Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není hvězda jako hvězda - 7. kapitola

12.12.2010 (11:45) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1646×

7. kapitola – Tvé srdce sebou vždy nosím, mám ho ve svém srdci.

„Víš, že tě miluji?“ zeptal se jí Edward a Neil jen přikývla. Nepředbíhejme ale čas a vraťme se, kde jsme skončili. Budu tento příběh vyprávět ve třetí osobě, jelikož Neil je zaměstnaná něčím jiným a nemůže nám to teď vyprávět ona.

„To je výhoda čtenáře myšlenek,“ šeptla si Neil sama pro sebe a šli. Celou dobu se na sebe oba koukali, a kdyby ji Edward neodtáhl blíž k sobě, tak by nejspíš narazila do sloupu.

„Dávej pozor!“ řekl trošičku podrážděně a Neil od něho trochu dál poodešla.

„Už je to tu zase!“ řekla si pro sebe, ale věděla, že ji slyšel. Chtěla, aby ji slyšel. Chtěla, aby věděl, že tohle je jeho slabá stránka… jedna z jeho slabých stránek. Usmál se a zatáhl ji do postraní uličky.

„Nejspíš ano.“

„Co?“ zeptala se.

„Máš pravdu, jsem bručoun,“ řekl a přiblížil své rty blíž k těm jejím.

„Co to děláš?“ zeptala se znovu a trochu se poodtáhla.

„Něco, co jsem měl udělat už dávno a ne tím způsobem, jakým jsem to udělal před pěti měsíci, ale jiným,“ řekl a zasmál se.

„Počkat, tuhle větu jsem už někde… ach ne, ty se mi jen zdáš, viď?“ zeptala se Edwarda a on jen přikývl.

„Proč?“

„Protože se ti vkrádám do hlavy, abych věděl, jak na to budeš reagovat,“ řekl a popošel trošku dál od ní.

„Takže se mi to nezdá,“ řekla si pro sebe.

„Ne, jen si hraju s tvojí myslí. Moje schopnost se rozvinula, nemusím už číst tvoje myšlenky, ale můžu ti motat hlavu, jak chci.“ Začal se hlasitě smát.

„Aha, v tom případě… ahoj,“ řekla Neil a luskla prsty. Najednou seděla v autě a viděla, jak spí. Pořád je v její hlavě, ale ona ho potlačuje, takže za chvíli se jistě probudí. Musí odtud odejít, než se Edward probudí… spí, takže by ho mohla… políbit. Rychle se naklonila k němu a políbila ho na rty. Najednou ale ucítila, jak se jeho rty pohnuly, ale neodtáhl se… což jí připadalo divné.

„Promiň,“ vyklouzlo z ní rychle a vypadla pryč z auta. Neměla jsem to dělat. Neměla.

„Počkej… Neil… počkej,“ vykřikoval na ni Edward, ale ona ho neslyšela… nechtěla ho slyšet. Nemůže se do něho zamilovat… najednou se ocitla někde úplně jinde… vypadalo to, jako by byla v nějakém skladišti. Prohlédla si celý prostor… když ale uviděla, kdo se k ní ze tmy blíží, rychle se otočila směrem ke dveřím a běžela pryč. Chtěla dveře otevřít, ale neměla čím. Klika tam nebyla. Ty dveře neměly zámek… je v pasti. Otočila se zpátky k osobě, které se bála… Edward.

„Proč jsi tu?“ zeptala se ho a potom ještě dodala, „proč jsi mě tu uvěznil.“

„Uvěznila ses tu sama,“ řekl a šel k ní blíž.

„Nechoď ke mně!“ vykřikla rychle, ale on ji neposlechl.

„A proč ne?“ zeptal se jí.

„Protože… protože…“

„Protože mě miluješ a nechceš, abych se do tebe zamiloval i já, viď? Smířila ses se smrtí dost rychle… každý den, kdy tě vidím ve škole, bojuji sám se sebou, abych tě nepolíbil. Každý den se bojím o Renesmé a volba mezi tebou a jí je strašně těžká,“ řekl.

„Nemusíš si vybírat… je to tvoje dcera a já jsem jen…“

„Holka… hvězda, která dá mé dceři srdce, aby přežila, a potom umře… hvězda, do které jsem se zamiloval,“ řekl smutně.

„Já ti říkala…“

„Abych se do tebe nezamiloval… já vím… a já ti řekl, že to nebude problém, ale je to problém… byl to problém,“ řekl a už byl skoro u ní.

„Nepřibližuj se!“ řekla znovu a on se zasmál.

„A co se stane?“ zeptal se a Neil jen přimhouřila oči a Edward odletěl stranou.

„Nech mě jít… je to tvoje dcera, Edwarde, Bella by jistě…“

„Ticho! Nemluv o ní!“ vykřikl rozčíleně Edward.

„Ale ano… budu, Edwarde. Byla to tvoje žena, matka tvého dítěte… tvé Renesmé, která bude za chvíli živa, až jí dám své srdce a ty potom na mě zapomeneš. Říkej si, co chceš, ale pokud mě vyměníš za svou dceru, budeš toho navždycky litovat, to mi věř. Tohle ti za to nestojí… já ti za to nestojím.“

„To neříkej… ty jsi moje duše… moje druhá polovina,“ řekl a znovu se k ní přibližoval. Znovu ho odhodila.

„Moc dobře víš, že to není pravda. Pozorovala jsem tě… když jsi byl s ní, byl jsi jediný upír, který se zamiloval do člověka a nezabil ho. To samé, co teď říkáš mně, jsi říkal i jí. Miluji tě, a proto nechci, abys trpěl. Každý den by ses v hlavě mučil otázkou, proč jsi ji zabil… svoji dceru. Tou samou otázkou ses zabýval celých těch pět měsíců, co jsme se teď spolu nebavili, je to tak? Proč jsi nedokázal Bellu ochránit… dáváš si za vinu, že ti umřela přímo ve tvém vlastním domě a místo, abys jí byl na blízku, si držel vaše dítě a modlil se, ať to přežije.“

„Stačí… ty nevíš, jak mi je,“ vykřikoval neustále dokola.

„Ale vím, stačí se podívat na Jaspera a vím to. Vždyť ten chudák už nemůže být s tebou v jedné místnosti, dusíš ho svými pocity… bereš mu krev z žil… Jasper má čím dál tím větší chuť se zabít, než aby to dál snášel,“ řekla Neil a Edward věděl, že má pravdu.

„Proč mi tohle říkáš?“

„Protože vidím, že své pocity v sobě potlačuješ a dokud je budeš potlačovat, tak za to budou trpět jiné. Tvá rodina radši pořád jezdí na lovy, než aby byla s tebou. Renesmé a Rosalie jsou neustále schované u mě… no vlastně celá rodina,“ řekla a sedla si na zem do tureckého sedu.

„Trápím tě?“ zeptal se jí a ona zavrtěla hlavou.

„Ne, jasně že ne… teda ne tím způsobem, jakým si myslíš… trápíš mě tím, že trápíš sám sebe,“ řekla a poposunula se, aby si mohl přisednout.

„Víš, že tě miluji?“ zeptal se jí Edward a Neil jen přikývla.

„Řežeš se přímo do žil, Edwarde, místo, aby si jen vzal nůž a kroužil s ním na své kůži, tak se mučíš. Mučíš nás dva… nech náš vztah tak, jaký byl těch celých pět měsíců… za sedm měsíců to skončí, a pak na mě zapomeneš, uvidíš,“ zašeptala mu Neil do ucha a potom se zase odtáhla. Položila si ruku na čelo, a když se podívala na svou ruku, uviděla krev. Potom ale ucítila ještě větší ránu na zádech.

„Krvácím,“ řekla Neil a podívala se vystrašeně na Edwarda. Ten se na ni okamžitě vrhl, ale ona ho odmrštila svýma očima.

„Nejspíš mi nepomůžeš se odtud dostat, až se uklidníš, tak už bude pozdě. Někdo mě napadá ve spánku a já nevím… no jo, jak jsem to udělala posledně? Už vím,“ řekla a luskla prsty dřív, než do ní strčil Edward. Najednou zmizela a Edward spadl na podlahu bez kořisti… bez krve. Neil se probrala a viděla, že už není na parkovišti, ale v lese. Viděla před sebou spoustu vlků.

„To vy mě tu mordujete ve spánku?“ zeptala se jich a oni přikývli.

„Aha a Jacob to ví, protože by nebyl moc nadšený, kdybyste mu vzali naději, aby nepřišel o svou milovanou Renesmé,“ řekla vesele a stoupla si na nohy. Její kůže se rychle zhojila a čekala, co se bude dít dál. Najednou se jeden vlk proměnil v člověka a byl úplně nahý.

„Ježišmarja, zahal se!“ řekla okamžitě Neil a zakryla si oči. Podle zvuků bylo slyšet, že ho vlci zakryli a on se převlékl do džínových kraťasů.

„Už můžeš otevřít oči,“ řekl hlubší hlas. Otočila se znova k vlkodlakům. Uviděla chlapce… spíš muže, který vypadal tak… moc se jí nelíbil.

„Co tu chcete? A proč mě napadáte?“

„My tě nenapadáme… teda nechtěli jsme, ale nebylo možné tě nijak probudit… my chceme tebe a jeho,“ řekl muž.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se ho.

„Sam,“ řekl.

„Jsem Neil a nechápu, co jsem Vám udělala, nikdy jsem vás neviděla a Edward jistě taky ne,“ řekla Neil a zatím se snažila probudit Edwarda, ale marně.

„Toho neprobudíš… Leah ho uspala,“ řekl vesele další muž, který se taky proměnil na člověka, „mimochodem jsem Paul.

„Proč chcete mě a jeho?“

„Tebe chceme, protože jsi hezká,“ řekl nějaký třetí kluk.

„A ty jsi?“ zeptala se Neil.

„Jared,“ řekl vesele.

„Chceme tě, protože jsi klíč k tomu, aby to dítě žilo, a to my nemůžeme dopustit.

„Aha, a Edward s tím má společného…“

„Máme mezi Cullenovými a námi dohodu a oni ji porušili,“ řekl Sam.

„Jak?“

„Kousli tě,“ řekl Paul.

„Rosalie mě kousnula, ale já nejsem lidská bytost a rychle se hojím, takže by to tedy neměl být problém…“

„A za druhé, se nás pokusí zabít, pokud bychom se tě jen dotkli a to ne jen kvůli tomu, že jsi důležitá pro to dítě, ale protože jsi důležitá pro něho… miluje tě… to je celý Edward, zamiluje se do bytosti, která není upír, ale člověk… nebo hvězda,“ řekla žena a Neil předpokládala, že je to Leah. Jí musí sesadit nebo zabít, pokud to bude nezbytně nutné, aby probudila Edwarda. Neil poslala telepaticky Alice zprávu. Alice, přijď hned, máme tu malý problém, přijď sama. Jsme s Edwardem uvězněni vlkodlaky v lese kousek od parkoviště… u nákupního centra… Leah uspala Edwarda a já na ni nemůžu. Potom si to ale Neil rozmyslela a Alice nic neposlala. Zvládnu to sama.

„Víte, že jste narazili jen na malý zádrhel?“

„Na jaký?“ zeptala se Leah a dál se soustředila na Edwarda.

„Proměňte se a uvidíte,“ řekla Neil a usmála se. Všichni se proměnili.

„Tak a teď bude jednodušší Vám ublížit,“ řekla Neil. Paul proměněný ve vlkodlaka se usmál a vyrazil proti ní. Neil ho odhodila očima a viděla, jak k ní míří další. Všichni se nahrnuli před nějakého jiného vlkodlaka… Leah. Neil všechny zmrazila a šla k Leah. Přiložila na její srst ruku a omráčila ji kouzlem, které ji naučila její sestra. Leah se jako vlk sesunula k zemi a Edward se rázem probral. Neil k němu rychle přiběhla a podepřela ho.

„Musíme vypadnout,“ řekla a šli. Stále ho podepírala, když najednou vlkodlaci rozmrzli a oba sejmuli. Neil se ze všech posledních sil zvedla a přemístila je do moře za městem. Potom se sesypala na zem a Edward ji chytil.

„Díky, zachránila jsi mi život,“ řekl.

„Miluji tě,“ řekla a vytryskly jí slzy.

„Konečně sis to přiznala,“ řekl a políbil ji na tvář.

„Tak hrozně jsem se o tebe bála… bála jsem se, že už se nikdy neprobudíš, že už ti tohle nikdy nebudu moct říct… ale to stejně nemění nic na mém názoru… tvoje dcera by pro tebe měla být víc než já. Nic o mně nevíš,“ řekla Neil, ale i kdyby chtěla mluvit, tak už by jí to stejně bylo k ničemu, protože by nemohla. Edward se totiž k ní sklonil, dal jí polibek a potom si Neil položila hlavu na jeho hruď. Edward se zvedl, vzal si ji do náruče a šel s ní k parkovišti. Tam ji hodil na sedadlo auta, zase ji políbil a potom jeli zpátky do hotelu.

„Miluji tě,“ říkal celou cestu a pořád se jen a jen usmíval.

6. kapitola - 8. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Není hvězda jako hvězda - 7. kapitola: