Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 13. kapitola - Chci tě!

14.04.2011 (09:15) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 10415×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 13. kapitola

Chci tě

Edward

A byla to tak třeskutá pravda, že kdyby se podívala trošku níž a nejen do mých očí, asi by si sama všimla, jak moc jsem ji momentálně chtěl. I když samozřejmě ne celý Edward. Ne, ta část, která člověka doslova nesnášela… ta mě vnitřně přímo fackovala a křičela, jestli jsem se náhodou nezbláznil. Ale naštěstí mu ta druhá fiktivní část, která mazlíka chtěla stejně jako já, zacpala pusu. Nepotřeboval jsem, aby mi v mém toužebném rozpoložení kazil náladu a chuť.

A ten její župánek dosahoval sotva pod zadek…

Měl jsem úplně jiné plány, než tuhle lidskou dívku nechat plavat. Otočit se a odejít? Ani omylem. Byl jsem na tom tak špatně a zoufale, že už se mi do hlavy vtíraly i všemožné představy Belly ležící pode mnou na lehce propocených pokrývkách. A jako upíra by mě to asi mělo vyděsit… znechutit… He, ani omylem, toužil jsem přesně po tomhle a daleko víc… Moje oči chtěly vidět přesně tuhle scénu a mé smysly chtěly cítit všechno, co se tohohle mazlíka týkalo.

Její zvláště vábivá vůně mě prostě dostávala do kolen a já pořád nemohl přijít na to, proč tomu tak je. Co je na ní tak zvláštního, že voní úplně jinak, tak… kouzelně, smyslně a přitom ještě svěže? Tolik vůní dohromady, co jsem z Belly cítil, neměly ani upírky… Teda co si ještě pamatuju a je fakt, že už je to hodně dlouho, kdy jsem na nějakou naposledy šáhl. To v tom obchodě ani počítat nemůžu, protože z toho oblouznění jejím darem, který na mě ta proradná mrcha použila, si toho vážně moc nepamatuju. Tak leda hvězdičky, když jsem končil… Ale nebylo se čemu divit… skoro po měsíci abstinence!

Každopádně moje uši naplňoval zběsilý tlukot srdce mého mazlíka. Natiskl jsem se na ni celým tělem a ona překvapeně zalapala po dechu. Asi si až teď všimla, že rozhodně mluvím pravdu a mám v plánu si ji skutečně vzít. A tak nějak jsem zadoufal, že mi Bella nebude odporovat. Nebyl jsem zvyklý na to, že by mě někdo nechtěl, třebaže jsem měl taky jasně na paměti můj dnešní slib… jenomže s mým tělem se dělo cosi divného, i když nejen s ním, ale i s mojí hloupou hlavou, a já opravdu až nebezpečně prahnul po té bytosti naproti mně.

„Edwarde,“ vyděšeně vydechla do mojí svůdně se usmívající se tváře.

„Copak?“ zeptal jsem se toužebně. Nemohl jsem to skrýt… vlastně jsem ani nechtěl. Bylo jasné, jak můj rozkrok reagoval na Bellino tělo, na její delikátní pokožku a vůni.

„Nech mě,“ začala se čertit a mrskat, když se malinko probrala z mého upířího nátlaku. Jenomže tímhle otíráním se o mě jen způsobila to, že jsem ji chtěl ještě víc. „Slíbils mi, že už na mě nebudeš nic zkoušet… já to nechápu!“ stěžovala si nazlobeně. A stejně tak tomu bylo i v jejích myšlenkách. „Sázku už máš splněnou, tak nevím o co ti jako jde!“

„O tebe,“ přiznal jsem jednoduše.

„Cože?“ nerozuměla. „Vždyť lidi nesnášíš,“ vyhrkla nevěřícně tu neochvějnou pravdu. Opravdu jsem nemohl všechny… všechny kromě Belly. Bože, já se z toho zblázním! Co se to semnou děje?

„Já vím, ale u tebe, zkrátka… netuším, co to se mnou je, prostě tě chci. A to zatraceně…“ odmlčel jsem se. Nevěděl jsem jak pokračovat, a to se mi často nestávalo. Instinktivně jsem se o ni znovu otřel, samozřejmě ale tou spodní částí. Bella mě jen překvapeně pozorovala a její tep ještě zesílil… doslova bláznil.

Taky ho tak strašně chci… vlastně ne! Jen… ach, co budu dělat… možná…

Belliny myšlenky byly skutečně pořádně zmatené, třebaže většina z nich mě k sobě doslova volala. Toužila po mě úplně stejně jako já po ní. A tak jsem začal jednat. Ruce jsem položil těsně pod župan a pomalu jimi jel nahoru po té hebké pokožce jejích stehen, až skončily na pase, ačkoli to nebylo místo, kde moje chtivé prsty chtěly zakotvit. Ale času dost… Snad. Pokud nepřijde Eliz.

Mazlík mě obezřetně, přesto naprosto žádostivě pozoroval. Její myšlenky mi napovídaly, jak moc mě chce, ale stejně se jim snažila bláznivě bránit. Propalovala mě pohledem, pořád naprosto nehybná a… a to mě teda dopalovalo!

„Nechceš mě?“ vzrušeně jsem se o ní otřel pánví. To by snad přesvědčilo každého… Teda i nahlas, protože v té její tvrdohlavé hlavičce už přesvědčená byla. Hořela pro mě stejnou žádostivostí, jakou jsem pro ni měl i já.

(Myslím, že tahle písnička se k tomu docela hodí ;-) - „Undress me...“  „Svlékni mě...“)

Bella

Zatraceně, co mám dělat? Ptala jsem se zmateně sama sebe. Na jednu stranu jsem Edwarda šíleně chtěla, ale pak tu taky byla ta jeho nesnesitelná arogance, která mě jak vytáčela, tak i nezdravým způsobem přitahovala. Byla jsem naprosto rozpolcená a netušila, co doopravdy chci.

I když moje zrádné tělo v tom mělo naprosto jasno… prahlo po tom Edwardově chladném, a každým coulem dokonalém. Za to můj, stále ještě z poloviny funkční rozum, se chtěl bránit. Věděl, co je Edward zač. Že nenávidí lidi, že je to pouhý sebestředný upír a… že mu jde jen o jedno. Zatraceně! Zmítala jsem se na vážkách rozumu a tělesných potřeb…

A jakmile se o mě dole otřel, na malou chvíli jsem měla naprosto zatemněno. A můj mozek byl schopný vymýšlet jen to, jak toho náfuku co nejdřív dostat z toho jeho značkového obleku… a nejen toho.

„Edwarde, prosím, tohle není správné…“ polkla jsem nasucho a položila mu dlaně na břicho. V krku jsem měla najednou vyprahlo jako na poušti a tělo se mi chvělo šílenou, přesto jasně zřejmou touhou. Jak moc jsem ho chtěla! Ale to přece nejde. Nemůžu. Vlastně chci, ale nesmím! Hlavně nepodlehnout…

„Nepřesvědčím tě?“ nahodil extra svůdný pohled, načež se sklonil k mému krku a… ach, ty chladné rty. S takovou mě rozhodně zlomíš okamžitě…

„Ne,“ spíš jsem zavzdychala, než cokoliv jiného.

„Ale no tak, Bello. Nelíbí se ti to snad?“ z jeho hlasu zaznívala žhavá naléhavost, a to byla další věc, proč jsem najednou chtěla být zase v tom jeho studeném náručí. Chtěl mě stejně… Jak jsem to zbožňovala. Dobře! Konec veškerým vnitřním válkám, bojům a rozepřím…

Moc brzo? No a co...

Fajn! Chci tě mít uvnitř, Edwarde! Hned!

Jen co jsem tu myšlenku vykřičela do světa, Edwardovy rty na mé kůži se zastavily a on se najednou, v dalším nepostřehnutelném upířím okamžiku napřímil. Překvapeně se na mě podíval, ale můj obličej byl asi dostatečně přesvědčivý, protože jeho ruce se přemístily k dobře zauzlovanému pásku a jednoduše jej roztrhnul. Župan se uvolnil a lehce rozevřel. A asi by mi to tak nevadilo, ale on byl neustále oblečený…

Znovu se na mě těsně natiskl, a spojil nás, i když jen v polibku. Rozepnula jsem mu sako a opatrně ho z něj stáhla, teda spíš mi pomohl on. To stejné bylo i s košilí. Trochu se ode mě odtáhnul, ale bez toho, aby mě přestal líbat, a než jsem se dostala k poslednímu knoflíku, nutno dodat poslepu, byl už Edward vyzutý a bez kalhot. Pohled pro… ale jak to vlastně dokázal?

Do zad mě začínala příjemně studit vykachlíkovaná stěna a zepředu zase Edward…

Edward

Nečekal jsem, že by to mohlo být až tak jednoduché. Moje mysl se připravovala na souboj s mazlíčkovou odmítavostí, ale zase mě mile překvapila… Možná bych tohle teplé stvoření nemusel tak rychle zavrhovat. Když nevadila tomu dole, a byl z ní pokaždé tak v pozoru… Bože, jak je drobná! A hned na to mi do hlavy sprostě vlezl obrázek Deftona, který byl přímo obrovský… jak si Bellu, moji Bellu… bere. Surově… A jako největší ubožák jsem ještě nad tímhle výjevem zlostně zavrčel. No, jen ať si to zkusí! Ale jedině přes mou nemrtvou mrtvolu…

Mazlík po mě koukl nechápavým pohledem, ale nechtěl jsem jí nic vysvětlovat, natož prozrazovat. Až tak zle jsem na tom ještě nebyl. Bude to jen moje malé a odporné tajemství. Naštěstí pro mě, se ve své hlavince kochala jen a jen mým tělem…

Jako poslední ze mě zmizelo i spodní prádlo a z Bell ten otravný župánek, který ji neustále jen zbytečně zakrýval. Tiskla se ke mně, jako by snad hořela a já byl její jediná záchrana… O tom však pochybuju! Nejsem žádný princ z pohádky. Chci ji, to ano, ale jen tady a právě teď… nebo snad ne? I potom? Neustále? Sakra! Dost! Seřval sem sám sebe. Tohle už bylo hodně i na mě. Lepší bude, když naprosto vypnu a budu se soustředit jen na mazlíka, a… mé uspokojení.

Vysadil jsem si ji do klína a chytil tak, aby mi nespadla a její vlasy mě příjemně zašimraly jak na tvářích, tak na nahých ramenou. Obalil nás oblak jejího najednou silného aroma a mně se skoro zamotala hlava. Můj pohled musel být černý jak nejtemnější noc, i když jsem pochyboval, že by snad měla možnost to nějak blíže zkoumat, protože moje ústa si už nějaký čas znovu pohrávala s těmi jejími. A nemohl jsem se jí doslova nabažit. Prostě mi chutnala, pořád… doufal jsem, že to třeba časem vyprchá, ale nic… ta božská chuť tu byla pořád a Bella, aniž by měla nejmenší ponětí o tom, co mi dopřává, mě pořád stejně vášnivě líbala.

Bella

Byl chladný, tvrdý, sebestředný a já přesto pod jeho zkušenými doteky doslova tála jak zmrzlina na letním sluníčku. Neměla bych ho chtít, ale nejde to. Byl tak arogantní, až to bylo sexy a v jeho případě ho to slovíčko ani zdaleka nevystihovalo. Edward je… božský… I když ten úšklebek si mohl ušetřit. Jak nefér bylo, že on mi do hlavy viděl a já ne! Neskutečně mě to rozčilovalo. Kdyby alespoň dělal, že nic neslyší, ale to ne… nedokázal mě těch jeho posměšných úsměvů ušetřit.

„Ty nejsou výsměšné,“ ohradil se Edward a jeho hlas zněl teď tak nějak jinak… hrdelněji. Moje tělo hloupě vzplálo novým očekávání. Ale najednou se všechno rozmázlo, ochladilo a než jsem se stihla pořádně rozkoukat, už jsem zase ležela v posteli s Edwardem mezi mýma nohama… jeho rukama na mém těle… jazykem si smyslně pohrával s tím mým. Ale já chtěla ještě něco!

Pokusila jsem se ho odstrčit, ale jako byste strkaly do skály. Takhle to nepůjde… Chci být nahoře! Křikla jsem na něj mírně popuzeně, a než jsem se stihla zlobit dál, už jsem byla obkročmo na Edwardovi, aniž by nás ten holomek oddělil.

„Spokojená?“ zamumlal mi v polibku. Nedalo se než se na to pousmát, třebaže tady můj plán nekončil, nýbrž začínal. Tentokrát jsem byla na řadě já! Přestala jsem ho líbat a moje rty si pomaloučku klestily cestičku jeho studeným a pevným tělem a šnečím tempem jsem si to mířila níž a níž… A tuhle pouť jsem ukončila hned pod pupíkem a mírně se nadzvedla. Ruka mi vystřelila k jeho klínu.

Edward mě napnutě pozoroval, rty lehce pootevřené a zřejmě ani nedýchal. Asi mi právě i prolézal myšlenky, ale nemohl se z nich dozvědět nic nového, jen to, co už bylo víc jak zřejmé. On mě dnes odpoledne mohl ochutnat? Ale já nedostala možnost… A měla jsem na něj přímo nehoráznou chuť… vlastně ještě nikdy jsem tohle s upírem nedělala. A jen jsem na to pomyslela, najednou se mi v ruce snad ještě zvětšil… Nedokázala jsem dál otálet, sehnula hlavu a pomalým pohybem si ho strčila do pusy.

Edward

Nevěřil jsem tomu, že to skutečně udělá, dokud se její rty neuzamkly okolo té mojí nejmilovanější části těla. Její jemný a teplý jazyk přejel po celé délce a moje hlava se zvrátila dozadu. Chtivě jsem pozoroval její stále se zvedající a zase klesající hlavu, a před očima se mi najednou začínaly objevovat jiskřičky extáze… byl jsem vážně blízko a přitom tak daleko...

Tlumeně jsem vzdychavě zavrčel a snažil se vydýchat všechnu tu úchvatně teplou slast, kterou mi její ústa tak hojně dávala. Nešlo to. Dokonce ani soustředit se na cokoliv jiného, jako na příklad na myšlenky mazlíka a… pokud okamžitě nepřestane, tak to už vážně dlouho nevydržím!

A já si přece jen přišel malinko ochuzený. Potřeboval jsem ji stejným způsobem…

Olízla si rty a nechápavě se na mě podívala, když jsem jí opatrně odtáhl od mého klína. Bože, ta holka mi snad zařídí první upíří infarkt v historii.

Nelíbilo se ti to? Ptala se mě v mysli, a přitom se tak roztomile mračila.

„Právě že až moc,“ hlesl jsem zhrublým hlasem. Od kdy se tohle stává i upírům? Ale po pravdě? Věděl jsem, že se to děje. Carlisleovi, nebo mým bratrům se to stávalo každou chvíli, ale za to jen v určitých momentech, jak to jen nazvat… příliš emocí dohromady? No nic, dost přemýšlení! Všechno je jednou poprvé, ne?

Mojí rychlostí jsem popadl mazlíka a položil ho do polohy ležmo a sám jsem si klekl obkročmo k jejím bokům. Vypadla tak krásně a bezbranně… vydaná na milost a nemilost zlému upírovi… mě!

„A teď jsem na řadě já,“ drze jsem se pousmál a můj hlas zněl pořád nějak nakřáple…

Sklonil jsem se k jejímu krku a začal ho jemně líbat, kousat a sát. Chtěl jsem začít takhle, přesto ale po chvíli moje drzá ruka zamířila mezi její nohy. A v momentě, kdy jsem se jí v tom teplém a vlhkém koutku dotkl, se prohnula, jako by jí do těla pustili elektrický proud. Hlasitě zavzdychala moje jméno a to mé, už tak chatrné ovládání zase dostalo pěkně na prdel. Přesto jsem ale s cílenými a promyšlenými útoky mých rtů nepřestával, i když se pode mnou občas doslova vzpínala jako divoký kůň. A třebaže už jsem chtěl být uvnitř jejího těla, tohle jsem si opravdu nemohl nechat ujít…

Bella

Už to zase dělá! Jeho hlava mezi mýma nohama a ten jazyk… Tělem se mi přelévaly vlny rozkoše, když si semnou takhle smyslně zahrával. Bože, nic lepšího snad neexistuje…

To jsem ale netušila, že to není až tak neochvějná pravda. Bylo to sice úžasné, ale to snad všechno, co na mě Edward praktikoval. Tu noc, a vlastně i ráno si mě vzal tolikrát, že už jsem neměla ani přehled kolikrát. Byla jsem úplně odrovnaná a dole i docela rozbolavěná, za to ale naprosto příjemně.

Právě jsem si dopřávala poslední jízdu. Edward držel moje boky ve svém pevném sevření, s pohledem upřeným mým směrem. Koukal jak na moje tělo a místo, kde jsme na něj neustále dosedala, tak do mého obličeje. Někdy na mě počkal, ale většinou naprosto drze vyvrcholil sám, i když vlastně stejně neustále pokračoval dál, takže jsem na tu dokonalou extázi dosáhla i já.

A za dnešní noc víckrát, jak za celý můj život…     

Edward

Nadzvedla pomalu jednu nohu a vyčerpaně se svalila hned vedle mě. A to je jako konec? No já měl v plánu rozhodně ještě pokračovat… Bylo mi naprosto jasné, proč spojení člověk a upír nemůže nikdy fungovat. Pokud se totiž někdo našeho druhu, kdo má člověčího partnera, přenese přes všechny jeho lidské potřeby, stárnutí a křehkost, pak je tu ještě jeden dost závažný problém. Výdrž! Já bych nejraději pokračoval celou noc a možná, pokud by to za to stálo, i následující den, ale Bella? Vypadalo to, že už má vážně dost… za to já ani zdaleka ne. A to jsme spolu byli pouhé tři hodiny! A já byl pořád v pohotovosti…

Co mám teď jako dělat s tím mých napůl ukojeným chtíčem?

Přetočil jsem se na bok, abych se na ni mohl podívat. Ležela na zádech, úplně nahá a světu na odiv. Tělo se jí lehce lesklo i v té inkoustové tmě. Pozorně jsem si prohlédl její uvolněný obličej, zavřené oči a plné, mírně pootevřené rty. Bylo vidět, že se ze všech sil snaží uklidnit, přesto jí hrudník neustále trhaně poskakoval nahoru a dolů, i když moji pozornost si stejně přitáhly ty dva temně růžové body, které se neustále tak rozkošně tyčily směrem vzhůru. Natáhl jsem ruku a bříšky prstů jsem si s jedním začal pohrávat, čímž jsem mazlíkovi zhatil plány na zklidnění jejích srdečních reakcí. Zase se jí pod žebry nekontrolovatelně rozbušilo…

„Edwarde,“ vzdychla, „já už vážně nemůžu… navíc… zítra musím do práce…“ povzdechla si, „…vlastně už asi dneska.“ Docela dojemná řeč, ale mě neobměkčila ani malinko… a to ani dole. Tak si holt bude muset vzít dovolenou.

Naklonil jsem se nad ni a znovu se zhluboka nadechl a… neměl jsem to dělat, protože pořád voněla tak neskutečně nádherně.

„Edwarde,“ opět zasténala moje jméno. Sakra! Proč se mi to vlastně tak moc líbí? „Sotva se došourám do koupelny,“ postěžovala si, přesto ale svůj krk mým chladným polibkům nastavovala víc jak vřele. Ruka mi naprosto automaticky zajela mezi její hladká stehna… k jejímu klínu, a jakmile se moje prsty znovu dostaly dovnitř, Bella se přes zatnutou čelist sykavě nadechla a sama okamžitě dobrovolně roztáhla nohy. No vidíš, že to jde…

Pak ale najednou ztuhla.

„Musím se jít osprchovat,“ oznámila klidně a otočila svůj obličej k tomu mému, momentálně naprosto překvapenému. Ona mě odmítla? Zase? Jako v tom kamrlíku… Zvedla se ve mně jen mírná vlna vzteku, možná spíš vlnka, přesto jsem byl ale nakrklý.

Nenápadně se vyprostila z mého obležení, namáhavě se zvedla a rozešla se pryč. Všechno ve mně hořelo, když jsem pozoroval mazlíka, který si to mířil do koupelny za sprchou. Ach, ten zadek! A jakmile mi zmizela z očí, moje vášeň se doslova rozplála jak pochodeň. Uslyšel jsem jak pouští vodu a v tu chvíli jsem měl jasno. Musím ji mít! Ještě alespoň jednou!

A rozběhl jsem se…

Ve své upíří rychlosti jsem Bellu popadl, vysadil do klína a hned na to narazil na zeď sprchového koutu. Překvapeně vyhekla, ale než stačila ještě cokoli dalšího, naprosto bez varování a dalšího otálení jsem se do ní zasunul… a to až na doraz. Ten pocit… Tohle jsem miloval. Bral jsem si ji tvrdě, rychle, samolibě a naprosto chtivě. A ani ona se už netvářila nijak užasle, naopak při hlasitém vzdychání se mi ještě pokoušela vycházet naproti.

Svýma rukama hrubě čapla moje vlasy a snažila se mi zahnout hlavu. Nebránil jsem se a udělal to, oč mě žádala. Cítil jsem ji všude, tak jako ty teplé kapky, které na nás oba dopadaly ve stále stejně rychlém a silném rytmu. Její rty okamžitě přistály na těch mých, ale byl jsem rychlejší a hlavně nedočkavější, a tak jsem stejně pohotově vrazil jazykem do jejích. Slastně zaúpěla a tahala mě o to žádostivěji.

Ještěže nejsem člověk…

Bylo to sice rychlé, ale o to žhavější a drsnější, než co jsem s ní dělal doposud…

Ach, Bello! Co to se mnou děláš?!

„Teď už se můžu v klidu osprchovat? Zítra musím do práce,“ šeptala trhaně, ještě pořád opřená čelem o to mé.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 13. kapitola - Chci tě!: