Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 53. - Vize

20.06.2010 (15:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4865×

Kapitola 53. – Vize 

Pohled Belly. 

Vzala jsem Edwarda za ruku a vyšli jsme spolu s ostatními před dům. Postavili jsme se do řady a Carlisle si stoupl před nás. Nadechl se, že určí první dvojici, když tu se zarazil.

„Kde je Alice?“ zeptal se. Podívali jsme se jeden po druhém, ale Alice mezi námi nebyla.

„Šla hned za mnou,“ řekl Jasper udiveně a rozběhl se zpět do domu.

„Neee!“ ozval se z domu výkřik, ještě než tam Jasper doběhl. Všichni jsme zůstali stát jako sochy a pohled nás všech směřoval k domu…

„Alice, co se děje?“ vyhrkl na ni Jasper, když vběhl do domu.

„Přijdou dřív,“ zašeptala Alice a podle zvuku se sesunula na pohovku.

„To zvládneme, neboj se,“ chlácholil ji Jasper.

„A co když ne? Myslela jsem si, že máme ještě týden, ale ten se rozplynul a jsou z toho dva, možná tři dny,“ říkala mu Alice zdrceně. „A také nám zbývá poslední týden školy. Ještěže už máme uzavřené všechny známky,“ zamumlala si spíš pro sebe. Myslím, že škola byla to poslední, co by nás mělo v tuto chvíli trápit.

My ostatní jsme stáli pořád venku. Nikdo nebyl schopen ani chůze ani slova. Všichni si uvědomovali to, co řekla Alice. Čas se nám krátil. Nadcházející návštěva už visela ve vzduchu.

Snad jen Emmetta ta informace trochu potěšila. Ne, že by neměl strach z nadcházejícího boje, ale nebál se o sebe, ale o Rose a zbytek rodiny. Sám sebou si byl jistý. Pokud dojde na boj, bude bojovat jako medvěd.

Carlisle začal přemýšlet, co ještě musíme za ty zbývající dny zvládnout. Měl pocit, že ještě nejsme dostatečně připraveni. Skutečně jsme nebyli připraveni na případný boj? Edward už svůj štít ovládal, takže proti nám Jane s Alecem neměli šanci. A porazit je v boji by měla být hračka. Horší bude Arova stráž. Ti budou, na rozdíl od Jane a Aleca, umět bojovat. A také Demetri a Felix. Jestli zvládneme je, tak budeme mít téměř vyhráno.

Bála jsem se ale reakce Edwarda a Kate, až se tu s Arem objeví Paul. Co když se neudrží a vrhnou se na něj? Nikdo by se tomu asi nedivil, ale zákonitě by to okamžitě vyvolalo boj.

Alice vyšla po chvíli společně s Jasperem ven.

„Neboj, ségra, to zvládneme,“ utěšoval ji Emmett, když došla až k nám.

„Jsem v pohodě, jen mě to zaskočilo,“ vysvětlovala mu.

„Kate?“ vyzval ji Carlisle. Nemusel sáhodlouze vysvětlovat, co po ní chce.

„Pokusím se,“ řekla a nahodila soustředěný výraz. Během chvíle nám všem bylo jasné, že se jí povedlo svou mysl přenést. Kam, to byla otázka. Všichni jsme doufali, že do Volterry.

„Izzie, bojím se o tebe,“ slyšela jsem Daniela.

„Nemusíš se o mě bát. Připravovali jsme se na to setkání dost dlouho a máme výhodu, vlastně dvě, o kterých Aro neví,“ uklidňovala ho Izzie, ale příliš o svých slovech přesvědčená nebyla. Daniela to ale podle myšlenek, které jsem mu četla, moc neuklidnilo.

Uběhlo několik minut, Kate se nadechla, zamrkala a přejela nás všechny očima.

„Bylo rozhodnuto, že vyrazí do Forks ještě dnes. Ocitla jsem se ve Volteře v momentě, kdy se domlouvali na přesném času odjezdu:

„Aro, měli bychom vyrazit co nejdříve. Víš, že tě i Jane a Alec přesvědčují o odjezdu už minimálně týden. Není na co čekat,“ říkal mu Marcus.

„Já vím, já vím,“ pronesl Aro klidným hlasem.

„Nepočkáme ještě týden?“ vložil se do jejich debaty Paul.

„Drahý Paule, vím, že máš obavu objevit se zase ve Forks poté, co jsi provedl Edwardově rodině. Sám jsi ale chtěl jít s námi. Chtěl jsi být součástí mojí družiny, takže se teď budeš muset podřídit našemu rozhodnutí.“

Paul se sice netvářil nadšeně, ale sklonil hlavu a už mlčel.

„Demetri, Felixi,“ zvolal Aro.

„Ano, pane?“ ozvali se oba.

„Připravte vše k odjezdu. Za dvě hodiny vyrážíme,“ nařídil jim Aro rozhodně. Pak se podíval na Jane a Aleca.

„Jane, drahoušku, běž se s bratrem připravit na odjezd,“ poručil jim.

„Ano, pane,“ řekli souhlasně a zmizeli ze sálu.

„Ty, ty, ty, ty a ty. Pojedete s námi,“ rozkázal pěti upírům, kteří stáli okolo trůnů. „A také ty, Renato.“ Všech pět upírů a Renata se mu uklonili a odešli ze sálu.

„Mí drazí bratři. Za dvě hodiny vyrážíme za naší krásnou Bellou, její dcerou, mým drahým přítelem Carlislem a jeho rodinou. A také jsem zvědavý na Edwarda. Už se nemůžu dočkat, až se s nimi setkáme.“

A pak jsem se vrátila zpět k vám,“ dovyprávěla nám Kate svoje spojení s Volterrou.

„Tak... to tu budou co nevidět,“ řekla Rose a chytila Emmetta za ruku.

„Jak řekla Alice, máme dva, maximálně tři dny. Měli bychom se asi domluvit, kdo si koho vezme na starost, pokud dojde skutečně na boj,“ pronesl zamyšleně Carlisle. „Na poslední týden školy vás všechny omluvím. Řeknu jim, že jedeme někam na dovolenou,“ dodal po chvíli.

„My s Kate si bereme Paula,“ procedil Edward skrz zuby a ještě u toho zavrčel.  

„Lásko, nikdo vám ho nevezme, ale je důležité, abyste zachovali chladnou hlavu, až ho uvidíte. Vím, že to bude těžké, ale nesmíte po něm hned vystartovat. Jak znám Ara, bude chtít prvně vyjednávat. Až pokud nepřistoupíme na jeho podmínky, spustí se boj,“ vysvětlovala jsem Edwardovi. Podívala jsem se i na Kate. Měla zatnutou čelist a z úst jí vycházelo vrčení.

„Myslím, že bys měl jet domů. V noci za tebou přijdu,“ šeptala Izzie Danielovi. Otočila jsem hlavu jejich směrem. Daniel stál bez hnutí, v obličeji byl bílý jako křída a oči mu těkaly mezi Edwardem a Kate. Byť o nás věděl téměř vše, to jak se Edward s Kate tvářili a jaké zvuky jim vycházely z úst, ho zaskočilo.

„V klidu, brácho. Nemusíš se bát. To s tebou nemá nic společného,“ chlácholil Jasper Daniela a lehce ho poplácal po zádech. Cítil z něj strach. Daniel přemýšlel, zda by takhle mohl někdy vidět i Izzie.

Ještě chvíli nás sledoval, pak se se všemi rozloučil a společně s Izzie šel k autu. Nenápadně jsem se na ně podívala. Stáli v objetí a líbali se. Danielovi proběhla hlavou myšlenka na to, že kdyby už byl jako my, mohl nám pomoct. Dokonce už si i vymyslel výmluvu pro babičku, proč ho nemůže vidět. Byl dobrý student, takže úspěšně ukončil střední školu a chystal se na vysokou. Místo vysoké by se ale stal jedním z nás a babičce by tak posílal jen dopisy, jak se má na škole skvěle. Proč všichni tak moc touží stát se tím, co jsme byli my? Edward, Kate a teď i Daniel.

„Vraťme se k tomu, kdo si koho vezme na starost. Pak se pustíme do tréninku,“ řekl Carlisle a přitáhl si tak mou pozornost.

„V případě, že dojde k boji, bychom se měli prvně zbavit Demetriho a Felixe. A pak také stráže, která bude chránit Ara a jeho bratry. O Paula se postará Edward s Kate, a pak se i oni zapojí do dalšího boje. Rose, Esme, zvládnete se postarat o Jane a Aleca?“ zeptal se jich. Obě přikývly a Carlisle pokračoval. „Dobře, Demetriho a Felixe si vezme na starost Jasper s Emmettem. Já, Riley, Bella, Alice a Izzie se pustíme do stráže, a pak se k nám přidají Edward s Kate. Předpokládám, že Aro bude se svými bratry a Renatou jen v pozici pozorovatelů,“ nastínil nám strategii boje.

„To by mohlo vyjít,“ zamumlal Jasper, a pak se podíval na Edwarda. „S Paulem to budete muset skoncovat co nejrychleji. V tomhle boji bude každá vteřina dobrá. Jak zaváháme, tak se vezeme. A to určitě nikdo z nás nechce.“

„Jakmile dostaneme povolení zaútočit na Paula, bude to s ním vyřízené raz dva,“ ubezpečoval Edward Jaspera.

Takže přijdu o otce. Vím, co nám všem provedl, ale pořád je to můj otec. Kdyby to šlo udělat nějak ji-

„Nešlo, Izzie. Jiná možnost není,“ okřikla jsem ji a přerušila tak její myšlenky na záchranu Paula. Daniel právě odjížděl a ona zaslechla část našeho rozhovoru, kdy jsme si rozebírali protivníky.

„Promiň,“ hlesla potichu, když došla až ke mně.

„Neomlouvej se. Chápu tě, drahoušku, ale… Ublížil už spoustě z nás, včetně tebe, takže si nezaslouží nic jiného, než smrt,“ vysvětlovala jsem jí. „A omlouvám se, že jsem tě okřikla,“ dodala jsem a pohladila ji po vlasech. Úplně se mnou nesouhlasila, ale snažila se smířit s tím, co Paula čekalo.

„Nepřátele jsme si podělili, tak co se teď vrhnout na trénink? Mohli bychom si dnes vyzkoušet úhybné manévry,“ nadhodil Riley.

„To není špatný nápad. Už jsme je před týdnem zkoušeli, ale možná by nebylo špatné si je připomenout. Rozhodně se budou hodit,“ souhlasil s Rileyho nápadem Jasper. I ostatní pokyvovali souhlasně hlavou.

Pustili jsme se do tréninku.

Nejlépe to šlo Alice. Byla mrštná a dokázala se vyhnout jakémukoliv výpadu. Jen Kate na ni vyzrála. A samozřejmě já, protože jsem viděla dopředu, kam se má v plánu pohnout. Ve druhém kole už si ale v hlavě přehrávala názvy všech možných obchodů a já jsem byla nahraná.

V neděli jsme začali trénovat hned ráno, protože už nezbývalo moc času do návštěvy Ara.

Pořádně už ani nebylo nic, co bychom se ještě mohli naučit, ale všichni měli pocit, že prostě nemůžeme sedět jen na zadku a čekat, až se tu Aro objeví i se svojí družinou.

Jestliže k nám Aro vyrazil už včera, znamená to, že bude v Americe co nevidět.

Dnešní trénink odpovídal naší náladě. Nebezpečí se blížilo a všichni jsme se soustředili na každý pohyb. Nebylo to uvolněné jako jindy. Atmosféra maličko houstla.

Pozorovala jsem ostatní a všimla jsem si párů, jak se drží těsně u sebe. Jakoby se snažili uchovat si blízkost toho druhého navždy v sobě. Všichni jsme se báli o všechny, ale nejvíce nás tížila představa, že bychom přišli o svého milovaného partnera.

Emmett, když zrovna netrénoval, držel Rose kolem ramen a tiskl ji k sobě. Rose, i když působila trochu jako ledová královna, se co chvíli nahnula k Emmettovi a vlepila mu pusu na tvář.

Jasper s Alice se k sobě tulili, objímali se a cukrovali.

Carlisle držel Esme pevně za ruku a vždy, když se na sebe podívali, viděla jsem v jejich očích vyjádření veškeré lásky, aniž by k tomu museli použít slova.

Kate se opírala Rileymu o rameno a on ji držel pevně za pas.

I my s Edwardem jsme se dotýkali. Buď jsme se drželi za ruce, nebo jsem měla opřenou hlavu o jeho hruď a on mě hladil po vlasech.

Izzie stála vedle mě a prohlížela si nás všechny s trochou závisti a také smutku. Chyběl jí Daniel. Ale věděla, že on se tu teď ukázat nemohl. Slyšela jsem, jak mu volala, že se teď nesmí přiblížit k našemu domu. Bylo by to pro něj nebezpečné.

„Pojď sem,“ zašeptala jsem, přitom jsem pustila Edwarda a roztáhla náruč, aby do ní mohla Izzie vplout. Nenechala se dvakrát pobízet. Objala mě kolem pasu a položila si hlavu na moje rameno.

Chybí mi Daniel. Když vás všechny vidím, jak tu máte své miláčky, tak je mi smutno. Měla jsem ho už přeměnit. Mohl nám pomoct proti Arovi. S Edwardovou schopností by ani nebyl nebezpečný. A mohl tu stát po mém boku. Co když už ho neuvidím? Co když vše dopadne špatně? Mami, co mám dělat? Četla jsem v jejích myšlenkách.

„Zlatíčko, takhle nesmíš přemýšlet. Určitě všechno dopadne dobře, a až bude po všem, zase Daniela uvidíš,“ snažila jsem se ji šeptem uklidnit. „Neboj se.“ Netušila jsem, jak všechno dopadne, ale musela jsem věřit tomu, co jsem říkala Izzie.

Izzie se ode mě trošku odklonila a podívala se mi do očí. Zkoušela v nich vyčíst, zda jsem o svých slovech skutečně přesvědčená. Po chvíli usoudila, že jsem svoje slova myslela vážně a zase mě objala.

„Díky,“ zašeptala.

Začínalo se stmívat a my jsme byli stále ještě venku a zkoušeli různé techniky boje, když jsem si všimla Alice, která zírala nepřítomně před sebe. Měla vizi.

„Je to tady, vážení, zítra po ránu jsou tu,“ řekla jsem, když jsem si v její mysli přečetla, co právě viděla.

Alice se nadechla a řekla zastřeným hlasem: „Ano. Už jsou v Americe. Aro chce být ve Forks co nejdříve.“

Kapitola 52. - Upíři jsou jen ve filmech - Shrnutí - Kapitola 54. - Zastávka ve Forks

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 53. - Vize: