Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 6. díl - Setkání

26.12.2009 (16:45) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3757×

Dny ubíhaly a Tanya byla den ze dne nervóznější. Nechtěla to na sobě dát znát ale nedařilo se jí. To jsem na toho jejího nápadníka zvědavá. Básnila o něm neustále dokola.

,,Víš Bell, on je vážně skvělý, kdybys ho viděla…“

,,Víš Tanyo, pomalu už ho znám. Vyprávíš tu o něm denně.“ Přerušila jsem její proslov raději hned na začátku. Tohle jsem slyšela už milionkrát.

,,Vezmi Jakea na lov. Co ty na to?“ To bude ono pěkně ji vyklidit z pole.

,,Moc ráda.“ Vím, co na ni platí. ,,Jakeu půjdeš s tetou?“ Zašveholila na něj.

Ten ihned vstal od své nynější zábavy, kterou představoval Carmenin nejlepší příborový servis. Darovala mu ho, když viděla jakou radost má z toho, když i on může něco rozmačkat ve svých maličkých ručičkách. Rozeběhl se za Tanyou a skočil ji do nastavené náruče.

Mezitím jsem si dojela do města nakoupit nějaké učebnice, které brzy budu potřebovat a také jsem chtěla doplnit svou sbírku knih. Knihy, hudba a hlavně Jake byli teď mou láskou.

Ve městě jsem se zdržela déle než jsem čekala. Cestou domů jsem zahlédla squashové centrum a chvíli se dívala jak hrají. Málem bych zapomněla na svůj další koníček. Squasch jsem začala hrát ve svých deseti letech a absolutně mě pohltil. Jenže poslední dobou jsem ho zanedbávala a vlastně jsem ani neměla s kým hrát. Smutně jsem sklopila hlavu a chtěla odejít.

,,Co tak smutně?“ Prudce jsem hlavu zase zvedla a otočila se za tím hlasem. Stála tam malá černovláska a pozorovala mě.

,,Nejsem smutná.“

,,To vidím. Chceš si zahrát?“ Byla to lákavá nabídka ale nemám co na sebe a měla bych se už vrátit.

,,Já nevím. Nechci zdržovat a nemám věci.“ Na jednu stranu se mi tak strašně chtělo jít ale Jake už na mě jistě čekal a jsem tu sama. Ve svém nynějším životě řeším bezpečnost mnohem více než dřív. Mám pocit, že jsem jako svázaná strachem.

,,No tak, věci ti půjčím…“

Přemlouvání pro ni nebylo moc náročné a já si to skvěle užila. Už byla pomalu noc, když jsem vstoupila do obývacího pokoje hlavního domu. Do domu pro hosty se vrátím až se návštěva uráčí jet zase jinam. Jenže nevím jestli dřív nebude svatba. Tanya nevypadá, že by svou kořist jen tak pustila. Při tom pomyšlení jsem se musela usmát.

Tanya ale nevypadala, že by ji bylo o smíchu. Pozorovala spícího Jakea v Eleazarově náručí a mračila se. Byl to nejrozmazlovanější poloupír co znám, no vlastně je jediný co znám. Nejprve jsem se ujistila, že mu nic není ale vypadal stejně jako dřív.

,,Co se děje?“ Zeptala jsem se raději Carmen, která mi připravovala večeři. Bylo to od ní moc hezké a vypadala, že ji to i baví a dělá ji to radost, takže jsem ji nechala.

,,Návštěva nakonec dorazí později. Prý je zdrží nějaké nečekané události a přijedou až někdy v polovině září.“ To nebude s Tanyou k vydržení. A aby toho nakonec nebylo málo, prý to nebude jen zdvořilostní návštěva ale hodlají u nás nějaký čas zůstat. No, co se dá dělat. Pár upírů navíc mi snad už nemůže ublížit.

Na školu jsem nastoupila se vší slávou. Byla jsem tu novinka číslo jedna. Svoje Volvo jsem zaparkovala mezi ostatní auta, která byla rozhodně méně okázalá a o nějakou tu generaci starší. Než jsem vystoupila napočítala jsem do deseti a zhluboka se nadechla.

,,Tak jdeme na to Bell.“ Řekla jsem si pro sebe, popadla bílou koženou tašku přes rameno a vystoupila.

Hovor okolo mě okamžitě utichl a proměnil se ve vzrušený šepot.

,,To je ta nová… Odkud je?... Myslíš, že někoho má?...“ To byl jen úryvek z toho co jsem mohla slyšet. Raději jsem šla přímo do hlavní budovy vyzvednout si rozvrh a přijímací papíry. Necítím se dobře, když je kolem mě takový rozruch.

,,Dobrý den.“ Pozdravila jsem způsobně.

,,Dobrý den, vy musíte být slečna Swanová že?“ Vybafla na mě korpulentní dáma v brýlích.

,,Ano, jdu si vyzvednout nějaké papíry.“

,,Tady máte rozvrh a tento papír si nechte od profesorů podepsat a přineste mi ho zpět.“ Dozvěděla jsem se ještě spoustu věcí, co mám a co nemám dělat a co bude… ale to už jsem pouštěla druhým uchem ven.

Pomalu jsem se šourala po chodbách a dávno po zvonění hledala učebnu biologie. Sakra, můj orientační smysl se s mým neposkvrněným mateřstvím, zdá se, nezlepšil.

„Ahoj, ty jsi Isabell, že?“ Zastavil mě, celkem přitažlivý, no celkem dost přitažlivý, vysoký kluk. Měl tmavě hnědé vlasy stažené do culíku a hnědé oči v nichž tančily hravé plamínky.

„To jsem vyfocená v novinách a nad mou obří fotkou je titulek: Ta Nová!“ Maličko jsem na něj nechtěně vyjela. Maličko jsem se při tónu svého hlasu i sama zarazila. Promítlo se v něm moje nízké sebevědomí. Při pohledu na něj jsem si říkala, že o takovou jako já by ani nezakopl.

„No po pravdě tam bylo i tvoje jméno takže…“ Nenechal se zastrašit mou evidentní nepřátelskou náladou a vesele si vtipkoval dál.

„Fajn takže… čau.“ Vážně se mi nechce stát tu s ním a nechat ho aby se mi vysmíval.

„Počkej.“ Nereagovala jsem na jeho volání a šla dál. Doběhl mě a chytil za rameno.

„Jakou učebnu hledáš? Ztratila ses?“ Vyškubla jsem mu ruku z jeho sevření. Nebylo mi to nepříjemné ale nač si nechávat plané naděje?

„Proč tě to zajímá?“

„No, mohl bych ti pomoci. A sobě vlastně taky.“

„Jak to myslíš?“

„Že bys mě pak z vděčnosti pozvala na kafe co?“ Cítila jsem jak se mi červeň hrne do tváří a sklopila jsem oči.

„Hledám učebnu biologie.“ Kuňknula jsem nervózně. Zdálo se mi to nebo mě právě nepřímo pozval na rande? Nebo si spíše řekl o pozvání.

„Tak pojď, jdeme.“ Vzal mě za ruku a táhl mě za sebou úplně opačným směrem než jsem původně měla v úmyslu se vydat. Užívala jsem si ten pocit jeho dlaně v té mojí a nechala myšlenky se ubírat vlastní cestou.

„Tak co první den ve škole Bell?“ Ptala se mě už popáté Kate. „Bello? Slyšíš mě?“ Zrovna jsem si znovu přehrávala odpoledne u kávy, které jsem strávila společně s Alecem. Domluvili jsem se na zítřek, že si zajdeme zahrát squash.

„Ano vnímám Kate.“

„To už jsi mi odpověděla po páté Bell.“

„Vážně?“

„Ach jo, tak nic. Jdi si raději lehnout.“

„Dobře.“ Nepřítomně jsem šla k sobě do pokoje. Ani jsem nevnímala jak, ale najednou jsem ležela v posteli a usínala s úsměvem na tváři. Po dlouhé době jsem byla opět spokojená. Už jsem věděla co mi chybělo.

Uplynul první týden školy. S Alecem jsme byli skoro jako nerozlučná dvojka. Ale byli jsme jen kamarádi a také jsme to tak brali. Bylo mi s ním fajn. Na víkend jsem odjížděla s ním a jeho partou do hor kempovat a vrátit jsem se měla v pondělí a to půjdou rovnou do školy.

„Budeš tady hodný ano Jakeu?“ Nechtělo se mi ho tu nechávat tak dlouho samotného. Zvykla jsem si, že ho mám denně na očích.

„Proč nemůžu s tebou?“

„Brzy se vrátím, neboj se. A bude tu s tebou tatínek a tety hm.“ Pomalu se mi začaly do očí hrnout slzy. Loučila jsem se s ním už skoro hodinu. Alec venku stepoval s batohem na zádech a počítal minuty, dovnitř jsem ho nepozvala a asi nikdy ani nepozvu. Rychle jsem Jacoba dala Carmen a políbila ho na čelo. Ze dveří jsem skoro vylítla.

„Konečně…“ Vydechl Alec a vyrazili jsme za ostatními.

„Ale viděla jsi to? Přísahám, že jsem tam někoho viděl. Ne byli tři.“

„Alecu vyprávíš mi to celé dva dny. Byla tma, bůh ví co jsi viděl.“ Nasupeně jsem mu odpověděla. Musím říct, že za ty dva dny jsem ho měla dost.

„Musím běžet, mám první hodinu tělocvik. Chci stihnout zařazení do týmů. Zatím pa.“ Nečekala jsem na odpověď a vyběhla i s batohem na zádech do budovy s tělocvičnami. Za ten týden už jsem se naučila alespoň trochu se tady zorientovat a budova s tělocvičnami navíc byla největší ze všech, takže snad nezabloudím.

A vida, máme nové spolužáky.

5 Shrnutí povídek 7

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 6. díl - Setkání: