Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 28. - Dopis

Mmmm... dala bych si říct


Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 28. - DopisTahle kapitolka je na jednu stranu o ničem, protože se tu jedná „jen“ o dopis a na druhou stranu je v ní hrozně moc… Pokud si kapitolu přečtete, zjistíte, jak Paul Belle vysvětlil to, proč za ní tak dlouho nepřivedl dceru. Dozvíte se, jak se dcera jmenuje… A také, jestli se Bella se svou dcerou setká (v téhle kapitole to setkání ale neproběhne).
Děkuji těm, které jste moji povídku nominovaly na Nej povídku měsíce (ledna, února a března). Velice si toho vážím.
Přeji příjemnou zábavu při čtení a děkuji za komentáře.

Kapitola 28. – Dopis 

Pohled Belly.

„Bello, nikdo z nás ho neviděl. Jen jsme stejně jako ty cítili jeho pach. Pro nás byl ale nový. Došlo nám, komu patří, až když jsme pode dveřmi našli tohle,“ řekla a podávala mi složený papír.

 

Když jsem si ho od ní brala, všimla jsem si svého jména napsaného na vrchu. Paul mi tu nechal dopis osobně. To ještě nikdy neudělal. Ty dva předchozí mi poslal poštou.

„Četla jsi ho?“ zeptala jsem se jí.

„Bello, to bych si nedovolila. Navrchu je napsané Isabella ne Alice,“ řekla trošku uraženě.

„Tak jsem to nemyslela. Vše jsem vám o sobě řekla a tenhle dopis vám ukážu také, jen se ho trošku bojím číst… Paul tu byl osobně a nechal mi tu „jen“ dopis. Alice, bojím se, že zase zmizí a já svou dceru opět neuvidím,“ řekla jsem ztrápeně.

Ucítila jsem, jak mě Edward, který teď stál vedle mě, pohladil po vlasech a tak jsem se na něj otočila, objala ho kolem pasu a položila si hlavu na jeho hruď. Slyšela jsem ten krásný zvuk jeho bijícího srdce a trošku mě to uklidnilo.

„Jsem tu s tebou a všechno zvládneme. Bude to dobré, Bello. Musí být,“ řekl a hladil mě zdravou rukou po vlasech. Byla jsem tak ráda, že jsem ho tu měla.

Vzpomněla jsem si na jeho zranění, které jsem mu způsobila. I když to nedával najevo, musela ho ta ruka pěkně bolet. Zastrčila jsem dopis do kapsy a trošku se od něj odtáhla.

„Lásko, Carlisle už na nás čeká, aby se ti podíval na ruku,“ řekla jsem a pustila se jeho pasu. Chytila jsem ho za ruku a vedla ho po schodech do Carlislovy pracovny. Neprotestoval.

Přede dveřmi jsme se zastavili a já jsem zaťukala.

„Pojďte dál, už na vás čekám,“ ozvalo se za nimi. Otevřela jsem dveře a Carlisle zvedl hlavu od knihy.

Pozdravil se s Edwardem a pak se zeptal: „Bello, co se stalo na jezeře?“

„Objevil se tam Demetri. Hledá moji dceru,“ řekla jsem a Edward mě zase pohladil po vlasech.

„Můžeš se prosím podívat Edwardovi na ruku?“ zeptala jsem se prosebně. To bylo teď důležitější.

„Ale jistě. Tak kde tě ta ruka bolí?“ ptal se Edwarda a ten si mezitím sundával bundu. Uvědomila jsem si, že si vlastně vůbec neoblékl svetr, co měl v batohu, takže byl celou dobu venku jen v triku a bundě. Ale mlčela jsem. Potřetí už jsem oslovení ‘mami’ slyšet nechtěla.

Edward ukázal na zápěstí a předloktí. Zápěstí už měl pěkně nateklé. To jsem tomu dala.

„Lásko, mrzí mě to. Vím, že ti moje omluva nepomůže, ale i přesto se moc omlouvám.“ Cítila jsem se hrozně.

„Bello, vážně se mi pořád nemusíš omlouvat. Určitě to mám jen naražené, takže to není nic vážného. Mám pravdu, Carlisle?“ řekl mi Edward a pak se podíval na mého otce.

Carlisle mu opatrně prohmatával ruku a pokyvoval u toho hlavou.

„Skutečně to vypadá jen jako naražené. Bello, přines prosím z mrazáku led a dej ho Edwardovi na ruku. Otok by pak měl zmizet,“ pronesl Carlisle zamyšleně.

„Na noc ti dám ještě prášek na bolest a bylo by dobré, kdybys tu mohl zůstat až do rána. Zavolám Renée a domluvím to s ní. Ráno bych ti tu ruku ještě jednou rád prohlédl. Doufám, že otok zmizí,“ řekl a už bral do ruky telefon.

Bude lepší, když tu bude s tebou, až budeš číst dopis od Paula. Byl bych rád, kdybys věděla, že na to nejsi sama. Ale největší oporou ti teď bude podle mě právě Edward. Zaslechla jsem Carlislovy myšlenky, když vyťukával číslo ke Swanům. Podíval se na mě a usmál se.

„Děkuji,“ zašeptala jsem.    

Když jsme odcházeli z jeho pracovny, zaslechla jsem ještě, jak říká Renée, že si Edward na bruslení narazil ruku, a že by ho tu měl rád až do rána, aby měl jistotu, že to není něco vážnějšího.

Zavedla jsem Edwarda do svého pokoje, řekla mu, aby se posadil na postel, a pak jsem vystřelila do kuchyně, kde jsem z mrazáku vyndala led a dala ho do pytlíku. Na stole jsem si všimla talíře s tousty a tak jsem je vzala také s sebou. Esme je určitě připravila pro Edwarda.

V pokoji jsem zabalila pytlík s ledem do ručníku a opatrně ho položila Edwardovi na ruku. Byl rád za tousty, protože za celé odpoledne snědl jen svačinu, kterou si s sebou vzal k jezeru z domu.

„Bello, ještě jsi nečetla dopis od Paula. Copak tě nezajímá, co v něm je?“ zeptal se při jídle.

Položila jsem ruku na kapsu, kde jsem měla zastrčený dopis. Zajímalo mě, co v něm je, ale také jsem se toho bála.

Edward si všiml mého váhání. Odložil toust a podíval se mi do očí.

„Lásko, vím, jak moc chceš vidět svoji dceru. Třeba ti tam Paul píše něco o tom, kdy se uvidíte.“

Možná měl pravdu. Ale taky mi mohl psát, že svoji dceru nikdy neuvidím.

Sáhla jsem do kapsy a vytáhla složený papír. Chvíli jsem ho jen tak držela v rukách a přemítala, zda mám či nemám. Z žádného jeho dopisu jsem neměla takový strach jako z tohoto. Ne, jsem silná. Musím si ho přečíst, ať v něm bude cokoliv.

Zhluboka jsem se nadechla a začala ho rozkládat. Ještě jsem se podívala na Edwarda a podle výrazu jeho tváře jsem věděla, že mi bude oporou, ať bude stát v dopise cokoliv.

Zvedla jsem se z postele a šla k oknu.

Sklonila jsem hlavu a začala číst.

 

Isabello,

několik posledních let stále přemýšlím, zda už nenastal čas, abych Ti představil naši dceru. Vím, že se asi ptáš, proč jsem tak již dávno neučinil, ale měl jsem k tomu několik důvodů.

Naši dceru jsem pojmenoval po Tobě, Isabella, ale říkám jí Izzie. Je krásná. Má hnědé dlouhé vlasy po tobě a hnědé oči, jako jsi měla Ty, když jsi byla ještě člověk. Dokonce má i Tvůj úsměv. Po mně zdědila snad jen lásku k cestování.

Bello, bál jsem se o ni. Její růst byl zrychlený stejně jako Tvoje těhotenství. Stárnutí se zastavilo po sedmi letech, když dosáhla dospělosti. Teprve pak jsem se o ni přestal bát.

Když byla ve věku zhruba deseti let a stále častěji se mě ptala, kdo je její maminka, jestli stále žije a kde, začal jsem jí o Tobě vyprávět. Jak jsme se poznali, jak jsem se do Tebe zamiloval…

 

„Cože? To snad ne!“ vykřikla jsem. Edward se postavil a spěchal ke mně.

„Lásko, co se stalo?“ ptal se nechápavě.

„Edwarde, on… on… mi píše, že se do mě… zamiloval,“ koktala jsem.

„Vůbec se mu nedivím,“ zamumlal Edward. Zakroutila jsem hlavou. Vůbec jsem netušila, že do mě byl Paul zamilovaný. Myslela jsem si, že tu chvilkovou známost bral stejně jako já. Měla jsem ho ráda, ale to bylo vše. Žádné hluboké city jsem k němu nechovala.

Edward se opřel o postel. Nevadilo by mi, kdyby mi četl přes rameno, ale on mi chtěl dopřát soukromí.

„Moje dcera se jmenuje Izzie. Tedy jmenuje se jako já, ale Paul jí říká Izzie,“ řekla jsem mu pyšně. Usmál se na mě a já zase sklonila hlavu a četla dál.

 

…a jak jsem zjistil, že jsi otěhotněla. Také jsem jí vyprávěl, jak jsem byl nucen tě odnést od rodičů a přeměnit tě na upírku, abys po porodu přežila.

Izzie Tě chtěla jít okamžitě hledat. Musel jsem jí vysvětlit, že by to bylo moc nebezpečné. V té době jsi žila ve Volteře. Demetri po nás stále pátral, ale díky daru, který má Izzie se mu nikdy nepodařilo nás najít. Nemohl jsem dopustit, aby se dostala do rukou Arovi, tak jsme stále cestovali a přesouvali se z místa na místo. Jakmile se Demetri objevil někde blízko, zmizeli jsme.

Až když jsi opustila s Cullenovými Volterru, odvážil jsem se Ti poslat dopis.

Pozoroval jsem, jak žiješ s Cullenovými a jak se vaše rodina rozrůstá.

Nikdy jsem Izzie nepustil do Tvé blízkosti.

Věděl jsem, že bych ji pak nedokázal udržet se mnou. Tak moc toužila a touží se s Tebou setkat,…

 

Podívala jsem se z okna. Moje dcera mě chtěla vidět. Toužila mě vidět, jak napsal Paul. To on ji ode mě držel. Proč to dělal? Jaké byly ty jeho důvody?  

„Bello?“ slyšela jsem Edwarda, který teď seděl na posteli a pozoroval mě.

Otočila jsem se na něj. „Moje dcera o mně ví a touží po tom, se se mnou setkat,“ řekla jsem zasněně.

Edward se jen usmál a tak jsem se zase zadívala na dopis a pokračovala ve čtení.

 

…že už to asi déle nemůžu odkládat.

Měl bych Ti vysvětlit, proč jsem ji od Tebe držel tak dlouho.

Po porodu, když jsem ti do těla vpravil svůj jed, jsem zjistil, že necítím pach ani jedné z vás.

A vzhledem k tomu, že u Tebe právě probíhala přeměna, bylo nepravděpodobné, že by se nějaká Tvá schopnost projevila už během ní. Takže jsem usoudil, že to ona má dar.

Později jsem jí pomáhal, aby se tuto svou schopnost naučila ovládat. Jen díky jejímu daru jsme ještě neskončili ve Volteře. Mě by Aro pravděpodobně nechal zabít, což by mi až tak nevadilo, kdybych věděl, že nemá naši dceru. Ona by pro něj byla pokusným králíkem a pak by ji určitě nutil, aby se stala členkou jeho gardy.

Bello, nemohl jsem ji za Tebou přivést. Demetri po nás stále pátrá a já jako jedinec jsem měl a mám větší šanci mu zmizet i s naší dcerou než Ty s celou Cullenovic rodinou. Tak to bylo po celou dobu, ať jste žili kdekoliv.

Věřím tomu, že byste se ihned sbalili a odjeli, ale pochop, že já nemám nikde domov a není pro mě problém být chvíli tu a chvíli tam. Vás je hodně, chodíte do školy, Carlisle pracuje v nemocnici... A co se týče Forks, k tomuto místu tě váže ještě jedna skutečnost. Našla jsi tu svou lásku.

Věděl jsem, že mě nemiluješ, ale stále jsem doufal, že si třeba uvědomíš, že ti chybím, že bychom mohli být všichni tři úplná rodina...

Bello, bude to vypadat sobecky a vlastně to i sobecké je, ale já jsem se nedokázal vzdát naší dcery. Miloval jsem Tě, miluji Tě a vždy Tě budu milovat. Viděl jsem a vidím v ní Tebe. Potřeboval jsem ji mít u sebe. Ona je pro mě hrozně důležitá.

Když jsem Tě ale ve Forks viděl s tím člověkem, pochopil jsem, že Tě nikdy nezískám pro sebe. Ty už jsi svou lásku našla a mně nezbude nic jiného, než se s tím smířit.

A tak jsem dospěl k názoru, i když to pro mě bude hrozně těžké, že už Tě nemůžu trápit tím, že Ti nedovolím se setkat s dcerou.

Dej mi prosím ještě trochu času, abych se zbavil Demetriho. Musí si myslet, že jsme odešli z Forks. Jakmile si budu jist, že jsme ho zmátli, přivedu ji k Tobě.

Omlouvám se, že jsem Tě nechal tak dlouho čekat. Že jsem se jí nedokázal vzdát. Omlouvám se, že jsem Tě kvůli své lásce k Tobě nechal trpět. Budu doufat, že mi snad jednou odpustíš.

Miluji Tě, Isabello a vždy Tě budu milovat.

Brzy se uvidíme.

S láskou

Paul

 

Ještě hodnou chvíli jsem zůstala stát s pohledem upřeným na dopis.

Jestli jsem to dobře pochopila, neukázal mi naši dceru kvůli tomu, že se bál, že ji nedokážu ochránit a také proto, že mě miloval a… A co? Dceru měl jako „rukojmí“? Když nemohl mít mě, tak měl aspoň ji? Tak to myslel? Nedávalo mi to moc smysl. Nebo dávalo, ale nechtěla jsem to pochopit.

Jak mohl vědět, že bych nedokázala ochránit svoji dceru? Odešla bych klidně sama od své rodiny, jen abych ji ochránila. Abych se ztratila aspoň na čas Demetrimu. Ne, tohle jsem mu opravdu odpustit nemohla. Dokázala bych pochopit, že mi nepsal a nechtěl mi ukázat dceru po dobu, co jsem žila ve Volteře, ale když jsem žila s Cullenovými ať už v Anglii či na Aljašce, měl k tomu jen ty důvody, co mi napsal?

Uběhlo skoro půl roku, co jsem s Edwardem. Přemýšlela jsem, zda bych ho dokázala opustit kvůli své dceři. Ne, nechtěla jsem se rozhodovat pro jednoho či druhého. Kdybych měla svoji dceru u sebe, možná bych nikdy nepřišla do Forks a možná bych nikdy nepotkala svoji lásku. Ne, ani na to jsem nechtěla myslet. Zase to zavánělo volbou. A já jsem Edwarda milovala z celého srdce a rozhodně už jsem si nedokázala představit svůj život bez něj.

„Bello?“ vytrhl mě z mého přemýšlení Edward. Podívala jsem se na něj. Koukal na mě a v očích měl spoustu otázek. Nadechla jsem se, přišla jsem k němu a podala mu dopis.

„Přečti si to sám, prosím,“ řekla jsem, když si ho ode mě vzal. Sedla jsem si vedle něj na postel, a když začal číst, položila jsem se a zavřela jsem oči.

 

Kapitola 27. - Schopnost - Shrnutí - Kapitola 29. - Esemeska

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 28. - Dopis:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!