Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepřemožitelní 5. kapitola

10.06.2010 (07:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2009×

Byla jsem nervózní, jako když jsem poprvé vstupovala do dveří střední školy, kterými se přede mnou otevírala budoucnost.

„Mám strach tati,“ přiznala jsem se mu, když mě vezl ke škole.

„A čeho se bojíš?“ zeptal se s rodičovskou láskou a starostí.

„Všeho! Bojím se toho, že nezapadnu, že budu všem jenom pro smích a taky toho, že nedokážu být dospělá a pořád budu jenom dítě ze základní školy,“ řekla jsem smutně a zavřela jsem oči.

„Ale Elis, střední přeci není jenom o tom, že by jsi najednou měla být dospělá,“ usmál se a já jsem v koutcích jeho očí zahlédla vrásky.

„Střední škola ti otevírá nové dveře, ale nezavírá dveře dětství. Nestane se z tebe náhle dospělá žena, ale už také nebudeš malá holčička. Věřím, že ty zapadneš do kolektivu lidí, protože jsi výjimečná. Jsi krásná, chytrá a lidé tě mají rádi. A vždycky si pamatuj, že já s maminkou tě milujeme. A jedno tajemství bych ti teď měl asi říct... Ani já nejsem pořádně dospělý. Občas se cítím jako dítě, ale je to jenom na mně, jestli takový chci být a nebo ne. Nedělej si vrásky smutkem. Buď sama sebou a všechno bude dobré,“ poradil mi a já jsem byla ráda za to, že ho mám.

„Děkuju, tati. Moc jsi mi pomohl. Mám tě ráda,“ řekla jsem, vtiskla jsem mu pusu na tvář, kterou pokrývalo jednodenní strniště a vyšla jsem z auta do školy.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Alex, který přišel ze svého pokoje a nastavil mi rámě ruky.

„Ano jsem, já... jenom jsem trochu nervózní.“ Zasmál se.

„Prosím tě, vypadáš úžasně! Viděla ses už v zrcadle? Každá dívka tam bude ve tvé přítomnosti nervózní, protože ty vypadáš jako bohyně!“ Chválil mě tak, až bych se bývala červenala, kdybych ovšem mohla. Postavili jsme se před dveře, kterými se vstupuje do sálu a nasadili jsme si masky, které byly součástí plesu. Pak už sluhové otevřeli dveře a my jsme vstoupili do velkého plesového sálu, který byl bohatě nazdoben zlatem. Připadala jsem si jako v nějaké pohádce. Rudé závěsy kontrastovaly s tmavou malbou zdí, na kterých byly zavěšeny kahany se svícemi, které osvětlovaly spolu s velkým lustrem celý sál.

Přesunuli jsme se k Arovi a on nás uvedl před ostatní.

„Dámy a pánové, vážení hosté,“ začal s úvodní řečí. „Vítejte ve Volteře na velké oslavě pobývání dvou důležitých členů naší rodiny. Přivítejte prosím Elisabeth a Alexandra.“ Naše celá jména zněla vznešeně, lehce jsme se uklonily. Přítomní zatleskali, a pak se již spustila hudby, která se v sále skvěle rozléhala.

„Můžu tě poprosit o tanec, sestřičko?“ zeptal se Alex, když první tóny hudby zazněly sálem.

„Jistě, ale neručím za tvé případné zranění. Přeci jen jsem byla v tanečních naposledy před dvaapadesáti lety.“ Usmála jsem se na něj a on lehkým mávnutím ruky naznačil, že taková maličkost ho nemůže odradit. Sešli jsme ze stupínku dolů na parket a vmísili jsme se mezi ostatní tančící páry. Bylo to zvláštní, jak lehký tanec byl. Nezapomněla jsem nic a jak je vidět, tak Alex také ne. Tancovali jsme kolem velkého zrcadla a já jsem zahlédla odraz muže a ženy, kteří v maskách tancovali kolem sálu. Její dlouhé hnědé a zvlněné vlasy, které měla v drdolu, ze kterého byly volně spuštěny dolů, vypadaly skvěle v kontrastu s jeho tmavými vlasy, které byly na krátko ostříhané a upravené do elegantního a zároveň velmi moderního střihu. Vypadali jsme vážně dobře.

Alex měl pravdu, že ženy nejspíš budou závidět, ale trochu se zmýlil, protože v sálu byla ještě jedna dívka, která byla mnohem krásnější než já. Tančila uprostřed parketu s mužem, který byl o kousek vyšší než ona a měl proti ní mohutnou a silnou postavu. Už od pohledu mi bylo jasné, že je velmi silný. Více jak on mě ale zaujala ona. V rudých šatech, které ostře kontrastovaly s jejími blond vlasy, jí to velmi slušelo. Nepochybně si byla jistá svou krásou a svými přednostmi, protože se pohybovala jako královna. Všímala jsem si pohledů, které jí věnovali muži i ženy a také jsem si všímala jejího pohledu, který věnovala tomu, kdo s ní tancoval. Byl to pohled, který jsem dosud nikdy nepoznala. Byl zamilovaný? Já nevím, nikdy jsem nepoznala někoho, kdo by pro mě byl víc, než jen dobrý přítel.

Skladba dohrála a my jsme se chystali odejít z parketu, ale zabránil nám v tom jistý muž.

„Smím prosit?“ zeptal se Alexe, který mě držel za ruku. Nejspíš nevěděl, co odpovědět, a tak se na mě tázavě podíval. Může. Poslala jsem mu vzkaz skrz naše myšlenky a on mě tedy předal tomu neznámému upíru. Pomalu odešel k Arovi, ale pořád nás pozoroval, zatímco jsme začali tančit.

„Mohu vědět, jak jmenujete?“ zeptal se slušně. Bylo mi okamžitě jasné, že je již dlouhou dobu upír.

„Jmenuji se Elisabeth, ale prosím říkejte mi Elis,“ požádala jsem ho.

„A vaše jméno?“ zeptala jsem se ho hned. Neušlo mi, že se pod jeho maskou skrývá velmi krásná tvář. Pohled do jeho očí mě zarazil. Byla jsem si nepochybně jistá, že je upír, ale jeho oči nebyly rudé. Měly barvu onyxu. Nikdy jsem neviděla upíra s takovou barvou očí.

„Jmenuji se Edward Cullen.“ Zatančil se mnou elegantní otočku, zatímco se představoval a my jsme se tak vyhnuli páru vedle nás.

„Děje se něco?“ zeptal se, když jsem ho dlouho pozorovala, ale i on se na mě pořád díval a zkoumal můj obličej. Jeho bronzové a vzhledem neupravené vlasy vypadaly skvěle. Ani můj bratr Alex nevypadal tak dobře jako Edward.

„Tvé oči... Jsou jiné než mé. Nikdy jsem nepotkala někoho, kdo by měl takové oči, jaké máš ty,“ vysvětlila jsem mu své zkoumání, ale nechala jsem si pro sebe, že za to, že z něj nemohu spustit zrak může i fakt, že je vážně krásný. A to jsem ho neviděla bez masky! Má v sobě charisma a něco, co mě přitahuje jako magnet přitahuje kovové předměty.

4. kapitola - Shrnutí - 6. kapitola

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřemožitelní 5. kapitola: