Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 9. - Důvěra

03.01.2010 (12:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5938×

Kapitola 9. - Důvěra

Pohled Belly.

Přišla jsem k Alice, která na mě čekala před domem. Usmála se.

Všichni už na tebe čekají. Myslím, že je hrozně zajímá, kde jsi s Edwardem byla. Zatvářila jsem se na ni nešťastně. Copak se nemůžou starat o sebe? Ach jo. Už slyším Emmetta a jeho vtipné poznámky.

„Tak to je asi nemůžu nechat čekat,“ řekla jsem.

„Alice, myslíš, že bys se mnou mohla jít zase večer na lov?“ hodila jsem na ni prosebný výraz. Nechtělo se mi jít samotné. Na lov jsem ale musela. V zájmu Edwardova života.

„Jasně a pojedeš se mnou zítra na nákupy?“ zakřenila se na mě.

„Pojedu, aspoň si pořídím něco nového na sebe,“ zasmála jsem se na ni. Vypadala spokojeně.

„Ale teď už pojďme za ostatními,“ řekla jsem a vešla společně s Alice do domu.

Viděla jsem Carlisla s Esme stát u schodů. Oba se tvářili záhadně. Rose s Emmettem byli v obýváku. Emmett se tlemil a Rose se tvářila naštvaně. Riley s Jasperem stáli u sedačky. Bez výrazu.

„Čau ségra, kde jsi byla? A s kým?“ smál se a mrkal na mě Emmett.

„Jak jsi strávila odpoledne Bello?“ zeptala se mě Esme.

„Byla jsem se projet s Edwardem u jezera,“ odpověděla jsem Esme. Na Emmetta jsem vyplázla jazyk. Začal se řehtat na celé kolo. Zvedla jsem oči v sloup.

„Bello, je to člověk a to by nás všechny mohlo ohrozit. Kdyby se něco zvrtlo nebo kdyby se dozvěděl příliš mnoho…“ vyčítavě mi řekla Rose.

Čím ji tak pobláznil? Dobře, tak ji přitahuje jeho vůně, ale to co jsem viděl, nevypadalo, že by ho chtěla zabít. Vždyť ho líbala. Pomyslel si Riley. Jasper se teď usmíval. Možná proto, že se usmívala Alice. Jen Carlisle ještě nic neřekl a jen se na mě zamyšleně koukal.

„Jsem dost silná na to, abych se ovládla. Takže se nic nezvrtne. A zatím nemá žádné podezření o tom, kdo skutečně jsme.“ Přelétla jsem pohledem ostatní.

„Věřím ti Bello,“ pronesl Carlisle a usmál se na mě. Myslel to vážně. Byla jsem mu za tu důvěru vděčná. Protože Carlisla bych opravdu zklamat nechtěla.

„Díky Carlisle, tvé důvěry si vážím.“ Výslech jsem snad měla za sebou. I Rose se tvářila víc v pohodě.

„Jdu se podívat na učení.“ Usmála jsem se na všechny a šla po schodech nahoru do svého pokoje.

Dělala jsem si úkol z matematiky, když se ozvalo zaklepání na dveře.

„Můžu dál?“ zeptala se Rose.

„Jasně,“ řekla jsem jí. Vešla ke mně do pokoje a sedla si za mnou na sedačku.

„Bello, vážně jsi si jistá tím, že se dokážeš ovládnout? Nezlob se na mě, ale mám jen strach o rodinu. Kdybys ho zabila třeba při hodině, tak bychom tu dál nemohli zůstat. A mně se ještě nechce stěhovat jinam. Ve škole se mi líbí a počasí je tu pro nás také ideální.“

„Rose, já se nezlobím a chápu tvou obavu. Ale jsem si jistá, že se dokážu ovládnout. Záleží mi na Edwardovi, a kdybych ho zabila, tak bych se pak nemohla podívat nikomu do očí. Neříkám, že to bude snadné, ale zvládnu to,“ řekla jsem jí na vysvětlenou.

„Pak je tu ještě ta věc s prozrazením. Pokud se s ním budeš vídat, myslíš, že mu nedojde, kdo jsme? Co když to řekne ostatním?“

„Rose, nevím, jestli dokážeš pochopit, co ti teď řeknu. Všechny kluky, které jsem měla, jsem brala jako zpestření svého nesmrtelného života. S Edwardem je to ale jiné. Vím, že ho skoro neznám, ale je pro mě důležitý. Chci ho poznat víc. Chci se s ním vídat. Jak už jsem ti řekla, záleží mi na něm. Jediné, co ti můžu slíbit je, že kdyby došlo k tomu, že by zjistil, kdo jsme, a hrozilo by, že nás prozradí, tak se o něj postarám.“ Musela jsem věřit tomu, že kdyby se o nás dozvěděl pravdu, bude mlčet.

Rose se na mě zamyšleně dívala. „Ty jsi do něj zamilovaná,“ řekla a zírala na mě. Takže pochopila, to co jsem se jí snažila vysvětlit.

„Myslím, že jo,“ přiznala jsem jí.

Chvíli mě pozorovala, pak se zvedla se ze sedačky a šla ke dveřím.

„Bello, jsem ráda, že jsi našla někoho, na kom ti záleží. Jen by to nemusel být člověk. Ale i to se může změnit," řekla mi a vypadla z pokoje. Jak může změnit? Myslela to tak, že by se stal z Edwarda upír? Přemýšlela jsem, co by se muselo stát, aby se Edward přeměnil v upíra. Viděla snad Alice Edwarda v budoucnosti jako upíra a neřekla mi o tom? V její vizi, kterou mi ukázala a kde jsem byla s Edwardem, byl člověk. Změnilo se něco?

Úkol jsem měla hotový. Vyšla jsem z pokoje, abych vyzvedla Alice na lov, ale ona už na mě čekala s úsměvem na tváři.

„Tak jdeme?“ zeptala se.

Kývla jsem hlavou na souhlas.

Proběhly jsme okolo ostatních v obýváku.

„Jdeme si zalovit,“ oznámila jsem jim a vyběhla z domu směrem k lesu. Alice běžela kousek přede mnou.

Když jsme byly dost daleko od domu, tak se Alice zastavila. Sedly jsme si na trávu.

„Alice, Rose mi řekla něco, co mě překvapilo. Viděla jsi, že by byl v budoucnosti Edward upír?“

„No, nejsem na něj ještě pořádně vyladěná, takže mi mohlo něco uniknout, ale ne, neviděla.“

„Ale řekla bys mi, kdybys to viděla, že?“ mrkla jsem na ni.

„Jasně, pokud to uvidím, budeš první, kdo to bude vědět.“

„Díky,“ řekla jsem.

„Zítra se těším na nákupy. Potřebuju si pořídit pár nových hadříků a doufám, že mi pomůžeš vybrat něco hezkého.“

Zasmála se. „Chceš se mu líbit co?“

Zasmála jsem se také.

Rozběhly jsme se dál do lesa a pak se věnovaly lovu.

Pohled Edwarda.

Už dlouho mi nebylo takhle dobře. Po těle i po duši.

Po rozchodu s Vicky jsem neměl náladu na holky. Ztratily moji důvěru. Všechny. Až na moji malou sestru. Ona byla ta, která mi pomáhala překonat to období po rozchodu.

Bellu jsem znal jen chvíli, ale věděl jsem, že ona všechno změnila. Bylo mi úžasně, když jsem byl s ní, bylo mi smutno, když jsem s ní nebyl. Těšil jsem se do školy, jen abych ji mohl zase vidět. Líbila se mi. Ano, byla krásná, ale líbila se mi nejen svou krásou. Přitahovala mě. Chtěl jsem ji držet v náručí, líbat ji. Tohle pro mě bylo nové. Victorii jsem miloval, ale po celou dobu, co jsme byli spolu, jsem necítil to, co cítím teď.

Když jsem vstoupil do domu, viděl jsem rodinu, jak sedí v obýváku a sledují nějaký film.

„Jsem doma,“ oznámil jsem jim. Všichni ke mně otočili hlavu.

„Kde jsi byl, Edwarde?“ zeptal se mě táta. Na chvíli jsem se zamyslel, jestli jim mám říct pravdu nebo si něco vymyslet.

„Byl jsem se projet s jednou holkou ze školy,“ řekl jsem po pravdě. Kate se začala po mé odpovědi usmívat.

„Takže už máš ve škole kamarády? To je dobře,“ pronesla mamka.

„No, pár přátel už ve škole mám,“ usmál jsem se na ni. Táta si mě měřil pohledem, ale nic neříkal.

„Mám pro tebe novinku, bráško. Zítra s tebou jedu do školy. Dnes jsem byla na kontrole u doktora. Sice mě chtěl nechat doma do konce týdne, ale já jsem mu řekla, že už je mi dobře, tak mě poslal do školy,“ zakřenila se na mě Kate. To bych ji mohl zítra seznámit s Bellou.

„Super ségra, aspoň budou mít lidé ve škole nový objekt zájmu a nebudu si připadat jako zvíře v ZOO jen já,“ zasmál jsem se. Kate na mě vyplázla jazyk. To mě rozesmálo ještě víc.

„Jdu k sobě. Musím se ještě podívat na učení,“ řekl jsem a vydal se po schodech nahoru.

Dělal jsem úkol z angličtiny a říkal jsem si, kdy se u mě objeví Kate. Bylo mi jasné, že jakmile jsem se zmínil o Belle, tak se na ni přijde zeptat. A nečekal jsem dlouho.

„Můžu dál?“ zeptala se moje malá sestřička.

„Jasně. Už jsem si říkal, co tě tak zdrželo,“ zasmál jsem se.

„No, musela jsem s našima dokoukat ten film. Byla to hrozná kravina,“ zvedla oči v sloup a sedla si za mnou na postel.

„Tak povídej, přeháněj. Co je to za holku? Kde jste byli?“ vychrlila na mě otázky.

„Ty jsi zvědavá jako opice,“ řekl jsem a oba jsme se začali smát.

„Jmenuje Bella,“ odpověděl jsem.

„To je všechno? Víc mi neřekneš? Edwarde, tak to vyklop,“ řekla mi nedočkavě.

„Já nevím, co bys chtěla slyšet. Dneska jsem s ní byl u jezera. Tam tě musím někdy vzít, je tam moc hezky,“ mrkl jsem na ni. Nezdála se, že by jí tyhle informace stačily.

„Neboj, ve škole tě s ní seznámím. Myslím, že si budete rozumět,“ dodal jsem. Pořád se tvářila nespokojeně.

„Kate, já vážně nevím, co víc bych ti měl říct. Líbí se mi a asi jsem do ní blázen, to jsi chtěla slyšet? Jo, teď jsem si vzpomněl. Volala mi Vicky a plácala něco o tom, že by za mnou chtěla přijet, chápeš to?“ zamračil jsem se. Kate vykulila oči.

„To si snad dělá srandu ne? Myslíš, že by mohla fakt přijet?“ zeptala se nazlobeně.

„Doufám, že ne, ale víš, že ona je schopná všeho. Zítra jí zavolám a vysvětlím jí, jak se věci mají. Snad dá pokoj.“ Kate jen kývla hlavou. Pak se mi podívala do očí.

„Co jsi to říkal o Belle? Že jsi do ní blázen? Vždyť ji skoro neznáš,“ divila se.

„Kate, je to divný, já vím, ale i když ji skoro neznám, tak mě naprosto dostala. Mám jí plnou hlavu.“ Zakroutil jsem hlavou, jako bych tomu sám nemohl uvěřit.

„Tak to jsem na tu tvou Bellu vážně zvědavá,“ usmála se na mě a dodala. „Nechám tě, ať si doděláš ten úkol a ráno se uvidíme u snídaně. Tak dobrou bráško a hezké sny,“ mrkla na mě. Tak to už byla dnes druhá, kdo mi přál hezké sny.

„Dobrou Kate a taky přeji hezké sny.“

Kapitola 8. - Otázky - Shrnutí - Kapitola 10. - Kate

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 9. - Důvěra: