I. A. či co… Počkej, už to mám,“ důležitě jsem mrkla na Ell, „Edward – arogantní – magor – Cullen!“ vyprskla jsem nezadržitelně smíchy a semnou i ona. No, já to vydržela déle, a to až do doby, kdy si ten blbec, na jehož účet jsem se tak skvěle bavila, sedl bez ceknutí dozadu a ani se nepokusil protestovat. Že by se konečně naučil slušnému chování? Pochybuju… Elli nezklamala.

„Edwarde, takže ty manžetové knoflíčky nakonec neměli?“ a zahihňala se, ta potvora jedna a já jen zhluboka nasávala vzduch do plic, abych se taky znovu nezačala smát na celou čáru.

„Co? Jaký… knoflíčky?“ ptal se naprosto zmateně Edward. Vypadal tak nějak mimo, ale ani to mi nezabránilo, abych znovu vybuchla v salvě smíchu a stejně tak ta moje povedená sestřička.

„Ha, ha, ha,“ napodobil náš smích Edward a to bylo vše, protože byl zase naprosto potichu. Oou, tak to muselo být něco vážného. Možná mu někdo šlápl na botu? Nebo mu řekli něco nelichotivého? Každopádně by mu to patřilo. Třeba ho to alespoň trochu převychová.

„Pochybuju,“ prsknul směrem ke mně, „můžeme už jet?“

„Jasně, už vyrážím,“ dodala usměvavá Elli a za pár desítek minut už jsem skládala nákup pěkně v pokoji.

Mé tělo bylo po dnešku opravdu ztřískané, a tak první moje kroky vedly rovnou do koupelny. Rozhodovat se nějak dlouze mezi sprchovým koutem nebo vanou? To teda rozhodně nehrozilo. Ne. Vyhrála to ta druhá varianta, a to na celé čáře. Napustila jsem si ji skoro až po okraj a nezapomněla do ní přidat i vonné olejíčky na uvolnění svalstva a mysli.  Taky jsem si zapnula stereo s mou oblíbenou muzikou, samozřejmě, a pak už jsem si konečně mohla vlézt dovnitř a ponořit se tak úplně celá do té příjemně horké vody.

Namočila jsem si taky malý ručník, zakryla jím obličej a pohodlně se opřela o opěrku. Ruce zůstaly položené pěkně v suchu, nahoře na vaně a nehty spokojeně vyťukávala melodii, která se ozývala po celé koupelně.

Byla to naprostá nádhera, takhle relaxovat, jenomže já necítila žádné navracení sil. Nic. Vypadá to, že už jsem na tom opravdu špatně. Zítra to bude za pět minut dvanáct… Vypnula jsem veškeré otravné myšlenky a pokoušela se soustředit jen na prázdnou bílou barvu. A pomáhalo to!

Ale z mé meditace mě cosi vytrhlo, když mi v jednom okamžiku po těle, v místech které nebyly ponořené do vody, přeběhl chlad a naskočila husí kůže. Tak jsem si automaticky stáhla ručník, abych se mohla podívat, co se stalo. Nic, nikde nikdo… Už začínám být paranoidní?

Mrskla jsem ručník do umyvadla, ponořila se úplně celá a pokoušela se pod vodou vydržet co nejdéle. Jenže se mi najednou do mysli připloužila jedna nebezpečná myšlenka. A já doufala, že Elli nezapomněla zamknout a vzít si klíč z Edwardova pokoje, protože sem bohužel vedly bohužel troje dveře. Ale i když tohle by mě nemuselo nijak vzrušovat, protože to pako stejně o lidské samičky nestálo, takže bylo zhola nemožné, že by se mi sem pokoušel třeba jen nakouknout nebo tak něco…

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 5. kapitola - Jede se nakupovat: