Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepřemožitelní 4. kapitola

09.06.2010 (17:00) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2216×

Stála jsem v místnosti a snažila jsem se trénovat svou mysl. Soustředila jsem se na vázu, kterou jsem měla před sebou a svým štítem, který jsem pomalu posouvala jejím směrem, jsem se ji snažila shodit na zem. Natáhla jsem před sebe ruce a cítila jsem, jak se tlak, který vycházel z mého nitra, přesouvá a je pořád silnější. Zaměřila jsem tu vázu, jako kdyby to byl nějaký můj nepřítel. Neustále jsem se na ni upřeně zírala a cítila jsem, jak se můj štít natahuje směrem k ní. Trvalo to jen chvíli, ale stálo mě to hodně energie. Dostala jsem se se štítem až k váze a zatlačila jsem. Váza nevydržela tlak, který jsem proti ní vyvinula a spadla. V poslední chvíli jsem ji zachytla svým štítem a ona se nerozbila. Přetáhla jsem ji nahoru zpět na stůl.

„Výborně, Elisabeth," řekl Aro, který stál za mnou. „Tvé schopnosti jsou den ode dne silnější, ale nemusíš se tolik přepínat." Volterra je prý neprůchodná pevnost.

„Jistě, Aro, já vím, ale jsem ráda, když se mohu zlepšovat...," přiznala jsem se mu a on mi s úsměvem řekl, že jsem již dostatečně dobrá.

„Zítra je ples na vaši počest. Zúčastní se ho spousta upírů ze všech částí světa. Každý, kdo něco znamená a je náš přítel," připomněl mi onu slavnou událost, která se bude chystat.

„Ano, já vím," zamračila jsem se. „Je mi to líto, ale nevím, jestli se mohu zúčastnit," řekla jsem mu.

„Proč by ses neměla zúčastnit?" divil se.

„Já nevím. Nikoho z nich neznám a je to hloupé. Nejdřív jsem si myslela, že to bude zábava, ale teď nějak nevím. Ani nemám šaty, které bych si měla vzít!" vysvětlila jsem mu důvod mé váhavosti a on mi nabídl, že není problém, abych si nějaké šla koupit.

„Zde jsou čočky, které změní barvu tvých očí." Podal mi je a já jsem si je hned nasadila. Bylo to trochu nepohodlné, protože jsem viděla i miniaturní značku na čočkách, která byla v dolním rohu, ale při pohledu do zrcadla jsem byla ráda. Po dlouhé době jsem neměla krvavě rudé oči, ale nyní byly téměř hnědé. Ne takové, jaké jsem měla jako člověk, ale každá změna je dobrá. Když tak vzpomínám, tak už ani nevím, jaké oči měli rodiče... Copak se to dá zapomenout? Nejspíš ano, protože všechny mé lidské vzpomínky jsou zamlžené.

„Kreditní karty, které máš k dispozici, umíš ovládat, takže není nic jiného potřeba. Jdi a kup si vše, co budeš potřebovat!" Dal mi svolení a já jsem se převlékla do oblečení, které mi přinesla jedna žena. Byla člověk! Nikdy jsem nepochopila, jak někdo může žít mezi upíry a vědomě jim sloužit, i přestože ví, že lidi zabíjíme. Nejsem ráda za to, že beru lidem životy, ale nemám jiný způsob řešení potravy.

„Jste připravená?" ptala se mě ta drobná žena, která půjde se mnou a pomůže mi něco vybrat.

„Ano, jsem," odpověděla jsem jí krátce a ona mě požádala, abych ji následovala. Upíři na slunci září a proto nevychází ven, ale já nejsem obyčejná upírka, a tak mi z nějakého důvodu sluneční paprsky nic s kůží nedělají. Alex je na tom stejně, ani jemu slunce nevytváří třpytivou, téměř diamantovou kůži. Prošly jsme velkým sálem a výtahem jsme vyjely o patro výš. Nepamatuji si, že bych tudy někdy šla. Vlastně jsem za svůj upírský život nevyšla ven z podzemních sálů! Prošly jsme místností, která vypadala jako nějaká recepce a vyšly jsme ven. Do očí mě uhodilo ostré slunce, které bylo skvělé opět vidět. Anita, tak se ta žena jmenovala, mě přivedla do jednoho z velmi luxusních obchodů, jak jsem poznala z názvu a cen oblečení.

„Prosím, zkuste si tyto šaty," podala mi šaty fialové barvy, které měly moc pěkný střih. Odešla jsem do kabinky a převlékla jsem se do nich. Na ramínku vypadaly moc hezky, ale na těle se mi nelíbily. Ani jsem se jí v nich neukázala a hned jsem je svlékla.

„Nelíbí se vám?" divila se, když jsem vyšla ven opět ve svém oblečení a podala jsem jí je.

„Ne," řekla jsem pouze a ona se nesnažila mi je vnucovat, protože dobře věděla, kdo vlastně jsem. Procházela jsem obchod a v jednom z regálů s oblečením jsem našla překrásné žluté šaty. Vzala jsem si je a šla jsem je vyzkoušet. Oblékla jsem si na sebe šaty z lehké saténové látky a zůstala jsem udiveně stát před zrcadlem. Střih byl perfektní! Šaty měly hlubší výstřih, který zvýrazňovalo nápadité zavazování za krk. Pomalu jsem se otočila a pozorovala jsem v odrazu zrcadla svá záda, která byla celá odhalená. Jemná látka splývala s mým tělem a já jsem si byla jistá, že tohle jsou ty pravé šaty pro mě. Opatrně jsem se vysvlékla a došla jsem k pokladně, abych je zaplatila. Cena mě nijak nepřekvapila, protože ty šaty vypadaly draze, a tak jsem počítala s vysokou cenou.

„Kde jsi byla?" zeptal se Alex, který mi šel naproti, když jsem se vracela do podzemních místností.

„Byla jsem nakupovat na zítřejší ples," řekla jsem mu a na důkaz jsem zvedla dvě tašky plné nejdůležitějších drobností.

„Ty už máš vybrané oblečení?" zeptala jsem se, ale věděla jsem, že můj bratr je pohodář, kterého věc jakou je ples nerozhodí.

„Samozřejmě, že mám!" odpověděl rozhodně. „Poslal jsem si pro kvádro jednu z těch holek, které tu běhají a myslí si, že jsou užitečné," řekl s úsměvem, ale mě jeho slova zamrzela. Usmála jsem se na něj a odešla jsem do svého pokoje. Alex se změnil, tedy já jsem se také změnila, ale on bere lidi jenom jako potravu! Už je nebere jako někoho, kým také byl. To bych nedokázala, ale je to můj bratr a mám ho ráda, takže chápu, že to není lehké žít tu a nezměnit se. Třeba mu zítřejší slavnost ukáže, že ne každý člověk je obyčejný, ale oni tam budou jen upíři, takže se to nejspíš nestane. Posadila jsem se a s knihou, do které Aro, Marcus a Caius sepisovali historii, jsem se snažila zaměstnat.

 3. kapitola - Shrnutí - 5. kapitola

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřemožitelní 4. kapitola: