Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 5. díl - Nová rodina

19.12.2009 (17:45) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3649×

Vystoupila jsem z auta a obešla ho. Už byly u mě. No jo, ta jejich upíří rychlost. Občas by se mi taky hodila.

,,Ahoj Isabello, jsem Carmen.“ Pozdravila mě černovlasá kráska. Usmála se na mě a ukázala tak svoje nádherné zuby. Žádné jídlo, žádné kazy. Ušklíbla jsem se v duchu.

,,Jen Bella prosím, těší mě.“ Chtěla jsem jí podat ruku ale rovnou mě objala. Takové přivítání jsem ani nečekala. Bylo mi to trochu nepříjemné.

,,Promiň, doufám, že ti to nevadí. Těšila jsem se na nového člena rodiny. Tedy dva nové členy…“ Podívala se za moje záda, kde stále ještě v sedačce seděl Jacob.

,,Můžu?“

,,Já nevím, je tu někde Eleazar?“

,,Nemusíš se bát Bello. Ale chápu tě. Eleazar tu bude každou chvíli.“

,,No tak nás k ní také pusť Carmen.“ Ozvala se blondýnka za ní.

,,Jsem Tanya.“ Byla z nich snad nejkrásnější. S těmi svými blond vlasy s jahodovými proužky pak přímo neodolatelná. I ona mě objala. Jenže maličko víc. Sykla jsem bolestí.

,,Ou, promiň. Nejsem zvyklá objímat lidi.“ Já spíš doufám, že není zvyklá je večeřet. Ale všechny měli tak krásné zlatavé oči jako El, takže to minimálně nebylo na denním pořádku.

,,Kate.“ Ozvala se poslední. Také byla blond, jen ne s tím nazrzlým odstínem jako Tanya. Poslední chladné objetí. Potom bylo už jen ticho. Kdybych o tom psala popsala bych to jako tu trapnou chvíli ticha.

,,Bello!“ Konečně nějaký známý upír.

,,Eleazare! Kde jsi byl?“ Oddechla jsem si vděčně.

,,Promiň, myslel jsem, že přijedete později. Chtěl jsem si zajít na lov ale Carmen volala, že už jsi tu. Seznámili jste se?“

,,Ano řekla bych, že seznámili.“ V podstatě.

,,To je dobře, že jsi to nestihl, Jakob by si, myslím, taky něco dal.“ Vážně jsem tu jejich stravu a vůbec všechno brala s takovou samozřejmostí až to bylo divné. Eleazar už otevíral dveře u spolujezdce a mrkal na Jaka.

,,Tak Jacobe, půjdeme?“ Nikdy bych do něj takovou míru otcovství neřekla. Překvapuje mě každý den.

,,Počkej Ele, co já?“ Zašeptala jsem směrem k němu.Vím, že mě určitě slyšely ale nemohla jsem jinak. Nejsem zas až tak odvážná abych tu s nimi zůstala sama.

,,Bello, to je v pořádku.“ Položil mi jeho chladnou ruku na rameno.

,,A nemohla bych jít s vámi?“

,,To myslím není dobrý nápad.“

,,Ale já…“

,,V tom mi musíš věřit Bello. Pokud se zatím necítíš na to, zůstat tady vezmi si auto a jeď se podívat do města. My se brzy vrátíme.“

,,Dobře. Dej na něj pozor.“ Snažila jsem se uklidnit ale hlas se mi třásl.

,,Věř mi trochu Bello.“

,,Věřím.“ Poslední slovo už z mých úst vzal vítr. Byli pryč a já stála zády ke třem upírům. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči.

,,Bello?“ Poslední hluboký nádech a výdech a otočit se.

,,Ano?“

,,Víš, my víme, že je to pro tebe těžké.“ Vážně, vědí? Nejsem si tak jistá.

,,Ale není se čeho bát.“  Tak to nevím, na tohle mám tak trochu jiný názor.

,,Bydlet nemusíš přímo v domě, pokud nechceš. S domem sousedí malý dům pro hosty a je spojen chodbou. Je tam vše, co můžeš potřebovat.“ Pokračovala Carmen ve svém projevu.

,,Pokud to tak pro tebe bude lepší, můžeš, můžete zůstat i s Jakem tam.“

,,Nevykládejte si to nějak špatně ale zatím vás neznám. Potřebuji trochu času.“ Vysvětlila jsem jim. Musí mě pochopit.

,,To je samozřejmé. Pojď pomůžeme ti s věcmi a potom si můžeš zajet do města, než se vrátí kluci.“

Ano, v domě pro hosty bylo vážně vše. Byl to spíš takový menší dům. Nastěhovala jsem si tam pár věcí, které jsem si přivezla a trochu to tu poklidila. Dlouho tu nejspíš nikdo nebydlel. Našla jsem tu nějaké mužské šaty a také cd. Hodlala jsem šaty vzít a dát je Carmen, nechci tu vyhazovat něco, co není moje. Ale cd jsem si prošla a hodlám si je poslechnout. Snad to nebude vadit. DeBussy je bezva.

Ve městě jsem strávila celé pozdní odpoledne a večer. Byl krásný letní večer. Koupila jsem spoustu věcí. Na Eleazarovu kreditku samozřejmě. Už jsem si zvykla, že utrácím jeho peníze ale nijak jsem toho nezneužívala. Snad mu to někdy budu moci splatit, alespoň trochu.

Do domu jsem se vracela se smíšenými pocity. Doufala jsem, že tam už Eleazar s Jakem budou. Carmen, Kate i Tanya se mi zdály fajn ale strávila jsem s nimi jen chvíli, takže hodnocení si nechám na později.

Uložila jsem jídlo i ostatní nakoupené věci do domu a protože tu Eleazar ani Jake nebyli, vydala se spojovací chodbou za ostatními. Bylo tu uklizeno, jako by jí někdo používal denně. Musely ji uklidit, když jsem byla pryč.

,,Dobrý večer.“ Pozdravila jsem způsobně, když jsem se vymotala domem a našla je v krásném obývacím pokoji. Dům se zdál být tak prostorný a útulný. Žádné upíří doupě. Byla tu tmavá podlaha a světlý nábytek, spousta světel a pohodlných taburetů. Seděli na obrovské pohovce u zapnuté televize, jenže ji nikdo nesledoval. Jakmile jsem vstoupila jejich oči se stočily od Jakea na mě. Takže jim se taky dokázal dostat pod tu jejich mramorovou kůži. Aby ne, byl úžasný.

,,Mami!“ Zavýskl a skočil mi do náruče. ,, Měl jsem většího než táta!“ Chlubil se a přiložil svou ručičku k mé tváři. Začal mi ukazovat průběh jejich lovu a já ho, tak jako pokaždé, zastavila.

,,Jakeu, tohle je vaše tajemství s tatínkem. Tomu já nerozumím.“ Eleazar měl pravdu, je lepší nevidět ho takhle. Jakea očka ale posmutněla.

,,Nezlob se miláčku. Pojď povíš mi co si dělal potom ano?“ Opět začal přibližovat ručičky ke mně ale utnula jsem ho.

,,Ne ne, to je neslušné. Hezky nahlas ano.“

,,Dobře.“

S novou rodinou jsem se rychle sžila a zamilovala si je. Postupem času jsem dokonce i zapomínala, čím vlastně jsou. Blížil se konec prázdnin a já se začala shánět po tom, kam nastoupím na školu. V září mi bude sedmnáct, takže nastoupím na střední školu do třetího ročníku. Strašně už se těším mezi ,lidi´.

Ležela jsem na terase v domě pro hosty a četla si už dost odrbaný výtisk románu Na Větrné Hůrce. Jake byl někde venku s tetou Carmen. Ta ho milovala jako nikdo. Myslím, že jí také nahrazoval syna. Jakob vypadal na skoro tříleté dítě a stále neúspěšně jsme se snažili zjistit něco více o jeho druhu. Kdyby to tak šlo dál, za rok bude vypadat na šest let a za deset let na šedesát. A co potom? Umře aniž by prožil plnohodnotný život?

,,Bello?“ Tanya mě vyrušila z mého přemýšlení.

,,Ano?“

,,Můžu na chvíli?“

,,Jistě.“ Zavřela jsem knihu, posadila se a pokynula jí na místo vedle sebe.

,,Víš, jen jsem ti chtěla říct, že příští týden přijede na návštěvu další rodina vegetariánů. Bude mezi nimi i ten kluk, co tady nechal to oblečení víš… no, chtěla jsem se zeptat, zda by ti nevadilo, kdyby přijeli a také, kdyby ses na tu chvíli zatím přestěhovala do domu k nám?“

,,Ale jistě, je to váš dům Tanyo.“

,,Ne, je to náš dům Bello. Patříš k nám. Všichni to tak cítíme.“

,,Díky.“ Objala jsem ji. ,,Samozřejmě, že to tam s vámi na chvíli přežiju.“ Pomalu jsem se zvedala. ,, I když to bude úděsný…“ Protáhla jsem a hodila grimasu trpícího mučedníka. Dívala se na mě s údivem a nevěděla co říct.

,,Ale no tak. Dělám si legraci… i když možnááá.“ Rozesmála jsem se a vyběhla jsem do kuchyně. Byla tam ale už přede mnou  a nalévala mi džus.

,,Prosím madam…“

Takže návštěva.

4 Shrnutí povídek 6

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 5. díl - Nová rodina: