Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 20. - Port Angeles II.

Nikki Reed+snoubenec


Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 20. - Port Angeles II.Jak správně tušíte, tak Edward se konečně dozví pravdu. Jak to přijme? On je rozdíl mezi tím tušit a vědět. A tak nějak to bude cítit i on.
Díky všem, kdo čtou moji povídku. A děkuji těm, kdo píší komentáře. Hodně to pro mě znamená. Prosím o komentář i k této kapitolce.

Kapitola 20. – Port Angeles II. 

Pohled Edwarda.

Nadechl jsem se. „Bello, prozradíš mi teď to svoje tajemství, prosím?“ řekl jsem jí prosebně.

Přimhouřila oči.

„Zeptej se mě,“ vyhrkla. To bylo vše, nic víc nedodala.

 

Byl jsem zmatený její reakcí na mou otázku. Na co jsem se jí měl zeptat?

Zamyslel jsem se. Už jsem jí řekl, že mi připomíná tu upírku ze seriálu. Chtěla snad, abych se jí zeptal, jestli jsou upíři? Nemohla mi to prostě říct sama? Proč chtěla, abych se jí na to zeptal? A vlastně, proč se nezeptat? Aspoň budu mít konečně jasno.

Vzal jsem si do ruky pivo a pořádně se napil na kuráž.

„Lásko, vy jste… upíři?“ zašeptal jsem jí opatrně do ucha a sklopil hlavu. Očima jsem hypnotizoval desku stolu. Čekal jsem, co mi odpoví, ale ona mlčela. Zvedl jsem hlavu a zadíval se do jejích medově zlatých očí. Usmívala se. Nechápal jsem, proč.

„Edwarde, jsi vážně připravený na to, slyšet pravdu?“ zeptala se. Jen jedinou věcí jsem si byl jistý. Už jsem potřeboval znát pravdu. Ale byl jsem skutečně připravený na to ji slyšet?

Polkl jsem. „Na rovinu? Nevím, ale musím ji znát. Tak mě prosím nenapínej.“

Koukala na mě a její tvář zvážněla.

„Lásko, vím, že se ti to bude zdát neskutečné, ale ano, jsme UPÍŘI,“ pronesla pomalu s důrazem na poslední slovo.

Vykulil jsem oči a myslím, že jsem měl i pusu dokořán. Na chvíli mi přestalo bít srdce a nedokázal jsem se nadechnout. Tušil jsem to, ale slyšet to na vlastní uši je něco jiného. Nevěděl jsem, jak moc jsem se mýlil, když jsem Belle říkal, že by mě nepřekvapilo, kdyby byla upírka. Teď když jsem slyšel pravdu, byl jsem překvapený.

„Lásko, jsi v pořádku?“ zeptala se mě Bella s obavou v hlase a zacloumala mi ramenem. Nedokázal jsem ze sebe vydat hlásku. Jediné co jsem dokázal, bylo se zhluboka nadechnout. Celou dobu jsem chtěl znát pravdu a teď, když ji vím, tak mě to naprosto odrovnalo. Doufal jsem snad v to, že mi řekne: Ne, Edwarde, my jsme lidé. Upíři přece existují jen v hororech… nebo co jsem čekal? Snažil jsem se dát aspoň trochu dohromady.

„Bello, já… musím být chvíli sám,“ řekl jsem chraptivě. Dívala se mi přímo do očí a já v nich zahlédl lítost. Nadzvedla se a posadila se vedle mě. Potřeboval jsem panáka. Zvedl jsem se, že půjdu k baru.

Chytila mě za ruku. „Edwarde…“ řekla a hlas se jí zlomil. Otočil jsem se na ni. Nejen, že se jí zlomil hlas, ona vypadala celá zlomená. Tak moc jsem jí chtěl vysvětlit, co jsem teď cítil, ale nemohl jsem. Prvně jsem se s tou pravdou potřeboval vyrovnat sám. Jen jsem ještě nevěděl, jakým způsobem to provést.

„Bello, promiň, ale teď nemůžu…“ ani jsem to nedokázal doříct. Pustila mi ruku a já jsem zamířil k baru.

 

„Co to bude?“ zeptal se mě barman po chvíli čekání.

„To je jedno. Dejte mi třeba vodku, dvojitou,“ poručil jsem si. Bylo mi jedno, co to se mnou udělá. S Jamesem jsem se opil asi dvakrát. A v obou případech to bylo z tequily. Naštěstí se to naši nedozvěděli. Jinak když jsme někam ve Phoenixu šli, stačilo nám jen pivo.

Barman přede mě postavil sklenku s vodkou. Nadvakrát jsem ji do sebe kopl. Přemýšlel jsem, jestli si mám dát ještě nebo se na to vykašlat. Potřeboval jsem si urovnat myšlenky a to mi asi s opicí na zádech moc nepůjde. Ale co kdybych se vykašlal na přemýšlení a prostě se opil? Jo, to se zdálo jako dobrý nápad.

„Ahoj, nechceš mě na něco pozvat?“ ozvalo se vedle mě. Podíval jsem se na majitelku toho hlasu a vedle mě stála holka, docela hezká, štíhlá, dlouhé blond vlasy. Možná bych si s ní mohl dát panáka. Je jedno, jestli budu pít sám nebo s někým. A ta vodka, co jsem měl v sobě, zatím nepůsobila.

„Dáš si se mnou panáka vodky?“ zeptal jsem se jí. V tu chvíli, přestože všude kolem řvala hudba z repráků, jsem za sebou uslyšel zavrčení. A jéje. Nechtěl jsem Bellu nijak naštvat, ale teď jsem s ní být nemohl.

„No jasně, že dám. Mimochodem, já jsem Vanessa,“ řekla a vypadala, že na něco čeká. Aha, asi chtěla znát moje jméno.

„Můžete nám dát dvakrát dvojitou vodku?“ požádal jsem barmana.

Otočil jsem se na tu holku. „Edward,“ řekl jsem stručně. Naprosto nečekaně mi přistála na ústech pusa. A za mnou se ozvalo další zavrčení. Ohlédl jsem se a viděl Bellu, která cenila zuby a pohledem vraždila tu holku. Z jedné její strany seděl Emmett a z druhé Jasper. Drželi ji za ruce. Vzpomněl jsem si, že tohle už jsem jednou viděl. Akorát s tím rozdílem, že před tím jsem ještě skutečně nevěděl, že je upírka.

Barman před nás postavil sklenky. Zaplatil jsem i za tu holku a vzal sklenku do ruky.

„Tak na seznámení, Edwarde,“ řekla Vanessa a ťukla si se mnou. Hodil jsem do sebe obsah sklenky a trochu se mi rozostřil zrak. Výborně. Vodka začala působit. Ta holka mi položila ruku na rameno. Co měla za lubem?

 

„Zlato, tady jsi. Já jsem tě nemohla najít,“ náhle se vedle mě objevila Alice. Vykulil jsem na ni oči a nechápal jsem, co to plácala. Jenže ona mě chytla za loket a snažila se mě odtáhnout pryč od té holky.

„Hej, co to jako je? To je tvoje holka? Proč jsi mi to neřekl?“ řvala na mě. Jen jsem pokrčil rameny a nechal se Alice odtáhnout do chodby u vchodu. Mohla být ráda, že dostala panáka, tak proč na mě řvala? Káča. Copak jsem jí sliboval modré z nebe?

„Edwarde, co to děláš? Můžeš mi to vysvětlit?“ zeptala se Alice, když jsem doklopýtal za ní. Opřel jsem se o stěnu a usmál se na ni.

„Co by? Vyrovnávám se s pravdou a rozhodl jsem se, že s kámoškou vodkou mi to půjde třeba líp. Jo a ta holka se tam objevila ani nevím jak,“ snažil jsem se jí vysvětlit. Viděl jsem ji lehce rozmazaně, tak nevím, jestli se mi to zdálo nebo jestli se fakt tvářila tak děsně.

„Tak to tě ta tvoje kámoška vodka pěkně zřídila,“ pronesla káravě.

„Hele, ty malá… Alice, závidíš mi snad?“ zeptal jsem se a píchl ji prstem do ramene. Zakroutila hlavou a asi si myslela, že jsem pitomec. Nebo se tak aspoň tvářila, co jsem přes tu mlhu viděl.

„Edwarde, jdeme se projít. Hned,“ řekla a táhla mě ven. Smál jsem se a klopýtal za ní. Byla tak malá a měla takovou sílu. No jo ty pako, vždyť to byla taky upírka.

Vyšli jsme ven. Držela mě za rámě a někam jsme šli. Teda ona šla a já jsem vedle ní trochu pletl nohama. Ale vážně jen trochu.

„Hele, nechceš mě vysát nebo tak něco, že ne?“ zeptal jsem se a zasmál se. Mlčela.

„Ty se mnou nemluvíš? Proč jako? Jsem ti něco udělal? Pijete krev ne? Nebo ji jíte? Co?“ vedl jsem si monolog, protože ona nereagovala.

„Tak je pro vás krev jídlo nebo pití?“ ptal jsem se a ona jen šla a šla. Vážně mě to zajímalo. Proč mi to nechtěla říct? Vypadalo to, že z ní asi odpovědi nedostanu, tak jsem zklapl.

 

Došli jsme na konec ulice a pak šli zase zpět a tak pořád dokola.

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale postupně jsem začínal vidět líp. Dokonce už jsem měl i lepší koordinaci.

„Kde je Bella?“ napadlo mě náhle.

„Uvnitř. Myslím, že se jí ostatní snaží uklidnit,“ odpověděla.

„A co Kate? Ví co se děje?“ zeptal jsem se s obavou v hlase. Ví to, co vím já?

„Riley vzal Kate stranou a snažil se ji zabavit. A jestli se ptáš na to, jestli ví o nás, tak ne.“

„Stejně je to jen otázka času, než se to dozví.“ Zvlášť jestli bude s Rileym trávit víc času.

„Musím vidět Bellu,“ vypadlo ze mě. Vodka už moji mysl téměř neovládala, takže mi došlo, že jsem se choval jako blbec. Vůbec jsem netušil, že mě to zjištění pravdy takhle zaskočí. Když jsem se teď nad tím zamyslel, tak bylo jedno, jestli byla Bella upírka. Miloval jsem ji před tím, miluji ji i teď. Ale napadala mě spousta otázek. Snad na ně dostanu brzy odpovědi.

Došli jsme před vstup do klubu a vešli dovnitř.  

„Edwarde, skočím ti na bar pro kafe,“ oznámila mi Alice. Byl jsem jí vděčný. Nejen za to kafe, ale i za to, že mi věnovala svůj čas a pomohla mi dostat se z nejhoršího. Ne že bych na sobě vůbec necítil účinky vodky, ale bylo to o poznání lepší.

Propletl jsem se tančícím davem a mířil k našemu boxu. Kromě Rileyho a Kate, kterých jsem si všiml na parketě, tam seděli všichni. Bella měla hlavu v dlaních. Já jsem ale vážně pitomec.

Přišel jsem až k boxu a zůstal stát u stolu. Všichni na mě házeli naštvané pohledy. Tak to jsem poťal.

Všichni až na Bellu se zvedli a postupně vyklízeli pole. Bella se na mě podívala. V očích měla strach, bolest, ale i vztek. Sedl jsem si vedle ní a objal ji kolem ramen. Položila si hlavu na moje rameno.

„Omlouvám se,“ řekl jsem. Nějak jsem toho ze sebe nedokázal víc dostat. Vzala mě za ruku, ale stále mlčela.

 

Kapitola 20. - Port Angeles I. - Shrnutí - Kapitola 20. - Port Angeles III.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vzhledem k tomu, že jsem vám slíbila pokračování ještě dnes, bude mít dvacátá kapitola nakonec tři části. Sorry, ale jinak to nešlo;-)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 20. - Port Angeles II.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!