Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepřemožitelní 23. kapitola

05.08.2010 (14:15) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1839×

„Vím o tom, že ta smlouva, kterou jsme podepsali je neplatná,“ prohlásila jsem. Slyšela jsem překvapení, které se ozvalo od členů mé rodiny, kteří byli stále uvězněni v mém vězení.

„Dal jsem ti své slovo!“ vztekle vykřikl.

„Ano, ale jak jistě dobře víš, tak podle dalšího zákona, který Volturiovi vydali, tak nikdo, kromě nich nesmí dávat své sliby, protože jediné jejich rozhodnutí je může zrušit. Bella zemřela a nic neprovedla, zničili jste jí, protože vám přestala být užitečná. Až dojdeme do Volterry, tak jistě pošlete gardu, která se pokusí zničit Cullenovi. Vím, že přijdu do pekla, ale slíbila jsem si, že se alespoň pokusím vzít s sebou tolik upírů, kteří budou chtít zničit mě a mou rodinu, kolik jen bude možné!“ Hrozivý hlas, který jsem měla, ho zaskočil stejně tak, jako mé znalosti zákona. Natáhla jsem kolem sebe štít a podívala jsem se mu do očí, které se zaplnily vztekem. Tohle není můj bratr, je to lhář, protože to dobře věděl.

„Co chceš udělat?“ zeptal se hrozivě a cítila jsem horkost, kterou cítil on.

„Jen to, co musím!“ Bodnutí, které přišlo od Jane, bylo silné, ale můj štít nepřekročilo. Jsem nepřemožitelná, dokud se sama nezničím. Jak to bylo v příběhu od Ara? Dej si pozor, aby se nezničili navzájem, neboť jen oni mají tu moc! Zapomněla jsem zrušit spojení mezi mnou a Alexem a to byla chyba. Myslela jsem si, že mi pukne hlava, silná bolest a oheň, který jsem cítila, sice nebyl u mě, ale byl v mé mysli. Alex mě spaloval zevnitř. Chvíli jsem odolávala, ale bolest byla nesnesitelná. Něco takového jsem necítila od doby své přeměny!

„Ááá!“ zakřičela jsem a kácela jsem se k zemi, ale ještě předtím jsem přitáhla svým štítem Jane, Aleca i Alexe, kteří také měli potíže s přežitím. Utahovala jsem svůj štít stejně tak, jak sílila Alexandrova moc.

„Nech ji!“ slyšela jsem z dálky Edwardův hlas, který následovalo několikanásobné zavrčení. Neměla jsem sílu udržet všechno najednou a musela jsem stáhnout svůj štít, který byl kolem mé rodiny. Slyšela jsem Emmetta, jak volá, že už můžou projít, ale pořád jsem se nemohla soustředit na nic jiného, než na tu šílenou bolest a na to, že nesmím povolit. Utahovala jsem svůj štít a sílila jsem na intenzitě. Začínala jsem jim pomalu trhat končetiny, ale tušila jsem, že Alexova moc mě zničí dřív, než já dokážu zničit je. Moje síla slábla a za chvíli jsem na ně už nepůsobila vůbec, tohle je můj konec.

Najednou bolest povolila a já jsem otevřela oči. Uviděla jsem Edwarda, který bojuje s Alexem. Emmett se vrhl na Jane a Jasper s Alice na Aleca, ostatní se jim snažili pomoct.

„Ne, Edwarde, ne!“ slyšela jsem samu sebe, jak křičím. V myšlenkách jsem cítila, jak se Alex chystá Edwarda spálit, a natáhla jsem před sebe ruce. Strach, bolest a utrpení, to bylo jediné, co se mi honilo hlavou. Z rukou mi vystřelil silný tlak, který se obmotal kolem Alexe, jako štít a utáhla jsem ho, jak nejvíc jsem dokázala. Zalapal po dechu a skácel se k zemi. Popadla mě šílená lítost, ale teď jsem to už nemohla zastavit! Už to šlo samo, tohle jsem já už neovládala. Další vlna tlaku přišla rychle a štít kolem Alexe se utáhl natolik, že ho to roztrhalo na kousky. Emmett spolu s Carlislem a Esme přemohli Jane, zatímco Alice s Jasperem a Rose zničili Aleca. Všechno se seběhlo tak rychle a najednou byli na hromadě a hořeli. Jejich těla oblizovaly plameny, které je zcela pohltily. Padla jsem na kolena a začala jsem plakat.

Tohle bylo to, co se muselo stát, abych zachránila ty, které miluji. Ty, kteří jsou mi vším, ale on byl můj bratr. Má krev! Má skutečná rodina a já jsem ho zabila! Zničila jsem ho a nestihla jsem mu ani říci sbohem. Jsem nestvůra!

„Elis,“ přišel ke mně Edward a objal mě. Postavila jsem se na nohy a políbila jsem ho. Cítila jsem jeho blízkost a pomáhalo mi to v soustředění.

„Odpusť mi, prosím,“ řekla jsem zoufale mezi vzlyky. „Nejdřív jsem si myslela, že nemám na vybranou, ale potom mi to došlo a zjistila jsem, že by vás zničil. Musela jsem to udělat takto!“

„Neplač a neomlouvej se. Je to za námi a teď už nás čeká jen to hezké,“ řekl a políbil mě do vlasů. Nejspíš by mi ani nedošlo, že tu nejsme sami, kdyby se k nám nepřitočila Alice.

„Elis, musíš jim něco říct,“ řekla a otočila se na gardu upírů, kteří nás pozorovali a ani se nepohnuli. Celou dobu nehnutě stáli. Nepokusili se nás napadnout. Nezkoušeli zachránit své pány. Nechápala jsem to, ale byla jsem za to ráda.

„Vyřiďte Arovi, prosím, že jsem se rozhodla,“ nadechla jsem se. „Již nejsem Elisabeth Voltury, nejsem členka mocného rodu. Zničila jsem tři jeho nejmocnější upíry a zničím kohokoliv dalšího, kdo se pokusí napadnout mou rodinu. Předejte mu tento list a řekněte, že na celou rodinu Cullenových je přísný zákaz útoků. Pokud by nesouhlasili, tak jim vyřiďte, že jsem dost mocná na to, abych si to s nimi přišla vyřídit osobně. Mám kolem sebe velmi silné a mocné upíry, kteří nebudou čekat a budou stát za mnou! Teď jděte!“ zavelela jsem jim a oni se okamžitě otočili a s listinou v ruce odkráčeli. Silným upírem jsem myslela hlavně Emmetta, který by mi neodpustil, kdybych ho nezmínila.

„Drahoušku, jsi v pořádku?“ zeptala se mě Esme, když mě objímala a ujišťovala se o tom, že mi nic není. Všichni projevovali stopy radosti a veselí nad tím, že jsme v pořádku. Byla jsem také ráda, ale cítila jsem velkou prázdnotu. Dnes jsem přišla o bratra, kterého jsem měla po svém boku přes padesát let. Je to pro mě velká ztráta. Ani Carlisle, který mě objímal po Esme, neměl radost z toho, že museli být zničeni. Nemá rád konflikty, bitvy, ani smutek. Tohle však bylo nutné, věděl to dobře, ale i jeho to velmi mrzelo. Než jsem se dostala k Edwardovi, tak to chvíli trvalo. Ostatní se rozhodli, že nás nechají o samotě a přesunuli se do domu. Já i Edward jsme se rozeběhli a utíkali jsme na naši louku, na místo, kde jsme si vyznali lásku. Vyšlo slunce a louka byla zalitá slunečním světlem. Začal nový den a s ním i nový život. Beze strachu a bolesti, doufám.

„Měl jsem o tebe šílený strach,“ řekl Edward, když jsme leželi v objetí mezi květinami. Byl to nádherný barevný koberec, který protkávala tráva. Otočila jsem na něj hlavu a spatřila jsem toho anděla, jehož pokožka byla pokrytá diamanty.

„Mrzí mě to, ale udělala bych cokoliv, abyste byli v pořádku,“ omluvila jsem se mu a políbila jsem ho. Teď už nás čeká jen to krásné, jen štěstí, láska a klid.

„Víš, napadlo mě, že když už nejsi Volturiová, tak bys mohla změnit příjmení docela,“ řekl záludně. Podívala jsem se na něj trošku překvapeně. Posadil se a objasnil mi tu záhadu.

„Elisabeth, jsi má láska. Nikdy bych nemohl najít lepší dívku, než jsi ty. Nepoznal jsem obětavějšího, laskavějšího a krásnějšího člověka. Miluji tě z celého srdce a bylo by mi nesmírnou ctí, kdyby sis mě vzala.“ Nádherné vyznání, které podpořil prstenem, který ani nevím, odkud ho tak najednou vzal, mi sebralo všechny slova.

„Kdybychom byli v době, kdy jsem žil, tak bych to provedl nejspíš jinak. Nejdříve bych se ti dvořil. Požádal bych tvého otce o to, abych tě mohl navštěvovat. Někdy bych možná ukradl i políbení a nakonec bych poklekl na jedno koleno a vyslovil bych své přání." Ta slova byla úžasná. Odpověď jsem znala.

„Ano, vezmu si tě. Miluji tě,“ vydechla jsem, když jsem dokázala najít správná slova. Políbili jsme se a tam, na překrásném koberci, který tvořily nejrůznější květiny, jsme se znovu milovali. Nekonečně dlouho a nesmírně krásně. Věřím, že život s Edwardem bude to nejnádhernější, co mě kdy mohlo potkat. Nikdy se toho úžasného upíra nenabažím, můžeme žít tady nebo někde jinde, ale hlavně spolu. Spolu, dokud nás smrt nerozdělí. Ale my máme přece nekonečné množství času, tedy alespoň do konce věčnosti.

Nebe se v tu chvíli rozzářilo zlatorůžovou barvou a my jsme pozorovali ten nejnádhernější západ slunce, který jsme kdy mohli spatřit. Fascinovaně jsem pozorovala tu nádheru a docházelo mi, že se na něco tak úžasného už nikdy nebudu muset dívat sama. Vždycky to budeme my dva.

 22. kapitola - Shrnutí - Epilog

Konec byl možná trochu zamotaný, ale vlastně šťastný.

Chtěla bych ještě říci, že nic není tak jasné, jak se teď zdá, protože se v epilogu ještě některé věci změní.

Děkuji za vaše komentáře. :-)

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřemožitelní 23. kapitola: