Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 20. - Port Angeles III.

20.01.2010 (20:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5415×

Kapitola 20. – Port Angeles III. 

Pohled Belly. 

Chtěl být sám.

Myslela jsem, že ho nepřekvapí, když se dozví, že jsme upíři, ale mýlila jsem se. Nechápala jsem to. Vždyť to celou dobu tušil, tak proč ho to tak překvapilo? Nevěděla jsem, co se děje. Nechtěl být se mnou. Potřeboval se vyrovnat s tou skutečností a až se s tím smíří, tak se ke mně vrátí? Nebo už mě nebude chtít?

Edward se zvedl, tak jsem se ho pokusila zastavit, ale nepovedlo se mi to. Byla jsem zoufalá.

I přes ten rámus jsem slyšela, že si objednal vodku. Chtěl se opít?

Myslela jsem, že mě miluje za jakýchkoliv okolností. Ale teď jsem si tím nebyla jistá.

Podívala jsem se k baru. Vedle Edwarda stála nějaká holka a prohlížela si ho.

Hmm, hezkej frajer, z toho by mohlo něco kápnout. Jasně, takže to bude nějaká koza, která nemá na pití, tak se nechává zvát od ostatních. 

„Ahoj, nechceš mě na něco pozvat?“ promluvila na něj. Doufala jsem, že ji Edward odmítne.

Podíval se na ni a pozval ji na vodku. No to se mi snad jenom zdá. Myslela jsem, že chtěl být sám, aby se smířil s pravdou, a on tady zatím flirtuje s nějakou… kozou. Se mnou být nechtěl, ale s ní si dá klidně panáka? Slyšela jsem divný zvuk, který se mísil s hudbou, a náhle jsem si uvědomila, že ten zvuk je vrčení, které mi samovolně vychází z úst. Zase se ozvala žárlivost. Všimla jsem si několika lidí, kteří se na mě vykuleně podívali. Edward mě musel také slyšet, ale ani se neotočil.

Chlapeček vypadá svolně. Zabiju ji, jestli okamžitě neodejde.

Bello, okamžitě se uklidni! Křičela na mě Alice v myšlenkách.

Než jsem se stihla zvednout, objevili se vedle mě Emmett s Jasperem. Sedli si každý z jedné strany a chytili mě za ruce.

„Promiň Bello, ale prý je to nutné,“ omlouval se mi Emmett. Jasper jen pokrčil rameny. Viděla jsem jejich myšlenky. Poslala je Alice. Měla strach, abych něco nevyvedla.

Nemohla jsem odtrhnout pohled od Edwarda. Objednal vodku pro sebe a tu holku. Představila se mu jako Vanessa.

„Edward,“ zaslechla jsem. V tu chvíli se ta holka natáhla k němu a vlepila mu pusu.

Viděla jsem rudě. Cítila jsem tlak v rukách, jak mě kluci drželi, a slyšela jsem se, jak vrčím. Teď jsem byla svým bratrům vděčná, že tu byli. A také Alice, že je poslala.

Edward otočil hlavu a podíval se na mě. Jeho tvář byla bez výrazu. Otočil se zpět, přiťukl si s tou holkou a ona mu položila ruku na rameno. Zuřila jsem.

Odvedu ho pryč a ty se snaž zklidnit. Poslala mi myšlenkou Alice a už jsem ji viděla, jak stojí vedle Edwarda.

„Zlato, tady jsi. Já jsem tě nemohla najít,“ říkala mu. Edward na ni koukal vykuleně.

Ta holka si dala ruce v bok. „Hej, co to jako je? To je tvoje holka? Proč jsi mi to neřekl?“ řvala na Edwarda. Co si to dovoluje?

Viděla jsem Alice, jak ho táhne za loket pryč.

Jedna vodka, to se moc nepředal. Hajzl, myslela jsem, že se pobavíme. Nadávala ta holka v myšlenkách. To přehnala.

„Pusťte mě. Slibuji, že budu hodná,“ řekla jsem klukům a snažila jsem se na tváři vyloudit úsměv.

„Na to zapomeň,“ pronesl Jasper klidně. Emmett mlčel.

„Jaspere, okamžitě mě pusť!“ přikázala jsem mu. Zakroutil hlavou.

„Chci jí jen něco říct. Vážně nic neprovedu,“ snažila jsem se ho přesvědčit. Podíval se mi do očí. Chvíli to trvalo, ale pak asi usoudil, že mi může věřit a pustil mě. Podívala jsem se na Emmetta a i on mě pustil.

Zvedla jsem se, překročila Jaspera a šla k té holce, která ještě pořád stála u baru.

Naklonila jsem se k ní a pošeptala jí do ucha: „Sbal se a vypadni odtud, pokud nechceš přijít k úhoně.“ Nadskočila, jak se lekla a otočila ke mně hlavu. Můj výraz mluvil za vše. Chvíli stála s otevřenou pusou, ve tváři měla strach a v hlavě vymeteno, jak jsem ji asi překvapila a pak se bez jediného slova otočila a pelášila pryč. Výborně, tak to bychom měli.

Přemýšlela jsem, jestli mám jít za Edwardem, ale když jsem viděla Alice v myšlenkách, že se jí Edward zeptal, jestli ho nechce vysát, vzdala jsem to a šla si sednout k našemu stolu. Netušila jsem, jestli z něj mluvila vodka, nebo jestli si opravdu myslel, že bychom mu mohli ublížit. Radši jsem se přestala Alice hrabat v hlavě. Představa, že ze mě teď bude mít Edward strach, mě strašně bolela.

Když jsem dosedla na lavici, Jasper mě objal kolem ramen. Všimla jsem si, že vedle Emmetta teď seděla i Rose.

„On se s tím vyrovná. Vím, že se milujete. Dej mu čas,“ snažil se mě uklidnit.

Povzdechla jsem si. Co bych dala za to, abych mohla být obyčejný člověk.

„S tou holkou to ale přehnal,“ pronesl Emmett z ničeho nic.

„Omlouvám se, že jsem se neovládla,“ pronesla jsem se sklopenou hlavou.

„V pohodě Bello,“ řekla Rose.

Byla jsem zklamaná. Edward mi řekl, že musí být sám a pak ho vidím, jak si popíjí na baru s tou holkou. Myslel snad slovem sám, že bude klidně se všemi, jen ne se mnou? Složila jsem si hlavu do dlaní.

„Edwarde, skočím ti na bar pro kafe,“ zaslechla jsem Alice nedaleko.

Věděla jsem, že jde Edward k našemu stolu. Zasáhla mě jeho vůně a cítila jsem jeho přítomnost. Zastavil se před naším stolem a ostatní se začali zvedat. Když jsem zůstala sedět v boxu sama, konečně jsem se na něj podívala. Chvíli mě pozoroval. Nevím, co vyčetl z mojí tváře, ale sedl si vedle mě a objal mě kolem ramen. Tělem mi projela hrozná úleva, že ho mám zase vedle sebe. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno.

„Omlouvám se,“ řekl. Přemýšlela jsem, za co přesně se mi omlouvá.

Přestože jsem byla naštvaná, zklamaná, nešťastná a kdoví co ještě, tak jsem potřebovala cítit jeho dotek. Chytila jsem ho za ruku.

U stolu se objevila Alice s hrnkem kávy pro Edwarda. Postavila ho před něj a on jí poděkoval.

Všechno dobře dopadne, neboj se. Poslala mi ještě myšlenkou a byla fuč.

„Bello, omlouvám se,“ řekl podruhé.

„Za co se mi omlouváš?“ zeptala jsem se stále opřená o jeho rameno. Pustil mi ruku a druhou sundal z mého ramene. Narovnala jsem se a podívala se mu do očí. Vzal můj obličej do dlaní a usmál se. No, spíš se pokusil usmát. Protože to co mělo vypadat jako úsměv, vypadalo hrozně bolestně s náznakem úsměvu.

„Lásko, já jsem nevěděl, že mě tak překvapí, když se dozvím pravdu. Celou dobu jsem tušil, že jste jiní, ale když jsi mi řekla, jak se věci mají, tak jsem to prostě neustál. Moc mě to mrzí,“ řekl mi zkroušeně.

Zamyslela jsem se. „Proč jsi mi tvrdil, že musíš být sám, když jsem tě pak viděla s tou holkou u baru?“

Trošku jsem se zastyděla, když jsem si uvědomila, že jsem se přiznala k tomu, že žárlím.

„Bello, ta holka chtěla jen panáka. Tedy myslím. A já jsem si říkal, že je jedno, jestli budu pít sám nebo s někým. Když jsem ti říkal, že musím být sám, původně jsem si myslel, že chci být opravdu sám. Ale pak mi došlo, že je mi jedno, s kým budu, jen s tebou jsem být v tu chvíli nemohl. Promiň mi to prosím.“ Takže jsem měla pravdu. Nechtěl být se mnou.

„Edwarde a teď už se mnou být můžeš? Nebo jsi mi to přišel jen vysvětlit?“ ptala jsem se a ignorovala jeho omluvy.

„Bello, lásko, přišel jsem za tebou, protože tě miluji. Jen jsem se potřeboval vyrovnat se skutečností, kdo jste. Za tu chvilku mi došlo, že tě miluji tak moc, že je mi jedno, jestli jsi člověk nebo upír,“ pronesl a díval se mi přitom do očí. V jeho očích jsem viděla lásku a hluboký cit, který ke mně choval. Objala jsem ho kolem krku a přitiskla svoje rty na jeho. Okamžitě zareagoval a drtil moje rty svými. Naše jazyky se proplétaly a já jsem si uvědomila, jak moc mi Edward chyběl, jak moc jsem ho milovala a jak moc jsem po něm toužila.

„Edwarde,“ šeptala jsem mezi polibky.

Za námi jsem uslyšela zakašlání a pak se ozvalo: „Nechcete si jít zatancovat? Hrají teď pomalé,“ nabádala nás Alice. Zaposlouchala jsem se a měla pravdu. Odtrhla jsem se, ač nerada, od Edwardových úst.

„Smím prosit?“ zeptal se udýchaně a krásně se usmál. Kdybych byla z ledu, okamžitě bych pod tím jeho úsměvem roztála. Kývla jsem. Postavili jsme se téměř zároveň. Vzal mě za ruku a šli jsme na parket.

Okolo nás bylo docela plno. Omotala jsem svoje ruce kolem jeho krku a on svoje pevně kolem mého pasu. Přitáhl si mě k sobě tak, že by mezi námi nepropadl ani vlas. Tancovali jsme v rytmu pomalé písně a vzájemně se dívali do očí. Propletla jsem ruce do jeho vlasů a přitáhla si tak jeho ústa k sobě. Přejel mi zlehka jazykem přes rty a rukou mi začal jemně přejíždět po zádech. Zavřela jsem oči a vychutnávala si jeho doteky, přítomnost a vůbec jeho samého. Jak jsem bez něj mohla tak dlouho existovat? Jeho rty se přisály na mé a celou dobu, co jsme tančili, jsme se líbali. Bylo to něco úžasného. Vůbec nevím, jak dlouho jsme takhle tančili. Netušila jsem, kolik je hodin a bylo mi to jedno.

Ostatní byli zjevně jiného názoru, protože mi někdo zaklepal na rameno. Otevřela jsem oči, vtiskla jsem Edwardovi polibek a otočila se na toho, kdo nás vyrušil.

„Promiň, ale myslím, že bychom už měli jet domů. Kate už je ospalá a také už je docela dost hodin,“ omlouval se Riley. Ach jo.

„Dáte nám ještě čas na poslední písničku?“ zeptala jsem se prosebně.

„To nebude problém, čekáme u stolu,“ řekl a odešel. Podívala jsem se zpátky na Edwarda.

„Lásko, tak moc jsem se bála, že jsem tě ztratila. Když jsi odešel k baru a přišla tam za tebou ta holka, neovládla jsem se. Bylo to podobné jako s Vicky. Jen ještě o něco horší, protože ty jsi chtěl být sám a já jsem nevěděla, nad čím přemýšlíš. Měla jsem strach, že už mě nechceš, když nejsem člověk. Miluji tě, Edwarde. A nikdy už to nebude jinak,“ dokončila jsem svoji řeč. Potřebovala jsem mu to říct teď. V autě už nebudeme sami a já jsem chtěla, aby tohle všechno věděl.

Pohladil mě po vlasech, sklonil hlavu a něžně mě políbil na rty. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a on zabořil svůj obličej do mých vlasů.

Písnička skončila, a přestože se nám nechtělo, museli jsme za ostatními, kteří na nás čekali. Vzal mě za ruku a vyšli jsme směrem k nim.

Viděla jsem Kate, která seděla opřená o Rileyho rameno. Chudinka, byla vážně unavená.

„Tak můžeme vyrazit?“ zeptala jsem se. Všichni se zvedli a společně jsme se vydali směrem k východu z klubu.

Do Forks jsme jeli ve stejném složení jako do Port Angeles. Edward mě zase držel za ruku a stále na mě s úsměvem koukal. Alice si vzadu špitala s Jasperem. Neposlouchala jsem je, i když jsem mohla.

„Bello, co děláš zítra? Tedy vlastně už dnes?“ zjišťoval Edward. Zamyslela jsem se. Mohla bych si zajít na lov, ale jinak jsem nic v plánu neměla.

„Krom lovu asi nic. Proč se ptáš?“ zajímala jsem se. Sakra, to o lovu jsem asi neměla říkat. Čekala jsem na jeho reakci. Trochu jsem se bála.

„Tak mě napadlo, že bychom se mohli sejít a ty bys mi možná mohla odpovědět na pár otázek. Rád bych toho o vás věděl víc. Třeba ten lov. To zní zajímavě, ale nějak nevím, co si pod tím mám přesně představit,“ překvapil mě odpovědí. Já si zase nedokázala představit, jak mu budu popisovat lovení zvířat. A ukázat jsem mu to v žádném případě nemohla.

„Tak mi zavolej, až se vzbudíš,“ mrkla jsem na něj.

„Nerad bych tě vzbudil. Do kolika tak myslíš, že budeš spát?“ zeptal se a já ztuhla. Je toho tolik, co jsem mu musela vysvětlit.

„Lásko, my nespíme. Takže mě určitě nevzbudíš, když zavoláš,“ řekla jsem mu pomalu a opatrně.

Po tváři mu proběhlo několik výrazů, co jsem stihla zaznamenat krátkým pohledem na něj.

„Cože? Vy nespíte? Vůbec? Nikdy?“ ptal se šokovaně. Alice s Jasperem se potichu zasmáli. Vypadalo to, že se dobře baví.

„Nespíme. Vůbec, nikdy,“ odpověděla jsem na jeho otázky a dodala, „my nemůžeme spát.“

Lehce pokyvoval hlavou. „Tak já ti zítra zavolám a domluvíme se, kdy a kde se sejdeme. A když tak nad tím přemýšlím, tak bych tě rád viděl i v neděli. Jestli už tedy něco nemáš,“ řekl zamyšleně.

„Ani v neděli nic nemám. Zítra se domluvíme. Jsem zvědavá, co všechno budeš chtít vědět,“ řekla jsem se smíchem.

„Všechno. Pokud to půjde, tak úplně všechno,“ usmál se. No tak to nás čekal perný víkend.

Právě jsem přijížděla k našemu domu. Osazenstvo Emmettova auta už vystupovalo. Zastavila jsem před garáží.

„Dej mi klíčky od auta. Hodím vás s Kate domů a nechám ti tam auto. Alice mě pak zaveze k nám,“ podívala jsem se na Alice, která už si ode mě brala klíče a nastupovala do mého auta. Doběhla bych asi rychleji, než když pojedeme  autem, ale Kate by se mohla ptát, jak se dostanu domů a teď nebyla vhodná chvíle jí cokoliv vysvětlovat.

Nastoupili jsme do Volva a vyrazili do Forks. Kate vzadu podřimovala a Edward byl pořád zamyšlený. Asi si dělal v hlavě seznam, na co se mě bude ptát.

Zaparkovala jsem na příjezdové cestě před jejich domem. Kate se vzbudila a protahovala se. Edward se ke mně nahnul.

„Krásné sny lásko… vlastně, měj se hezky,“ řekl zmateně, když si uvědomil, že když nespím, tak asi ani nesním. Byl tak roztomilý.

„I tobě krásné sny a dobrou noc,“ mrkla jsem na něj. Všichni jsme vystoupili, podala jsem Edwardovi klíče od Volva a on mě ještě rychle políbil na rty. Usmála jsem se na něj, Kate jsem popřála krásnou noc a šla jsem si sednout za Alice.

Edward i Kate na nás ještě zamávali a my jsme s Alice zamířily domů.

Kapitola 20. - Port Angeles II. - Shrnutí - Kapitola 21. - Odhalení

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 20. - Port Angeles III.: